Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898/IV.

Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898 František Bačkovský
III.	IV. Vědy a náuky	V.

Údaje o textu
Titulek:	IV. Vědy a náuky
Autor:	František Bačkovský
Zdroj:	BAČKOVSKÝ, F. Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898. Praha: Dr. Frant. Bačkovský, 1898. s. 126-209. Online na Internet Archive
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Vědám a náukám po roce 1848. a zvláště po roce 1860. prospělo hlavně, že dostalo se národu našemu škol českých (viz na str. 8. a 10.) a že r. 1859. počato vydávati „Slovník náučný“,^[1] jakož i hned r. 1853. vydaný „Německo-český slovník vědeckého názvosloví“; bylotě potřebí především českého názvosloví, aby věda česká, totiž řečí českou mohla rozkvésti.

Nejprve pak ovšem byly vzdělávány více toliko nauky k potřebám běžným a zejména školním nežli přísné vědy. Teprve za let osmdesátých a devadesátých vyskýtá se v písemnictví českém dosti značný počet opravdových vědátorů, k čemuž přispěly nejvíce česká universita (od r. 1882.) a Česká akademie (od r. 1890.). A již i několik spisů českých vydáno, které nepřinášejí zisku pouze národu našemu, nýbrž přispívají obohatiti podstatně vědu vůbec; nepodávajíť učenci v nich prostě výzkumů cizích, nýbrž hloubají a badají pilně sami, projevujíce odbornou zevrubnost v písemnictví a rozmnožujíce tak vědění všech národů na světě.

Též obory, do nedávna ještě zcela ladem ležící, jsou zdárně vzdělávány, a není již téměř ani jednoho odvětví věd a náuk, které by nebylo zastoupeno spisy cennými. Bylyť mezery, objevující se všeobecným rozvojem písemnictví, bedlivě od spisovatelstva vyplňovány a odstraňovány, a všude doděláno se již úspěchů čestných. Ba jsou pěstována již i taková odvětví, jichžto jsme celkem ani nikdy valně nepostrádali.

Odbornému vzdělávání věd a náuk pomáhaly rozličné spolky a jednoty vědecké, které v Praze vedle „Král. české společnosti náuk“ a „Musea království českého“ vznikly, jako: Jednota českých filologů (založena r. 1868.), Jednota českých mathematiků (zal. r. 1869.), Klub historický (zal. r. 1873), Klub přírodovědecký (zal. r. 1869.), Klub stenografický (zal. r. 1869.), Spolek chemiků českých (zal. r. 1866.), Spolek mediků českých (zal. r. 1868.), Spolek českých posluchačův inžinýrství (zal. r. 1870.), Všehrd, spolek českých právníků (zal. r. 1868.), Jednota filosofická (zal. r. 1881.) a j.^[2] Přispívají zvelebiti příslušné vědy jednak časopisy a knihami, které svým nákladem skoro všechny vydávají, jednak přednáškami a rozpravami ve schůzích svých členů.

Také „Matice česká“ prospěla velice časopisy vědeckými. Vydávalať tři, a to „Musejník“, vycházející od r. 1827., kterému přikázáno písemnictví, jazykověda a filosofie, „Živu“, vycházející od r. 1851., které přikázána přírodověda, a „Památky archeologické a místopisné“, vycházející od r. 1854., kterým přikázán místopis, starožitnosti a dějepis; „Živa“ zanikla r. 1867., druhé dosud oba vycházejí. R. 1868. začala vydávati „Sborník pro historii, filologii a filosofii“ a r. 1869. „Sborník přírodovědecký a mathematický“, které jsou odborně vědecké, a „Musejník“ přináší práce všeobecně vědecké. Jest i nejpřednější podpůrkyní a vydavatelkou vědeckých spisů takových, jichž asi bez ní hned tak nebylo by se nám dostalo vůbec a zvláště, pokud nebylo České akademie.

„Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění“ r. 1890. zřízená rozvinula svou činnost literární hlavně vydáváním několika sbírek, jejichžto názvy jsou: „Almanach“ (vydává jednou za rok od r. 1891.), „Věstník“ (od r. 1891.), „Rozpravy“ (od r. 1891.), „Archiv historický“ (od r. 1893.), „Sbírka pramenů ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ (od r. 1893.), „Archiv pro lexikografii a dialektologii“ (od r. 1896.) a „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém“ (od r. 1897.) Téhož asi druhu jako „Rozpravy“ akademie přináší práce stále ještě také „Věstník královské české společnosti nauk“.

V České akademii jsou zřízeny také některé stálé komise, a to komise ku prozkoumání a zachování dávnověkých památek země, jejich dějin, literatury a umění (komise archaeologická), komise historická, komise v příčině encyklopaedie nauk přírodních, komise v příčině pramenů k poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, komise lexigografická a dialektologická a komise pro vydávání bibliothéky klassiků řeckých a římských v českých překladech.

Co týče se vědeckých a naukových časopisů, skoro všechny obory zastoupeny jsou již i zvláštními časopisy, jež uvedeme si níže na svých místech. Zde buď toliko připomenuto, že nejnověji důležité, časové otázky ze všech oborů uvádí v známost s úvahami příslušnými „Česká revue“ (od r. 1897; red. Dr. Pr. Podlipský), kromě které vedle „Osvěty“ a „Naší doby“ (viz na str. 20.) jest uvésti také revue uměleckou, politickou a sociální „Rozhledy“ (od 1892.; red. Jos. Pelcl), katolický list „Alétheia“ (od r. 1897.; red. Dr. M. Kovář) a list věnovaný veřejným otázkám „Čas“ (od r. 1887.; red. Dr. J. Herben).

Ačkoli však vědy a náuky v českém písemnictví již utěšeně vzkvetly, přece nynější doba dává nám poměrně velmi málo knih takových, aby za padesát let po nás bylo pohlíženo na ně s tou úctou, s jakou pohlížíme my na př. na Palackého „Dějiny“, Šafaříkovy „Starožitnosti“, Jungmannův „Slovník“, Vocelův „Pravěk“ atd. Ba dnes na př. ani ta „Bibliotéka historická“ (vydávaná v letech 1861 — 1874) nemá ještě konkurrence v nějakém podniku literárním tak, aby bylo lze říci, že jsme v té příčině dobu před 30 léty překonali vůbec a vzhledem k tomu, oč nyní snáze možno literárně pracovati, zvláště.

1. Dějepis a zeměpis.

Dějepisectví, které z oborů vědeckých a naukových má pracovníků nejvíce, bylo přivedeno k rozkvětu Pavlem Josefem Šafaříkem a Františkem Palackým, ze žijících pak nad ostatní vynikají: Tomáš V. Bílek, Jaroslav Goll, Dr. Ant. Rezek, Václav Vladivoj Tomek a Dr. Zikmund Winter. Všímávalo si hlavně toliko hlučných událostí válečných, od několika let vzmáhá se však mocně v dějepisných pracích českých i směr kulturně dějepisný.

Největší počet pěstitelův ovšem mají dějiny vlasti naší, protože dojista každého uvědomělého Čecha lákají k sobě vnadou neodolatelnou, a vůbec samostatné bádání dějepisné, pěstované Palackým, Vocelem, Tomkem, Gindelym a Dudíkem, vyvolilo si za obor svůj děje pouze domácí. Na širší obor vydal se Šafařík, rozšířiv rozhled svůj po veškerých částech kmene slovanského. Dějinám národů jiných nedostávalo se u nás bezprostředního, samostatného bádání, samostatné výzkumné péče. Dějepisci naši přestávali tu jednak na překladech spisů cizojazyčných, jednak na rozličných menších větších výtazích a zpracováních, takže neměli jsme mimo Smetanovy dějiny světové, vyšlé již r. 1846. — které byly sice na svou dobu zjevem znamenitým, ale novějším požadavkům nijak nevyhovují — ve svém jazyku díla, které by podávalo ve velikém rozměru výklad dějin všeho lidstva. Tomu nedostatku pomohl částečně Dr. Frant. Šembera.

Zeměpis začato pěstovati později nežli dějepis, a skoro teprve za let osmdesátých počato jej vzdělávati s úspěchem značnějším. Z malého hloučku pracovníků v oboru tom znamenitě jej obohatili zejména Dr. Jan Palacký a Dr. Frant. Josef Studnička.

K zeměpisu jest přičísti také cestopis a národopis, které ještě později nežli zeměpis jsou pěstovány. Avšak i ta vydáno stkvostné obrázkové dílo prostonárodní Hellwaldovo „Země a obyvatelé její“ v českém překladě, a také začala vycházeti „Bibliotéka světových cestopisů“ (1878—1882, 3 díly), ale brzy zanikla. Velikou pozornost vzbudily zejména spisy Dra Emila Holuba, a jest utěšeným úkazem poslední doby, že spisovatelé čeští cestují do vzdálenějších krajin a podávají zprávy o svých cestách, v čemž vynikají zejména Dr. Pavel Durdík, Dr. Jiří Guth, Josef Kořenský, Dr. Jos. Štolba a Josef Wünsch.

Z časopisů zaniklých buď zde připomenut „Sborník slovanský“ (1881—1887, red. E. Jelínek), „Sborník historický“ (1882—1886, red. Dr. A. Rezek) a „Zeměpisný sborník“ (1886-1891, red. Dr. J. Řežábek a Dr. F. Augustin), nyní pak vychází „Český časopis historický“ (od r. 1895., red. Dr. J. Goll a Dr. J. Pekař), a již od r. 1854. vycházejí „Památky archaeologické a místopisné“ (nyní red. Dr. J. L. Píč) a od r. 1891 sborník lidovědný „Český lid“ (red. Dr. Č. Zíbrt). R. 1892. založen v katolickém družstvě „Vlasť“ spolek „Historický kroužek“, který vydává „Sborník Historického kroužku“ (red. Dr. M. Kovář). Mnoho spisů dějepisných a zeměpisných otiskuje také „Sbírka přednášek a rozprav“ (od r. 1879. vydává J. Otto), „Všeobecná zajímavě poučná knihovna“ (od r. 1890. vydává Dr. F. Bačkovský), „Knihovna Rozhledů“ (od r. 1894. vydává J. Pelcl), „Bibliotéka sociálních a politických náuk“ (od r. 1895. vydává J. Pelcl) a „Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných“ (od r. 1896. vydává J. Laichter).

Z dějepiscův a zeměpisců českého písemnictví z let 1848—1898 buďtež uvedeni zde tito:

Pavel Josef Šafařík (1795—1861) narodil se 13. kv. 1795 ve vsi Kobelarově na Slovensku. Vystudovav universitu v Jeně, působil v Uhrách na gymnasiu novosadském. Vzdav se úřadu toho, přesídlil se do Prahy, kdež ustanoven kustodem knihovny universitní a potom knihovníkem. Redigoval i Musejník a zastával censorství. Zemřel v Praze 26. čna 1861 a pochován jest na evangelickém hřbitově v Karlíně. Jeho Slovanské starožitnosti, vydané v letech 1836—1837 a podruhé po jeho smrti v letech 1861 — 1864, založily nové období v studiu staroslovanských dějin, objasnivše dějiny ty od prvopočátkův až do X. století, a byly přeloženy hned počátkem let čtyřicátých také do polštiny a němčiny. Statistickým doplňkem k „Starožitnostem“ jest Slovanský národopis (1842 a potřetí 1849), v němž zobrazen souvěký stav národů slovanských dle sídel, řečí a písemnictví jejich. Podobného druhu spisy vydal i v oboru literárně dějepisném.

František Palacký (1798—1876) narodil se 14. čna 1798 v Hodslavicích u Nového Jičína na Moravě. Studoval v Prešpurku a ve Vídni. Odebrav se roku 1823 do Prahy, byl ustanoven r. 1829. od stavů českých za historiografa království Českého, ve kterémžto postavení byl potom až do posledních dnů života svého neúnavně činným. V letech 1827 — 1838. byl redaktorem „Musejníka“. R. 1861. ulvořil v Praze spolek na podporu českých spisovatelů „Svatobor“, jehožto byl předsedou. Zemřel v Praze 26. kv. 1876. a jest pochován v Lobkovicích, vsi na Labi v okrese Brandýském. Kromě jiných spisů napsal Popis království Českého (1848), a proslavily jej hlavně Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, které vydal o jedenácti svazcích, tvořících pět dílů. Začal je vydávati r. 1848.^[3] a dokončil je několik neděl před svou smrtí. Líčí minulost českou od prvopočátků v až do r. 1526. Dále psáti nechtěl, protože, jak připomíná v předmluvě k dílu V., nemohl by psáti tak, jak by chtěl. Po smrti jeho vyšly r. 1876. znova s rejstříkem abecedním ke každému svazku a životopisem Palackého od Dra Josefa Kalouska, a r. 1895 toto Kalouskovo vydání k tisku upravil Dr. B. Rieger, jehožto vydání r. 1898. začalo vycházeti jakožto „jubilejní vydání pro český lid“ za cenu velmi mírnou. Nejzávažnější toto dílo Palackého psáno jest s velerozsáhlou znalostí pramenův a nabylo významu skutečného díla národního. Hned za prvých záblesků národního znovazrození ozvala se potřeba, připomenouti Čechům minulosť jejich v pravém světle, očistiti ji od nešvar, které na nás nepřátelé národu českého nakydali a obnoviti dějepisné opojení se starými předky. A hlavní zásluhu o to přičítati jest Palackého „Dějinám“. Jimi přemnohé věci byly postaveny ve světlo zcela nové, přemnohé věci pochybné objasněny a vysvětleny; jimi uvedeny dějiny české na roven dějepisu národů cizích. Mimo to Palacký pilně vydával prameny dějin českých, z nichžto nejznámější jest Archiv český neboli Staré písemné památky české i moravské, obsahující české písemnosti ze století XV. a XVI. a vydaný o 6 dílech v letech 1840—1872. V letech 1871 — 1873. vyšly drobné spisy Palackého z oboru řeči a písemnictví českého, krasovědy, dějepisu a politiky ve sbírce, vydané s názvem Radhost o 3 dílech, v nichžto jest otištěn znova také spisek Idea státu rakouského, vydaný poprvé r. 1865., a r. 1898. začaly také vycházeti péčí Dra. B. Biegra Františka Palackého Spisy drobné.

Jan Erazim Vocel (1802—1871) kromě básní (viz na str. 28.) napsal Pravěk země České, vydaný v letech 1866—1868 o dvou dílech s dřevorytinami a mapou, kterýmžto stal se u nás zakladatelem a nejlepším dosud vzdělavatelem starožitností, důležitého odvětví kulturních dějin národních. Díl prvý rozpráví o nejstarší dávnověkosti země České, jmenovitě o době Bojův a Markomanů, druhý obírá se Slovany a Čechy zvláště, seznamujíc na základě objevených památek a určitých svědectví s hmotným i duševním stavem našich předků za doby pohanské. Mimo to vydal O staročeském dědickém právu (1861) a j.

Alojs Vojtěch Šembera (1807-1882) narodil se 21. bř. 1807 ve Vysokém Mýtě, studoval práva, byl c. k. vládním radou a professorem při universitě ve Vídni, kde zemřel 23. bř. 1882. Vyšlo od něho mimo jiné Paměti a znamenitosti města Olomouce (1861), Základní zákonové státní království Českého (1864), Základní zákonové státní císařství Rakouského (1868), Západní Slované v pravěku čili Rozbor kritický, že Čechové, Moravané a Slováci a vůbec Slované v Germanii a Illyrii bydlí ve své vlasti od doby předhistorické (1868), Pán z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě (1870), Obyvatelstvo české a německé na Moravě (1873), O úkladném útoku, jejž učinil Kunrát, kníže znojemský, na olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka r. 1145. (1875), Mnoho-li jest Čechů, Moravanů a Slováků a kde obývají (1877) a Mapa země Moravské (1878). Byl činným i v oboru literárně dějepisném a jazykovědném.

Petr Miloslav Veselský (1810-1889) narodil se 1. čce 1810 v Novém Kníně a byl ředitelem kůru v Kutné Hoře, kde zemřel 9. čce 1889. Vydal Královské horní město Kutná Hora (1867), Persekuce Hory Kutné po bitvě bělohorské (1882), Pánové Dačičtí z Heslova (1886), Karla Havlíčka kutnohorský pobyt a porotní soud konaný 12. listopadu 1851 (1889) a j.

Karel Jaromír Erben (1811—1870) kromě básní (viz na str. 30. a 110.) vydal Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (1855) a přeložil z ruštiny Nestorův Letopis ruský (1867).

Jakub Malý (1811—1884) kromě povídek (viz na str. 68.) a dramat (viz na str. 110.) vydal mimo jiné: Hraběte Lva Thuna Úvahy o nynějších poměrech, hledíc zvláště k Čechám (1849), Amerika od času svého odkrytí až na nejposlednější dobu (1853 — 1857, 6 dílů), Úvahy Čecha o novém zřízení Rakouska (1853), Dějiny národa českého pro čtenáře každého stavu (1863), Vymožení Rudolfova majestátu (vyšel s drobnými jeho pracemi publicistickými v I. svazku Výboru drobných spisů jeho v „Nár. bibl.“). Mezi vzkříšením 1848 — 1860 (nejposlednější dějiny Rakouska), tekst k druhé části „Názorného Atlasu,“ obsahující Národopis a dějepis (1867), Soustátí severoamerické a jeho soustava (1872), Vlastenecký slovník historický (1875), Zpomínky a úvahy starého vlastence a Naše znovuzrození (1880—1884, šest svazků); přeložil Mignetovu Historii revoluce francouzské (1850), Ludvíka Bonaparta Idey Napoleonské a druhý díl Hellwaldova illustrovanébo díla Země a obyvatelé její. Též uveřejnil v „Bibliotéce světových cestopisů“ dle anglického orginálu Temnou pevninou, druhou to výzpytnou cestu střední Afrikou, kterou konal Henry Stanley, a Procházku kolem světa, kterou vykonal a popisuje Alexander svobodný pán Hübner.

František Pluskal Moravičanský (1811 — ) narodil se r. 1811. v Moravičanech na Moravě a jest lékařem v Brumově na Moravě. Kromě mnoha jiných spisů, z nichž některé dosud má v rukopise, a kromě spisů německých sepsal: Popis poutnického chrámu na Velehradě (1863), Staromoravský Velehrad v IX. stol. (1863), Památky hradů, měst a panství Brumova na Moravě (1877), Staromoravské církevní děje (1881 a podruhé 1887), Děje říše velkomoravské (1883), Přirozený počátek a vývoj mluvy lidské a venetoceltické zvláště (1885), Základ dějovědy světové a venetoslávské zvláště (1886), Polabsko (1887), Životopisné pomněnky (1887; ze svého života).

Karel František Vladislav Zap (1812—1872) narodil se 8. led. 1812 v Praze, byl úředníkem ve Lvově, potom v Praze a konečně professorem novoměstského gymnasia a posléze české reálky v Praze, kde zemřel 1. led. 1872. Redigoval od r. 1854. „Památky archaeologické a mistopisné“, které r. 1860 — 1863. zaměněny byly v „Památky, časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český“ a po smrti Mikovcově jeho „Starožitnosti a památky země České“. R. 1862. jal se sepisovati důležité dílo národní, které pokládal sám za hlavní dílo své, totiž Českomoravskou kroniku, které vydal tři objemné díly, zahrnující dějiny české od nejstaršich dob až po rok 1526.; v pokračování její s týmže názvem uvázal se po smrti Zapově Jos. Kořán a po něm jiní. Jest to dílo podobné kronice Hájkově, líčíc prostonárodně děje české a znázorňujíc i oživujíc je zdařilými obrazy, jenže zde pravdy dějepisné přesně jest šetřeno. O sobě vydán z něho vyňatek Vypsání Husitské války (1868). Mimo to vydal Zeměpis všeobecný (1846 — 1851), Průvodce po Praze (1848), Základové všeobecného zeměpisu (1849), Zeměpis Čech, Moravy a Slezska (1849), Historickoumělecké památky pražské (1864), Praha (1868), obsahující dějiny, místopis, umělecké a starožitnicképamátky a statistiku hlavního města království Českého, a j.

Antonín Rybička (1812—) narodil se 30. říj. 1812 ve Skutči v Chrudimsku. Vystudovav práva v Praze, stal se úředníkem v Chrudimi a později ve Vídni, kde, dosáhnuv tamže posléze hodnosti vrchního rady při nejvyšším soudě, žije na odpočinku. Jest i řádným členem České akademie. Literární práce jeho týkají se oborů rozličných, ale hlavně vzdělanostní stránky života českého. Nejznámější z nich spadají v obor literárnědějepisný; z kulturně dějepisných buďtež uvedeny: O erbích a pečetích stavu duchovního v Čechách (1862), Měšťané a studující pražští roku 1648. (1870), Pravidla, přísloví a povědění, vztahující se k správě veřejné a obecní i k právu občanskému a trestnímu (1872) a O českém zvonařství (1886).

Čeněk Paclt (1813—1886) narodil se 1813 v Turnově, vyučil se broušení a leštění kamenů, kteroužto živnost spolu s obchodem v dobrých kamenech provozoval až do r. 1846., kdy odebral se do Ameriky, a cestoval potom až do své smrti, která jej r. 1886. zastihla v Asii. Dle zápiskův a různých dopisů jeho příhody a zkušenosti jeho na cestách po Americe, Austrálii, Novém Zeelandě a Jižní Africe vydal po jeho smrti JUDr. Jaroslav Svoboda s názvem Čeňka Paclta Cesty po světě.

