Pan Suchý/II.
| Pan Suchý Vítězslav Hálek | ||
| I. | II. | III. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | II. |
| Autor: | Vítězslav Hálek |
| Zdroj: | HÁLEK, Vítězslav. Spisy Hálkovy. Díl V. Praha : Edv. Grégr, 1883. s. 171–175. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1859 |
| Licence: |  PD old 70 |
Nač popisovat, kterak se panu Suchému dostalo do Bertina domu přístupu? Prosím vás všecky za to, abyste mi prozatím uvěřili jen na slovo: že se pan Suchý dostal k Bertě do domu.
Kdož byl nyní šťastnější člověk na světě, nežli pan Suchý? „Buďto ji anebo žádnou!“ — a hle, on směl přicházet k ní do domu, kdykoli se mu zlíbilo.
Byl to ferina, ten pan Suchý! Jak důsledně dovedl myslit, že na tom ještě není dost, když má volný přístup k Bertě. Kterak trefně se domyslil, že teď záleží vše na tom, aby pozornost Bertinu na se obrátil, tuto pozornost aby udržel, ale udrženou aby dokonce proměnil — v lásku.
„Ano, v lásku, v lásku!“ dodal sám pan Suchý hlasitě důrazu svým myšlénkám, a tak jako se ondy hned zasadil o zrcádko, tak se ihned začal zasazovati o to, aby na se pozornost obrátil, obrácenou udržel a udrženou aby proměnil v lásku. Při tom ovšem seznal, že jest první a hlavní potřebou jeho, přeměniti sama sebe. Nemyslím snad co do těla — to to! Pan Suchý byl už tak dokonale znovu zrozen, že se tomu sám divil, kterak to bylo možná, a vždy se znova do zrcádka podíval, aby se nezvratně o tom přesvědčil, že mu co do zevnějšku nevadí nic, nic — ani obě bradavice. Ale uznal pan Suchý za dobré, že se též musí proměniti co do ducha. Neboť pan Suchý předobře o sobě věděl, že mimo to, co mu se ve školách povědělo, ví tak malounko, že by to skoro mohl do štipce vzít — že neví tedy skoro nic, ba že neví z hola nic. To by sice mohlo pozornosť slečny Berty na něho obrátit, ale též — čehož bůh rač uchovat — od něho na vždy odvrátit.
Slečna Berta byla veliká milovnice divadla; málokdy se stalo, že jí tam nebylo. Byla-li ale v divadle, pak čítala ráda referáty, aby přece věděla, co o kuse, co o hercích soudit. Proč čte slečna Berta referáty, to sice pan Suchý nevěděl; že je ale čte a že ráda mluví o divadle a o hercích, to pan Suchý věděl, a to mu dostačilo. A dle toho začal pan Suchý duševní předělávání sama sebe. Sotva že se ráno zbudil, běžel do kavárny, objednal si všecky místní noviny a učil se referátům nazpamět. Ale ne jenom referátům; pan Suchý sbíral též ze všech listů, co v nich bylo pikantního, jako jsou anekdoty, všelijaké události o vraždách, o neslýchaných ukrutnostech, o mravech divochů, o požárech, o lidské odvážlivosti, výroky básníků a umělců, všelijaké události ze života znamenitých mužů atd. atd. a tomu všemu se učil nazpamět. Při tom sbíral též novinky místní a literární, divadelní repertoire znal na čtrnáct dní napřed a vůbec hleděl, aby měl každou novinku hned co možná z prvního pramene.
Avšak pan Suchý nezůstal státi při tom, co četl. Pan Suchý chodil též do divadla sám. A protož každého dne věnoval tomu aspoň půl hodiny času, aby sehnal peníze na poslední galerii. Tomu trvám každý porozumí, že panu Suchému nejednalo se o to, aby v divadle obrátil pozornost Bertinu na sebe, ba ani to ho nelákalo, aby ji viděl v divadle. Jemu se hlavně jednalo o kus a o herce; neboť vidět mohl slečnu Bertu každý den doma, a protož se spokojil snadno i s poslední galerií.
Ne dosti na tom. Pan Suchý věděl též, kdy bude jaký koncert, kdo bude při něm oučinkovat, jaké novinky se v něm budou provozovat, zda-li bude zpívat ten, či onen — zkrátka, znal program tak, jako by jej byl sestavoval sám. Byla-li tam jmenována nějaká síla, kterou ještě neznal, hleděl se, byla-li už vůbec známa, seznámit s jejím životopisem a pátral po anekdotách, které se o ní vypravovaly. Tuto práci si ale bral pan Suchý jenom při znamenitých lidech; jinak se choval u těch, kteří ponejprv z tichého úkrytu svého na pranýř světa se stavěli, aby klidili buď slávu, buď hanu, buď ani to ani ono. Tito mu, jak sám pravil, za to nestáli, aby se pídil po jich stavu, jméně, schopnostech atd.
Šlakovitá věc, kterak rychle se pan Suchý naučil též všelijakým mravům i nemravům, jimiž se chlubil tenkrát, když se zmohl na parket v divadle či v koncertě. Uměl se obracet zády k jevišti, když se hrálo; díval se po lóžích, jakoby mu na kuse vlastně ani nezáleželo a on jen k vůli tomu sem byl přišel, aby se podíval, jaké krásy se tu sešly; dovedl mluvit polohlasitě o kuse, aby lidé věděli, že mu rozumí, uměl se ošklíbat, když nějaký herec se podřek’ v některé slabice; v parketě uměl chodit brzo dolů k jevišti, brzo zas od jeviště, aby bylo vidět všude, že je zde; brzy přešel na pravou stranu parketu, brzy zas na levou, aby mu neušel nikdo, aneb vlastně, aby on neušel nikomu; tleskalo-li se, založil ruce na zad, a díval se po tleskačích, aby jim ukázal, jemu že na takových tretkách nezáleží, by jim zatleskal; smálo-li se publikum, mračil se on, bylo-li obecenstvo mrzuté, odešel on z divadla — zkrátka, pan Suchý se dovedl chovat, jako by byl divadelním referentem.
Leč studie pana Suchého šly až do podrobností. Nevím, který den to bylo z rána, když ho zrcádko jeho přivedlo k znamenitému rozhodnutí, že by mu brejle slušely výborně; že by „sluneční lesky jeho očí byly, jak když je obestře lehká mráčků síť“. A k tomu vousy jako „průhledné mráčky za jasného dne po nebes blankytu“ — co tedy schází k nebeskosti jeho tváře mimo brejle? Avšak nezjednal si pan Suchý brejle obyčejné, jež jako přikované sedí na nose, ale takové, jež dle vůle může na nos posadit a zase sundat, tak aby viděl každý, že se prvé díval skrz brejle, a teď že se dívá bez nich. A proto si brejle nenasadil nikdy, když ho nikdo neviděl, leč tenkrát, když byl patrný, ne snad proto, aby viděl něco jasněji, leč proto, aby se díval po dámách skrz brejle vždy pak, když už si je byl prohlídl dříve bez brejlí; herečce se díval skrz brejle na šaty, když už věděl dříve, jaké jsou barvy. Pan Suchý věděl též, že by ten či onen herec měl mít jinou přesku u střevíce, nežli má — zkrátka, nyní konal pan Suchý studie do podrobností, jak jsem už pověděl.
Každý z toho snadno pochopí, jak rychlé, jak neočekávané, jak bezpečné konal pan Suchý duševní pokroky, a že tedy šel cestou nejjistější, aby pozornost slečny Berty na se obrátil.