Přemyšlování o dokonalosti křesťanské/Předmluva vydavatele
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské Jan Amos Komenský, Jan Václav Novák | ||
Předmluva vydavatele | Věnování |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Předmluva vydavatele |
Autor: | Jan Václav Novák |
Zdroj: | Citanka |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Jan Amos Komenský |
„Budtež dokonalí, jakož i Otec náš, který jest v nebesích, dokonalý jest.“
Mat. 5, 48.
Horlivá i všestranná činnost Komenského při bratrské osadě fulnecké, o níž svědčí zachované posud pověsti, jakož i zápisy v pamětní knize tamějšího kláštera a proboštství augustiniánského, náhle byla přerušena brzo po katastrofě bělohorské. Sám o tom dokládá (v listě Petru Montanovi V.), že vyhnán byl „mox inter primos“; dle pověsti prchl před španělským vojskem již kol vánoc r. 1620, dle vlastního přiznání počátkem r. 1621.
První útulek jeho na Moravě jmenovitě znám není, ale dle věnování manželce na „místečku tom, kdež stín míti mohl“, pozdržel se některý den a sepsal tu myšlenky, jimiž se obíral na cestě do vyhnanství, „o divném Božím nás vyvolených řízení, kterak ne vždycky příjemné, vždycky však spasitedlné bývá“. Dospěl tím přesvědčení; že „darmo jest na světě sobě, jak by člověk od Boha veden býti chtěl, vybírati, než že nejlepší jest povolně za Pánem Bohem jíti a všecko s poděkováním z ruky jeho přijímati“. Koná-li to člověk, blíží se pravé dokonalosti křesťanské, pakli je v tom liknavý, Bůh „dohání ho k tomu i křížem“:
Jakožto výsledku úvah Komenský ponechal spisku tomu název „Přemyšlování o dokonalosti křesťanské“.
Vycházeje od potřeby konati vůli Boží, což je důležitější nežli jakékoli poznání činů Božích, spisovatel vyměřuje dokonalost křesťanskou v tom, aby člověk měl v srdci dokonalou radost a uspokojení z lásky k Bohu a konání vůle jeho, kdežto věcí světských aby nedbal. K tomu cíli může jej dovésti: 1. plná láska k Bohu, 2. poddanost ve vůli jeho, 3. stálé obírání se s Bohem (kap. I.). Příprava i základ dokonalosti křesťanské záleží v touze po ní, v očištění srdce od zbytečných myšlení a nezřízených vášní, v poznání, že dokonalost taková jest darem Božím (kap. II.). O pramenech lásky Boží promlouvá kap. III. Shledává je v poznání dokonalosti Boží a v rozjímání dobroty jeho. Láska k Bohu musí býti vroucí a přiměřeně se projevovati, totiž nenávistí hříchův, nevážností k věcem světským i k sobě, stálostí (kap. IV.) a láskou k bližnímu. Ráz lásky k bližnímu obšírněji vyložen v kapitole V.
Druhým stupněm dokonalosti spisovateli jest poddání se ve vůli Boží, že člověk rád přijímá z ruky jeho netoliko dobro a mírně ho užívá, ale i zlo (kap. VI.), jako jest nemoc (kap. VII.), chudoba (kap: VIII.), osiřelost (kap. IX.), protivenství (kap. X.).
Vrcholem dokonalosti jest, že se člověk stále Bohem obírá, o něm přemýšlí (kap. XI.) a s ním rozmlouvá (kap.XII.) modlitbou případně upravenou.
Za příklad připojena modlitba člověka v kříži postaveného, složená z různých míst žalmův.
Obsahem dílka jest výraz oddanosti k Bohu. Jak líbezného rázu však nabývají slova tato, uvážíme-li, že mladý kazatel evangelický, jemuž sotva dochází třicátý rok věku, pronásledovaný zuřivými vojáky, z úkrytu svého je věnuje mladistvé choti, jež s maličkým synáčkem touží po něm, očekávajíc příchodu dítka druhého. Aby pak shoda jejich myšlení byla úplná, jeden opis posílá jí, druhý ponechává sobě „místo tovaryše cesty“ do vyhnanství.
Spisku tohoto zachoval se též opis ze stol. XVII., a to v městské knihovně Vratislavské (sign. M. 1472). Je to týž rukopis, z něhož známe I. a II. díl „Truchlivého“. „Přemyšlování“ podáno jest na místě třetím a má vlastní paginaci (1-104, vynech. 92-99). Rukopis psán jest ozdobným písmem, citáty z bible a slova význačná psána jsou karmínem. Před tekstem čte se tu předmluva jinak neznámá, jež určuje dílko širšímu kruhu čtenářstva.
Spisovatel asi po úmrtí prvé choti spisek přepracoval a dedikoval jinak. Podáváme předmluvu a obsah kapitol z opisu toho za věnováním manželce. Text rukopisu jeví od tisku dosti odchylek, jež svědčí o nové, bedlivé úpravě prvotního náčrtku. Nemajíce však z rukopisu toho dostatečného svědectví, že by nová ta úprava všecka pocházela od samého Komenského, přijali jsme za základ tisk a různočtení opisu vratislavského podáváme pouze v kritických poznámkách.
Vyd. I. (dle zprávy samého Komenského) v Praze 1622. Nyní neznáme výtisku žádného ani nevíme, zdali se kde zachoval.
Vyd. II. v Háli Magdeburské r. 1765, skrze Jana Theod. Elsnera, kazatele při české církvi berlínské (nákl. V. Taulíka), spolu s „Nedobytedlným hradem“. Obsaž. na str. 38.-82., pak připojeno několik písní probuditedlných (I.-IX.). Napřed položena předmluva (na české faře v Berlíně 1. ledna 1761). Sign. A-D, str. 96 ve 12°. Otisk dle původního věrně pořízený, jenž šetří všech zvláštností jazyka i slohu Komenského. Svědčí o tom i shoda s vydáním III., jež dle svědectví svého původce pořízeno dle vydání I. Dle něho pořízeno toto vydání.
Vyd. III. v Pešti 1843, tiskem Trattnera-Károlyího, věnované Janem Kadavým superintendentovi Janu Seberinimu. V předmluvě otištěno věnování manželce. Str. 72 ve 12°. (Napřed podobizna, ke konci, na str. 63.-72., stručný životopis Komenského dle Fr. Palackého). Pořízeno dle vydání I.
Vyd. IV. v Praze-Karlíně 1864, u Vincence Paseky s názvem: „Přemyšlování: I. O hradu nedobytelném, jméně Hospodinovu. II. O dokonalosti křesťanské“ (str. 59.-131.) Str. 162 malé 8°. (S podobiznou Komenského). Pořízeno dle vyd.II., neboť na str. 132.-152. otištěny též písně Elsnerem přidané.
Věnování manželce opět otištěno v „Poslu z Budče“ r. 1891, str. 702 sl. (Jos. Šmahou) a v Korrespondenci Komenského, vyd. od A. Pavery 1892, str. 1-2. S částí kap. I. opět otištěno Fr. Slaměníkem mezi ukázkami spisů Komenského v časopise „Komenském“ 1892, str. 229 sl.
Výňatek „Jak dokonalosti dojíti“ otištěn od L. B. Kašpara ve sbírce ukázek ze spisů Komenského v příloze k „Evanjelickým Listům“ 1892, č. 3, str. 49.
Jan V. Novák.