Antonín Norbert Vlasák (1813—) narodil se 10. ledna 1813 ve Vlašimi a jest farářem na Hrádku. Redigoval „Bibliotéku místních dějepisů“, do které sám napsal Okres Votický, okres Vlašimský, okres Benešovský, okres Neveklovský, okres Sedlčanský, okres Sedlecký na Táborsku (1876) a okres Dolno-Kralovický v Čáslavsku (1884).

Beda Dudík (1815—1890) narodil se 29. ledna 1815 v Kojetíně na Moravě, vstoupil do kláštera Rajhradského, dosáhl doktorátu filosofického a stal se professorem filologie a dějepisu při filosofickém ústavu v Brně. R. 1865. jmenován byl historiografem moravským. Zemřel 18. led. 1890 v Rajhradě. Sepsal mnoho dějepisných spisů německy, kteréžto skoro všecky ostře byly posouzeny, ježto jsou většinou vědecky málo důkladny a směru protislovanského. Mimo to jal se také česky vydávati Dějiny Moravy, které jsou přepracováním jeho díla německého a sahají jen až po rok 1349. Jeho přičiněním byly r. 1878. navráceny ze Švéd a moravskému archivu v Brně přiděleny české rukopisy, které za třicetileté války byly do Švédska odneseny.

Emanuel Justinián Mittner (1815—1894) narodil se 1815 v Mor. Budějovicích a byl farářem v Budči na Moravě, kde zemřel 1894. Jsou od něho Základové letopočtu křesťanského, spolu klič k neomylnému vypočítávání velikonocí kteréhokoli roku minulého nebo budoucího dle kalendáře juliánského i gregoriánského (1881), prostonárodní to zpracováni výtečné „Rukověti“ Dra Josefa Emlera a vhodný přídavek „Církevního roku“ B. M. Kuldy. Byl činným i v oboru jazykovědném.

Václav Vladivoj Tomek (1818 — ) narodil se 31. kv. 1818 v Králové Hradci. Vystudovav práva, stal se úředníkem, ale brzo oddal se zcela pracím dějepisným. R. 1850. povolán byl za professora dějepisu rakouského při universitě pražské, a r. 1882., kdy vrácena nám universita česká, byl zvolen za prvého jejího rektora, a dán mu také čestný diplom doktorský. R. 1885. pro veliké zásluhy vědecké byl jmenován členem panské sněmovny říšské, byv již dříve vyznamenán hodností vládního rady. Jest i řádným členem České akademie. Žije na odpočinku v Praze.

Dějepisné práce své Tomek otiskovati začal v časopisech již za let třicáých, o sobě pak za let čtyřicátých. Nejznamenitějším dílem jeho jest Dějepis města Prahy, jehožto dosud v l. 1855. — 1857. vyšlo 11 objemných dílů, sahajících teprve do konce XVI. století. Přípravným spisem k dílu tomu byly Základy starého místopisu pražského (1866 — 1872, 4 svazky), obsahující zprávy o jednotlivých budovách v Praze až do válek husitských. Druhým co do času spisem Tomkovým byly „Děje země České“, vydané poprvé r. 1843., které později vydány s názvem Děje království českého a dočkaly se vydání již šestého (1891).^[4] Mimo to vydal Děje mocnářství Rakouského v dvojím vydání, obšírnějším a školním, kteráž obě vydána třikrát (obšírnější potřetí r. 1875. a školní r. 1881.), Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. (1868), znamenitý životopis slavného hrdiny husitských válek s názvem Jan Žižka (1879),^[5] který zároveň i německy a v brzce potom rusky vydán. Příběhy kláštera a města Police nad Medhují (1881), Místopisné paměti města Králové Hradce (1885) a j. Také přeložil Kosmův Letopis český s pokračováním kanovníka vyšehradského a mnicha sázavského (1882). Velmi důležitým dílem jest i jeho Novější dějepis rakouský (1887); probíráť v něm dějiny z let 1526 — 1860, i jest jaksi částečně pokračováním „Dějin“ Palackého. Tomek jest po smrti Palackého v čele českých dějezpytcův i dějepisců, jsa velice pilným, klidným a důkladným badatelem a vyznačuje se také velmi střízlivým úsudkem. Díla jeho jsou namnoze doplňkem „Dějin“ Palackého a někdy též opravou jejich.

František Ladislav Rieger (1818 — ) narodil se 10. pros. 1818 v Semilech v Jičínsku, studoval práva dílem v Praze dílem ve Vídni, jest doktorem práv, majetníkem velkostatku Malče u Chotěboře v Čáslavsku a baronem. Žije v Praze. Byl redaktorem „Slovníka náučného“, do kterého pomocí jiných spisovatelů mimo jiné vzdělal a též o sobě vydal důkladný obraz statistickodějepisný Čechy, země i národ (1870). Velmi důležity jsou Řeči Dra Frant. Lad. Riegra a jeho jednání v zákonodárných sborech (1885 V „Politické bibliotéce“). Také napsal Průmysl a postup výroby jeho v působení svém ku blahobytu a svobodě lidu zvláště pracujícího (1861), Rukojeť k poznání příslušnosti a činnosti zastupitelstva okresního jakož i výborův a starostův okresních (1866) a j. Vynikl ovšem více jako politik nežli jako spisovatel. Jest i předsedou spisovatelského spolku „Svatobor“.

Tomáš Bílek (1819— ) narodil se 30. září 1819 v Deštné u Jindřichova Hradce, byl ředitelem Akademického gymnasia v Praze a žije ve výslužbě v Král. Vinohradech. Sepsal vzácné dílo Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. (1883—84, 2 části), ve kterém podává nejenom obecný obraz hmotné a mravní bídy, stihnuvší národ náš po bitvě bělohorské, ale také podrobný výčet všech konfiskací, provedených na přemožených stavech podobojí. Nejnověji pak sepsal tyto znamenité spisy: Reformace katolická neboli Obnovení náboženstvi katolického v království Českém po bitvě bělohorské (1892), Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v zemích království Českého od císaře Josefa II. zrušených (1893) a Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království Českého zvláště (1896).

Eduard Herold (1820 — 1895) kromě povídek (viz na str. 71.) napsal Malebné cesty po Praze (česky i německy), jichžto díl I. popisuje Staré město (1875), II. Hradčany a královský hrad (1884), III. Vyšehrad (1894) a IV. Malá strana (1896).

Beneš Method Kulda (1820 — ) kromě básní (viz na str. 34.) sepsal Svatba v národě českoslovanském (4. vyd. 1890) a vydal Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a hry (4 svazky; 2 v „Nár. bibl.“ 1874 a 2 o sobě 1892 a 1893).

Václav Vojáček (1821—1897) narodil se 21. čce 1821 na Tetíně, byl professorem Akademického gymnasia v Praze, kde na odpočinku zemřel 1897. Přeložil M. A. Lamartina Historii Girondinů (1851) a byl činným i v oboru jazykovědném.

Václav Zelený (1825-1875) narodil se 26. srp. 1825 v Borové v Čáslavsku, zemřel jakožto ředitel gymnasia malostranského v Praze 4. dub. 1875 a pochován na Vyšehradě. Redigoval sbírku nejvýtečnějších dějepisců všech národů „Bibliotéku historickou“, do které přeložil z angličiny Tomáše Babingtona Macaulaye Dějiny anglické a z ruštiny (s pseudonynem Stanislava Volného) Bogdaničovy Dějiny vlastenecké války r. 1812. Mimo to byl činným i v oboru literárně dějepisném.

Jan Krejčí (1825—1887) narodil se r. 1825. v Klatovech, byl čestným doktorem filosofie a professorem při České universitě v Praze. Zemřel 1887 na Vyšehradě, kdež i pochován jest. Napsal se zvláštním zřením na školství a průmysl spis Cesta po Německu, Švýcarsku, Francii a Anglii r. 1862. Hlavně proslul v oboru přírodovědeckém.

Karel Kořistka (1825—) narodil se 7. ún. 1825 v Březové na Moravě, jest rytířem a byl professorem při něm. technice v Praze, kde žije na odpočinku, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. Rediguje (a to dříve s J. Krejčím, nyní s A. Fričem) Archiv pro přírodovědecké prozkoumání země České, který jest i hlavním základem zeměpisu českého a do kterého práce topografické napsal vesměs sám.

Karel Vít Hof (1826—1887) narodil se 16. čce 1826 v Praze, byl úředníkem při pražském magistrátě a zemřel na odpočinku v Kundraticích u Prahy 9. srp. 1887. Napsal Dějiny velkého Národního divadla v Praze (1868), Hus a Betlém (1870, s pseudonymem „K. Havelský“) a j.

Jan Lepař (1827—) narodil se r. 1827. v Lipňanech u Přerova na Moravě, působil na několika gymnasiích a byl posléze ředitelem českého ústavu ku vzdělání učitelů v Praze, kde žije na odpočinku. Roku 1865. redigoval spolu s Janem Krejčím a Vojt. Šafařikem „Musejník“. Ze spisů jeho buďtež uvedeny: Všeobecný dějepis k potřebé žáků na vyšších gymnasiích (3 díly), Všeobecný dějepis pro ústavy učitelské, Popis mocnářství Rakouského a Politický atlas ke všeobecným dějinám.

Karel Ninger (1827—) narodil se r. 1827. v Chotěboři, byl professorem gymnasia v Písku, kteréhož úřadu, byv osočen, zbaven, a jiného místa nepřijal; žije v Písku. Napsal Děje všeobecné pro nižší třídy středních škol (3 díly) a byl činným v oboru literárně dějepisném.

Ferdinand Čenský (1829—1887) narodil se 29. kv. 1829 v Čechticích. Stav se vojínem, byl posléze professorem při vojenské akademii v Novém Městě za Vídni a dosáhli hodnosti majora a rytířského řádu Františka Josefa; byv dán do výslužby, odstěhoval se na Král. Vinohrady, kde zemřel 30. led. 1887. Se setníkem Thillem sepsal Česká válka od roku 1618. do roku 1622. (1875) a K dějinám třicetileté války od roku 1621. do roku 1648. (1879, obé v „Matici lidu“) a byl zvláště velmi záslužně činným v oboru literárně dějepisném.

Josef Václav Frič (1829—1890) kromě prací básnických (viz na str. 36., 72. a 112.) byl činným i v oboru dějepisném, vydav životní své příběhy a vzpomínky s názvem Paměti Jos. Václ. Friče (1885—1889; druhé vydání 1890). Též od něho vyšla Upomínka na Boženu Němcovou (1889).

Antonín Gindely (1829—1892) narodil se 3. září 1829 v Praze, byl doktorem filosofie a professorem dějepisu při německé universitě v Praze a spolu zemským archivářem království Českého. Zemř. 24. říj. 1892 v Praze. Byl i řádným členem České akademie. Redigoval druhý běh „Bibliotéky historické“, jejížto běh prvý, mající obsahovati sbírku nejvýtečnějších dějepisců všech národův, redigoval Václav Zelený; druhý běh obsahuje Staré paměti dějin českých, důležité to snůšky pramenů k dějinám českým XVI. a XVII. století. Původní své práce vydával z největší části německy, a z německých jeho spisů Geschichte der böhmischen Brüder a Rudolf II. und seine Zeit mohou býti kladeny mezi nejlepší plody dějepisné vůbec. Německy a zároveň i česky vydal Dějiny českého povstání l. 1618., které tvoří počátek jeho díla, jehožto název obecný měl býti Dějiny války třicetileté. Sepsal i Dějepis všeobecný, a to vyšším školám středním, který přeložil do češtiny Jos. Konst. Jireček, a nižším třídám škol středních, který přeložil Josef Erben a který po těchto jiní k novým vydáním upravili. Vydával také s Fr. Dvorským Sněmy české. Nadějí, že stane se pokračovatelem Palackého, nesplnil.

Karel Tieftrunk (1829—1897) narodil se 30. říj. 1829 v Bělé u Bezděze v Boleslavsku a byl ředitelem gymnasijním v Praze. Zemřel 2. pros. 1897 v Kutné Hoře, jsa tam návštěvou. Byl i řádným členem České akademie. Vydal ve „Starých pamětech dějin českých“ Pavla Skály ze Zhoře Historii českou v 5 dílech a sepsal Odpor stavů českých proti Ferdinandovi I. r. 1547. a Dějiny Matice České, kterýžto spis náleží více v obor dějin písemnictví českého, v némž i jinak vynikl.

Emanuel svob. pán Salomon z Friedbergů Mírohorský (1829—) narodil se 18. led. 1829 v Praze, kde žije na odpočinku jakožto podmaršálek. Napsal vzpomínky na válečný rok 1866 Před třiceti lety a na vojenský svůj pobyt v knížectví Valašském roku 1856 Před čtyřiceti lety (obé 1896).

Emanuel Tonner (1829 — ) narodil se r. 1829. ve Velikém Zdíkově v Písecku a jest ředitelem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. Začal vydávati, ale nedokončil v „Matici lidu“ prostonárodní Vypravování dějin domácich, přeložil Ond. z Habernfeldu Bellum Bohemicum neboli Vypravování o vojně české od r. 1617.—1620., Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého (v „Matici lidu“) a Stránského Vypsání vší obce království Českého (1893). Také napsal Slovo upřímné Polákům a Rusům (1871).

Karel Navrátil (1830—1887) narodil se r. 1830. v Kundratci u Blaníka a zemřel jakožto farář v Praze 13. září 1887. Sepsal: Osudy kostela, fary a školy u sv. Hašlala v Starém městě Pražském (1861), Příspěvky k dějepisu kostela, fary a školy u sv Jindřicha v Praze (1864), Paměti hlavního kostela farního, fary a školy u sv. Jindřicha a sv. Kunhuty v Novém městě pražském (1869), Paměti kostela a kláštera na hoře Karlově v Praze (1877) a j.

Jan Palacký (1830—) narodil se r. 1830. v Praze, jest synem dějepisce Františka Palackého, doktorem filosofie i doktorem práv a professorem při české universitě. Napsal: Přírodní poměry Ameriky (1864), Střední a Jižní Amerika (1871), Asie (1872), O samosprávě anglické (v „Politické bibliotéce české“), O budoucnosti českého rolnictva, Studie o vývinu rostlinného roucha zeměkoule na základe zeměslovném, Japan, Palestina, Spojené obce severoamerické, Austrálie a j. Přeložil i F. Guizota Dějiny vzdělanosti v Evropě (1851).

Josef Erben (1830—) narodil se r. 1830. v Kostelci nad Orlicí, vyučoval na reálce české, potom na polytechnice v Praze a jest ředitelem statistické kanceláře města Prahy. Napsal O theorii statistiky průmyslu (1861), Počátkové zeměpisu (3 vyd. 1868), Rusko, země, stát a národ (1868), Statistická knížka král. hlavního města Prahy (vydává od r. 1871. každý rok), Politická a mistopisná mapa království Českého (1869 a 10. vyd. 1884) a j. Přeložil i I. díl Gindelyho dějin 30leté války (viz na str. 139.) a I. a II. díl Dudíkových dějin Moravy (viz na str. 145.).

František V. Sasinek (1830—) narodil se r. 1830. v Uherské Skalici, jest knězem a byv pro vlastenecké své smýšlení vypuzen ze Slovenska, žil v Praze, ale nyní jest již zase na Slovensku. Kromě dějepisných spisů, slovensky a německy napsaných, vydal Záhady dějepisné (1886—1888, 4 sv.), Čechy v X. století (1886), Ulfilas a glagolské písmo (1887), Založení biskupství latinského v Praze (1886), O křtu Jagello-Vladislava krále polského (1886), O církevním dějepise Slovanů (1887) a j.

Josef Kolář (1830— ) kromě překladů básnických (viz na str. 37.) vydal Petrohrad a jeho okolí (1884).

František Kořínek (1831—1874) narodil se r. 1831. v Olešné na Moravě a byl professorem gymnasijním v Praze, kde zemřel r. 1874. Sepsal Věk Albrtchta z Valdštýna a Obraz slovanského světa („Mat. lidu“ 1867.)

Leo František Saska (1832-1870) narodil se r. 1832. v Libáni a zemřel r. 1870. jakožto professor gymnasijní v Klatovech. Sepsal dle Prellera a Stolla Mythologii Řekův a Římanův pro gymnasia (1867).

Miroslav Tyrš (1832—1884) narodil se r. 1832. v Děčíně, byl doktorem filosofie a professorem při české universitě; utonul nešťastnou náhodou v potoku Aše v západním Tyrolsku r. 1884. Obíral se horlivě tělocvikem a dějinami umění výtvarného. Z franětiny přeložil spis Taineův O podstatě díla uměleckého a sepsal Hod olympický (1871), Laokoon, dílo doby římské (1872), O slohu gotickém (1881) a j.

František Jan Zoubek (1832 — 1891) narodil se r. 1832. v Kostelci nad Orlicí a byl ředitelem dívčích škol měšťanských na Smíchově u Prahy; zemřel 1891. Napsal: O zakládání měst v Čechách v XIII. stol. (1878), Kostelec nad Orlicí, Vypsání hradu Potenštejna a j., zvláště však proslul svými studiemi o Komenském a napsal i Život Jana Amose Komenského (2. vyd. 1892). R. 1864. pomáhal Zapovi v redakci „Památek archaeologických“, kterýchžto redakci r. 1865. sám ujal. Mimo to redigoval v letech 1864—66 s Dastichem a Ed. Novotným vědecký časopis „Krok“.

Josef Smolík (1832—) narodil se 6. list. 1832 v Nov. Bydžově, byl professorem při Česko-slov. obchodní akademii v Praze, kde žije na odpočinku. Jest i členem České akademie. Redigoval „Památky archaeologické“ a napsal Pražské groše a jejích díly (1894), Denáry údělných knížat na Moravě (1896), Nález denárů v Chrášťanech u Českého Brodu (1897) a j. Byl činným i v oboru mathematickém.

Václav Křížek (1833—1881) narodil se r. 1833 ve Strážově v Plzeňsku na úpatí Šumavy a zemřel jakožto ředitel gymnasijní v Táboře r. 1881. Sepsal Dějiny všeobecné a rakouské, Dějiny národů slovanských (obé v přehledě synchronistickém), Zprávu o archivě Musea království Českého, Stručný dějepis říše Rakousko-uherské i jiné spisy dějepisné jazykem německým. Jest od něho také Statistika císařství Rakouského neboli říše Rakousko-uherské ku potřebě žáků vyšších tříd škol středních, Učebná kniha statistiky říše Rakousko-uherské, Zeměpis všeobecný a rakouský v tabelárním přehledě, Školní závěsná mapa Čech, Moravy a Slezska, Závěsná školní mapa království Českého a j. Po jeho smrti Fr. A. Slavík vydal jeho spis Z dějin starých Slovanů.

Vincenc Brandl (1834— ) narodil se 5. dubna 1834 na Starém Brně, předměstí města Brna, studoval ve Vídni práva, jest archivářem markrabství Moravského a žije v Brně. Jest i řádným členem České akademie. Ze spisů jeho buďte jmenovány: Poloha starého Velehradu (1862), Kniha pro každého Moravana (1863 a 2. vyd. 1892), Stručný přehled vlastivědy moravské a j. Také vydává Knihy půhonné a nálezové cúdy olomoucké a brněnské (od r. 1871, dosud 7 dílů). Mimo to jest činným i v oboru literárnědějepisném, vydal mnoho starých spisů, zvláště právnických, a také sepsal Glossarium illustrans bohemicomoravicae historiae fontes (1876), kterážto pomůcka dějezpytecká vysvětluje vůbec všechny věci a názvy, vyskytající se v pramenech dějin českých, k jejichžto porozumění obyčejná známosť jazyka nepostačuje.

Eduard Rüffer (1835—1878) kromě románů (viz na str. 75) a dramat a kromě mnoha spisů německých napsal Válka francouzsko-německá, Válka slovansko-turecká, Celé jihoslovanské bojiště a jiné. Také vydával „Vojenskou bibliotéku“ (od roku 1869), vojenský časopis „Žižka“ (1870) a „Vlast“ (1871).

Josef Svátek (1835 — 1897) kromě románů (viz na str. 75.) napsal Pražské pověsti a legendy (1883), Obrazy z kulturních dějin českých (2 díly, 1891) a j. Také pokračoval po Rezkovi v Zapově kronice českomoravské, z které ve zvláštním otisku vydal Povstání lidu selského v Čechách roku 1680 (1894) a Panování Josefa I., Karla VI. a Marie Terezie (1895).

Adolf Heyduk (1835 -) kromě básní (viz na str. 40.) sepsal Nástin bájesloví slovanského a germánského (1863).

Ferdinand Schulz (1835—) kromě povídek (viz na str. 75) napsal dějepisné obrazy Jiří z Poděbrad a Čeští vystěhovalci (obé v „Matici lidu“) a přeložil s Em. Tonnerem a jinými Napoleonův spis Julius Caesar (1865—1870).

