Pastrňákovy modré oči

Údaje o textu
Titulek:	Pastrňákovy modré oči
Podtitulek:	Humoreska
Autor:	Jaroslav Hašek
Zdroj:	Národní listy roč. 44, č. 90. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	30. 03. 1904
Licence:	PD old 70

Nikdo nezacházel s uvězněnými lépe, nežli starý Mrázek, dozorce vězňů okresního soudu v S…

Toho dne, kdy přijal nového vězně Pastrňáka a zapsal do seznamu vězňů: Pastrňák, 34 let starý, 6 neděl pro potulku, § 1. tul. zák., šel jako obyčejně na večer do knížecího hostince.

Sedl si za stůl a seděl mlčky: „Co pak se vám stalo, ptal se pan berní, sedíte a mlčíte.“

„E, prach věc špatná,“ odpověděl dozorce vězňů, dívaje se na tácek, na jehož obrubě vzrostl povážlivě počet čárek. S očí mu náhle vytryskla slza.

„Pro Krista Pána, snad nepláčete?“ zaznělo kolem.

„E, prach věc špatná,“ odpověděl Mrázek, utíraje si slzu, „viděli jste, pánové, někdy modré oči?“

„Pánové,“ mluvil dále stísněným hlasem, „četli jste o srně, když umírá, jak se dívá?“

Pan učitel Křížek, který, jak se vypravovalo, šel jednou na hon na srny a trefil v lese triangulační sloup, stával se nepokojným.

„Pánové,“ mluvil dále smutně dozorce vězňů, „takové krásné modré oči má Pastrňák. Je to mladý člověk. Dnes doslal 6 neděl pro potulku. Nešťastný člověk. Celý svůj životopis mi vypravoval, když jsem ho veď do cely. V mládí ztratil rodiče. A od té doby chodí světem. Vzal něco, když měl hlad. Seděl pro krádež. Jak říkám, nešťastný člověk. A takové krásné, dobrácké oči má.“

Starému dozorci skanuly slzy do piva.

V celé společnosti rozhostila se sentimentální nálada.

„Zejtra ho můžete vidět,“ pokračoval dozorce, „udělám ho konkářem, bude mně nosit vodu do kuchyně, štípat dříví a pak povede mou Lysku na pastvu. Tak se přijďte na něho podívat. Jeho šaty jsem mu ponechal. Takové krásné oči má.“

Společnost zdržela se pozdě do noci a následkem toho bylo, že musili dva páni odvésti starého dozorce vedlejšími, tmavými uličkami k soudní budově, aby pozdní chodci neviděli, jak usedavě pláče.

„Na mou duši,“ řekl druhého dne pan berní v hostinci, „nikdy jsem neviděl tak krásné, modré oči. Přijdu k Mrázkovi. Pastrňák štípal právě v kuchyni dříví. Dal jsem mu doutník. Upřel na mne své smutné oči a děkoval. Jak ten člověk zná se dívat!“

„Trestanci nesmi kouřit,“ promluvil smutně Mrázek, „ale oko zamhouřím. Víte, pánové, že ty oči mně nedají spát? Přišel jsem přece včera pozdě v noci, dost jsem vypil, ale usnout ne a ne. Celý den mne ty jeho oči pronásledovaly. K tomu člověku chovám důvěru. Odešel mně s Lyskou a přišel přesně o půl dvanácté s ní z pastvy a řekl: „Bože, kde jsou ty časy, kdy jsem chodíval s naší Bělkou na pastvu! A teď člověk pustne a pustne.“ Podíval se tak smutně na mne a tolik děkoval.

„Já toho nezasloužím,“ řekl, „vy jste ke mně příliš hodný, šaty jste mi ponechal, nedal trestaneckou kazajku a čepici.“ Pak mně ruku políbil.

Toho dne udělali hosté v knížecím hostinci sbírku pro neštastného Pastrňáka.

* * *

„Tak jdou s Lyskou na pastvu,“ řekl o deváté hodině druhého dne starý dozorce k Pastrňákovi, „ale nejdou přes náměstí, dnes je zde trh na dobytek. Než by se protlačili, trvalo by to hezky dlouho.“

„Já to obejdu,“ odvětil Pastrňák, upíraje své modré, dobrácké oči na dozorce.

Pohnut, otvíral mu starý dozorce zadní vrátka budovy.

* * *

„Ženo,“ řekl k manželce o šesté hodině řezník Bouček z Jestřábí, který rád kupoval dobytek bez pasu přiváděje si pěknou kravku, „tohle zvíře koupil jsem dnes v městě za dvacet zlatých.“

„Od koho?“ ptala se žena.

„E, nevím, jak se ten člověk jmenuje. Už jsem ho někde viděl, má modré oči…“

Toho dne přišel Mrázek až o 10. hodině večer do hostince. Zdál se o kolik let starším. Mlčel a o 1. hodině noční vstal a promluvil třaslavým hlasem: „Pánové, každého člověka s modrýma očima zabte…“