Převrat z 28. října 1918

Údaje o textu
Titulek:	Převrat z 28. října 1918
Autor:	Alois Rašín
Zdroj:	Národní listy, roč. 59, č. 254. s. 9 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	28. 10. 1919
Licence:	PD old 70

I.

V srpnu 1918 dostala Maffie prvé bezpečné zprávy o tom, že Ludendorff pokládá situaci za ztracenu. Tyto zprávy se zhušťovaly stále určitěji. Došly potvrzení se strany poznaňských Poláků i od důvěrníka, kterého jsme měli u rakouského dvora. Z rakouského generálního štábu dostali jsme zprávu o plánu vykliditi piavskou frontu a stáhnouti se na Soču. V druhé polovici srpna přišly již z fronty i z Blumau zprávy, že tento plán se provádí, že začíná měniti se zásobování s potravinami i střelivem, přikročuje se k vyklizování obsazeného italského území a k úpravám na Soči. Program výroby munice ztroskotal.

Generální štáb německý dělal plány o vybudování obranné čáry rýnské a Ludendorff měl přemluviti císaře Karla, aby po ústupu na Soču poskytl několik divisí na Rýn pro krytí ústupu německých vojsk. Pokus ten ve Vídni úplně ztroskotal.

Zprávy z Bulharska, prostředkované MUDrem. Bohumilem Procházkou, mluvily o úplném rozkladu v armádě a odvratu vrchního velení bulharského od politiky centrálních mocností. Němci jen násilně drželi bulharskou armádu na uzdě a v poslušnosti. Dr. Danev ubezpečoval, že Němci přepínají trpělivost a že výbuch nespokojenosti co nejdříve se dostaví v obyvatelstvu i v armádě.

Všechny tyto optimistické názory přijímány od nás se skepsí. Počítali jsme stále s tím, že nejen Německo, nýbrž německý národ se vzepře k poslednímu velikému odporu. Samolibost Němců, vybičovaná vítězstvími, požene národ, aby se pokusil odvrátiti v poslední chvíli neštěstí. Výsledek nemůže býti než porážka, ale tento odpor by ji oddálil; shroucení přišlo by později. Nebude-li tohoto odporu, budou-li rozhodnými jen vojenské výpočty, pak ovšem přijde shroucení brzo. Rozhodli jsme se v Maffii pracovati k tomuto brzkému shroucení doma i ve zpravodajství za hranicemi.

Doma naléhali jsme v Národním Výboru, aby zamezen byl vývoz obilí i dobytka z Čech a Moravy, a úkol ten převzala Zemská hospodářská rada.

Národní Výbor měl býti konsolidován a učiniti všecky přípravy pro převrat při kapitulaci nebo veliké porážce Rakouska. Při tom snažili jsme se všemi prostředky zameziti jakýkoli smír s Rakouskem doma, ale také separátní jeho mír se čtyrdohodou, poněvadž by mohl způsobiti zachování Rakouska v nějaké formě a pak eventuelní obsazení Čech a Moravy Německem, aby se zamezily prvé důsledky separátního míru. V tom směru šly informace dru. Benešovi do Paříže a byli jsme s ním v úplné shodě.

Stav centrálních mocností vyžadoval také, aby co nejrychleji bylo provedeno zabezpečení naší samostatnosti před tím, než sřití se Rakousko-Uhersko. I to se dru. Benešovi povedlo koncem měsíce září a počátkem října.

V Národním Výboru nemohli jsme docíliti, aby se začalo pracovati na tom, co provedeme v prvých dnech převratu. Všecko vyplněno bylo debatami o zastoupení stran, klíči atd.

Nezbývalo nic jiného, než učiniti opatření mimo Národní Výbor pro Národní Výbor. Prodebatování provedení převratu, vojenská a bezpečnostní opatření prováděla Maffie, která stejně již dříve o tyto věci se starala. Přípravu ostatní dělala naše strana ve zvláštní koalici, v niž pracovali dr. Pantůček, dr. Vil. Pospíšil, dr. Jar. Preiss, Fr. Sís vedle členů Maffie dra. Franty, dra. Scheinera, dra. Šámala a mne. Materiál rozdělen dle jednotlivých oborů (správní, finanční, obchodní, právní atd.) a měl býti zpracován tak, že mělo býti ustanoveno, co se musí provésti první den, co druhý, třetí, čtvrtý den po převratu. Subkomise pracovaly velmi intensivně nejenom v Praze, nýbrž za vedení Pantůčkova také ve Vídni. V druhé polovici září konány u dra Scheinera schůze komise plenární každý den dlouho do noci a velmi mnoho z toho, co tato komise vypracovala, bylo také uskutečněno přesně dle časového pořadí po převratu.