Josef Emler (1836—) narodil se 10. ledna 1836 v Libáni nad Bystřici v Jičínsku, jest doktorem filosofie a byl archivářem města Prahy a professorem při české universitě, tajemníkem „Matice české“ a redaktorem „Časopisu Musea království Českého“ (v letech 1871-1890), nyní žije na odpočinku v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Také rediguje „Dějepis všeobecný“ a vydává z nadací Frant. Palackého Prameny dějin českých, kteréž obsahují staré životopisy svatých a jiných osob dějepisně důležitých, kroniky domácí a výpisky z cizích kronik. Sepsal Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české (1876), kterýmžto spisem zavděčil se českým pěstitelům dějepisu, pomáhaje jim vykládati a stanoviti data časová; po K. J. Erbenovi převzal vydávání díla „Regesta“ (viz na str. 132), upravil k vydání do „Památek staré literatury české“ spis: Spisové císaře Karla IV., vydal Knihy konfirmační a v Gindelyho „Starých pamétech dějin českých“ Dekrety Jednoty bratrské (1864). Vůbec jest velezáslužná jeho činnost ve vyhledávání a vydávání pramenů dějepisných, o čemž svědčí také jeho spis Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými (1881), jakož i s Frant. Dvorským společně uveřejněné Nejstarší zbytky desk zemských půhonných (1868) a j.

František Josef Studnička (1836-) narodil se 27. čna 1836 v Janově blíže Soběslavi, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. Jest od něho Všeobecný zeměpis čili Astronomická, mathematická a fysikální geografie (3 díly), spis to zcela původní, takže v žádném písemnictví jiném není spisu podobně uspořádaného, Zábavné rozhledy hvězdářské, Výsledky dešťoměrného pozorování provedeného v Čechách v roce 1886, Základové dešťopisů království Českého (obé 1887), Z pozemské přírody (1893) a j. S pseudonynom „P. Čech“ vydal Luňan Hvězdomír Blankytný, Broučkův host v Praze roku 1891 (1892). Vyniká zvláště v oboru mathematickém.

Hippolyt Randa (1836-) narodil se r. 1836. v Domažlicích, kde žije jako kněz pensista, nemoha pro chatrné zdraví zastávati úřad kněžský. Mimo jiné napsal Historické pojednání o pověstném Lamingenovi (1885) a Chodové a jejich osudy (1887).

František Bartoš (1837—) narodil se 16. bř. 1837 v Mlatcově u Zlína na Moravě a byl ředitelem čes. gymnasia v Brně, maje tytul školního rady. Žije na odpočinku. Také jest řádným členem České akademie. Rediguje s V. Brandlem „Časopis Matice moravské“. Vydal Lid a národ (2 sv., 1883 a 1885); 2. vyd. (1892), Naše děti (1888), Moravská svatba a Moravský lid (obé 1892), sebral za doplněk sbírky Sušilovy Nové národní písně moravské (1886), Národní písně moravské nové nasbírané (1889) a s L. Janáčkem vydal výbor lidových písní moravských s názvem Kytice z národních písní moravských. Jest činným i v jazykovědě a v oboru literárné dějepisném.

Antonín Tille (1837—1897) narodil se r. 1837. v Práchensku, byl doktorem filosofie a zemským školním inspektorem v Praze, kde zemřel 1897. Jest od něho Učebnice zeměpisu obecného i rakousko-uherského (10. vyd. 1896), O mapách (2. vyd. 1880 v „Bibliotéce paedagogické“) a j. S Drem Jindřichem Metelkou sepsal Statistiku mocnářství Rakousko-uherského pro vyšší třídy škol střednich (2. vyd. 1892).

Jaroslav Zděnek (1837—) narodil se r. 1837. v Praze, kde jest professorem při ústavě ku vzdělání učitelů. Vydal: Globus zemský, O zdánlivém obéhu těles nebeských a Školní mapu království Českého a upravil česky Letoschkovo Znázornění nejdůležitějších poměřův astronomických a fysikálních a Haardtův Zeměpisný atlas a j.

Kliment Borový (1838—1897) narodil se 1838 v Riegersburku v Dol. Rakousích, stal se knězem, byl doktorem filosofie a professorem při bohoslovecké fakultě v Praze a posléze zvolen za kanovníka u sv. Víta; zemř. 31. srp. 1897. Od r. 1867. až do své smrti redigoval „Časopis katolického duchovenstva“. Vydal Libri erectionum (5 dílů, 1875 — 83), Akta konsistoře utrakvistické (1868) a Akta konsistoře katolické (1869) a napsal Antonín Brus z Mohelnice (1873), Dějiny arcidiecése Pražské (1873), Národní dům český v Římě (1873), Martin Medek (1877), Sv. Jan Nepomucký (1878) a j.

Hugo Toman (1838—1898) narodil se 20. říj. 1838 v Rychnově n. Kn., byl doktorem práv a zemřel na své ville v Podhoří 19. bř. 1898. Napsal O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu Žižků z Trocnova podnes kvetoucím (obé 1890), O podobiznách a pravé podobě Jana Zižky z Trocnova (1892), Bojiště Žižkovo u Panského Boru, Literní památky, duch a povaha Žižkova (1893) a j.

Josef Kalousek (1838—) narodil se 2. dub. 1838 ve Vamberce, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě. Jest i řádným členem České Akademie. O sobě vyšlo od něho: České státní právo (1871 a 2. vydáni 1891), Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze (1872), Karel IV., otec vlasti (1878), O historii kalicha v dobách předhusitských (1881) a Děje královské české společnosti náuk (1885; vydáno zároveň i jazykem německým) i některé spisy německy psané. Také pořídil nové vydáni Palackého „Dějin“ s nejlepším dosud životopisem Palackého a s výbornými rejstříky osob, jmen i věcí a přispívá do rozličných časopisů dějepisnými pracemi vědeckými. Náleží k nejdůmyslnějším vzdělavatelům dějepisu českého. Jest i připomenouti, že r. 1874. doplnil a vydal Historickou mapu Čech XIV. stol., kterou hned r. 1847. navrhl Palacký, a že pořídil i Tři historické mapy s příslušným výkladem k pátému vydání Tomkových „Dějů království Českého“ (1835). V letech 1874. — 1877. redigoval „Památky archaeologické a místopisné“, a od r. 1886. rediguje „Archiv český“ (díl VII. a násl., jakožto pokračování šesti dílů vydaných od Fr. Palackého).

Josef Kořán (1838-) narodil se r. 1838. v Nevěsících u Mirovic v Písecku a jest ředitelem kanceláře České akademie v Praze. Vydal Statistický přehled veškerých států na zemi koncem roku 1865. (1866) a Jan Žižka (Mat. lidu 1867). Od r. 1874. vydával pokračování Zapovy Českomoravské kroniky (viz na str. 133. a 134.).

Josef Ladislav Turnovský (1838— ) kromě povídek (viz na str. 77.) a dramat (viz na str. 115.) napsal dva dějepisné spisy illustrované s názvy Válka slovansko-turecká (1877, společně s Ed. Rüfferem) a Válka rusko-turecká (1878).

Jan Havelka (1839—1886) kromě básní (viz na str. 43) založil a redigoval „Časopis musejní společnosti v Olomouci“ a vydal Kratičké dějiny moravské, Cesty po Moravě a j. Též upravil Visací mapu markrabství Moravského a vévodství Slezského.

Jan Matouš Černý (1839—1893) narodil se 26. září 1839 v Daliměřicích u Turnova a byl tajemníkem Českého musea v Praze, kde zemřel 7. bř. 1893. Napsal Hercegovina, země a lid (1876), Museum království Českého (1884), Slovanský sjezd v Praze roku 1848 (1888), Nové Museum království Českého (1891) a j. Též upravil k tisku sborník aktů politických u věcech států a národa českého od r. 1848 s názvem Boj za právo (1892).

František Dvorský (1839— ) kromě povídek (viz na str. 78.) vydal o sobě tyto spisy: Zbytky nejstarších desk zemských na Hradci Jindřichově objevené, O počtu domů v Praze v XVI. — XIX. století (1882), Staré písemné památky žen a dcer českých (1872), Historické doklady k záměrům Albrechta z Valdštýna a jeho spojenců (1867), O úpadku národa českého (1872), Perchta z Rožmberka, zvaná bílá paní (Mat. lidu 1874), Paměti o školách českých (1886), dopisy české šlechtičny z polovice XVII. století Zuzana Černínová z Harasova (1886), Mateř a dcera Zuzany Černínové z Harasova (1890), Albrecht z Valštejna až na konec roku 1621 (1892) a j. Také rediguje Sněmy české od roku 1526 až po naši dobu (od roku 1877. vyšlo 5 svazků).

František Velišský (1840—1883) narodil se r. 1840. v Čejkovicích, byl professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemřel r. 1883. Sepsal Život Řekův a Římanů (1876).

Kristin František Plodek (1840-1894) narodil se r. 1840. ve vsi Rzy u Nového Hrádku blíže Nového Města nad M. a byl farářem v Metličanech u Nového Bydžova; zemřel r. 1894 v Břevnově u Prahy. Kromě spisů bohosloveckých vyšla od něho u vydání českém, českoněmeckém a německém Církevní mapa království Českého (1887), která v nejedné příčině vyniká nad všechny dosavadní mapy země České, obsahujíc i mnohé podrobnosti, jichžto na jiných mapách není. Také vydal podobnou Církevní mapu Moravy a Slezska.

Karel Adámek (1840—) narodil se 23. března 1840 v Hlinsku, kde žije, jsa obchodníkem, starostou okresního zastupitelstva a poslancem na sněmě zemském i říšském. Cestoval mnoho po Evropě. Napsal rozhledy v kulturních dějinách království českého v XVII. a XVIII. století Doba poroby a vzkříšení (1878), dějepisné rozhledy Čechy a Itálie ve století XIV., z dějin kulturních styků Čech a Itálie Čtrnáctý věk (obé v Matici lidu), Historické obrazy z XVI. a XVII. věku, Základy vývoje Maďarův (1879), Naše dělnictvo (1885), Naše rolnictvo, Z naší doby (4 díly 1886—1889), Paříž (1872), Památky českých reformátorův (1873), Z paměti korunování českých králů (1889), Uhry a Rakousko (1890), národohospodářské rozhledy Z Uher (1894), Upomínky na Národopisnou výstavu českoslovanskou roku 1895 (Matici lidu 1890), Různé listy z cest Německem a Francií, Vídeň a okolí, Z Prahy do Vídně (Brno, Olomúc) (všechny tři 1874), Chrudimsko (l878) a j. Také přeložena jest od něho J. J. Rousseaua Smlouva společenská (1871).

Jakub Arbes (1840-) kromě prací novellistických (viz na str. 78.) a dramatických (viz na str. 117.) vydal i spisek Nejstarší české relikvie a památky (1887) a Nejstarší památník (1890). Nejdůležitějším dílem jeho dějepisným jest Pláč koruny České neboli Persekuce lidu českého v letech 1868 — 1873 (2. vyd. 1894—1896) a Ex. hrabě František Thun z Hohenšteina, c. k. místodržící v království Českém. Začal vydávati také Slasti a strasti c. k. policie pražské. Též od něho jest s pseudonymem „J. Svoboda“ První sociální revoluce a Z bojův o vykořenění lidské bídy (obé 1892) a bezejmenně Lež a pravda o svatém Janu Nepomuckém (1880).

Jindřich Dvořák (1840—) narodil se 1840 v Jiříkovicich u Brna, vystudoval práva i jest redaktorem „Hlasu“ v Brně. Vydal Moravské sněmování roku 1848 — 1849 (1898).

Jan Karel Hraše (1840—) kromě jiných prací (viz na str. 79.) napsal Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách (1884 a 2. vyd. 1885), Průvodce Náchodem (1893), Dějiny Náchoda (1895) a j.

Tůma Cimrhanzl (1840—) narodil se r. 1810. v Zíchovci a jest professorem při gymnasiu v Plzni. Jest od něho Mythologie čili Bojesloví Řekův a Římanův (2. vyd. 1880), Zeměpis pro školy střední (8. vyd.) a Průvodce po Šumavě.

Jan Bohuslav Miltner (1841-1887) narodil se roku 1841. ve Smečně a byl professorem Akademického gymnasia v Praze, kde zemřel 31. ledna 1887. Redigoval „Památky arčhaeologické a místopisné“ a napsal K. Zd. Kaplíř, obránce Vídně roku 1868 (1877) a Účast Čechů v obraně Vídně roku 1529 (1880).

Josef Perwolf (1841—1892) narodil se 1841 v Čimelicích u Pisku a byl professorem při universitě ve Varšavě, kde zemřel 2. ledna 1892. Jest od něho Vývin idey vzájemností u národů slovanských (1867). Rusky napsal Slované a vzájemné jejich styky (1891) a j.

Josef Beran (1841-) narodil se r. 1841. v Nové Pace, jest knězem a ředitelem ústavu hluchoněmých v Králové Hradci. Napsal Paměti města Nové Paky (1871) a jest činným i v oboru jazykovědném.

Primus Sobotka (1841— ) kromě překladů básnických (viz na str. 44. a 80.) pracuje hlavně v oboru dějin vzdělanostních spisy, týkajícími se ducha a života prostonárodního. Sepsal Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských (1879) a Prostonárodní výklady z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní. Cenným příspěvkem vzdělanostním jest i jeho sbírka rozmarných posměšků, jaké sobě dávají navzájem města i celé kraje, kypící humorem a satyrou prostonárodní, kterou vydal s názvem Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny svatováclavské (1884). Z angličiny přeložil Duševní život zvířat (Mat. lidu) a j. Jest i členem České akademie. Také vede po Dru R. Dvořákovi redakční kancelář „Ottova Slovníku naučného“.

Josef Hejna (1841— ) narodil se r. 1841. v Chrasticích u Milína a jest farářem v Dráhově u Tábora. Napsal Kostelíček sv. Panny Rosalie u Borovan a důkladný spis Paměti statků: Opařanského, Podbořského, Dobronického a Stadlcekého (1885).

František Vymazal (1841-) narodil se 6. list. 1841 v Topolanech u Vyškova na Moravě a jest korrektorem v tiskárně v Brně. Jsou od něho Obrazy z dějin českých a rakouských (1879) a Nauka o rakouské ústavě. Jest činným v oborech různých, jmenovitě však v oboru literárně dějepisném a zvláště v jazykovědném.

Karel Konrád (1842—1894) narodil se 25. list 1842 v Českých Budějovicích a byl katechetou gymnasijním v Praze, kde zemřel 3. list. 1894. Napsal Hymnologie charvatská (1890) a Dějiny posvátného zpěvu staročeského (1893).

František Šembera (1842-1898) narodil se r. 1842. v Helkovicích u Semil v Jičínsku, byl doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Praze, kde zemřel 19. srp. 1898. Napsal Dějiny vzdělaných národů starověkých (1872) a Dějiny středověké (od konce století V. až do konce století XV.), které vycházeji jakožto čásť „Dějepisu všeobecného“ za redakce Dra Josefa Emlera.

Karel Tůma (1842-) kromě humoresek (viz na str. 71.) vydal O Jiřím Washingtonu (1872), Duch našich dějin, V plamenech kostnických (obé 1876), Dějinné karaktery (1881), Potlačený národ (1883), Karel Havlíček Borovský (1883), Leon Gambetta (1894), Apoštol svobody (2. vyd. 1896), Zápas národa amerického za samostatnost (2. vyd. 1896), Ze života malého národa (2. vyd. 1897), Život Dra Julia Grégra, slavného obránce svobody české (1897) a j. Také vydal Vybrané spisy Karla Havlíčka Borovského.

František Xav. Kryštůfek (1842—) narodil se 1842 v Humpolci, jest doktorem bohosloví, rytířem řádu Božího hrobu a professorem při čes. universitě v Praze. Hlavní jeho dílo jest Všeobecný církevní dějepis (1883 — 1892, 3 díly) a také vydal popis své cesty s názvem Cesta a pouť do Egypta a Svaté země (1886) a Rozloučení manželství císaře Napoleona I. (1893).

Karel Vorovka (1842—) narodil se 1842 v Praze a jest professorem při ústavě k vzdělání učitelů v Praze. Vydal pro ústavy učitelské Dějiny mocnářství Rakousko-uherského (1888) a pro mládež Stručné dějiny národa českého (1897), kterýžto spis, byv vydán v ohromném nákladě, jest ze všech českých spisů nejlacinější. Jest činným i v oboru literárně dějepisném.

Josef Wünsch (1842—) narodil se r. 1842. v Rokycanech a jest professorem při průmyslové škole v Plzni. Napsal Pompeje a Pompéjané, obrázky z cest Po souši a po moři (1880), Z blízka i z dáli (1887) a Mimochodem (1891).

Matouš Václavek (1842—) narodil se r. 1842 v Malé Lhotě u Malenovic na Moravě a jest ředitelem školním na Vsetíně na Moravě. Napsal Dějiny města Vsetína a okresu Vsackého (1881), Markrabství Moravské (1882—1885, 2 sv.), Hejtmanství Valašskomeziříčské (1883), Stručné dějiny moravské (1886 v „Moravské bibl.“), Moravské Valašsko (1887), Valašská svatba (1892) a j.

August Sedláček (1843—) narodil se 28. srp. 1843 v Mladé Vožici a jest professorem při gymnasiu v Táboře. Jest i členem České akademie. Napsal Minulost města Vožice, Rychnov nad Kněžnou, Čáslav, Říčany, Přibenice a j. a popisuje Hrady a zámky české, velikolepé a velerozsáhlé dílo obrázkové (viz na str. 18.), jehožto díl I. obsahuje Chrudimsko, II. Královéhradecko, III. Budějovicko, IV. Jindřichohradecko a Táborsko, V. Podkrkonoší, VI. Podbrdsko, VII. Písecko, VIII. Rakovnicko a Slánsko, IX. Domažlicko a Klatovsko, X. Boleslavsko, XI. Práchensko, XII. Čáslavsko, XIII. Pražsko, XIV. Litoměřicko a Žatecko a XV. Plzeňsko (dosud vydáno 12 dílů). Také jest od něho Průvodce po Karlštejně (3. vyd.).

Pavel Durdík (1843— ) kromě překladů povídek (viz na str. 81.) a divadelních her (viz na str. 118.) napsal tato veleznamenitá díla cestopisná: Pět let na Sumatře (1893), Zápasy s býky (1896) a U lidožroutů (1897). Pro mládež upravil dle jeho spisu Fr. Hrnčíř spis Příroda a zvířata na Sumatře (1894).

Josef Jiří Stankovský (1844—1879) kromě prací básnických (viz na str. 45., 81. a 118.) napsal Odboj Nizozemska proti Filippu II. (Mat. lidu 1872).

Ferdinand Tadra (1844—) narodil se 19. led. 1844 v Jindřichově Hradci a jest úředníkem při universitní knihovně v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Příspěvek k dějinám university pražské ve XIV. století (1890), Kanceláře a písaři v zemích Českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1892), Kulturní styky Čech s cizinou až do válek husitských (1897) a j. a vydal Soudní akta konsistoře Pražské (3 sv. 1893 — 1896), Listář veřejného notáře ve XIV. století (1893), Formulář král. kanceláře české XIV. stol. (1895) a j.

Jan M. Kryštůfek (1844—) narodil se r. 1844 v Humpolci, jest doktorem filosofie a professorem při českém gymnasiu v Budějovicích. Napsal obšírný spis Boj monarchické Evropy s revolucí francouzskou až do vypuzení cís. Napoleona I., Francouzská ústava z roku 1791 (1891), Dějiny nové doby (1897) a j.

Otakar Jedlička (1846— 1883) kromě novell (viz na str. 82.) napsal Josef Jungmann (1874), Jan Žižka (1874), cestopisný spisek Pomněnka z hor (1882) a obšírný spis Boje v Čechách a na Moravě r. 1866. (1883).

František Ekert (1845— ) narodil se r. 1845. v Královicích v Plzeňsku a jest farářem v Praze. Vydal Posvátná místa král. hl. města Prahy (2 sv., 1883 a 1884), Hlavní chrám sv. Víta v Praze (1880, 2. vyd. 1886), Památník hrdinné udatnosti Pražanů r. 1648. (1884), obsahující dějiny a popis Mariánské sochy na Staroměstském náměstí, Výlet Čechů na Slovensko (1888), životy svatých Církev vítězná (4 sv. 1892 až 1896) a j.

František Bauer (1815— ) narodil se 25. bř. 1845 v Praze a jest professorem německého gymnasia tamže. Vyšlo od něho: Historie a popis chrámu vranovského na Moravě (1879), Historie a popis chrámu sloupského na Moravě (1880), Jeskyně Býčí skála v Josefském údolí na Moravě (1880), Nová krápníková jeskyně Sloupská (1881), Ochozská jeskyně (1881), Krypta na Vranově (1883), Podzemní žaláře na brněnském Špilberku a osudy nejzajímavějších vězňů (1887), Brno, Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí (obé 1892), Vězňové na Špilberku (1893) a j. Něco spisů napaal i německy, a s psendonymem „Ladislav Lipnický“ vyšel jeho Topografický popis výletních míst, ležících při trati brněnsko-tišnovské (1885).

Servác Heller (1845— ) kromě románů (viz na str. 73.) napsal …(Mat. lidu 1867), Národové jižní Afriky, Pohled na Moskvu (1868), Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky (1896) a j.

Jaroslav Goll (1846—) kromě básní (viz na str. 49.) … o rukopisu Vypsání o mistru Jeronýmovi z Prahy, Kronika o Janu Žižkovi (1878), Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der Böhmischen Brüder (1878) a Historický rozbor básní Rukopisu Králodvorského (1886), kterýmžto připojil se k odpůrcům pravosti básní těch. Kroniku … (1893), Některé prameny k náboženským dějinám v XV. století (1895), Čechy a Prusy ve středověku (1897), František Palacký (1898) a j.

