Přišel v čas

Údaje o textu
Titulek:	Přišel v čas
Autor:	Jaroslav Hašek
Zdroj:	Národní listy roč. 41, č. 160. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	12. 06. 1901
Licence:	PD old 70

Na samém úpatí malých Karpat leží obec L. Obyvatelstvo jest dosti zámožné, čehož dokladem jsou výstavné domky, pokryté namnoze taškami, zjev to v Uhrách řídký.

Většina obyvatelstva živí se rolnictvím, menší část pak kromě toho pálením slivovice.

Nejzámožnější rodina z obce jest Stachovičů. Stachoviči mají největší statek, velký kus lesa, hojnost polí a rozsáhlé sady slívové. Hospodář Juro Stachovič má též velkou pálenici slivovice, která jest proslulá v celém kraji.

Jest po žních. Juro Stachovič chystal se právě do města platit daně, když tu otevrou se dvéře, a vstoupí poštovní posel. Přinášel psaní z Ameriky od Jána Kohúta, bratrance Stachoviče.

Stachovič usedl a četl. Bratranec líčil prostými slovy nádheru velkých měst a život v nich; vzkazoval pozdravení jeho celé rodině a svým dítkám, které zanechal ve vlasti. Ke konci pak dodával, že pro děti neposílá prozatím žádných peněz, poněvadž své veškeré jmění dal do podniku, který mu vynese mnoho tisíc, s kterými pak se domů navrátí.

Stachovič dočetl, vzal čepici, dal zapřáhnouti a zamyšleně vydal se na cestu. Vzpomínal na svého příbuzného v Americe.

Ján Kohút byl po něm nejbohatší sedlák v obci. Před třemi roky mu umřela žena a on s tím větší láskou přilnul ke svým čtyřem dítkám, pro něž pracoval usilovně, aby jim zaopatřil ještě větší jmění.

Asi před dvěma roky přijel k němu v kočáru pán a dlouho s ním o samotě rozmlouval. Od té doby stala se s Kohútem změna. Byl dlouhou dobu pryč.

Náhle se rozhlásilo, ze Kohút prodá statek. A vskutku v brzku přihlásil se kupec.

Kohút se s ním dohodl a za několik dní měl peníze vyplaceny hotově.

Večer pak Kohút v krčmě prohlásil, že odjede za týden do Ameriky.

Druhého dne navštívil Juru Stachoviče a prosil, aby se ujal jeho dětí, on že z Ameriky bude posílat peníze na výchovu a složil dvě stě zlatých napřed.

U Stachovičů ujali se jeho dětí a Kohút s lehkým srdcem odjel.

To vše tanulo Stachovičovi po cestě na mysli.

Viděl v duchu Kohúta, jak s vydělanými tisíci se domů navrátil, a nemohl se sprostit myšlénky, že je Kohút bohatší než on. Když se vracel z města domů, tu divný pocit jej jímal při pohledu na luka, pole a lesy. Porovnával v duchu své stavení s domy, jak mu je Kohút ve psaní líčil.

Pocit nespokojenosti více a více doléhal naň. Přišed domů, hrubě ničeho nepojedl. Večer odebral se do krčmy. Když se vrátil domů, ulehl a ačkoliv byl unaven, přece nemohl dlouho usnouti.

Časně ráno vstal již rozhodnut. Nerozloučiv se s nikým, odejel do města. Tam zaměřil přímo na stoliční úřad a žádal o pas pro celou svoji rodinu.

Na otázku, kam pocestuje, odvětil, že do Ameriky. Úřadník, který ho znal jakožto zámožného, odkázal jej na pozdější dobu.

Ze stoličního úřadu odebral se Stachovič na nádraží a odejel do Pešti.

V Pešti vyhledal kancelář pro dopravu do Ameriky a tam tázal se po podrobnostech.

Ochotně ukázali mu cestu na mapě, utvrdili v jeho růžových plánech o Americe a na konec s haldou prospektů a podrobným popisem cesty, v špatné slovenštině sepsaným, vyprovodili s hlubokými poklonami Stachoviče až na ulici. Zároveň s ním šel jeden zřízenec, aby mu zaopatřil v novinách inserát o prodeji jeho statku.

Stachovič navrátil se domů až druhého dne. Doma byl již takřka oplakáván. Na otázky, kde byl, dával vyhýbavé odpovědi, vymlouvaje se na to a na ono.

Od svého návratu z Pešti Stachovič nedohlížel již tak na své hospodářství. Jezdil často do města a byl tam v hostincích vítaným hostem.

Jednoho dne obdržel dopis. Byl psán maďarsky. Stachovič šel k starostovi, aby mu jej přeložil.

Starosta mu oznámil, že někdo chce koupiti jeho statek za těch podmínek, jaké byl Stachovič v inserátu udal, a že za dvě neděle se osobně dostaví, aby vše na vlastni oči spatřil.

Když se starosta tázal po vysvětlení, Stachovič přiznal se, že chce odjeti do Ameriky. Starosta mu domlouval a zrazoval od toho, Stachovič však domníval se, že ze starosty mluví závist.

Za chvíli již věděla celá obec, že Stachovič, nejbohatší sedlák, odjede do Ameriky.

Žena doma zprvu dala se do pláče, později však, když jí Stachovič líčil život v Americe, tisíce, které tam jistě snadno vydélá, upokojila se a již s mužem klidně mluvila o blahé budoucnosti.

Uběhly dvě neděle v samých radovánkách, neboť Stachovič nešetřil peněz.

»Však v Americe budu míti tisíce,« myslil si a vyhazoval dále peníze.

Konečně přijel očekávaný kupec. Byl Maďar a nerozuměl ani slova slovensky. Starosta dělal tlumočníka.

Kupující prohlásil, že neuzavře smlouvu, pokud nesezná pravý stav všeho hospodářství.

Prováděli kupujícího po všech polích a Maďar byl se vším jak náleží spokojen. Již jim zbývalo toliko vlastní stavení.

Prohlíželi právě sýpku, když Stachovič uslyšel někoho volati.

Seběhl dolů a uviděl Jana Kohúta, ale ne jak si ho představoval, plného zlatých prstenů a řetězů, nýbrž podobného spíše žebrákovi.

Chvějícím se hlasem vypravoval, jak se dal oklamati, že svěřil své peníze lidem, kteří byli příčinou jeho odjezdu do Ameriky. Líčil, jak na něm lákali peníze, až ten, který jej tenkráte před dvěma roky navštívil a jel s ním až do Ameriky, připravil jej o zbytek a zmizel. To, co schoval pro děti, sotva mu stačilo na návrat do Evropy.

Po této události arci s prodeje sešlo i s odjezdu do Ameriky.

Smutný návrat Kohúta roznesl se rychle po obci a od té doby již nikomu nenapadla myšlenka »zbohatnutí« v Americe.

Jan Kohút přišel v čas.