Již od jara bylo v Maffii pracováno na velmi důležité věci, totiž na ocenění jednotlivých úředníků veřejné správy politické, finanční, soudní, samosprávy, pak advokátů a notářů, způsobilých k eventuelnímu převzetí politických úřadů.

Práce ta svěřena byla dru. Šámalovi a mně, pro zněmčené území přibrali jsme dra. Metelku, řed. Matice Bělohrádka a řed. Severočeské jednoty Škábu, pro Vídeň dra. Pantůčka.

Nevěděli jsme, nebudeme-li nuceni provésti převrat v době, kdy by nebylo možno spoléhati na politické a finanční úřady, nebudeme-li nuceni zahnati mnohé politické úředníky a obsaditi jejich místa jinými, práva znalými muži, které bychom musili eventuelně vzíti ze samosprávných úředníků, notářů a advokátů.

U všech úředníků zjišťována jejich národaě-politická spolehlivost, autorita v obyvatelstvu, organisační schopnost a věcná způsobilost. Pokud jde o finanční úřady, zjišťováno, co by se dalo nahradit úředníky peněžních ústavů.

Svolal jsem do Prahy naše lidi, hodné plné důvěry, z různých krajů Čech, Moravy a Slezska, a zasvětil je do plánu, přikázal jim obvody, kde opět určeny osoby, hodné plné důvěry, jimž oni ústně sdělili účel opatření. Mimo to bezpeční, oddaní úředníci požádáni o podání důvěrné kvalifikace ze svého oboru.

Tento bohatý materiál byl koncem srpna a během září zkoumán naší komisí, tříděn, kde potřebí doplněn, načež dr. Šámal provedl sestavení pro politickou službu, já pro finanční úřady.^[1]

Přípravy po stránce bezpečnostní a vojenské měl dr. Scheiner. Nevím přirozeně všecko. První zásada Maffie, že všichni nesmějí věděti všechno, i druhá, že nesmí se nikdo ptát, nýbrž čekat, až se mu to řekne, zamezují, abych všecko věděl. Vím jen, že sokolstvo bylo skvěle pro případ převratu organisováno, vím, že zákopnický prapor karlínský byl úplně náš, že rumunský pluk v Brusce byl úplně získán, že policejní stráž byla bezpečna a ze 200 četníků, zavolaných do Prahy proti nám, všichni až asi na 50 Němců úplně oddáni.

Vím dále, že v dorozumění se mnou prováděli od března 1918 vedoucí lidé z organisací invalidů sestavení jednoho praporu jenak ze svých řad, jednak z vojáků českých, nalézajících se v Praze, a že po venkově zřizovali sbory pro ochranu veřejného pořádku pro případ převratu. Prapor byl pevně zorganisován v srpnu a dán k disposici dru. Scheinerovi. V září doplněn oddělením strojních pušek, které opatřil kol. Sís a které byly uschovány v kadetce.

Všecka tato organisace dála se s přísným příkazem, že jen na rozkaz Národního Výboru smí býti činna, což ukázalo se jasně dne 14. října, jak dále ukážu.

Jak daleko pokročila vojenská organisace na venku, není mi známo. Vím však, že byla provedena v Písku, kde jsem ji na přání dra Scheinera zařídil a v srpnu znovu přehlédl.^[2]

Nejvíce vadil této organisaci nedostatek pušek a střeliva. Avšak v tomto směru také u vojska rakouského bylo čím dále tím hůře. Děla na obranu proti letadlům ve Štýrském Hradci měla na př. každé jen osm ran, vojáci na stráži měli jen jednu patronu, kterou odevzdávali vždy stráži, která je vystřídala, munice dělostřelecké bylo v Praze málo, ostatní to nejnutnější.

O stavu v nepřátelském táboře byli jsme informováni výborně. Místní velelitelství bylo znamenitě obsazeno a p. Zanantoni mimo to byl pečlivě hlídán ve svém bytě. O všem, co se dělo na vojenském velitelství,na vojenském návladnictví i na staničním velitelství, docházely přesně zprávy. Censurní rozkazy jsme dostávaly, jak vyšly. Státní policii jsme měli obsazenu a dodávali jsme zprávy, jaké jsme potřebovali, a dostávali jsme prostřednictvím p. Binertha všechny jejich zprávy. Telefonické rozmluvy byly našimi důvěrníky hládány. Myslím, že bylo překvapení vyloučeno.