Josef Štolba (1846—) kromě povídek (viz na str. 83.) a dramat (viz na str. 118.) napsal Za oceánem (3 sv., 1874 až 1876), Z českého jihu (1883), Na skandinávském severu (1884), Za polární kruh (1890) a črty z výletu do Hollandska Na půdě moři urvané (1896). Též od něho jest upravena česky korunního prince Rudolfa Rakouského Cesta po zemích východních (1885).

Václav Mourek (1846—) narodil se 20. srpna 1846 v Luhu u Přeštic, jest doktorem filosofie a professorem při filosofické fakultě české university v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Přeložil kromě některých prací novellistických také cestopis švédského cestovatele Plavba Vegy kolem Asie a Evropy a jest činným hlavně v oboru jazykovědném.

Zikmund Winter (1846— ) kromě povídek (viz na str. 84.) napsal Kulturní obraz českých měst (2 díly, 1890 a 1892), Kuchyně a stůl našich předků (1892), Přepych uměleckého průmyslu v měšťanských domech XVI. věku (1893), Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy (1894), V měšťanské světnici starodávné (1895), Život církevní v Čechách (2 sv., 1895 a 1896), Děje vysokých škol pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1897) a j.

František Augustin Slavík (1846 -) narodil se 29. srpna 1846 v Domašíně a jest ředitelem matiční reálky v Hodoníně na Moravě. Jest i členem České akademie. Napsal mimo jiné tyto spisy: O jednotě Bratří českých, Pohled na osvětu národu českoslovanského u porovnání s osvětou národů německých (1870), Dějiny českého studentstva (2. vyd. 1874), Dějiny Domašína (1883), Morava a její obvody ve Slezsku (1896) a j. Jest i hlavním redaktorem „Vlastivědy moravské“ a hlavním spolupracovníkem „Časopisu Matice moravské“.

Otakar Hostinský (1847—) narodil se 2. led. 1847 v Martinovsi v Litoměřicku, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Redigoval se Svat. Čechem a Václ. Šolcem „Almanach českého studenstva“, také literární almanach Umělecké besedy „Máj“ a se Svat. Čechem časopis „Lumír“. S Jar. Gollem rediguje „Sbírku přednášek a rozprav“. Péčí jeho vyšlo české vydání nádherného díla obrázkového G. Ebersa Egypt slovem i obrazem (2 díly), vydal Šest rozprav z oboru krasovědy a dějin umění (1877), nástin životopisný Richard Warner, O významu průmyslu uměleckého (1889), O realismu uměleckém (1890), 36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století (1892), Čtyři rozpravy (1894) a j.

Josef Ladislav Píč (1847— ) narodil se 19. ledna 1847 ve Mšeně, jest doktorem filosofie, professorem při gymnasiu a docentem při čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Rediguje „Památky archaeologické a místopisné“ a napsal Dějiny národa ruského (1889), Archaeologický výzkum ve středních Čechách (1893) a j.

Josef Kořenský (1847-) narodil se r. 1847 v Sušně na Boleslavsku a jest učitelem při měšťanské škole na Smíchově. Mnoho cestuje a otiskl skoro ve všech časopisech články o svých cestách. O sobě vydal pro mládež Z dalekých krajin (2. vyd. 1890), V cizině (1889), Evropa (1893) a Asie (1896). Nejnověji jej učinila známým Cesta kolem světa 1893 — 1894 (2 díly, 1895—1896), z které ve zvláštních otiscích vydal Ameriku a Žaponsko (obé 1895) a z které výňatky upravil pro mládež s názvem Cesty po světě (1898).

Emil Holub (1847—) narodil se 7. října 1847 v Holicích, jest doktorem lékařství a cestovatelem po Africe. Nyní žije ve Vídni a vydal německy, anglicky a za pomoci professora Dra Jindřicha Metelky česky Sedm let v jižní Africe (1880) a Druhá cesta po jižní Africe (1890). Kromě toho napsal spis Kolonisace Afriky (2 části).

Otokar Feistmantel (1848—1891) narodil se 20. list. 1848 v Staré Huti u Berouna, byl doktorem lékařství a professorem geologie při čes. technice v Praze, kde zemřel 10. ún. 1891. Byl i řádným členem České akademie. Napsal Osm let ve Východní Indii (1887), Uhlonosné útvary v Tasmanii (1890) a j.

Ota Pinkas (1849—1890) kromě dramat (viz na str. 120.) vydal prvé samostatné illustrované původní dílo české Cesta po Španělích (1880).

Gustav Eim (1849-1897) narodil se 9. října 1849 v Šťáhlavech u Rokycan, byl poslancem a členem redakce „Národních listů“, podávaje do nich zprávy z Vídně, kde zemřel 1897. Napsal Pius IX., poslední papež-král (1878), řeč Proti koalici (1894) a j. Po jeho smrti začaly vycházeti jeho Politické úvahy.

Jan Ježek (1849- ) kromě básní (viz na str. 48.) a povídek (viz na str. 86.) obírá se studiem dějin slovanských a vydal Počátky křesťanství mezi Slovany (1879) a Z dějin křesťanství mezi Slovany (1883).

Bedřich Bernau (1849— ) narodil se 1849 v Praze a jest úředníkem při cukrovaru v Plaňanech. Kromě německých spisů, mezi kterými jest i Album der Burgen und Schlösser in Königreiche Böhmen (1881) a Der Böhmerwald (1887), napsal Plaňany s okolím (1896).

Josef Lacina (1850 — ) kromě povídek (viz na str. 87. Kolda Malínský) sepsal Paměti královského města Slaného (díl I. 1885) a obšírné dějiny Čech s názvem Kronika česká (1893 až 1897). Nejnověji vychází od něho Obecná kronika čili Vypravování o národech vzdělaných od dob nejstarších po naše časy (1898).

František Sláma (1850— ) kromě povídek (viz na str. 87.) napsal Vlastenecké putování po Slezsku (1866), Dějiny Těšínska (Mat. lidu 1889), Průvodce po Slovensku (1889) aj.

František Mareš (1850—) narodil se 28. pros. 1850 v Bavorově a jest archivářem v Třeboni. Jest i členem České akademie. Napsal dějepisný spis České sklo (1893) a j.

Josef Fořt (1850—) narodil se 1850 ve Klích u Mělníka, jest doktorem práv a úředníkem Obchodní komory pražské. Napsal O stěhování se lidu našeho do ciziny (1876), Státní rozpočet a daně (1878), Jádro otázky nastávajícího rakousko-uherského vyrovnávání (1896) a j. Také redigoval Hlavní katalog jubilejní výstavy (1891).

Quido Mansvet (1851—), pravým jménem Fr. Klement, narodil se 1851 na Smíchově u Prahy, byl tajemníkem soukr. pokladny arcivévody Salvátora a žije na odpočinku v Praze. Jest od něho illustrované dílo Palestýna (1897).

Vojtěch Jaromír Nováček (1852— ) narodil se 1. čna 1852 v Sibíni v Sedmihradech, jest doktorem filosofie a adjunktem zemského archivu v Praze. Vydal Listář k dějinám školství kutnohorského (1894), Několik listin týkajících se kolleje Karlovy (1895), Paměti Hynka mladšího Bruntálského z Vrbna (1897), Matrika kůru literátského v Čáslavi (1897), Františka Baltického korespondence a zápisek díl I. a j. Napsal Jiří Palacký, otec Františka Palackého a j. Jeho redakcí vydán i Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého (1898).

Jaromír Hrubý (1852— ) kromě povídek (viz na str. 90.) napsal Ze světa slovanského (2 sv. 1885 a 1887), Sektáři na Rusi (Mat. lidu 1891), Listy z ruské vesnice (1893), Řečice Kardašova a bývalé panství Kardašovořečické (1893) a j.

Kliment Čermák (1852 — ) narodil se 1852 v Čáslavi, kde jest učitelem při měšť. škole. Jest i konservátorem kraje Čáslavského. Napsal Pravěk lidstva evropského (Mat. l. 1887), Mince království Českého za panování rodu Habsburského od roku 1526 (4 objemné sešity s mnoha obrázky, 1892 — 1894), Starožitnosti dob kovů v Evropě (Mat. l. 1898) a j. Pro mládež jest od něho Kolem zeměkoule (1897) a j.

Jan Šafránek (1852—) narodil se 1852 v Táboře a jest zemským školním inspektorem v Praze. Napsal Vývoj soustavy obecného školství v království Českém od roku l769 až 1895 (1897) a j.

Alojs Hlavinka (1852 — ) narodil se 1852 ve Veřovanech u Tovačova a jest farářem v Kučerově na Moravě. Napsal Bludy a lži v dějinách (1888), Kronika českomoravská (1890) a O původu národní písně (1897).

Jaroslav Vlach (1852 — ) narodil se r. 1852. na Smíchově, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu ve svém rodišti. Jest od něho Pevnina africká ve světle nejnovějších výzkumů (2 části r. 1880. ve „Sbírce přednášek a rozprav“) a Národopis (4 sv., Mat. lidu 1883 — 1897), Národové zemí uherských (Mor. bibl. 1893), Dějepis obecný pro nižší třídy škol středních (3 díly, 1894—1807) a j. S Drem A. Balcarem upravil F. W. Schuberta Historicko-geografický atlas školní starověku „Atlas antiquus“ a sám F. Schuberta a V. Schmidta Historicko-zeměpisný atlas školní věku středního.

Rudolf Pokorný (1853—1887) kromě básní (viz na str. 52.) a povídek (viz na str. 90 ) napsal cestopis Z potulek po Slovensku (1883 — 1885, 2 díly).

Antonín Rezek (1853 — ) narodil se 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci, jest doktorem filosofie a byl professorem při české universitě v Praze, nyní jest odborným přednostou v ministerstvě kultu a vyučování ve Vídni. Jest i členem České akademie. Vydal Paměti Mikuláše Dačického z Heslova (r. 1878. až 1880, 2 sv.), druhý díl Beckovského „Poselkyně“ a napsal Zápisy Viléma Slavaty z let 1601 — 1603 (1887), O zvolení a korunování Ferdinanda I. za krále českého, obíraje se ve svých studiích hlavně dobou Ferdinanda I., Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách od vydání tolerančního patentu až na naše časy (1887). Také pokračoval v Zapově Kronice českomoravské (od r. 1888.), z které vydal ve zvláštním otisku Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III. až do konce třicetileté války (1890), Dějiny saského vpádu do Čech a návrat emigrace (1892) a Dějiny Čech a Moravy nové doby (1893), které po něm dále psal J. Svátek (viz na str. 143). V letech 1882 až 1886 redigoval časopis „Historický sborník“, který vycházeti přestal.

Josef Braniš (1853—) narodil se 23. bř. 1853 v Brandýse n. L. a jest professorem v Českých Budějovicích. Jest i konservátorem kraje Budějovického. Napsal Chrám sv. Barbory v Hoře Kutné (1891), Dějiny umění středověkého v Čechách (1893), Katechismus dějin umění (1895) a j.

Karel Cumpfe (1853—) narodil se 14. listop. 1853 v Sobotce, jest doktorem filosofie a ředitelem gymnasia v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Kulturní obrázky ze starého Říma (1890) a Kulturní obrázky ze starého Řecka (1895).

Justin V. Prášek (1853-) narodil se r. 1853. v Brandýse nad Labem, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Kolíně. Sepsal Dějiny města Turnova nad Jizerou v Boleslavště (1878), Okres Brandýský nad Labem, Dějiny mocnářství Rakouského, Klatovsko, Všeobecný dějepis občanský (1882), Kambysés a podání starověké (1884), Athény (1890) a Dějiny starověkých národů východních (1897) a vydal Martina Kabátníka Cestu z Čech do Jerusaléma a Kaira r. 1491 — 1492 (1894).

Marie Červinková-Riegrová (1854-1895) kromě povídek (viz na str. 91.) a dramat (viz na str. 122.) napsala rozhledy po lidumilství v Evropě Ochrana chudé a opuštěné mládeže (1887), Marie Riegrová rodem Palacká, její život i skutky (1892) a j. Také vydala Vlastní životopis Fr. Palackého (1885) a Řeči Dra Fr. Lad. Riegra a jeho jednání v zákonodárných sborech (1888).

Josef Konstantin Jireček (1854— ) narodil se 24. čce 1854 ve Vídni, jest synem Josefa Jirečka, bývalého ministra, doktorem filosofie a professorem při universitě ve Vídni. Jest i řádným členem České akademie. Sepsal Dějiny národu bulharského (1876), které byly v brzce přeloženy z češtiny do němčiny a dvakráte do ruštiny, Cesty po Bulharsku (1888) a j. Též upravil česky Ant. Gindelyho Dějepis všeobecný vyšším třídám škol středních.

Jindřich Metelka (1854-) narodil se 1854 v Svémyslicích u Brandýsa n. L., jest doktorem filosofie a professorem při české reálce v Praze. Napsal O Komenského mapě Moravy (1892), O mapě kard. Mikuláše Cusy z prostředka XV. století, O neznámém dosud vydání mapy Islandu Olaa Magna z roku 1848 (obé 1895) a j. Vydal v českém spracování Kozennův zeměpisný Atlas pro školy střední (13. vyd. 1895) a s Drem Ant. Tillem Statistiku mocnářství Rakouskouherského (3. vyd. 1898). Také rediguje „Sborník České společnosti zeměvědné“.

František Kahlík (1854—) narodil se 1854 v Poličné u Val. Meziříčí, jest doktorem filosofie a ředitelem gymnasia v Zábřehu na Moravě. Napsal Dějezpyt a dějepis český (1883), Australie ve světle výzkumů (1886) a j.

Emanuel Fait (1854 — ) narodil se 1854 v Berouně a jest doktorem filosofie a professorem v Rakovníku. Napsal Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národohospodářské, národopis a místopis (1894).

Eugen Miroslav Rutte (1855— ) kromě povídek (viz na str. 92.) napsal Karlovy Vary (1888) a Švýcarsko (1895; viz na str. 19.).

Jindřich Vančura (1855 — ) narodil se 1855 v Klatovech, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Králové Hradci. Přeložil Arnošta Denisa Konec samostatnosti české.

Jan Klecanda (1855-) kromě povídek (viz na str. 92.) napsal Vznik, rozvoj a zrušení roboty (1898) a j.

Eduard Fiala (1855—) narodil se 1855 v Praze, kde jest zahradním inženýrem. Napsal České denáry (1897).

Gustav Dörfl (1856—) kromě básní (viz na str. 57.) a povídek (na str. 92.) přeložil s Fr. Sobotkou a El. Erásnohorskou Stanleyův cestopis V nejtemnější Africe a Jephsonův doplněk k němu Emin paša (obé 1890—1891).

František Kameníček (1856—) narodil se 7. pros. 1856 ve Chvalkovicích na Moravě, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Brně. Jest i členem České akademie. Rediguje „Časopis Matice moravské“ (od r. 1891) a část dějepisnou při „Vlastivědě moravské“. Vydal Jednání sněmovní a veřejná v markrabství Moravském od r. 1400 — 1527 (v X. a XI. díle „Archivu českého“), Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu r. 1605 (1894), Příspěvek k vojenskému zřízení moravskému v XVI. století (1897) a j. S prof. R. Dvořákem vydal Všeobecný dějepis pro školy střední (1896 — 1898) a přeložil Schmidt-Schubertova Atlasu dějepisného díl III (nový věk; 1897).

Jan Wagner (1856—) kromě básní (viz na str. 57.) a povídek (viz na str. 93.) napsal črty z cest po Bulharska, Turecku, Řecku, Německu a Rusku s názvem Na evropském východě (Mor. bibl. 1887), Čeští osadníci v Severní Americe (1887), Za Atlantským oceánem (1890), Vzpomínky z Bulharska (1897) a j. Přeložil s pseudonymem „A. Straka“ J. Kennana Ruské politické vězení (1892) a Život ruských nihilistů ve vězení (1893) a j.

Karel Chytil (1857—) narodil se 17. dubna 1857 v Praze, jest doktorem filosofie, ředitelem Umělecko-průmyslového musea Obchodní a živnostenské komory pražské, členem České akademie a docentem při české universitě v Praze. Jest od něho: Petr Partéř a mistři gmündští (1886), O účelu a prostředcích umělecko-průmyslového musea (1887), Umělecký průmysl na retrospektivní výstavě roku 1891 (1892), Výběr umělecko-průmyslových předmětů z retrospektivní výstavy r. 1891 (1892), Vývoj miniaturního malířství českého za doby králů rodu jagellonského (1896), O dosavadním a příštím působení Umělecko-průmyslového musea Obchodní a živnostenské komory v Praze (1897) a j.

Bohuslav Rieger (1857—) narodil se 5. října 1857 v Praze, jest doktorem práv a professorem při čes. universitě. Jest i členem České akademie. Napsal Zřízení krajské v Čechách (2 sv., 1889 a 1893), O samosprávě (1891), O poměru českých stavů k reformám poddanským za Marie Terezie (1892) a Říšské dějiny rakouské (1898). Vydal i Palackého „Dějiny“ (viz na str. 130).

František Vladimír Vykoukal (1857—) narodil se v Limuzích u Českého Brodu a jest professorem gymnasia v Praze. Napsal obrázky zvykoslovné a kulturní Z časů dávných i našich (1893), Česká svatba (1893), Domácí lékařství na…, Z podání lidového (Mat. lidu 1897) a O snech (1898).

Jan Herben (1857- ) kromě povídek (viz na str. 94) napsal Tři osady charvatské na Moravě, Karel ze Žerotína (1884), Jan Nepomucký (1893) a s pseudonymem „Jan Svoboda“ Pravdivé vylíčení života, utrpení a významu Mistra Jana z Husince (1883).

František Brdlík (1857 -) narodil se 1857 v Počátkách, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijnim v Praze. Jest od něho O vzniku práv městských v Německu (1888), Průvodce po dějinách věku starého, středního a nového (2. vyd. 1893) a Průvodce po zeměkouli (1895).

František Vacek (1858—) narodil se 1858 v Chrudimi a jest katechetou gymnasijnim v Praze. Napsal Církevní dějiny české (1890).

Vavřinec Josef Dušek (1858— ) narodil se 1858 v Praze a jest professorem při gymnasiu v Král. Vinohradech. Zčeštil Putzgerův historický školní atlas (1898) a jest činným i v oboru jazykovědném.

Karel B. Mádl (1859—) narodil se 1859 v Novém Bydžově a jest professorem při Umělecko-průmyslové škole v Praze. Napsal O českém skle (1889), Z Prahy a z Čech (1890), Dějiny umění výtvarných (1891—1894), Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Kolínském (1897). Také vydal Album děl Václava Brožíka (1886) a XXI poprsí v triforiu dómu sv. Víta v Praze (1894).

Rudolf Dvořák (1860 — ) viz na str. 60. Jsa vynikajícím českým orientalistou, napsal kromě spisů německých česky: O kulturním významu Arabů pro Evropu (1884), Číňana Konfucia život a nauka (2 sv., 1889—1891) a Z čínské domácnosti (1892).

Karel Stecker (1861—) narodil se 22. led. 1861 v Kosmonosích, jest professorem při pražské konservatoři hudební a ředitelem kůru v Praze. Napsal Všeobecný dějepis hudby (1892) a j.

Václav Řezníček (1861—) kromě povídek (viz na str. 99.) napsal spisek Politická abeceda pro Čechy (1891) a do „Modré knihovny“ Bílá hora (2 sv., 1894—1895), František Pokorný, divadelní ředitel (1895), František Palacký (1896), Karel Havlíček (1897), Přemyslovci (1898). Spis „František Palacký“ vydal o sobě znova illustrovaný s názvem Velký Čech (1898).

Jiří Guth (1861—) kromě povídek (viz na str. 100.) napsal Causerie z cest (Kab. knih., řada I. 1891, řada II. 1894), Na pokraji Sahary (1892), Lémanské silhouetty (1893), Z potulek francouzským krajem (1893), Ode břehů moře Středozemského (1894), Kanadské epištoly, Na zeleném Erinu, Za sluncem půlnočním (všechny tři 1896), Letem přes řecký kraj, Hry olympické za starověku a za dob nejnovějších, Intimní listy (všechny tři 1896) a přeložil spis Nansenův Na severní točnu (1897).

Josef Pelcl (1861—) narodil se 1861 v Pardubicích a jest redaktorem „Rozhledů“ i majetníkem vlastního nakladatelství v Král. Vinohradech u Prahy. Přeložil Ingramovy Dějiny vědy národohospodářské (1895), Buckleovy Dějiny vzdělanosti (1896), Lubbockovy Radosti života (1897), Fabianská pojednání o socialismu (1897), Spencerovo O studiu sociologie (1898) a j.

Jan J. Langner (1861— ) kromě povídek (viz na str. 100.) vydal Politické zásady K. Havlíčka Borovského (Světová knih. 1898) a přeložil Dra Karla Kramáře České státní právo (1896) a Dra Witolda Lewického životopis William E. Gladstone (1898).

Josef E. Scheiner (1861— ) narodil se 1861 v Praze, jest doktorem práv a advokátem v Praze. Rediguje časopis „Sokol“ a napsal Dějiny Sokolstva (1887), Výprava Sokolstva do Francie (1889), Tělesná cvičení ve starém věku (1891) a j. Také vydal Úvahy a řeči Dra Miroslava Tyrše (2 sv., 1894).

Jaroslav Kosina (1862— ) narodil se 1862 v Králové Hradci, jest doktorem filosofie a professorem v Praze. Napsal Illustrované dějiny světové (1898) a Učebnice zeměpisu pro školy střední.

