Přemyslovci/Vratislav

Přemyslovci Jan Erazim Vocel
Spitihněv Spravedlivý	Vratislav	Božetěch

Údaje o textu
Titulek:	Vratislav
Podtitulek:	(Roku 1080)
Autor:	Jan Erazim Vocel
Zdroj:	VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 59–61. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Sníh rouchem labuťovým již les a hory kryl,
Dech zimní přes potoky své mosty upevnil;
Nech však matička země v poklidu tichém spí,
Soběckých vášní krutost na klidné zemi bdí.

Pod šeromrakým nebem, nad bílou krajinou
Se stany četných vojů do zimní mlhy pnou,
A kolem bitva zuří, tam slyšet kovů třesk,
Pokrovem sněhu kmitá krvavých toků lesk.

Tam Jindřicha stoupenci sraženi v četný voj
S Rudolfem saským svedli o trůn německý boj;
Dva panovníci ženou své lidstvo v krutou seč,
By půtku o korunu rozhodnul smrtný meč.

A Vratislav král český, Jindřicha věrný druh,
Rozráží klínem Čechů železný Sasů kruh;
Král Rudolf děsně zuří, neb Sasi prchají
A Jindřichovy pluky vítězně plesají.

Tu z hlubokého lesa se zdvihne strašný jek,
A kvapně ven vyrazí Nordhauský Sasů rek;
Na vítězné se houfy uvrhne jeho sbor,
Je tiskna žene k stráni durynských pustých hor.

Za vojskem rozplašeným se Jindřich lkaje bral,
Za ním se Rudolf vítěz na hrdém oři hnal:
Tu vůdce houfů českých co blesk naň vylítne
A proti vítězovi krvavé kopí pne,

Zvolaje hřmícím hlasem: „Rudolfe zrádný, stůj!“
A v pochvy oře jeho zarazí oštěp svůj,
Až oř se králův zpíná v divokém řehcení
A s praskotem i puká komoně brnění.

Tu Sasů pán rozšvihna oštěpu lesklý hrot,
Hrdinským namáháním odplácí bodem bod;
A vůkol bojovníků se šíř rozstoupí voj,
S úžasem obdivujíc udatných vůdců boj.

Děsný to lomoz ořů hlavami sražených!
Jak srší jiskry z kovů vše krví zbrocených,
Neb kladiva s krunýřů si oba odpjali
A rány pronikavé si v lebky tepali.

I prudce rozlítli se teď opět rytíři,
Hrot k srdci soka svého si každý zamíří,
Na peruti vichřice zas k sobě cválají —
Tu praskot — ryk, a Češi vítězně jásají.

Neb s ořem krví zbrocen do sněhu Rudolf kles’;
Sasíci zuří děsně, an bouří Čechů ples;
Rozvzteklení odpůrci se hustěj sypou sem,
Houf český rozrážejí divokým útokem.

Tu Vratislav rekovný se s oře vymrští
A mečem břitkým dráhu si davem proklestí,
A vůkol se tesaje až tam se dobrodil,
Kde Rudolf poražený zem krví pokropil.

A z Rudolfovy pěstě vytrhnuv kníže hrot
Vyskočil na komoně, jej k skoku rázně bod’;
Vydobyté pak kopí v povětří rozšvihne
A cválaje k svým houfům hlas chrabrý pozdvihne:

„Byť vrtkavé dnes štěstí nepřálo věnce nám,
Jáť milené své vlasti, hle, důkaz slávy dám,
By spatře kopí toto, tam pravnuk vyvolal:
V nešťastné bitvě slavně pán Čechů bojoval!“