Zprávy, které docházely v září, ukazovaly, že rozkladu přibývá, a proto bylo pracováno stále usilovněji. Bylo jisto, že by rakouská armáda italské ofensívě neodolala na linii piavské. Z Paříže dostali jsme upozornění, že při eventuelní ofensivě na italské frontě čeká se podpora ve formé stávky v dolech a na drahách.

Podle zpráv velmi podrobných od ostravského inspektora Schwarze, důvěrníka Homanova, bylo jisto, že by dráhy, které měly zásoby na tři dny a Jižní dráze musilo se uhlí dovážet, poněvadž si ho nemohla svými lokomotivami odvézt, za několik dní musily zastavit dopravy i kdyby zrekvírovaly uhlí v továrnách. To by ovšem mělo za následek úplnou poruchu v zásobování. Učiněno proto opatření, aby se obyvatelstvo zásobilo ve velkém rozsahu pod rukou. Zemská hospodářská rada ustanovila, mnoho-li rolníci a mlynáři smějí žádati za obilí a mouku nad maximální ceny, a začalo ono obrovské zásobování baťochy, poštovními zásilkami atd.

Nebylo sice potřebí zasáhnouti do válečných událostí stávkou železniční, ale toto předběžné zásobování a s ním související agitace proti vývozu potravin mělo veliký význam při převratu, kdy na čtrnáct dni zásobování oficielní nepovzneslo se nad normál, stlačovaný do té doby boykotem.

II.

Bulharsko kapitulovalo. Společná schůze poslanců a Národního výboru usnesla se na provolání k českému lidu, v němž vybízela ke klidu a k ledovému chování vůči všem pokusům smíru s Rakouskem.

Německo vynasnažovalo se ve Vídni, aby udrželo Rakousko po svém boku, Rakousko dělalo pokusy, aby získalo neněmecké národy po dobrém. Císaři Karlovi překážela jen korunovační přísaha uherská.

Národní výbor připravoval a prohluboval agitaci proti vývozu potravin, poslanecký svaz učinil pokus, aby byly dány politikům českým pasy do Švýcar, aby se mohli setkati s českou zahraniční vládou.

Na den 14. října uchystány na přání Národního výboru zemskými hospodářskými radami tábory lidu, spojené s demonstrační stávkou, na nichž mělo býti protestováno proti vývozu potravin. Projev, který měl býti všude přijat, byl sepsán drem. Soukupem a schválen Národním výborem.

V sobotu dne 12. října usnesla se socialistická rada použíti těchto demonstrací k prohlášení socialistické republiky, vložila do resoluce příslušnou větu (bez vědomí Národrího výboru), vydala ji jako leták a mimo to vydala leták podepsaný drem. Frankem, drem. Krejčím, J. Stivínem a drem. B. Šmeralem. Na některých byl vytištěn Bechyně. Změna ta provedena bez vědomí dra. Soukupa. Letáky zvláštními posly rozeslány po Čechách a Moravě s rozkazem, aby řečníci prohlášení republiky provedli.

V sobotu v noci vědělo o projektu a dostalo letáky vojenské velitelství pražské. V neděli dne 13. října o 2. hod. odpolední přišel ke mně v civilu důstojník místního velitelství, omluvil se, že marně hledal dra. Scheinera a že přichází s tímto sdělením: Na rozkaz místního velitele budou v pondělí v Praze rozestaveny na 29 místech strojní pušky, povolány — poněvadž rumunský pluk zdejší pokládá se za nespolehlivý — vojáci němečtí z Budějovic (500 mužů), Lince (500 mužů), Chebu (800 mužů). Maďarský pluk (tuším č. 59) má již pohotovost, vojenské stráže budou procházeti ulicemi, což má býti sjednáno s policií a četnictvem teprve navečer. Vojsko nepřibrané k této bezpečnostní službě nesmí zítra z kasáren. Důvodem pro toto opatření je zpráva, že má býti použito těchto demonstrací k prohlášeni republiky, letáky má místní velitel, důstojník je četl, ale nemohl je přinést, poněvadž si je místní velitel Zanantoni vzal s sebou do bytu. Umluvili jsme, jak zařídíme eventuelní další zprávy.