Cyril Horáček (1862—) narodil se 7. list. 1862 v Praze, jest doktorem práv a tajemníkem městské spořitelny pražské i docentem při universitě. Napsal Příspěvek k otázce agrární (1894), Naše hospodářské nedostatky (1894),O zásadě soukromohospodářské a centralisační v cedulovém bankovnictví (1896), Počátky českého hnutí dělnického (1896) a Nauka o mezdním fondu (1897).

Adolf Černý (1864—) narodil se 19. srp. 1864 v Králové Hradci, jest učitelem a správcem Národopisného musea v Praze. Napsal kromě spisů lužických Lužické obrázky (Kab. kn. 1890), Svatba u lužických Srbů (1893), Různé listy o Lužici (Mat. l. 1894) a j. Od r. 1898. rediguje časopis Slovanský přehled.

Čeněk Zíbrt (1864—) narodil se 12. října 1864 v Kostelci n. Vlt., jest doktorem filosofie, úředníkem v knihovně musejní a docentem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Rediguje „Český lid“. Napsal Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách, Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk (vše 1889), Z her a zábav staročeských, Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití (obé 1890), Listy z českých dějin kulturních, Skřítek v lidovém podání staročeském, Dějiny kroje v zemích českých až po války husitské (vše 1891), Kulturní historie, její vznik, rozvoj a posavadní literatura cizí i česká (1892), Pověra o délce Kristově, Seznam pověr a zvyklostí pohanských z XVIII. věku, Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých (vše 1894), Jak se kdy v Čechách tancovalo, Bibliografický přehled českých národních písní (obé 1895), Rychtářské právo, palice, kluka, Myslivecké pověry a obyčeje (obé 1897) a j.

Lubor Niederle (1865—) narodil se 1865 v Klatovech, jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. Napsal Příspěvky k anthropologii zemí Českých (2 sv., 1890 a 1894), Lidstvo v době předhistorické (1893), kterýžto spis byl přeložen i do ruštiny, a O původu Slovanů (1897).

Josef Teige (1865—) narodil se 1865 v Praze, jest doktorem práv i doktorem filosofie a adjunktem archivu města Prahy. Napsal příspěvek k diplomatice zápisů desk zemských království Českého Úmluva (1893); Zpráva o pramenech dějin kláštera Hradišťského u Olomouce (1893), Příspěvky k diplomatice reskriptů papežských (1896) a j.

Václav Kotyška (1865—) narodil se 1865 v Domašíně u Dobrušky, vystudoval práva a jest zaměstnán v redakci „Ottova Slovníku naučného“. Sestavil Úplný místopisný slovník království Českého (1895), z něhož vyšel zvláštní otisk Královské hlavní město Praha ve stručném místopisném a statistickém přehledu, a také jest od něho sestavena Nová mapa království Českého.

Z ostatních dějepisců bnďte zde připomenuti: Dr. Břetislav Foustka (přeložil do „Laichtr. Výboru nejl. spisů pouč.“ Pavla Janeta Dějiny vědy politické 1896, B. H. Quicka Vychovatelští reformátoři 1897 a Theod. Keima Řím a křesťanství, 1898), R. Maršan (Čechové a Němci roku 1848 a boj o Frankfurt 1898), Dr. Bohumil Matějka (Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu lounském 1897), Dr. Josef Pekař, professor universitní (Dějiny Valdštejnského spiknutí, 1895), Lubomír Petr (přeložil z frančtiny Alfreda Rambauda Dějiny Ruska od prvních jeho počátků až do r. 1884), Adolf Srb (Boj za naše právo národní 1889, Politické myšlénky Františka Palackého, Svět. knih. 1898, Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895, 1898), Dr. Jindřich Šolc, advokát v Praze (Národnost a její význam v životě veřejném 1883), Dr. Zdeněk V. Tobolka (Počátky konstitučního života v Čechách 1898), Jos. J. Toužimský (Na úsvitě nové doby 1848, 1898) a j.

2. Dějiny literární.

Déjiny literární českého písemnictví před rokem 1848. veledůstojně byly v celek přehledný uvedeny druhým vydáním Josefa Jungmanna „Historie literatury“, za jehožto tisku Jungmann zemřel 16. list. 1847, takže rejstříky k němu sestavil a dokončení tisku obstaral Václav Vlad. Tomek, vydav je r. 1851. Po té za let padesátých z oboru toho vyskytlo se toliko Jana Václava Rozuma „Seznam českých knih, obrazů a hudebních výtvorů, které posud na skladě jsou“ (1854) a V. Vávry Haštalského „Krátký obrys literatury české“ (1856) jakož i I. J. Hanuše „Život Fr. L. Čelakovského“ (1855) a A. Rybičky „Život V. M. Kramériusa“. Za let šedesátých již větší počet prací literárně dějepisných se vyskytl, a od těch dob se vzrůstajícím písemnictvím českým přibývá u nás i prací, týkajících se jeho dějin, a máme již i několik spisů celistvých o dějinách českého písemnictví. Ale důkladného, zevrubně i řádně pragmaticky a filosoficky zpracovaného spisu o dějinách písemnictví českého nemáme dosud ani jediného.

Jmenovitě pak o dějinách českého písemnictví doby nové, které jest ovšem důležitější nežli písemnictví doby staré a střední, nemáme posud ani jediného spisu zevrubnějšího, ani jediného spisu alespoň takového, jakýmžto jest spis Karla Sabiny o dějinách českého písemnictví doby staré a střední. Ne snad že by tento spis Sabinův byl úplně dokonalým a zcela postačujícím — má vad velmi mnoho —, ale o době nové nemáme ani takového. Průpravu k němu počal Dr. Frant. Bačkovský. Dobu starou a střední chystal se dokonale spracovati Josef Jireěek. Z ostatních pracovníků prokázal nejplatnější služby dějinám českého písemnictví Antonín Rybička, a nejnověji Dr. Jaroslav Vlček ukázal se býti ze všech dosavadních českých dějepisců literárních nejlepším, vedle něho pak jsou nyní nejpozoruhodnějšími Frant. Bílý, Václav Flajšhans a Dr. Jan Jakubec.

Avšak ačkoli nemáme dosud ani jediného spisu o dějinách písemnictví českého takového, jakého jest si přáti, přece již upravena půda k němu pracemi dosti hojnými. Skládány životopisy spisovatelů, při čemž obyčejně probrána také činnost jejich literární; vydávány důležité památky písemné s přiměřenými úvody a poznámkami; vylíčena některá odvětví rozmanitými monografiemi; posouzeny a oceněny kriticky plody atd.

Ale celkem dosud ani o jednotlivých zjevech českého písemnictví nemáme potřebných monografií a článků. Byloť a jest důkladných pracovníků v té příčině u nás úžasně málo, takže literární dějepisectví české vůbec a doby nové zvláště poměrně ze všech oborů vědeckých nejméně jest vzděláváno, nemajíc ani zvláštního časopisu, jako mají skoro všechny obory ostatní, a v jiných časopisech zřídkakdy se vyskýtajíc. Ovšem základní průpravné práce jsou velice namáhavy a nevděčny a též ani tolik pozornosti se nedodělají jako práce na základech těch později zbudované.

Ostatně zevrubně pracovati o dějinách písemnictví při jiném zaměstnání jest velice nesnadno, ba většinou nemožno, a věnovati se co možná výhradně práci té u nás bohužel nelze, protože nedostalo by se spisovateli tolik podpory hmotné, aby mohl úplně a řádně oddati se jí bez velikých starostí jiných. Co vykonáno, vykonali většinou toliko lidé, které povolání jinam vydalo, a to jmenovitě jen učitelé škol středních, a že toho — zejména co do doby nové - nemnoho, tomu jest i snadno porozuměti také z toho, že čeština bývala, ba dosud bývá namnoze připojována k jiným předmětům pouze jako podřízená a že o novějších spisovatelích českých zřídkakdy řeč bývá na školách těch; obrat utěšený přivodil v té příčině Antonín Truhlář svým „Výborem“ z písemnictví novočeského. Mohla sice naše universita pražská míti snad i dva tři pracovníky v oboru dějin českého písemnictví doby nové neb aspoň jednoho, ale ta byla donedávna — německá. Kromě toho stolice řeči i písemnictví českého nebyla od úmrtí Jana Pravoslava Koubka († 1854) obsazena, a dva professoři jazyků slovanských, kteřiž ovšem i češtiny si všímali, přednášeli skoro jen o písemnictví doby staré a střední. A protože nebylo přihlíženo k dějinám českého písemnictví doby nové měrou příslušnou na universitě, nebyl tím ani podnět dáván, aby četnější pracovníci v oboru tom vyskýtali se vůbec i jinde. Teprve roku 1898. ustanoven docent českého písemnictví při universitě, i jest podstatná naděje, že také v této příčině bude brzo lépe.

Zbývá zmíniti se ještě o časopisech literárních. Zvláštního časopisu, jak již řečeno, české dějiny literární nemají, příspěvků však hojně k nim poskytují „Literární listy“ (od r. 1880., red. Fr. M. Vrána, nyní Fr. Dlouhý) a „Hlídka literární“ (od r. 1884., red. J. Vychodil). V letech 1869 až 1873 a znova v letech 1880-1883 vycházel „Věstník bibliografický“ (red. Fr. A. Urbánek) a r. 1895. illustrovaná literární revue „Kniha“, která r. 1896. učinila obsah svůj méně cenným a zanikla. Též „Athenaeum“ (1884 — 1893, red. Dr. T. G. Masaryk) jest k nim přidati jakož i „Paedagogické rozhledy po literatuře českoslovanské“ (1883 až 1885, red. V. Kredba, A. Frumar a J. Klika), Bartlovu sbírku životopisů, podobizen a autografů předních mužův a žen českoslovanských „Slavín“ a rozhledy po školství a písemnictví paedagogickém „Ročenka“ (od r. 1894.; red. Dr. Jan V. Novák). Poměrně však nejvíce literární dějepisec vykořistiti může z „Časopisu Musea království Českého“, z Vlčkovy „Osvěty“, Laichtrovy „Naší doby“ a Herbenova „Času“. O literárních časopisech zaniklých jest učiněna zmínka jinde (viz na str. 16.). Důležitým podnikem jest „Sbírka pramenů ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, vydávaná od České akademie (od r. 1893.), a době nejnovější zejména prospívá „Slovanský katalog bibliografický“(1877—1881) a „Český katalog bibliografický“ (od r. 1889.), podávající úplný seznam všech knih vydaných vždy za jeden rok. Za léta 1882—1888 „katalog“ ten vydán nebyl, i jest velmi nesnadno píditi se po názvech knih z let těch; za rok 1896. a 1897. vyjde v jedné knize teprve r. 1899., kdy vyjde také za rok 1898, a hlavní zásluha o vydávání tohoto veledůležitého spisu náleží nyní knihkupeckému účetnímu Josefu Springrovi. Pozoruhodnou knihou literárně dějepisnou jest i „Černá hodinka“ (1892 až 1893), obsahující 37 vzpomínek předních spisovatelů našich, a jest si přáti, aby podobných pamětí spisovatelé o sobě veřejnosti podávali co nejvíce.

Co pak týče se přání, jest hlavně potřebí, aby byl sestaven doplněk k Douchovu „Knihopisnému slovníku“ a k Jungmannově „Historii literatury“, což ovšem asi nejlépe bylo by sloučiti v jedno (po případě i znova v tom otisknouti zdokonalené vydání „Historie“ Jungmannovy).

Z dějepisců literárních českého písemnictví z let 1848 až 1898 buďtež uvedeni zde tito:

Pavel Josef Šafařík (1795—1861) kromě oboru dějepisného (viz na str. 130.) vydal Památky dřevního písemnictví Jihoslovanů (1851), Památky hlaholského písemnictví (1853) a j.

Josef Wenzig (1807 — 1876) kromě básnictví epického, lyrického a dramatického (viz na str. 30. a 109.) napsal Úvahy o českých spisech a spisovatelích, otištěné v druhém svazku jeho spisů v „Národní bibliotéce“ (1874), které před tím byl vydal německy v rozličných svých spisech a které tuto znova zpracoval obecenstvu českému.

Alojs Vojtěch Šembera (1807— 1882) kromě spisů dějepisných (víz na str. 132.) napsal Dějiny řeči a literatury české (1869, vydání třetí), kteréhožto spisu „Věk starý“ r. 1878. vyšel po čtvrté, jsa přepracován tak, že nejstarší české památky básnické prohlášeny v něm za podvrženy. Také vydal Libušin soud, domnělá nejstarší památka řeči české jest podvržen, též Zlomek evangelium sv. Jana (1879) a Kdo sepsal Královédvorský rukopis roku 1817? (1880).

František Doucha (1810-1884) kromě jiných prací (viz na str. 30. a 110.) sestavil s Josefem Alexandrem Dundrem a Frant. Angastinem Urbánkem Knihopisný slovník československý (1865), spis to velezáslužný, ale bohužel pramalého rozšíření se dočkavší, čímž ovšem nedodáno podnětu ani chuti k vydání jiných namáhavých a potřebných prací podobných.

Jan Melichar (1810-) narodil se r. 1810. ve Skuči v Chrudimsku, jest doktorem lékařství a žije v Křižanově na Moravě. Spisovatelem jest již přes 40 let, ale spisoval toliko pro sebe, ničeho neotiskuje. Teprve za let osmdesátých jal se podávati něco z prací svých na veřejnost, a dle toho, jak lhostejně byly uvítány, není naděje, že vše, co zpracováno má, veřejnosti se dostane. O sobě vydal Důležitosť původních spisů (1884), Důležitosť všenaučných vědomostí (1885), K dějinám našeho probuzení (3 sv., 1886 — 1889), K dějinám vzdělanosti (2 sv., 1886 — 1887), O prostonárodním písemnictví (1892) a j.

Karel Jaromír Erben (1811 — 1870) kromě oboru básnického (viz na str. 30. a 110.) a dějepisného (viz na str. 132.) stal se zasloužilým o obor literárně dějepisný jmenovitě tím, že vydal rozmanité plody českého písemnictví doby staré, a to Bartošovu Kroniku pražskou (1851), Harantovu cestu (1854 — 1855), Legendu o sv. Kateřině a Spisy Husovy (3 sv., 1865 — 1868) jakož i druhý díl Výboru z literatury české (1868).

Jakub Malý (1811 — 1885) kromě jiných prací (viz na str. 68., 110. a 133.), vydal nástin životopisný Dr. František Ladislav Rieger, politický vůdce národu českého. Mimo to napsal rozličné drobné články literární s názvem Zpominky a úvahy starého vlastence (nejprv o sobě, potom v jeho spisech v »Nár. bibl.“) a spis Shakespeare a jeho díla (1873).

Matěj Procházka (1811—1889) narodil se r. 1811. v Brtnici blíže Jihlavy na Moravě, byl doktorem bohosloví a byl katechetou při gymnasiu v Brně, kde zemřel na odpočinku 1889. Mimo jiné napsal Životopis Františka Sušila (1871).

Ignác Jan Hanuš (1812—1869) narodil se r. 1812. v Praze, byl doktorem filosofie, professorem universitním a posléze bibliotékářem při knihovně universitní v Praze, kde zemřel r. 1869. Sepsal Literatura příslovnictví slovanského a německého čili Předchůdcové Frant. Lad. Čelakovského (1853), Život a působení Frant. Lad. Čelakovského (1855), Svatý Kyrill nepsal kyrilsky než hlaholsky (1857), Bájeslovný kalendář slovanský (1860), Malý výbor ze staročeské literatury (1863), Literární působení Josefa Dobrovského co příspěvek k dějinám literatury české (1867), Die gefälschten böhmischen Gedichte aus den Jahren 1816 — 1849 (1868), Quellenkunde und Bibliographie der böhmisch-slovenischen Literaturgeschichte (1868), Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii literatury české (2 sv., 1869 a 1871) a j.

Antonín Rybička (1812 — ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 134.) a právnického (viz níže) získal si veliké zásluhy pracemi životopisnými, z nichžto výbor obšírnějších vyšel s názvem Přední křisitelé národa českého (1883 — 1884), obsahující životopis Václava Matěje Kramériusa, Stanislava Vydry, Josefa Miloslava Rautenkrance, Jana Nejedlého, Josefa Liboslava Zieglera, Matěje Josefa Sychry, Dominika Františka Kynského, Jana Hýbla, Josefa Vlastimila Kamarýta, Vincence Zahradníka, Josefa Vojtěcha Sedláčka, Vojtěcha Nejedlého, Františka Josefa Slámy a Václava Alojsa Svobody Navarovského.

Karel Sabina (1813—1877) kromě prací básnických (viz na str. 68. a 112.) napsal Dějepis literatury československé (1866), v němžto vylíčil zevrubně a pragmaticky s dosti dobrým zdarem starovéké písemnictví české až po rok 1620. Z menších spisků jeho jest uvésti nástin životopisný Pavel Josef Šafařík (1861) a nástin životopisný i literární Václav Stach, jeho doba a spisy (1870).

Ludevít Štúr (1815—1856) narodil se 1815 v Uhrovci v Trenčansku, studoval na universitě v Halle, odkudž vrátiv se, zastupoval Jiřího Palkoviče v professuře na lyceu prešpurském. Poslední doby své ztrávil v soukromí a zemřel v Prešpurku 1856. Napsal O národních písních a pověstech plemen slovanských (1853).

Josef Rupert Maria Přecechtěl (1821-1896) narodil se r. 1821. v Lobodicích blíže Tovačova na Hané, byl doktorem bohosloví a žil v klášteře ve Vídni, kde zemřel 1896. Stal se známým dílem Českoslovanský Plutarch a Českoslovanští výtečníci, skupinou podobizen zasloužilých mužů národu našeho. Mimo to vydal Rozhled dějin českoslovanské literatury a životopisy českoslovanských výtečníkův (1872) a Rozbor českoslovanské literatury a j.

Václav Zelený (1825— 1875) kromě prací dějepisných (viz na str. 137.) proslavil se velezdařilým spisem Život Josefa Jungmanna (1873 a 1881). Vydal i Sebrané spisy Karla Havlíčka, jichžto však vyšel pouze svazek I.

Josef Jireček (1825—1888) narodil se 9. října 1825 ve Vys. Mýtě, jest bratrem Hermenegilda Jirečka, vystudoval v Praze práva a byl ministrem; žil na odpočinku v Praze, kde zemřel 25. listop. 1888 a pochován na Vyšehradě. Byl i předsedou Král. čes. společnosti náuk a poslancem na říšské radě. Vydal Anthologie pro školy střední z veškerého písemnictví českého ve třech dílech, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. století ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného (2 sv., 1875 — 1876), Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století (1878), O nejnovějších námitkách proti pravosti našich starých památek (1879) a Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho (1884). Vydal i Frant. Lad. Čelakovského Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národů slovanských (1877). Též upravil k vydání Paměti Viléma hraběte Slavaty (1868); Koldínova Práva městská (1876), Dalimilovu Kroniku (1877), Staročeské divadelní hry (1878), Básně staronárodní rukopisův Zelenohorského a Královédvorského dle původního sepsání i s překladem novočeským, Rukopisové Zelenohorský a Královédvorský staročeským textem (obé 1879) a j. Roku 1860. jal se také vydávati s bratrem Hermenegildem Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury.

Jan Erazim Sojka (1826—1887) narodil se 1826 a zemřel 27. srp. 1887 ve Vídni jakožto císařský rada ve výslužbě. Sepsal bohužel nedokončený a nyní málokomu řádně známý spis s názvem Naši mužové (1862-1863), v němž obsaženy jsou důkladné životopisy 16 spisovatelů novočeských a 4 jinoslovanských.

Jan Evang. Kosina (1827— ) nar. se 22. pros. 1827 v Josefově, byl professorem při gymnasiu v Králové Hradci, potom ředitelem slovanského gymnasia v Olomouci a posléze zemským školním inspektorem pro Čechy. Žije na odpočinku v Olomouci. Jest i členem České akademie. Sestavil s prof. Frant. Bartošem Malou slovesnosť za knihu učebnou a čítací pro vyšší třídy škol středních a nepsal Hovory Olympské, jejichžto díl prvý obsahuje „Hovory o jazyku a literatuře“.

Hermenegild Jireček (1827 — ) kromě povídek (viz na str. 72.) napsal Studie o rukopise Královédvorském a obranu Libušina soudu a Menší články literírní (mezi nimi „Biblí Králická a překladatelé její“), otištěné v „Nár. bibl.“ ve 2. svazku jeho „Spisů“. Vydal i seznam svých spisů Padesáte let veřejné literární činnosti (1896).

Karel Ninger (1827 — ) kromě dějepisných prací (viz na str. 138.) sepsal Krátký přehled historie literatury české (1862), jehožto s názvem Historie literatury české valně rozmnožené druhé vydání (1874) upravil Petr Koudela, professor gymnasia klatovského.

Ferdinand Čenský (1829—1887) kromě oboru dějepisného (viz na str. 138.) vydal důležitou a vzorně uspořádanou sbírku přátelských dopisů některých spisovatelův a vlastenců českých s názvem Z dob našeho probuzení (1875) a napsal mnoho životopisův i literárně dějepisných rozprav do časopisů, jmenovitě do Vlčkovy „Osvěty“, které věru zasluhovaly by svrchovaně, aby byly vydány souborně, náležejíce k nejlepším pracím toho druhu. Žel, že nebylo popřáno Čenskému samému práce své souborně vydati, a ještě více žel, že nebylo mu popřáno ještě mnoho a mnoho jich napsati, jak zamýšlel i jak byl by býval mohl učiniti, jsa, byv dán koncem r. 1885. na odpočinek, „pouze spisovatelem“.

