Otevřít hlavní menu

Padesát let Bedřicha Jenšovského

Údaje o textu
Titulek: Padesát let Bedřicha Jenšovského
Autor: Josef Matoušek
Zdroj: Národní listy, roč. 79, č. 260, s. 3
Vydáno: 24.09.1939
Licence: PD old 70
Související: Autor:Bedřich Jenšovský
Související na Wikidatech: Bedřich Jenšovský

Vědeckou práci historika-archiváře neurčují jen osobní zájmy, naléhavost některých vědeckých otázek, či působení universitních učitelů. Archivní úředník, chápe-li své povolání opravdově, vychází i v práci literární především z pramenné látky a edičních úkolů archivu, který spravuje, pořádá a zpřístupňuje. Tato skutečnost jasně se jeví i ve vědecké práci dr. Bedřicha Jenšovského, od r. 1933, po smrti Jana Bedřicha Nováka, ředitele Archivu země české, jenž v neděli dne 24. září se dožívá padesátin.

Rodák vinohradský, absolvent filosofické fakulty Karlovy university, vstoupil již ve studentských letech do služeb českého zemského archivu, jemuž zůstal věren povoláním i činností vědeckou. Již první vědecká práce Jenšovského, jeho doktorská disertace „Politika kurfiřta saského v Čechách v posledních letech vlády Rudolfa II.“ vydaná r. 1913, těsně se přimyká k velikému edičnímu podniku zemského archivu, k „Sněmům českým“. Jenšovský, jenž důrazně vytýká význam archivu jako úřadu správního, i v literární činnosti si všímal otázek dějin správních s hlediska praktického archiváře. Stačí vzpomenouti jeho studii „O sedmi klíčích ke korunní komoře“ a „Patrimoniální archiv nejvyššího purkrabství pražského“ (obojí v sedmém svazku „Zpráv českého zemského archivu“) či stati „O stavovských konfederacích v českém povstání“ ve Sborníku J. B. Nováka 1932. Soustavně se zabývá otázkami archivnictví, archivní teorie, oborem, jemuž do nedávna nebylo u nás věnováno mnoho pozornosti. S těmito směry studii souvisí i Jenšovského působení učitelské na státní škole archivní, kde přednáší dějiny správy patrimoniální a archivnictví. O těchto zájmech Jenšovského kromě starší úvahy programní „Archivy a edice“, vydané v českém časopise historickém r. 1919, svědčí hojné recense nové literatury z tohoto oboru v „Časopise archivní školy“, který nověji rediguje.

Od počátku vědecké činnosti zajímal se zároveň Jenšovský o výzkum archivů a knihoven vatikánských a italských, jehož se stal u nás hlavním organisátorem. Sem spadají zejména jeho studie „Knihovna Barberini a český výzkum v Římě“ (Zprávy českého zemského archivu VI), „O čs. akademii v Římě“ (Sborník G. Friedricha 1931) a „Český zemský archiv a výzkum archivů italských i vatikánských v prvním desítiletí republiky“ (Zprávy českého zemského archivu VII). Vztah Jenšovského k Itálii je však mnohem hlubší než odborně badatelský. Je u nás málo tak opravdových znalců Itálie v minulosti i přítomnosti, jako je nynější ředitel Archivu země české. Jenšovský není však jen historikem, ponořeným do vzdálené minulosti, či archivářem, lpějícím na odborném zkoumání starých písemností. Jak takový názor vzdálenějšího pozorovatele by byl klamný, dokázal Jenšovský pátým svazkem Kosinových „Illustrovaných dějin lidstva“, letos vydaným. Zde vypsal se svou chotí, Věrou Kosinovou, informovaně a spolu poutavě pro široké vrstvy čtenářstva dějiny světové od konce světové války až do sklonku r. 1938.

Dosud vydané práce Jenšovského jsou však jen částí plodů jeho vytrvalé pracovitosti. Jí věnoval a věnuje kromě pořadatelských a jiných úkolů svého ústavu, jimž je příkladné oddán, jakož i činnosti v rozličných vědeckých spolcích a institucích, velikým edičním podnikům Archivu země české. Právě v těchto dnech vydal z pozůstalosti H. Kollmanna obsáhlý svazek edice „Acta S. Congr. de propaganda fide“. Jenšovský se věnuje oběma základním vydavatelským podnikům Archivu země české, „Sněmům českým“ i edici „Monumenta Bohemiae Vaticana“. Kdo zná neosobní pracovitost ve službách ústavu, houževnatou píli v nevděčné, ale tím potřebnější práci, rovnající rozličně cestu historickému poznání, jež jsou význačnými rysy osobnosti Bedřicha Jenšovského, ten také k jeho padesátinám může vysloviti jen přání neosobní: Rozvoje Archivu země české a všech oborů jeho činnosti, které jsou nerozlučně spojeny s životním úsilím nynějšího ředitele.