Telefonoval jsem dru. Šámalovi a smluvili jsme si schůzku v „Národních Listech“. Dr. Šámal jíž o věci věděl od oné vlastenecké osoby, která dávala na místního velitele pozor v jeho bytě. Informace jeho se úplně shodovala a měla ještě nějaké podrobnosti.

Letáky i resoluci přinesl mně odpoledne náš příslušník z — České Třebové, kde byla rozhazována mezi nádražním personálem.

V „Národních Listech“ telefonovali jsme dru. Soukupovi, aby tam přišel, vrátil se právě z venkova. Od něho dověděli jsme se, že bez jeho vědomí a souhlasu komise socialistické rady pasus onen tam dala. Dr. Šámal odvolán byl ke schůzce s komisařem Bienertem. Vylíčil jsem Soukupovi, jaké se dějou přípravy vojenské, jak takovýto jednostranný postup bez schválení Národního výboru pro celou budoucnost jest nebezpečný a oběti zbytečné. Soukup souhlasil a odešel do „Práva Lidu“, aby se pokusil ještě o zastavení této akce. Mezitím však jsme nelenili. Jednalo se o zachovaní autority Národního výboru, který nesměl býti nikým stavěn před dokonaný skutek.

„Národní Listy“ byly v té době zastaveny, myslilo se, že dojde na stávku železniční jako podporu ofensívy čtyřdohody. Zřídili jsme si proto ve straně způsob podávání rychlých zpráv, jemuž jsme říkali „alarm“. Mělo býti při tom použito telefonu, cyklistů, běžců a zpráva měla býlí podávána dál lavinovitě. Oznámení, že ona část programu děje se bez vědomí a souhlasu Národního výboru, ze tří telefonů roztelefováno večer a ráno do všech středisk, kde měli povinnost postarati se o dodání zprávy dál.

Dr. Soukup nepořídil. Bylo mu řečeno, že návrh udělal dr. Krejčí, sociální demokraté prý nechtěli vypadati méně radikální, a tak prý k tomu došlo a nelze to již nyní změnit, poněvadž je vše rozesláno.

V Národním výboru bylo sice všemi stranami usneseno, že o formě vládní mohou volně rozhodovati naši v cizině a že každé jejich ujednání všechny strany schválí, ale zdá se, že nebyly o tom všechny strany zpraveny, poněvadž jinak by toto usnesení, naší zahraniční vládě řádně oznámené, nemohli jednostranně porušovat a způsobovat eventuelní zahraniční komplikace.

Druhý den ráno byla skutečně Praha pod vojenskou vládou. Na 29 místech rozestaveno 61 strojních pušek. Staroměstské náměstí bylo ve všech východech obsazeno maďarskými a německými vojáky, po ulicích procházsly smíšené vojensko-policejní patroly.

Na Staroměstském náměstí nebyla republika prohlášena a také jinde skončil počin neúspěchem, kam včas došla naše zpráva. Jen tam, kde vyslaný řečník tvrdil, že se to děje za souhlasu Národního výboru (na př. Hanzlíček v Písku, řečník v Kralupech) a kam také naše vyvrácení včas nedošlo, byla manifestace větší a končila pak zatýkáním, když se úřady vzpamatovaly.

Celkem autorita Národního výboru vyšla po nezdaru ze 14. října posílena.

III.