Karel Tieftrunk (1829—1897) kromě prací dějepisných (viz na str. 139.) sepsal Historii literatury české, která dočkala se vydání třetího (1885; sahá však toliko do konce r. 1881, a to bezpochyby proto, že za rok 1882. a násl. nevyšel „Katalog bibliografický“) a Dějiny Matice české (od počátku léta 1831. až do konce léta 1880.).

František Lepař (1831—1897) narodil se 1. srp. 1831 v Lipňanech u Olomouce a byl ředitelem gymnasijním v Jičíně, kde zemřel na odpočinku 1897, maje tytul školního rady. Byl i členem České akademie. Vydal Bajky Aisópovské (1881) s důkladným úvodem literárně dějepisným. Byl činným i v jazykovědě.

František Jan Zoubek (1832—) kromě prací dějepisných (viz na str. 141.) napsal důkladný Život J. Amosa Komenského, Komenský-li básníkem?, O Komenského polemikách theologických a j.

Vincenc Brandl (1834—) kromě spisů dějepisných (viz na str. 142.) napsal proti Šemberovi spis Obrana Libušina soudu (1879), Život Josefa Dobrovského (1883), Život Pavla Jos. Šafaříka a Život Karla Jaromíra Erbena (oba 1887).

Ferdinand Schulz (1835—) kromě povídek (viz na str. 75.) proslavil se rozmanitými rozpravami a úvahami literárně dějepisnými v rozličných časopisech. O sobě vyšel od něho z oboru toho pouze Josef Jungmann (Mat. lidu 1873) a Zápisy Josefa Jungmanna, které nalezl. Redigoval zaniklé Literární listy a Český obzor literární (viz na str. 16.) a vydal Hálkovy Spisy (viz na str. 38.). Také vydal F. L. Čelakovského Sebrané listy (1865). Jest i členem České akademie.

František Věnceslav Jeřábek (1836—1893) kromě básní dramatických (viz na str. 115.) napsal objemný spis Stará doba romantického básnictví (1883) jakožto příspěvek k českým studiím o básnictví světovém.

František Josef Studnička (1836— ) kromě spisů zeměpisných (viz na str. 144.) napsal bilanci životní na konci šedesátého roku svého s názvemAutobiografica (1897)

Adolf Patera (1836—) nar. se 27. čce 1836 v Hudlicích u Berouna a jest knihovníkem Českého musea. Jest i členem České akademie. Mimo jiné vynikl zvláště jakožto bedlivý vydavatel staročeských památek písemných. S M. Hattalou vydal Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských (1881) a sám v „Památkách staré literatury české“ Hradecký rukopis (1881), Svatovítský rukopis (1886) a Žaltář Klementinský (1890) a nákladkem české akademie Jana Amosa Komenského korespondence (1892) a Korespondence Josefa Dobrovského (1895).

Ignác B. Mašek (1837—) narodil se 31. čce 1837 ve Vys. Mýtě a jest professorem gymnasijním v Praze. Jest i členem České Akademie. Napsal Paměť Přibyslavská XV. věku a rukopis Královédvorský (1889), O čem svědčí proužky rukopisu Královédvorského (1889), Příspěvky k obraně rukopisu Královédvorského (1893) a j.

Josef Durdík (1837— ) kromě básní dramatických (viz na str. 115.) a kromě spisů přírodovědeckých a zvláště filosofických, o nichžto níže se zmíníme, napsal: O poesii a povaze lorda Byrona (1870 a podruhé 1890), výbor úvah o českých zjevech literárních a uměleckých s názvem Kritika (1874) a Spisky Toma ze Štítného (1879), Vzpomínka na Fr. Šimáčka (1885) a O zásluhách Palackého (1885). Také vydal Básně Rudolfa Mayera (viz na str. 42.).

František Bartoš (1837 — ) kromě jiných prací (viz na str. 144.) učinil ze sbírek K. J. Erbena, F. Sušila, J. Kollára, J. V. Kamarýta a j. Anthologii z národních písní československých (1874), s pseudonymem Jana Kopeckého vybral z „Mudrosloví“ Frant. Lad. Čelakovského Pravidla moudrosti a opatrnosti, s pseudonymem Josefa Zapletala sebral nejlepší české básně milostné s názvem Vesna a nejlepší české básně vlastenecké s názvem Vlast a s pseudonymem Jana Vesnického Stručný přehled dějin literatury české doby staré a střední (druhé vydání) a vydal i Příhody Václava Vratislava z Mitrovic.

Josef Ladislav Turnovský (1838—) kromě povídek (viz na str. 77.), dramat (viz na str. 115.) a spisů dějepisných (viz na str 146.) napsal zajímavý a důležitý spis O životě a působení Josefa Kajetána Tyla (1881), který vyšel znova v novém spracování s názvem Život a doba Josefa Kajetána Tyla (1892) a František Jaroslav Rubeš (1896), dopsal Kroniku divadla v Čechách, nalezenou v pozůstalosti J. J. Stankovského a otištěnou v „Almanachu Matice divadelní“, a prospěl oboru literárně dějepisnému také spisy Z potulného života hereckého a Z naší doby, spadajícími většinou do novellistiky. Vydal i stručný životopis František Palacký (1876) bezejmenně.

Jan Gebauer (1838—) narodil se 8. říj. 1838 v Oubislavicích u Nové Paky, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Vydal v „Památkách staré literatury české“ Nová rada, báseň Pana Smila Flašky z Pardubic (1876) a Žaltář wittenberský (1880), v „Novočeské bibliotéce“ Staročeský zlomek evangelia svatojanského a filologická svědectví o jeho původu (1881) a s Drem Josefem Emlerem vydal Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy Kroniku českou (1893). R. 1886. vystoupil proti pravosti rukopisu Královédvorského a Zelenohorského a napsal v té příčině Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském (1887) a O nové obraně padělaného rukopisu Královédvorského (1896). Hlavně jest činným v oboru jazykovědném.

Jiljí Vratislav Jahn (1838— ) kromě prací básnických (viz na str. 43., 77. a 115.) a přírodovědeckých (viz níže) vydal i životopis František Ladislav Rieger (1861), který r. 1890. začal vydávati znova v obsáhlém spracování, Karel Slavoj Amerling (1893) a Antonín Vavř. Lavoisier (1894).

Václav Vlček (1839 — ) kromě románův a povídek (viz na str. 78.) a básní dramatických (viz na str. 116.) vydal i spisek O národní osvětě, hledíc obzvláště k literatuře české (Mat. lidu 1867; dočkal se v brzce vydání třetího) a Tužby vlastenecké (1879).

Jakub Arbes (1840— ) kromě povídek (viz na str. 79.), dramat (viz na str. 117.) a prací dějepisných (viz na str. 148.) napsal studii povahopisnou Karel Hynek Mácha (1886).

Josef Truhlář (1840—) narodil se 16. říj. 1840 v Tálině a jest úředníkem při universitní knihovně v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Počátky humanismu v Čechách (1892), Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vlastislava II. (1894), Latinský panegyricus Martina z Tišnova o pánech Tovačovských z Cimburka (1895) a vydal Manuálník M. Václava Korandy (1889), Listář Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic (1893) a j.

Eduard Albert (1841—) nar. 20. led. 1841 v Žamberku, jest doktorem lékařství a professorem při universitě ve Vídni, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. Napsal Jaroslav Vrchlický (1893) a přeložil u výběru různé básně české do němčiny s literárně dějepisnými výklady.

Václav Petrů (1841— ) kromě povídek (viz na str. 80.) sestavil dle druhů básnických sbírku českých básní původních i přeložených s názvem Poetická čítanka (2 sv., 1876 až 1879) a sepsal Anthithesis v poesii české (1869) a Illustrované dějiny literatury všeobecné (1881). Také jsou od něho Čítanky pro nižší školy střední (4 díly).

František Vymazal (1841 — ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 149.) vydal výbor z národního i umělého básnictví slovanského s názvem Slovanská poezije (2 svazky) a Perly české lyriky (1879). Kromě toho vydal Rukopis Zelenohorský a Královédvorský a napsal Dějiny německé národní literatury (1879) a j.

František Augustin Urbánek (1842— ) kromě jiných spisů (viz na str. 80.) pěstuje horlivě a vzorně československou bibliografii, podávaje ji již od r. 1864. také do vídeňského knihkupeckého týdenníka „Österr. Buchhändler-Correspondenz“, doplnil a znova zredigoval Knihopisný slovník československý, sestavený Frant. Douchou a J. Al. Dundrem. R. 1869. jal se vydávati Věstník bibliografický, který r. 1873. zanikl, jejžto však r. 1880. znova vzkřísil s názvem Urbánkův Věstník bibliografický, ale bohužel opětně r. 1883. vydávati přestal (viz i na str. 166.). Mimo to jest od něho Obraz činnosti v literatuře národu českého a slovenského v roce 1869 (1870), životopisný nástin Josef Wenzig (1872), Všeobecný katalog knih a pomůcek učebných (1879) a j.

Karel Vorovka (1842— ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 150.) vydal Čítací knihu pro ústavy učitelské, jejížto díl třetí obsahuje Výbor z literatury české (3. vyd. r. 1897) s výborným přehledem veškerého písemnictví českého i jednotlivých jeho vynikajících zjevů. Též od něho vyšla Stylistika a poetika pro ústavy učitelské (2 díly, 1886 a 1887) a Výbor z nejlepších básníků novočeských k potřebám deklamačním ve školách (1896).

Pavel Durdík (1843—) kromě povídek (viz na str. 81.), dramat (viz na str. 118) a cestopisů (viz na str. 151.) napsal Turgeněv a paní Viardotová (zvláštní otisk z „Květů“ 1891).

Matyáš Blažek (1844—1896) narodil se r. 1844. v Hrdějicích u Českých Budějovic, byl professorem ústavu ku vzdělání učitelů v Brně a zemřel na odpočinku ve Vídni 12. září 1896. Sestavil jakožto úvod do dějin písemnictví spis s názvem Spůsobové básnictví a jejich literatura (1878), vydal Passionál z r. 1488. a byl činným i v jazykovědě.

Vojtěch Kryšpín (1844—) narodil se r. 1844. v Poděbradech a jest ředitelem při dívčí škole na Smíchově. Vydal mimo jiné Mat. Jos. Sychry život a spisy vybrané (1876) a Obraz činnosti literáimi učitelstva českoslovanského za posledních 100 let (1885).

Otakar Jedlička (1845—1883) kromě novell (viz na str. 82.) a spisů dějepisných (viz na str. 152.) napsal spisky Josef Jungmann (1873) a Josef Barák (1884).

Václav E. Mourek (1846 — ) kromě jiných prací (viz na str. 153.) upravil nové vydání Dalimilovy Kroniky (1891) a napsal Přehled dějin literatury švédské (1889), Přehled dějin literatury anglické (1890) a j.

Eliška Krásnohorská (1847 — ) kromě básní (viz na str. 60.), prací novellistických (viz na str. 85.) a básní dramatických (viz na str. 119.) napsala též Obraz nejnovějšího básnictví českého (1877), kterýžto spisek jest opravdu výtečný a zasluhuje nového, až po dobu přítomnou doplněného vydání.

Jan Urban Jarník (1848—) narodil se 25. kv. 1848 v Potštýně n. Orl., jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Vydal kromě spisů německy psaných Dvě verse starofrancouzské legendy o sv. Kateřině alexandrijské (1894).

František Adolf Šubert (1849 — ) kromě oboru novellistického (viz na str. 86.) a dramatického (viz na str. 120.) napsal i Klicpera dramatik (1898).

Vincenc Vávra (1849—) narodil se 1849 v Oujezdě a jest professorem v Brně. Napsal Božena Němcová (1895).

Antonín Truhlář (1849—) narodil se 5. list. 1849 v Ličně a jest professorem při Akademickém gymnasiu v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Napsal životopisy František Šír (1882) a Josef Chmela (1882 „v Musejníku“), sestavil Výbor z literatury české doby nové (1886 a 3. vyd. 1898), a z rozprav po různu otištěných nelze nepřipomenouti zvláště pracný článek Klassikové řečtí a římští v překladech českých (1884 ve „Sborníku prací filologických“, vydaném na oslavu dvacetipětiletého jubilea prof. Dra Jana Kvíčaly). Překládá také římské klassiky.

Jan Ježek (1849—) kromě básní (viz na str. 48.) a povídek (viz na str. 77.) sestavil Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou (1880) a stručné životopisy spisovatelův a umělců českých, jejichžto těla na hřbitovech pražských odpočívají, s názvem Naše hroby (1881), jakož i spisek Fr. Al. Vacek Kopidlanský (1880).

Tomáš Škrdle (1850-) narodil r. 1850. v Kardašově Řečici, jest knězem a redaktorem časopisu „Vlast“ i vrchním správcem katolického spolku „Vlast“, který založil spolu s Václavem Benešem Třebízským za účelem podpory všeho dobrého písemnictví. Sestavil Zásluhy českého, moravskéko a slezského duchovenstva o zakládání knih a časopisů po dědinách a městech (1889).

Ferdinand Menčík (1852 — ) narodil se 1852 v Jičíně a jest lektorem při universitě i úředníkem při Dvorní knihovně ve Vídni. Napsal příspěvek k dějinám prostonárodní literatury České proroctví, Ivan S. Turgeněv a jeho spisy (obé 1879), příspěvky k dějinám starší literatury Rozmanitosti (1880); Rozbor legendy o sv. Kateřině (1881), Jan Amos Komenský, Jiří Ribay (obé 1892), Jan Kollár (Mat. lidu 1893), Příspěvky k dějinám českého divadla (1895). Vydal Zápisky kněze Václava Rosy (1879), Prešpurský slovník (1892), Dva evangelistáře (1893), Velikonoční hry (1895), Latinský básník Jeroným Arconatus (1897), Soudní kniha města Jičína (1898) a j.

Jan V. Novák (1853—) narodil se 1853 v Račicích, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Napsal Pavel Josef Šafařík (1886), vydal Staročeská gesta Romanorum (1895) a j. S Frant. Vlad. Krchem vydal výběr básní Květy z českých luhů (2 sv., 1893 a 1894).

František Bayer (1853—) narodil se r. 1863 v Rožnově na Moravě a jest učitelem při měšťanské škole v Přerově. Sepsal Stručné dějiny literatury české (1879) a Stručné životopisy českých spisovatelů v II. až IV. čítance obsažených (1883).

Jaroslav Vrchlický (1853 — ) kromě prací básnických (viz na str. 53., 90. a 121.) napsal životopis básníka italského Giacomo Leopardi (1880), padesát charakteristických francouzských spisovatelů nové doby s názvem Básnické profily francouzské (Kab. kn. 1887), Studie a podobizny (1892) a Nové studie a podobizny (1897).

Leander Čech (1854— ) narodil se 27. února 1864 v Cetorazi v Čechách a jest ředitelem reálky v Nov. Městě na Moravě. Jest i členem České akademie. Napsal kritickou studii Karolina Světlá (1891), Psychologie dramatických básní Hálkových (1893) a Vítězslava Hálka dramata se Shakespearem srovnaná.

František Bílý (1854— ) narodil se 8. listop. 1854 v Brně a jest ředitelem reálky v Žižkově. Jest i členem České akademie. Rediguje „Českou knihovnu zábavy a poučení“ a „Věstník českých professorů“. Uspořádal výbor z novověké poesie české Patery knihy plodů básnických (1891), napsal kritický rozbor Fr. L. Čelakovského Ohlas písní českých (1896), vydal s poznámkami Fr. L. Čelakovského Růži stolistou (2. vyd. 1894), J. A. Komenského Labyrint (2. vyd. 1891) a s Fr. Bartošem a L. Čechem nové vydání páté a šesté (1895 a 1897) Malé slovesnosti (viz na str. 186.). Také napsal pěkný přehled dějin českého písemnictví do „Ottova Slovníku naučného“.

Jan Voborník (1854 — ) narodil se 1854 v Pohoří a jest professorem při gymnasiu v Litomyšli. Napsal Jaroslav Vrchlický a jeho legenda o sv. Prokopu (1890) a j.

František Bačkovský (1854—) narodil se 22. listopadu 1854 v Benátkách u Chotěboře, jest doktorem filosofie, byl suplujícím professorem při gymnasiu, potom spisovatelem a nyní jest knihkupcem v Praze. Z prací jeho buďtež uvedeny: Stručný přehled dějin české literatury doby nové (1879; r. 1882. vyšly k němu „Doplňky a opravy“ a r. 1889. druhé vydání), Stručné dějiny řeči a pravopisu českého (1880 a druhé vyd. 1883), J. K. Tyla „Kde domov múj?“ s dějinami hymny té a pozdějšími přídavky a překlady (1883, druhé vyd. 1884), Zajímavé črty ze života našich slavných mužův a žen století devatenáctého (1884), O básnické činnosti P. J. Šafaříka a F. Palackého (1885), Několik rozprav o Frant. Lad. Čelakovském (1886), Z našich dob vlasteneckých (Přít. dom. 1886), Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové (1884 — 1887), Národní navštívenky, jejich vznik, rozvoj, význam a úspěchy i podniky příbuzné (1887), Přehled dějin písemnictví českého doby nejnovější (1887), Rukopis Královédvorský a Zelenohorský ve světle pravděpodobném (1888), Básně P. J. Šafaříka a Fr. Palackého s úvodem o básnické činnosti jejich (1889), Jak znamenitým učencem byl by padělatel rukipisů Královédvorského a Zelenohorského (1889), K dějinám stolice jazyka českého při pražské universitě (1889), O milenkách básníka Frant. Lad. Čelakovského (1891), Stručné dějiny písemnictví starořeckého s popisy a obsahy nejdůležitějších plodů jeho (1893) a j. S pseudonymem „Dr. Fr. Černý“ vydal Obrázky z dob našeho probuzení (1890) a s jinými pseudonymy několik menších spisků. Za účely literárně dějepisnými jal se vydávati také Sbírku nejdůležitějších českých plodů básnických, v které vyšla Kollárova „Slávy Dcera“, Šafaříkova „Tatranská Múza s lýrou slovanskou“, Máchův „Máj“ a Kollárovy „Sebrané drobné básně“. Jest činným m v oboru jazykovědném.

Jan Máchal (1855 — ) narodil se 25. října 1855 v Nových Dvorech u Milevska, jest doktorem filosofie, professorem gymnasijním a docentem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Nákres slovanského bájesloví (1891), O bohatýrském epose slovanském (1893), Pavel J. Šafařík a jeho názory kritické i aesthetické (1895), Ant. J. Puchmajer (1895) a j.

Josef Kouble (1855 -) kromě dramat (viz na str. 122.) napsal Stanko Vraz, jeho život, poesie a působeni slovanské (1881).

Richard Branžovský (1856—) narodil se r. 1856. v Milevsku a jest professorem gymnasijním v Táboře. Sestavil Dějiny řeči a literatury francouzské (1885).

Oldřich V. Seykora Kostelecký (1857 — ) kromě humoresek (viz na str. 94.) a frašky (viz na str. 123.) napsal příspěvek na obranu rukopisu Královédvorského s názvem Ad Ruk. Kr-Dvorský (1886) a Na obranu rukopisu Královédvorského (1893).

Hugo Václav Wunsch (1857— ) viz na str. 95. Jest od něho Jaroslav Vrchlický jako učitel lidstva (1893), Jaroslav Vrchlický jako básník miloslný (1895) a výběr sokolských básní a deklamací nejlepších básníků českých Na perutích sokolích! (1895).

Jiří Polívka (1858—) narodil se 6. bř. 1858 v Enži v Hor. Rakousích, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Napsal Dvě povídky v české literatuře XV. století (1889), Drobné příspěvky literárně historické (1891), Kronika o Bruncvíkovi v ruské literatuře (1892) a j.

Arnošt V. Kraus (1859—) narodil se 1859 v Třeboraticích, jest doktorem filosofie a docentem při české universitě i professorem při gymnasiu v Praze. Napsal Goethe a Čechy (1897).

Jaroslav Vlček (1860— ) narodil se r. 1860. v Báňské Bystřici v Uhrách, jest doktorem filosofie, docentem universitním a professorem při české reálce v Praze. Napsal pěkný spis s názvem Literatura na Slovensku, její vznik, rozvoj, význam a úspěchy (1881), v němžto probráno však jen písemnictví krásné; spis ten přepracovaný a rozšířený vydal také slovensky. Kromě toho začal vydávati Přehled dějin literatury české (1885), ale vyšel pouze sešit I., a vydává znamenité Dějiny české literatury (od r. 1892).

Josef Hanuš (1862—) narodil se 1862 v Dol. Štěpanicích u Jilemnice, jest doktorem filosofie a professorem Českoslovanské akademie obchodní v Praze. Napsal Božena Němcová v životě a spisech (1889), Pavel Josef Šafařík v životě i spisích (1895, obé Mat. lidu) a Život a spisy Václava Bolemíra Nebeského (1896).

Pavel Vychodil (1862—) narodil se 18. dubna 1862 v Přemyslovicích na Moravě, jest doktorem bohosloví a členem kláštera benediktinského v Rajhradě. Jest i členem České akademie. Rediguje „Hlídku literární“ a napsal sbírku úvah o knihách Knihovna lidu (1896) a František Sušil (1898). Jest činným i v oboru filosofickém.

