Přemyslovci/Úvod
| Přemyslovci Jan Erazim Vocel | ||
| Předmluva k 2. vydání z r. 1863 | Úvod | Libuše |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Úvod |
| Autor: | Jan Erazim Vocel |
| Zdroj: | VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 3–5. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
O pieśni gminna, ty stoisz na stražy Mickiewicz. |
O dcero dávné slávy, vlasti má!
Hle, lyru kloním k stupni tvého trůnu,
By ozvěna tvých dějů posvátná
Zachvěla jemně v syna tvého strunu!
Tě tvůrce světa jako perlu drahou
Evropě veleslavné k srdci pnul,
A nad tebou oblohu modroblahou,
Své věčné lásky prapor, rozvinul.
Rozstavil mocné, mrakonosné skály
Kol tebe, vlasti, v šírém pomezí,
By k ochraně tvé věrně, věčně stály
Co neproniklé silné pavezy.
A na palouky tvé milostné nebe
Květ úrody přehojně sypalo,
By Čechů plémě tam, o matko, tebe
A dary věčné lásky vzývalo!
O vlasti má! tě nebe milovalo,
Posvětivši tvou dávnou minulost,
A símě zlaté tobě věnovalo,
By vzešla z něho dějin velebnost!
Aj! zanechali velkých předků dnové
Nám zrno slávy — kryl je časů led;
Duch Páně budí nyní jaro nové,
A opět pučí dávných věnců květ!
Jak věneček miláčka zemřelého
Na srdce tiskne ruka milenky,
Jíž nezbylo než kvítka uvadlého:
Tak chovej, matko, slávy pomněnky!
O chovej vroucně věnce toho kvítí,
Byť v něm i míhala se krve zář:
Dar nejskvostnější v krvi té se třpytí,
Jejž národ vložil Slávě na oltář! —
I odpusť, máti! že má struna výše
Odvážným letem nese píseň svou,
Že tam se vznáší do tajemné říše,
Kde skrýváš kořist věků posvátnou.
Tam, vlasti krásná! v dalekém nebesku,
Tam tvůj se jeví nejjasnější tvor:
Tam rekové se skvějí v slávy lesku,
Tam českých Přemyslovců kráčí sbor.
Tam vojíny zdobené křížem víry
Odívá mráčků purpurových lem,
A mistry zvuků bohatýrské lyry,
I silné reky v hávu královském.
A mezi křížem se a mečem, lyrou
Co lilie a růže panny pnou,
A oblohou pak rozloženi šírou —
Stráž královská — rytíři čeští jsou!
Hle! jako plavec, jenžto nazpět pluje
K severním břehům z palů jihových,
Svým druhům známé hvězdy ukazuje,
Radostně zdvihna k nebi zraků svých:
Tak, an Vás lyra zvukem vlasti zove,
Teď bránu časů dávných otvírám,
By bohatýři, královští rekové,
By hvězdy slávy zjevily se Vám!