Dne 15. října 1918 žádal prostřednictvím jednoho příslušníka naší strany advokát Dr. Karel Kollmann, abych se u něho sešel s jeho švagrem majorem generálního štábu Kalhousem, který je vyslán do Prahy s oficielním posláním. Svolil jsem a šel jsem tam se chefredaktorem Sísem, abych nejednal sám. Sešli jsme se 16. října, major Kalhous vykázal se plnou mocí a sdělal, že má na české strany vznésti dotaz, zdali by armádní správu nepodporovaly v její snaze vykliditi materiál válečný z piavské fronty. Dali jsme si důkladně celou věc vyložiti a poznali jsme průběhem řečí, že se dovídáme o stavu armády a opatřeních generálního štábu více než s posláním by souviselo a že je p. Kalhous upřímný Čech a při tom znamenitý odborník, který nepřibarvuje. Potřebovali by nejméně měsíc k vyklizení, pak konaly by jen obranu v dobrých posicích. České strany mohly by pomoci tím, že by doporučily vojákům a hlavně důstojníkům českým, aby spolupracovali na vyklizení. Generální štáb myslí, že spojení naše s vojáky existuje. Na ofensivu není pomyšlení, mír musí býti brzy, ale hlavní účel je zachránit se do posic, odkud by se mohlo vyjednávání vést. V německé armádě objevují se revolty, ale dá se to prý spravit. Smluvili jsme odpověď naprosto nezávaznou, která by umožňovala, aby mohl zase do Prahy přijeti s nějakým posláním. Vytkli jsme, že se stále vládne proti našemu národu, že armády se zneužívá k policejním službám. Musilo by se to obrátit, aby se mohlo jednat. Zahraniční politika se nám vyčítá, ale nikomu se nedá pas, aby bylo možno dorozumění. Vyložili jsme mu co chceme a proč, že však k ničemu se nezavazujeme. Sprostředkovali jsme mu schůzku s p. Švehlou, který mu mluvil stejně.

Za několik dní (tuším 19. října) povoleny pasy do Švýcar našim politikům.

Dne 24. října jsme jeli do Vídně, já jen proto, že jsem potřeboval býti při jednání s Jihoslovany a že jsem měl jednání se Slováky.

Zralost celé situace ukazovala se v tom, že také v Uhrách kde kdo začínal mluvit o smíru s národnostmi. Na schůzce se Slováky dopoledne dne 25. října v bytě p. Kornela Stodoly — za přítomnosti dra. Milana Hodži, dra. Derera, Kornela Stodoly a P. Kolíska — předložil Hodža pozvání do Budapešti k jednání s vládou. Obsahem jednání mělo býti zřízení ministerstva pro zájmy slovenské. Jednomyslně takové řešení zamítnuto, ale ujednáno, že Hodža jejich návrhy vyslechne, řekne, že je předloží Národnímu výboru a pak dá odpověď. Měl býti pouze získán čas, aby nemohla uherská vláda přicházeti s jinými projekty. Z toho důvodu byl také odložen jeho odjezd o den.

Odpoledne dne 25. října byla smluvena v hotelu Continental schůze s Jihoslovany, Poláky frakce Glombiňského. Přad tím však měl prof. Lamasch rozmluvu s drem. Korošcem a v hotelu samém s drem. Kramářem. Byl to poslední pokus docíliti dobrovolné likvidace Rakouska za souhlasu a vedení dynastie. Na schůzce byli přítomni za Slovince dr. Korošec a dr. Žerjav, za Slováky dr. Hodža, za Čechy dr. Kramář, dr. Šámal, Vl. Tusar a já. Na počátku porady zdálo se, že Korošec by chtěl zastávati vyčkávací stanovisko a že na něho Lamasch učinil do jisté míry příznivý dojem. Pokládal jsem za nutné vylíčiti stav věcí, jak jsem je 16. zvěděl od majora Kalhouse a které ve Vídni byly nejen potvrzeny, nýbrž občasné revolty ukazovaly, že situace zraje. Vyslovil jsem názor, že připuštěním vyklizení piavské linie a usazením se na Soči prodloužíme zcela zbytečně válku a jednání o mír a navrhl jsem, abychom věcí hnali na kapitulaci a odmítali před kapitulací všecko jednání. Po podrobné debatě bylo toto stanovisko všemi přítomnými přijato a dle toho instruován Tusar, který jako mistopředssda sněmovny byl stále ve Vídni a zastupoval svaz, a v případě odjezdu Korošcova do Ženevy dr. Žerjav, který byl tajemníkem Jíhoslovanskéfio klubu. Hned po schůzi učinil dr. Šámal a dr. Žerjav opaření pro důvěrníky nm frontě. Večer odjeli delegáti naši do Ženevy, já do Prahy.

IV.

Dne 27. října (v neděli) večer o 8. hodině telefonoval mi z Vídně Tusar toto sdělení: Dostavil se ke mně plukovník generálního štábu Ronge s plnou mocí a prohlásil, že jeho poslání děje se s vědomím císařovým. Vznesl na mne žádost, aby češti poslanci odebrali se na frontu a působili na vojáky, aby ještě několik dní udrželi frontu, by se mohl materiál válečný, representující miliardy, dostati do bezpečí a nepadl do rukou Itálie jako kořist. Situace na frontě je taková, že vojáci odcházejí z bojiště, protiví se rozkazům a je jediná naděje v tom, že poslanci čeští dodají jim morální sílu, aby vytrvali. Válka je prohrána, mír musí býti uzavřen, jen o několik dní se jedná.