Jan Jakubec (1862—) narodil se r. 1862. v Liberci u Jičína, jest doktorem filosofie a professorem vyšší dívčí školy v Praze. Napsal O životě a působení Jana Kollára (1893) a obšírný životopis Antonín Marek (1896) a vydal s poznámkami nejlepší znělky z Kollárovy „Slávy Dcery“ i některé jiné jeho básně s názvem Výbor Kollárových básní, jenž obsahuje ve svazku I. 100 znělek milostných (2. vyd. 1894) a ve svazku II. Básně vlastenecké (1894).

Alojs Mattuška (1862 — ) narodil se r. 1862. v Jindřichově Hradci a jest professorem v Praze. Sepsal Život Boleslava Jablonského (1866) jakož i životopisy Václav Filípek (1887) a Dr. Jos. Procházka Devítský (1887).

Josef Braun (1864 — 1891) kromě povídek (viz na str. 101.) vydal Sebrané spisy Václava Beneše Třebízského a napsal obraz životopisný Václav Beneš Třebízský (1889).

Čeněk Zíbrt (1864 — ) kromě prací dějepisných (viz na str. 163.) napsal Bibliografický přehled českých národních písní (1897) a Literatura kulturně-historická a ethnografická (1898).

Augustin Alojs Vrzal (1864— ) narodil se 14. dub. 1864 v Popovicích u Kroměříže a jest knězem v Domašově u Brna. S pseudonymem A. G. Stín napsal Historii literatury české (1897).

Václav Flajšhans (1866—) narodil se 1866 v Praze, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Praze. Napsal Spory Dobrovského s Thamem (1896), Boj o rukopisy (1896), Podrobný seznam slov rukopisu Královédvorského (1897), Knihy české v knihovnách švédských a ruských (1897) a j.

3. Jazykověda.

Po Josefu Dobrovském jazykovědu českou znamenitě povznesl vedle Josefa Jungmanna jmenovitě Pavel Josef Šafařík, zabývaje se oborem tím s úspěchem stkvělým. Ze žijících pak nad ostatní vynikli hlavně Dr. Martin Hattala, Dr. Jan Gebauer a František Bartoš.

Z časopisů věnovány jsou jazykovědě pouze „Listy filologické a paedagogické“ (od r. 1874, red. J. Kvíčala a J. Gebauer; od roku 1887 místo Kvíčaly jest redaktorem Dr. Jos. Král a název zní pouze „Listy filologické“) a „České museum filologické“ (od r. 1895., red. Dr. J. Kvíčala).

Ze spisovatelů v oboru tom z let 1848 — 1898 buďtež uvedeni zde tito:

Václav Hanka (1791 — 1861) kromě básní (viz na str. 28.) napsal Pravopis český (9. vyd. 1849), Mluvnici čili soustavu jazyka českého (3. vyd. 1849), Mluvnici polského jazyka (2. vyd. 1850), Počátky ruského jazyka (2. vyd. 1857) a Počátky posvátného jazyka slovanského (2. vyd. 1859). Na universitě přednášel o jazycích slovanských.

Alojs Vojtěch Šembera (1807—1882) kromě prací dějepisných (viz na str. 132.) a literárně dějepisných (viz na str. 168.) napsal Základy dialektologie československé (1864).

Václav Svoboda (1813—1888) narodil se roku 1813. v Minicích, byl zemským školním inspektorem a zemřel 7. srp. 1888 na odpočinku v Jičíně. Sepsal po dlouholetých usilovných studiích příslušných velmi záslužný a potřebný spis Skloňováni cizích jmen v češtině (1887).

Emanuel Justinián Mittner (1815 — 1894) kromě práce dějepisné (viz na str. 135.) vydal O správném uživání přestupníků v české řeči (1873).

Václav Zikmund (1816—1873) narodil se r. 1816. ve Šťáhlavech, vsi nedaleko Rokycan, byl knězem a professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemřel roku 1873. a pochován jest na Vyšehradě. Sepsal Skladbu jazyka českého a Mluvnici jazyka českého pro střední školy, jejížto druhé, třetí a čtvrté vydání obstaral Dr. Jan Gebauer.

Václav Vojáček (1821—1897) kromě oboru dějepisného (viz na str. 137.) sestavil Velký slovník latinsko-česko-německý (1864 a 2 vyd. 1878; r. 1885. začalo vycházeti vydání třetí, kterého nakladatel již asi nedokončil. Také jest od něho Rukověť správné latiny (1868), Mluvnice latinská (1872) a j.

Martin Hattala (1821— ) narodil se 4. listop. 1821 v městečku Trstěné v Oravské župě na Slovensku; jest knězem, čestným doktorem filosofie, rytířem cís. ruského řádu sv. Anny a byl professorem při české universitě v Praze, kde žije na odpočinku. Jest i řádným členem České akademie. Získal si nevšední zásluhy o pokrok v mluvnictví českém, srovnávaje důmyslně jazyky slovanské a všímaje si písní prostonárodních i živé neboli obecné řeči vůbec; v oboru hláskoslovném dal nám vniknouti v ústrojí jazyka českého tak, jak dříve možná nebylo, proklestiv v něm pravou cestu, naznačenou P. J. Šafařikem. Vědeckou pověsť svou založil hlavně spisem Zvukosloví jazyka staročeského i novočeského a slovenského (1854), za kterýmžto brzo vyšla jeho Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského (1857). Později vyšly od něho mimo jiné tyto spisy: Mluvnica jazyka slovenského (1864; II. díl „Skladba“ 1866), kteroužto vydal, hledě rodáky své netoliko pravopisem, ale také některými mluvnickými tvary odvrátiti od štúrovštiny (nářečí trenčanskonitranského od Ludevíta Štúra za řeč spisovnou na Slovensku zavedeného) a sblížiti s Čechy, De mutatione contiguarum consonantium in linguis slavicis (1865), v němžto vykládá souhláskové proměny v jazycích slovanských, August Schleicher und die slawischen Consonantengruppen (1869), Počátečné skupeniny souhlásek československých (1870) a Brus jazyka českého (1877) jakožto „příspěvek k dějinám osvěty vůbec a slovanské i české zvláště“. S Adolfem Paterou vydal Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských (1880), ku kterémužto spisu potom připojil Přídavek k prvému dílu Zbytků rýmovaných Alexandreid staročeských (1881). Vystoupil již i mnohokráte na obranu pravosti rukopisu Královédvorského a Zelenohorského a r. 1887. vydal zvláštní otisk ze „Světozora“ s názvem Příspěvek k obraně rukopisu Královédvorského hlavně s methodického stanoviska. Nejnověji vydal Besední řeči Tomáše ze Štítného (1897).

Antonín Matzenauer (1823 — 1893) narodil se 11. září 1823 v Dolních Moštěnicích u Přerova a byl professorem řeči a písemnictví českého při německé reálce v Brně, kde zemřel na odpočinku 4. pros. 1893. Byl i mimořádným členem České akademie. Sepsal důkladný spis Cizí slova ve slovanských řečech.

Josef Ješina (1824—1889) narodil se r. 1824. v Žitnovsi a byl farářem v Zlaté Olešnici. Obíral se mnohá léta studiem jazyka cikánského a vydal Romaňi čib čili Mluvnice jazyka cikánského (1880 a podruhé 1882; r. 1886. potřetí německy v Lipsku) a Slovník českocikánský a cikánskočeský (1889).

Emanuel Týn (1825—1870) kromě básní (viz na str. 36.) napsal Časoslovo české u významu a bohatosti svých tvarů prostých i předložkových (1866).

František Štěpán Kott (1825—) narodil se 26. pros. 1825 v Podhajském mlýně u Lnář v Písecku; vystudovav v Praze právnické studie a potom filosofické, věnoval se professuře a byl professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde žije na odpočinku. Jest i řádným členem České akademie. Sestavil Českoněmecký slovník, zvláště grammaticko-fraseologický (7 dílů, 1878—1893) a Příspěvky k česko-německému slovníku (1898). Přeložil také spisy Tacitovy.

Josef Jireček (1825— ) kromě jiných prací (viz na str. 170.) napsal Nákres mluvnice staročeské (1870).

Josef Kořínek (1829-1896) narodil se r. 1829. v Trojovicích a byl professorem při gymnasiu v Jindřichově Hradci, kde zemřel 1896. Jest od něho Latinská mluvnice (5. vyd.).

Josef Kolář (1830—) kromé prací básnických (viz na str. 37.) a dějepisných (viz na str. 141.) napsal Mluvnici jazyka ruského, Hláskosloví jazyka polského, O novém roztřídění sloves slovanských, O sklonění přídavných jmen a jiných příbuzných a j.

František Lepař (1831— ) kromě spisu literárně dějepisného (viz na str. 172.) sestavil Slovník řeckočeskoněmecký (druhé vydáni), Homérovský slovník řecko-český (1887) a Řeckou cvičebnou knihu (šesté vyd.).

Josef Rank (1833— ) narodil se r. 1833. v Hubertově v Žatecku a jest úředníkem při magistrátě pražském. Sestavil Nový slovník kapesní jazyka českého i německého (2 díly: česko-německý a německočeský), dočkavší se vydání šestého (1895), Malý kapesní slovník jazyka českého i německého (2 díly), Kapesní slovník novinářský, v němž se nacházejí zvláště slova z cizích jazykův (1862), Ruskočeský slovník (1874), Rukověť ku poznání ruského jazyka (1868), Konversační knížka jazyka českého a ruského (1868), Příručný slovník všeohecných vědomostí (2 díly 1887), Českoruský slovník (1896) a j.

Jan Kvíčala (1834- ) narodil se 6. kv. 1834 v Mnichově Hradišti, jest čestným doktorem filosofie a professorem klassické filologie při české universitě, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. V l. 1874 až 1886 redigoval s Drem J. Gebaurem „Listy filologické a paedagogické“, od nichž odloučil jej neblahý spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, protože ve příčině té byl jiného mínění nežli jeho spoluredaktor. Vydal kromě spisů německých Nové kritické a exegetické příspěvky k Vergiliově Aeneidě (1892), Bádání v oboru skladby jazykův indoevropských (1894) a Kritické a exegetické příspěvky k Platonovým rozmluvám (1897).

Jan Lego (1835— ) narodil se 1835 a jest úředníkem při Českém museu v Praze. Jest od něho Mluvnice slovinského jazyka (2. vyd. 1893).

Ferdinand Schulz (1836- ) kromě povídek (viz na str. 76) a prací dějepisných a literárně dějepisných (viz na str. 143. a 172.) sepsal Vzorná cvičení k rychlému a snadnému naučení se řeči německé (6. vydání 1896) a Rozmluvy Čecha s Němcem (8. vyd. 1895).

František Bartoš (1837— ) kromě rozmanitých prací jiných (viz na str. 144. a 173.) vydal Skladbu jazyka českého pro školy střední a ústavy učitelské, dočkavší se vydání sedmého, jež upravil professor Dr. Ferd. Jokl (1895), O genitivě závislém na časoslovech, O instrumentále, Dialektologii moravskou (2 díly, 1886 a 1895), Rukověť správné češtiny (1891 a podruhé 1893), Českou čítanku pro nižší školy střední (4 díly), Malou slovesnost (5. a 6. vydání sestaviti mu pomohli Frant. Bílý a Leandr Čech).

Jan Gebauer (1838—) kromě oboru literárně dějepisného (viz na str. 174.) napsal Příspěvek k historii českých samohlásek (1870), Příspěvky k historii českého pravopisu a výslovnosti staročeské (1871), Hláskosloví jazyka českého (1877), v němžto podává všechny výzkumy hláskoslovné, jež ode dvaceti let u nás, z veliké části jeho zásluhou, byly učiněny, Uvedení do mluvnice české (1876), v němžto vykládá důležité základní pojmy mluvnické a jazykové proměny i roztřídění jazyků vůbec a slovanských zvláště, Staročeské sklonění složené (1889), Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské (2 svazky, 1890 a podruhé 1894), Krátká mluvnice česká pro první třídu škol středních (1891 a podruhé 1894), Staročeské sklonění jmen kmene -i (1891) a j. Nejhlavnějším dílem jeho jest Historická mluvnice jazyka českého, které vyšel díl I. roku 1894. a III. 1897 a která bude míti celkem 12 dílů veleobsáhlých.

Jindřich Niederle (1840-1875) narodil se r. 1840 v Staré Pace, byl professorem při gymnasiu Akademickém v Praze a zemřel v Nové Pace r. 1875. Jest od něho Mluvnice řeckého jazyka (1873 a 6. vyd. 1895). Mimo to podal několik překladů z řečtiny.

Josef Beran (1841— ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 149.) jest od něho Stručná mluvnice česká pro nižší třídy škol středních, pro měšťanské a vyšší dívčí školy (5. vyd. 1886) a První čítanka pro hluchoněmé (1886).

František Vymazal (1841 — ) kromě oboru dějepisného a literárně dějepisného (viz na str. 149. a 176.) vydal Nauku o větě (1881), Grammatické základy jazyka ruského, Grammatické základy jazyka slovinského, Miklosičovo hláskosloví jazyka českého, Český pravopis (1882), Pravopisný slovník a zásady českého pravopisu (1886), Francouzsky snadno a rychle (2. vyd), Hebrejsky snadno a rychle, Hollandsky snadno a rychle, Charvatsky snadno a rychle, Latinsky snadno a rychle, Maďarsky snadno a rychle, Německy snadno a rychle, Čech s Němcem rozmlouvající (doplněk k předešlému), Novořecky snadno a rychle, Polsky snadno a rychle, Portugalsky snadno a rychle, Rumunsky snadno a rychle, Rusky snadno a rychle (2. vyd.), Snadný návod naučiti se za několik hodin rusky čísti a psáti (2. vyd.), Slovensky snadno a rychle, Srbsky snadno a rychle, Starořecky snadno a rychle, Španělsky snadno a rychle, Turecky snadno a rychle, Vlasky snadno a rychle (všechny tyto učebnice řeči vyšly v l. 1895 — 1898).

Jan Kosina (1842— ) narodil se 1842 ve Vesci a byl professorem při reálce v Praze, kde, byv dán na odpočinek, jest nyní úředníkem při magistrátě. Jsou od něho Francouzské rozmluvy (1882), Vokabulář česko-francouzský, Francouzská čítanka (obě 1892), Mluvnice jazyka francouzského a Učebnice jazyka francouzského (obě 1895) a s prof. Janem Hulakovským Učebnice jazyka francouzského s methodou analyticko-direktní (2 sv. 1891 a 1892).

Josef Černý (1843— ) narodil se 1843 v Loukově u Mnichova Hradiště a jest gymnasijním ředitelem v Roudnici. Napsal Příspěvky k české etymologii lidové a j.

Čeněk Šercl (1843— ) narodil se r. 1843. v Berouně a jest professorem jazykozpytu při universitě v Charkově v Rusku. Začal vydávati široce založené dílo Z oboru jazykozpytu (díl I. 1883), chtěje podati úhrn všech důležitějších stránek jazykovědy vůbec a srovnávací zvláště na základě úspěchů, jichžto jazykozpyt dodělal se za posledních třicet let, ale spisu tomu nedostalo se odběratelstva. Mimo to vyšla od něho Mluvnice jazyka ruského (3 části, 1882 — 1885).

Matyáš Blažek (1844—1896) kromě spisu literárně dějepisného (viz na str. 176.) sepsal Mluvnici jazyka českého pro školy střední a ústavy učitelské, Stručnou náuku o větě a j.

Josef Václav Sládek (1845-) kromě básní a povídek (viz na str. 45. a 82.) sepsal Čítanku anglickou s úplným anglicko-českým slovníčkem a výslovností a Průpravnou mluvnici anglického jazyka s příklady a výslovností (3. vyd.).

Václav Mourek (1846— ) kromě jiných prací (viz na str. 153.) sestavil Slovník jazyka anglického a českého (dva díly, 1879 — 1887) a Učebné listy jazyka anglického pro samouky (1886). Také srovnal skládání staročeské s německým Pleierovým a vydal s názvem Tandariáš a Floribella (1887) a napsal Syntaxis gotských předložek (1890), Syntaxis složených vět v gotštině (1893) a j. S Drem Jos. V. Sterzingerem rediguje veliký Německo-český slovník (od r. 1894.).

Leopold Geitler (1847—1885) narodil se r. 1847. v Praze, byl doktorem filosofie a professorem při universitě v Záhřebě, kde zemřel roku 1885. Jest od něho vzácné dílo Starobulharská fonologie se stálým zřetelem k litevštině (1873), v němžto dokazuje, že ruština jest starším útvarem slovanštiny nežli stará slovenština, O slovanských kmenech na u (1877), Lithauische Studien a j.

František Brábek (1848—) kromě překladů básnických (viz na str. 50., 85. a 119.) sepsal Mluvnici jazyka maďarského (1875 a 2. vyd. 1892).

Čeněk Ibl (1851— ) kromě překladů (viz na str. 51. a 89.) vydal Methodickou učebnici českého těsnopisu (tři díly) a společně s Drem J. Herzerem velký a malý Slovník francouzsko-český (1896).

František Bačkovský (1854—) kromě prácí literárně dějepisných (viz na str. 179) jest od něho Oprávce poklesků mluvnických neboli Brus jazyka českého (1879 a 4. vyd. 1894), Latinský pravopis (1880), Rádce při domácí přípravě k prvé řeči katilinské M. T. Ciceróna (1881 a 2. vyd. 1895.), Pomůcky k snadnějšímu zapamatování rozličných věcí z latinské a řecké mluvnice (1881), Praktický návod k českému pravopisu (1883), Nové výzkumy a návrhy ve příčině české mluvnice (1885), Slovníček opravených chyb pravopisných (1886), Mluvnické rozpravy k užitku těm, kdo jakkoliv obírají se mluvnicí českou vůbec a brusičům zvláště (1889), Slovník cizojazyčný, obsahvjící výklad cizích slov v češtině často užívaných anebo české náhrady za ně (2. vyd, 1895) aj. Také zde buď připomenuta jeho Stručná nauka o řečnictví s příklady (3. vyd. 1887).

Jan Wagner (1856— ) kromě překladů (viz na str. 57. a 93.) a cestopisu (viz na str. 160.) napsal Mluvnici jazyka bulharského (1879 a podruhé 1883) a Bulharsky snadno a rychle (1895).

Vavřinec Josef Dušek (1858—) kromě oboru dějepisného (viz na str. 161.) a kromě dialektologických rozprav v časopisech vydal Hláskosloví nářečí jihočeských.

Václav Vondrák (1860—) narodil se 22. září 1860 v Dubě u Vodňan, jest doktorem filosofie a docentem při universitě i úředníkem při dvorní knihovně ve Vídni. Vydal hlaholskou památku Glagolita Clozův (1893) a Frisinské památky, jich vznik a význam v slovanském písemnictví (1895) a napsal O mluvě Jana Exarcha Bulharského (1896).

Josef Paulík (1860 — ) kromě povídek (viz na str. 98.) napsal Učebnici jazyka polského se zvláštním zřením k výslovnosti, obsahující mluvnici, rozmluvy a čítanku (1891), Rozmluvy Čecha s Chorvatem a Srbem (1892), Škola česko-německé konversace (1893) a j.

Emanuel Kovář (1861—1898) nar. se 12. led. 1861 ve Vlašimi, byl doktorem filosofie a docentem pří české universitě v Praze, kde zemřel 14. čce 1898. Napsal O škole mladogrammatické (l885), Nákres mluvnice starobulharské (1889), Česká mluvnice pro školy střední (1890), Úvod do mluvnice (1891) a O původě lidské mluvy (1898).

4. Filosofie.

Vlastní filosofie má u nás dosud málo pěstitelův, ačkoli Čechové jsou prvým národem, který filosofii jazykem národním pěstovati se jal původem Tomáše Štítného ve stol. XIV. Tak jako již od r. 1869. jest posud hlavním pracovníkem v oboru tom Dr. Josef Durdík, nenaleznuv po 30 let soupeře sobě rovného. Nejnověji nad jiné v oboru tom vyniká Dr. Tomáš Garik Masaryk.

Horlivější péče než o filosofii vlastní jeví se ve příčině vychovatelství a vyučovatelství, jmenovitě školního, a obor ten také jest zastoupen asi 20 časopisy, z nichžto nejdůležitější jsou: „Posel z Budče“ od r. 1848; v letech 1862 až 1869 nevycházel), „Beseda učitelská“ (od r. 1869.), „Komenský“ (od. r. 1873.), „Česká škola“ (od r. 1879.), „Národ a Škola“ (od r. 1880.). „Učitelské noviny“ (od r. 1883), „Časopis českých učitelek“ (od r. 1885.), „Krok“ (od r. 1887.), „Paedagogické rozhledy“ (od r. 1888.), „Učitel“ (od r. 1889.), „Školský obzor“ (od r. 1895.), „Škola českého venkova“ (od r. 1897.), „Český učitel“ (od r. 1897.), „Učitelské listy“ (od r. 1898.) a „Škola měšťanská a živnostenská“ (od r. 1898.). Ze sbírek vycházejících budiž uvedena „Urbánkova Bibliotéka paedagogická“ (od r. 1874.), „Bibliotéka učitelská“ (od r. 1879. vydává Rohlíček a Sievers) a „Sborník učitelský“ (od r. 1883. vydává A. Wiesner).

