Pentateuch (Hejčl)/Rozdělení pentateuchu
| Pentateuch Jan Hejčl | ||
| Názvy pentateuchu | Rozdělení pentateuchu | Názvy jednotlivých dílů pentateuchu |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pentateuch |
| Podtitulek: | Rozdělení pentateuchu |
| Autor: | Jan Hejčl |
| Zdroj: | Časopis katolického duchovenstva 1905, 7–8, str. 659–660 Dostupné online Dostupné online Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Tóra |
|
Pentateuch, jak nám samo jméno praví, děli se nyní na pět knih. Kdo as knihu tu rozdělil? A priori bychom mohli se domnívati, že tak učinil sám autor, Mojžíš. Skutečně také tento náhled háji Cornely (Historica et critica introductio. II-1. str. 4).
- Za důvod vnější udává svědectví Filonovo: Παγκἀλως ὁ ἱεροφάντης μίαν τῆς νομοθεσίας ὄλην ἱερὰν βίβλον Ἐξαγωγήν ἀνέγραψεν (De migr. Abrah. 3, vydání lipské. II. str. 295).
- Historický důvod pro svůj náhled vidí v tom. že Židé nikdy jiného rozdělení thory neznali; ač — jak se zdá — byla různost náhledův o rozsahu kanonu mezi Židy palestinskými a hellenistickými, v příčině rozdělení pentateuchu panovala mezi nimi vždy úplná jednota.
- Za vnitřní důvody uvádí, že prvá. třetí a pátá kniha obsahem svým liší se od druhé a čtvrté; druhá že má svůj zvláštní a samostatný úvod (Ex. 1, 1—7), který ji očividně odděluje a rozlišuje od knihy prvé; totéž prý platí o knize páté (Dt. 1, 1—5); za to má zas kniha třetí, jakož i čtvrtá, svůj samostatný závěrek (Lev. 27, 34; Num. 36, 13).
Naproti tomu Kaulen [1] (Einleitung in die hl. Schrift, Freiburg im Breisgau, str. 157) přičítá rozdělení thory alexandrijským překladatelům, ku kterémuž náhledu, vyjímaje pátou knihu[2] se kloním i já, neboť
- z citátu Filonova jen tolik jest jisto, že již za jeho doby rozdělení na pět knih bylo známo; totéž platí o jiném výroku jeho: τῶν ἱερων νόμων ἐν πέντε βίβλοις ἀναγραφέντων ἡ πρώτη καλεῖται Γένεσις (De Abrah. 1. vydání svrchu citované IV. str. 4). Nic jiného neplyne též ze svědectví Flaviova: Καὶ τούτων πέντε μὲν ἐσι τὰ Μοϋσέως, ἃ τούς τε νόμος περιέχει, καὶ τὴν τῆς ἀνθρωπογονίας παράδοσιν. (Proti Appionovi, I. 8.)
- Druhý důvod, historický, jest pouze »argumentum a silentio«. Z toho, že Židé nedělili knih jinak, nemusí logicky plynouti, že dělitelem byl sám Mojžíš.
- Na základě podobných vnitřních důvodů bychom mohli celý pentateuch rozděliti na celou řadu menších knížek; za to
- jisto jest, že alexandrijští překladatelé i jiné historické spisy rozdělili v jednotlivé knihy a
- jisto jest, že staří psali celou thoru in continuo. beze vší mezery mezi jednotlivými knihami.
- Název u pozdějších Židů obvyklý: »pět pětin zákona (viz svrchu) poukazuje též k tomu, že celý »zákon« teprv později byl rozdělen.
Do starší doby kladou rozděleni z katolíků Vigouroux (Manuel biblique. Paříž 1880. I. str. 262) a Zschokke (Historia s. vyd. V. Vídeň 1903. str. 142); z protestantů Michaelis (Einleitung … str. 302 n.) a Schrader (De Wette-Schrader, Einleitung … Berlín 1869. vyd. 8. str. 253 n.). Dillmann (Genesis, Lipsko 1882 str. VII.) připisuje rozdělení Esdrášovi, jiní, jako Bleek-Wellhausen (Einleitung ins A. T. Berlín 1878. str. 9.), Kuenen (H. k. Einleitung. Lipsko 1885. str. 6), poslednímu »redaktorovi« pentateuchu.
- ↑ Před ním již protestanté Haevernick (Einleitung … Frankfurt 1837, I, 2, str. 156) a Lengerke (Kenaan, Královec 1844, str. LXXXII.).
- ↑ Deuteronomium bylo od ostatního celku odděleno již dříve, jak patrno z toho, že LXX. překládají Dt. 17, 18 hebrejské מִשְׁנֶה slovem δευτερονόμιον v domnění, že מ״ zde znamená pátou knihu Mojžíšovu.