Odpověděl jsem mu dle našeho ujednání, že by musilo Rakousko kapitulovat a teprve potom že by se dalo jednat o to, abychom pomáhali udržeti pořádek při ústupu vojsk.

Plukovník Ronge odpověděl, že by musil vše přednésti císaři.

Mezí jednáním dostavil se důstojník, vyslaný chefem generálního štábu bar. Arzem, se vzkazem, že by opatření musilo býti provedeno ihned, poněvadž jde již o hodiny, nikoli o dny, rozvrat v armádě úžasně se šíří.

Řekl jsem Tusaroví, že tak je to dobře a že můžeme čekati kapitulaci v několika hodinách. Plukovníka Ronge znám, byl v našem procesu „militärwissenschaftlicher Sachverständiger“, přednosta vyzvědačského oddělení, vášnivý náš nepřítel, úplná stvůra Bedřichova. Jde-li tento člověk k českým poslancům s takovým posláním, pak to praskne za chvíli.

Poněvadž Ronge šel k císaři a Tusar čekal, že ještě přijde, smluvili jsme, že budu další zprávy doma vyčkávati.

Po rozmluvě bylo mi jasno, že nutno udělati všecky přípravy. Telefonoval jsem Scheinerovi, že dle zpráv z Vídně lze čekati kapitulaci v několika hodinách, aby všecko a všude připravil a kdyby potřeboval něco, že čekám doma na další zprávy. Dr. Scheiner řekl: Rozumím, dobře, hned to zařídím.

Čekali jsme se ženou v nezapomenutelném vzrušení. O 11. hodině telefonoval mi Tusar, že zprávy nové nemá, že myslí, že ucpali zase tu díru. Nesouhlasil jsem s ním, spíše vidí marnost tohoto počinu, aby jen uvážil, kdy by se ti poslanci doslali na frontu. Řekl jsem mu, že jsem dal udělati přípravy, poněvadž jsem přesvědčen, že to zítra praskne: Na spaní není ani pomyšlení, kdyby něco měl, ať jen telefonuje.

Seděli jsme se ženou do rána, přehlížel sem všecky plány, které jsme dělali, aby se nezapomnělo na nic. Noc utekla rychle.

V šest hodin ozval se telefon. Dr. Scheiner: „Všecko je připraveno, co je nového?“ „Za noc nic, ale dle mého úsudku to přijde. V devět hodin v Národních Listech.“

O půl sedmé zavolal jsem na Soukupa, který poslal pro Stříbrného a šli jsme k Švehlovi.

Šel jsem k museu přes městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr Sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptem: „Bude to?“ „Bude.“ Vidím jasně, stráž.

U Švehly usneseno, přijde-li kapitulace, že převezme Národní výbor vládu a prohlásí samostatný český stát.

V devět hodin měl dle sobotního usnesení být převzat Obilní ústav. Smluvili jsme, že Švehla se Soukupem převezmou Obilní ústav, já že půjdu do Národních Listů sjednati vše se Scheinerem a že o půl jedenácté sejdeme se v místnostech Národního výboru v Obecním domě.

Dr. Scheiner v Národních Listech sdělil se mnou, že stráže sokolské jsou rozestaveny, vojáci, policie a četnictvo zpraveni. Ve čtvrt na deset telefonovala vídeňská redakce, že Rakousko kapitulovalo. Telefonoval jsem to nejprve ženě, pak Švehlovi do Obilního ústavu.

O půl dvanácté sešel se Národní výbor.

Bylo usneseno převzíti správu samostatného československého státu do rukou Náodního výboru. V automobilových drožkách zajeli jsme na místodržitelství, kde jsme toto usnesení oznámili v nepřítomnosti místodržitele Coudenhoveho — který byl právě ve Vídni — vicepresidentovi Kosinovi se žádostí, aby místodržitelství nadále řídil jménem Národního výboru. Z místodržitelství odebrali jsme se k hr. Schoenbornovi a oznámili jsme mu totéž. Nemohl leknutím ze sebe slova dostati a nemohl dlouho pochopiti, že má vésti správu země ve jménu Národního výboru. Konečně pochopil a podrobil se. Prohlédli jsme hned zasedací sněmovní síň jako přípravu pro Národní shromáždění. V zasedací síni starodávného směmu království Českého bylo skladiště aprovisace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky, vzduch byl nasycen zápachem bramborů a vůní moučných výrobků. Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami. Nařídili jsme, aby zasedací síň byla ihned dána do pořádku, což přítomní sluhové s radostí slíbili.

Když jsme přijeli z Malé strany na Václavské náměstí, byla celá Praha vzhůru, všude vlály prapory, policejní strážníci měli již své čapky ozdobeny slovanskou trikolorou, vojáci si strhovali růžičky s čepic a ozdobovali je barvami českými nebo slovanskými. Všichni jásali, zpívali, ale současně bylo viděti, že lidé začínají zámazávati německé nápisy a rozbíjeti německé vývěsní skleněné tabule. Řekl jsem, že musíme jíti na hořejší Václavské námětí, abychom tam působili, by nedošlo k žádným výtržnostem, ani protiněmeckým, ani protižidovským, aby byl při této velkodějné chvíli zachován klid. Projeli smě Panskou ulicí a Městskými sady k pomníku sv. Václava, kda mezi tím už mluvil k zástupům dr. Zahradník. Tam jsme prohlásili samostatný československý stát a současně varovali před jakoukoliv výtržností. Ohromnými zástupy lidu jeli jsme po Václavském náměstí dolů, poskytujícím obraz úplné národní svornosti. Po této cesté jsme se usnesli, že musíme za všech okolnosti sehnati kapely, které by procházely městem, aby nadšení lidu bylo svedeno do normálních kolejí a lid se vybouřil zpěvem vlasteneckých písní. Z Obecního domu jsme telefonovali na radnici, aby byly zaopatřeny kapely. K jedné hodině hrály již kapely po městě.

V té době byly již také sokolské stráže z předměstí staženy do Prahy, tak že Sokolové dělali pořádek, a byli připraveni na převzetí stráže na vojenském velitelství.

S dělnickými organisacemi bylo hned ráno vyjednáno, že dělnictvo prácí nezastaví a že oslavu české samostatnosti provede následujícího dne.

Večer se konala plenární schůze Národního výboru, na které byl přijat první základní zákon československého státu, který jsem v noci z 27. na 28. říjen napsal a jehož podstata spočívala v tom, že všechny zákony a nařízení platí dále a že vládní formu samostatného státu ustanoví Národní shromáždění. Toto ustanovení bylo proto nutné, poněvadž — jak shora uvádím — bylo mezi všemi stranami smluveno že našim zástupcům za hranicemi ponechává se úplná volnost co do formy vládní. V té době neměli jsme zde ještě zpráv od našich delegátů ze Ženevy o jejich jednání s drem. Benešem. Zákon tento byl jednomyslně přijat a tím vlastně převrat dokončen. Základnám tímto zákonem mělo býti zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jakoby revoluce vůbec nebylo. Toho bylo skvěle dosaženo a vzbudilo obdiv u cizinců nad vyspělostí našeho národa.

Večer po rozmluvě mezi Národním výborem a velitelem Kostřánkem a Zanantonim upraven byl poměr mezi vojenským velitelstvím a Národním výborem a na vojenském velitelství v Praze převzali stráž Sokolové ozbrojení puškami, které jim dodalo vojenské velitelství.

---

1. Mnoho opatření nebylo potřebí udělat po převratu, provedeném hladce, mnoho při stranických zápasech uděláno jinak a nechci rozhodovat, zdali lépe. Já však jako ministr financí — nemyslil jsem na tu funkci, když jsem to připravoval — měl jsem po ruce status a v něm pečlivě sebranou kvalifikaci všeho úřednictva samosprávného a bankovního a nepřišla tato práce nazmar. Snad tomu lze přičísti, že ve finanční správě klapal celý aparát nejdříve, že na Slovensku berní úřady byly nejdříve obsazeny, a to nejen úředníky berními, nýbrž vybranými úředníky zemské účtárny a — na čas úředníky bankovními, že při kolkovací akci bylo použito do takové velké míry peněžních ústavů a že kolkovací akci na Slovensku skvěle řídil — ředitel Zemské banky pan dr. Záveský.
2. Tvrdí-li proto posl. Stříbrný v „Č. Slově“, že nebylo příprav pro násilný převrat, není to správné. Vyčkáváno ovšem, aby nemusil převrat býti spojen s krveprolitím.