Ze spisovatelů v oboru filosofickém z let 1848 — 1898 buďtež uvedeni zde tito:

Ignác Jan Hanuš (1812 — 1869) kromě jiných prací (viz na str. 169.) napsal Rozbor filosofie Tomáše ze Štítného dle rukopisu Řečí besedních (1852), Nástin duševědy a vysvětlení výrazů duševědných (1849), Nástin logiky na základe metafysiky (1850) a j.

František Čupr (1821—1882) narodil se 11. dubna 1821 v Chrasti, byl doktorem filosofie a žil v soukromí na Kolčavce u Prahy, kde zemřel 29. čna 1882. Zabral se do filosofie staroindické a vydal Učení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvláště křesťanských a vůbec náboženských (4 díly).

Gustav Adolf Lindner (1828—1887) narodil se roku 1828. v Rožďalovicích, byl doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze, kde zemřel 16. října 1887. Vydal kromě spisů německých Všeobecné vychovatelství, Všeobecné vyučovatelství (obé 1878), Učebnici psychologie zkušebné pro školy střední a Drobné články paedagogické a psychologické (1885).

Josef Dastich (1835—1870) narodil se 27. ún. 1836 v Čimelicích v Písecku, redigoval s Eduardem Novotným a Frant. Janem Zoubkem vědecké listy „Krok“ a zemřel 21. bř. 1870 jakožto professor filosofie s vyučovacím jazykem českým při universitě v Praze. Jest od něho Rozbor filosofických náhledů Tomy ze Štítného (1862), Základové praktické filosofie (1863), Filosofická propedeutika (1867), společně s Václ. Jandečkou Logika pro vyšší gymnasia (1871 a potřetí 1875).

Josef Durdík (1837 — ) kromě básní dramatických (viz na str. 116.) a kromě spisů literárně dějepisných (viz na str. 173.) a přírodovědeckých (viz na str. 196.) vynikl hlavně v oboru filosofickém, a to mnohými spisy znamenitými. Vyšloť od něho: Leibnitz und Newton (1869), Dějepisný nástin filosofie novověké (1870), Psychologie pro školu (1872, 1875, 1882 a 1893), O letorách (1873 a 1880), Kallilogie čili O výslovnosti (1872), Karakter (1873, 1875 a 1889), Všeobecná aesthetika (1875), Rozpravy filosofické (1876), O významu nauky Herbartovy (1876), Poetika jakožto aesthetika umění básnického (díl I. 1881), O filosofii a činnosti B. Bolzana (1881), O methodičnosti ve studiu filosofie (1882), O Kantově Kritice čistého rozumu (1882), O módní filosofii naší doby (1883), Leibnitzova Monadologie (1884), O pokroku mravnosti (1884 a 1889), Dějiny filosofie nejnovější (1887) a O poměru paedagogiky k ostatním naukám (1898). Nejobjemnější i nejvýznamnější z velecenných spisů těch jsou „Všeobecná aesthetika“, „Poetika“ a „Dějiny filosofie nejnovější“.

Jan Havelka (1839 — 1886) kromě oboru dějepisného (viz na str. 146.) vyšly též od něho Vybrané spisy vychovatelské a vyučovatelské (1887).

František Šimek (1839—) narodil se r. 1839. v Ústí nad Orlicí a jest professorem při učitelském ústavě v Soběslavi. Jest od něho Předbrané vychovatelství, Vychovatelství, Dějiny vychovávání a vyučování, Logika a j.

Josef Pospíšil (1845—) narodil se 7. kv. 1845 ve Velkém Meziříčí, jest doktorem bohosloví a kanovníkem i docentem při bohosloveckém ústavě v Brně. Hlavní dílo jeho jest Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského (1897).

Petr Durdík (1845—) narodil se r. 1845. v Hořicích v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Pavla Durdíka, doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Jest od něho Paedagogika pro školy střední (3 části, 1883 — 1887) a O základech mravnosti (1893). Také překládá ze starořečtiny.

Jan Kapras (1847— ) narodil se r. 1847. v Řehotách u Nového Bydžova a jest professorem při českém gymnasiu v Brně. Jest od něho Psychofysické základy mluvy lidské (1883), Zkušebná duševeda pro střední školy (1884), rozprava psychologickopaedagogická Paměť, Počátky duševního života lidského, Spiritismus (1885) a j.

Tomáš Garik Masaryk (1850—) narodil se 1850 v Hodoníně na Moravě, jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. Jest od něho O hypnotismu (1881), Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Blaise Pascal, jeho život a filosofie (obé 1883), Základové konkrétné logiky, Theorie dějin dle zásad T. H. Bucklea (1889), Česká otázka, Naše nynější krise (1895), Jan Hus, Karel Havlíček (obé 1896), základy marxismu sociologické a filosofické Otázka sociální (1898) a j.

Gustav Zába (1854— ) narodil se 1854 v Litomyšli, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Praze. Napsal rozpravu o pochybování filosofickém Pyrrhonismus (1890).

Josef Klika (1857—) narodil se r. 1857. v Praze, kde jest ředitelem školy měšťanské. Napsal mimo jiné: Škola obecná v nejdůležitějších zákonech a nařízeních (vydání druhé 1884), Navedení, jak užívati železného ruského počitadla (1879), O škole měšťanské (1879), Navedení, jak zacházeti s fysikálnimi přístroji ve škole obecné (1881), O vyučování fysice ve školách obecných a měšťanských (1883) a Škola obecná, obraz to rozvoje našeho školství obecného v roce 1883 (ročník I.) a v roce 1884 (ročník II.), vydaný v letech 1884. a 1886. Jeho redakcí vychází také Slovník paedagogický. Jsou též od něho spisy pro mládež.

František Krejčí (1868—) narodil se 1868 v Hostinném, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Kr. Vinohradech. Jest od něho Element psychologický (1896), Psychologie (1896), Zákon associační (1897) a Logika (1898).

František Drtina (1861—) narodil se 1861 v Hněvšíně, jest doktorem filosofie a docentem při české universitě v Praze. Napsal Třídění jevů duševních v řecké filosofii (1890), O appercepci a významu jejím ve vyučování (1896) a Nástin dějin vyššího školství a theorií paedagogických ve Francii od doby revoluce (1898) a přeložil Epikteta Stoika Rukověť mravních naučení (1894).

Pavel Vychodil (1862—) viz na sír. 190. Jest od něho Aristotelova Kniha o básnictví, Aristotelovy Knihy o duši, Aristotelova Ethika Nikomachova, Aristotelova Politika, Důkazy jsoucnosti boží a dějiny jejich, Apologie křesťanství, Básnictví a mravouka, Poetika a j.

5. Obory ostatní.

Též ostatní obory vědecké, které, jsouce namnoze srozumitelny jen odborníkům, nejsou tak všeobecně důležity jako dějepis, dějiny literární, jazykověda a filosofie, víc a více se rozprostraňují.

a) Všeobecně nejdůležitější z nich jest přírodověda, která za let padesátých a šedesátých měla hlavní oporu v časopise „Živě“ (v letech 1851. — 1867., redaktoři Jan Purkyně a Jan Krejčí), a nyní ve „Vesmíru“ (od r. 1872., red. Dr. Vincenc Kotal a Frant. Nekut) a „Chemických listech“ (od r. 1877., redaktor Karel Preis a Ant. Bélohoubek) jakož i v „Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky“ (od r. 1872., nyní red. Aug. Pánek) a zvláště v „Archivě pro přírodovědecké prozkoumání Čech“ (od r. 1870.; nyní red. Dr. K. Kořistka a Dr. A. Frič). Také buď zde připomenuta „Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův“ (od r. 1865. vydává I. L. Kober).

Ze spisovatelů v oboru přírodovědeckém z let 1848 — 1898. buďtež uvedeni zde tito:

Karel Slavoj Amerling (1807 — 1884) narodil se 1807 v Klatovech, oddal se studiu lékařskému, zřídil veliký vychovací ústav „Budeč“ a byl ředitelem české hlavni školy v Praze. Byv dán na odpočinek, věnoval se zcela fysiokracii. Sepsal Jedovaté rostliny v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku (1859), Přírodněna česká (1851), Promysl v Čechách {1851), Lučební základové hospodářství a řemeslnictví (2 sv., 1851 a 1854), Fauna čili Zvířena česká (1852) a j.

Filip Stanislav Kodym (1811—1889) narodil se 1811 v Opočně v královéhradecku a byl lékařem v Praze. Sepsal Naučeni o živlech, jejich moci a vlastnostech (2 svazky, 1849 a 1863; 2. vyd. 1873 a 1875), Zdravověda (1853 a 2. vyd. 1854), Úvod do zemězpytu (1855), Úvod do tělovědy člověka (1862), Hospodářská kniha (1862), Čemu učí Darwin? (1876), Nejnovější názory o stvořeni světa a někdejším obyvatelstvu jeho jak postupem času se měnilo (1876), Čeho třeba, aby užitečné vědomosti přírodovědecké v našem národě více se šířily (1881) a jiné.

Jan Krejčí (1825 — 1887) kromě spisu cestopisného (viz na str. 138.) proslul hlavně v oboru přírodovědeckém, kde pracoval zejména v geologii a mineralogii, a nejrozsáhlejší dílo jeho jest Geologie čili Nauka o útvarech zemských se zvláštním ohledem na krajiny českoslovanské (1879). Mimo to jest od něho Přírodopisný atlas živočišstva s výkladem, Přehled soustavy živočišné a Přírodopis kovů a jejich rud, kteréžto tři spisy všechny dočkaly se vydání druhého (1863 — 1873), Klíč k určování nerostů (1865) a Krystallografie (1878). Též od něho jest Geologická mapa okolí Pražského (s výkladem) a mnoho prací jiných.

Pavel Jehlička (1826—1883) kromé básní (viz na str. 36.) vydal Světozor pro školu a dům (8 dílů), Svět v obrazích, Nauku o nerostech, Krátký přírodopis rostlin, Stručný přírodopis všech tří říší a j. Také přeložil Pokorného Názorný přírodopis živočištva (5. vyd.) a Přírodopis pro školy obecné a měšťanské.

Vojtěch Šafařík (1829-) narodil se r. 1829 v Novém Sadě v Uhrách, jest synem Pavla Josefa Šafaříka, čestným doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jsou od něho Základové chemie neboli lučby (1860 — 1861, 2 díly), Stručný přehled dějin chemie, Rukověť chemie, Proslov k přednáškám o astronomii na české universitě (1892) a j. Z Humboldta přeložil Pohledy na přírodu (1860—1861).

Vladislav Šír (1830—1889) narodil se r. 1830. v Jičíně a byl doktorem lékařství v Praze, kde zemřel 24. dub. 1889. Vyšlo od něho: Domácí lékárna (1873), Ptactvo užitečné, posud však pronásledované (1874), Motýlové a brouci (1875—1876), Ptactvo škodlivé (1878—1881), Holubářství (1886), Králíkářství (1886), Ptactvo užitečné (1887), Herbář (1887), Zdravověda (1887), Cizopasníci živočišní a rostlinní (1887) a j.

Karel Václav Zenger (1830 — ) narodil se 17. pros. 1830 v Chomutově a jest professorem při čes. technice v Praze. Jest i řádným členem české akademie. Jest od něho Fysika pokusná i výkonná (1886 — 1889), O nové soustavě světové (1890), Meteorologie sluneční a předvídáni časové (1898) a j.

Karel Starý (1831 -) narodil se r. 1831. ve Vepřové, vsi u Přibyslavi, a jest professorem při dívčí škole v Praze. Sepsal Obrazy z přírody, Život zvířat, vVeselé prázdniny a vzdělal česky II. díl Schoedlerovy Knihy přírody (1870). Pro mládež od něho vyšlo: Ze života opic (1894), O hmyzožravcích, O netopýrech (obé 1896), O šelmách kočkovitých, O šelmách kunovitých, O šelmách medvědovitých a O šelmách psovitých (vše 1897).

Antonín Frič (1832-) narodil se 30. čce 1832 v Praze, jest doktorem medicíny a professorem zoologie při české universitě. Jest i řádným členem České akademie. Jsou od něho tyto spisy: Evropské ptactvo (r. 1861. něm.) s obrazy, O trichinech (1866), O vrstvách kůry zemské (Mat. lidu 1869), Zvířena plynového uhlí a vápenců permského útvaru v Čechách, Geologické obrazy z pravěku země České (vyšlo také německy), Malá geologie čili Nauka o vrstvách kůry zemské, Přírodopis živočišstva pro střední školy (podruhé r. 1882.), České ryby (1885), Losos labský (1894) a j. S prof. Frant. Nekutem vydal spis Korýši země České.

Jan Nepomuk Woldřich (1834 — ) narodil se 15. čna 1834 ve Ždíkově, jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal: Rukověť tělovědy člověka (1891), Rukověť zoologie (1892 a 2. vyd. 1898), Geologické příspěvky z prahorního útvaru jižních Čech (1897) a j.

Ladislav Čelakovský (1834 — ) kromě dramat (viz na str. 114.) vydal Přírodopisný atlas rostlinstva s výkladem (podruhé r. 1873.), Jedlé a škodlivé houby v obrazích přirozené velikosti (1865), Lišejníky co dvojité bytosti rostlinné (1866), Analytická květena Čech, Moravy a Rak. Slezska (1879 a 3. vyd. 1897), klíč k určování rostlin, sepsaný na základě spisu jeho, vydaného r. 1870. s názvem Prodromus květeny české, Květena okolí pražského (1870), O květenství rostlin brutnákovitých, O chlorofyllu (1881), Rozpravy o Darwinově theorii a o vývoji rostlinstva (1894) a j.; přeložil Gustava Lorinsera, lékaře a botanika v Čechách v Mimoni v Boleslavsku r. 1811. rozeného, ale německy píšícího († 1863 ve Vídni), Sbírku nejdůležitějších jedlých, podezřelých i jedovatých hub s 12 tab. (podruhé 1881) a Alojsa Pokorného, ředitele gymnasijního ve Vídni, Názorný přírodopis rostlinstva (6. vyd. 1893).

Josef Durdík (1837—) kromě básní dramatických (viz. na str. 115.) a kromě spisů literárně dějepisných (viz na str. 173.) a zvláště filosofických (viz na str. 190.) vydal: O velikém hvězdáři Koperníkovi (1872), Pozor na lesy! (1873) a prostonárodní výklady O pokroku přírodních věd (1874).

Jiljí Vratislav Jahn (1838—) kromě prací básnických (viz na str. 43., 77. a 115.) a kromě práce literárně dějepisné (viz na str. 174.) vzdělal prvý díl Schödlerovy Knihy přírody (2. vyd. 1869) a do Kroniky práce, kterou vydával od r. 1865. nejprve sám a potom s Martinem Pokorným, sepsal díl prvý a počátek dílu čtvrtého, jejž po jeho onemocnění dokončil bratr jeho Zděnek V. Jahn, professor v Plzni. Redigoval čtvrtou část Atlasu názorného k Slovníku náučnému, do něhož napsal stať Hutnictví. Překlad jeho Schödlerovy Chemie vydán i jakožto učebnice pro školy, pro které napsána jest od něho také Chemie nerostná (1868), Počátkové chemie (1877) a Stručná chemie (1878).

Emanuel Bořický (1840—1881) narodil se 12. pros. 1840 v Milíně u Příbrami, byl doktorem filosofie a professorem universitním v Praze, kde zemřel 26. ledna 1881 a pochován na hřbitově olšanském.^[6] Kromě četných a velmi cenných zvláště mineralogických prací v časopisech českých i německých vydal o sobě česky též O rozšíření kysličníku draselnatého a kyseliny fosforečné v horninách českých, o minerální a chemické skladbě horstva, hledíc k účelům agronomickým (1871), Petrografická studia čedičového horstva v Čechách (1874), Petrografická studia znělcového horstva v Čechách (1874), Petrografická studia metafyrového horstva v Čechách (1877), Základové nového lučebně drobnohledného rozboru nerostů a hornin (1877) a Petrografická studia o porfyrech českých (1881; kromě prvé spisy ty vyšly v „Archivě pro přírodovědecký výzkum Čech“). Také vzdělal Alojsa Pokorného Názorný nerostopis pro nižší školy střední (4. vydání) a Nerostopis pro vyšší školy střední (1876).

František Nekut (1840—) narodil se r. 1840. v Chýnově u Tábora a jest professorem gymnasijním v Praze a redaktorem „Vesmíra“. S Drem Ant. Fričem sepsal Korýši země České (1866), upravil k tisku Přírodopisný atlas živočišstva (1880) a přeložil z němčiny díl druhý Brehmova Života zvířat, v němžto jsou „Ptáci“.

Čeněk Kotal (1841-1883) narodil se r. 1841 v Plánici, byl doktorem filosofie a professorem při české vyšší reálce v Praze, kde zemřel r. 1883. Přeložil z němčiny prvý díl Života zvířat, který sepsal Dr. Alfred Edmund Brehm, a redigoval s prof. Fr. Nekutem časopis „Vesmír“. S prof. Pavlem Jehličkou vzdělal Dra Alojsa Pokorného Názorný přirodopis živočisstva (5. vydání).

Bohumil Bauše (1845 — ) narodil se 17. února 1845 v Král. Hradci a jest professorem gymnasijnim v Praze. Napsal Skály Prachovské (1886) O původu ssavců (1889), Čtvero ročních časů (1893), Illustrovatiý přírodopis tří říší (1894), Putování říší rostlinstva (1894), Volné listy z knihy přírody (Mat. lidu 1895) a Pohledy do dílny přírody (Mat. lidu 1897). Též upravil k vydání spis St. Vráze Z cest (1898).

Eduard Formánek (1845— ) narodil se 1845 v Klatovech, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Brně. Jest od něho Květena Moravy a rak. Slezska (2 sv., 1887 a 1896).

František Rosický (1847—) narodil se roku 1847 v Nových Dvorech u Přibyslavě a jest zemským školním inspektorem v Praze. Jsou od něho Květiny jarní (1885) a j. Také napsal Botaniku pro vyšší třidy středních škol (3. vyd. 1898) a Nerostopis pro nižší třídy středních škol (4. vydání 1897), vzdělal Dra Al. Pokorného Názorný přírodopis živočisstva (8. vydání 1894) a s Josefem Rosickým, professorem ústavu učitelského, sepsal Rostlinopis pro ústavy učitelské (1894).

Jan Vincenc Diviš Čistecký (1848— ) kromě překladu (viz na str. 85.) napsal Rukověť rozborů cukrovarnických (1872), O českém cukrovarství (1888), Saccharimetrie na základě fysikálním i chemickém (1897) a j.

August Seydler (1849—1891) narodil se 1. čna 1849 v Žamberku, byl doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze, kde zemřel 22. čna 1891. Byl i řádným členem České akademie. Jsou od něho Základové theoretické fysiky (2 dily, 1880 a 1885), Rozhledy v oboru mechanických věd (1881) a j.

Vincenc Strouhal (1850—) narodil se 10. dub. 1850 v Seči, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal O životě a působeni Dra A. Seydlera a s Drem C. Barusem Ocel a její vlastnosti galvanické a magnetické (obé 1892) a j.

Jan John (1850- ) narodil se 1850 v Žimuticích a jest professorem v Praze. Napsal Cizopasníci našich žab (1875), Přírodopis pro ústavy učitelské (1891), Přírodopisný atlas rostlin (1897) a j.

Bohuslav Raýman (1852—) narodil se 7. pros. 1852 v Sobotce, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Piaze. Jest i řádným členem České akademie. Jest od něho Theoretická chemie (1881), Uhlohydráty a glykosidy (1893), Cukry a sloučeniny příbuzné (1895) a j. S Karlem Kruisem, professorem při české technice v Praze, napsal Chemickobiologické studie (2 sv., 1891 a 1894).

František Bayer (1854— ) narodil se 15. kv. 1854 ve Mšeném u Budyně nad Ohří v Libochovicku, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Jest i členem České akademie. Vydal obsáhlé dílo illustrované Naši ptáci (od roku 1886.), Prodromus českých obratlovců (1894) a přeložil díl III. Brehmova Života zvířat, v němžto jsou plazi, obojživelníci a ryby, a Huxleyovo První uvedení u vědy přírodní (1883).

Ladislav Duda (1854—1895) narodil se roku 1854. ve Vodňanech a byl professorem gymnasijním v Praze, kde zemřel 28. srpna 1895. Přeložil z Brehmova Života zvířat díl IV., obsahující Hmyz, a napsal Soustavný přehled českého hmyzu polokřídlého (1884), Návod ke sbírání hmyzu polokřídlého a další úpravě jeho pro sbírky (1890), Analytický přehled českých ploštic vodních (1891) a j.

Antonín Hansgirg (1854— ) narodil se 16. čce 1854 v Praze, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Prodromus českých řas sladkovodních, Květena okolí Hradce Králové (1881), vZ říše rostlin (1885) a j.

Gustav Gruss (1854—) narodil se 2. srp. 1854 v Jičíně, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal objemné dílo Z říše hvězd (1893) a j.

Josef Velenovský (1858—) narodil se 22. dub. 1858 v Čekanicich u Blatné, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Jest od něho Atlas rostlinstva (1892), Mechy české (1897) a j.

Jindřich Ladislav Barvíř (1863—) narodil se 15. čce 1863 v Cholticích, jest doktorem filosofie a docentem při české universitě v Praze. Napsal O některjch serpentinech západní Moravy a horninách amfibolitických je provázejících (1893), O granatitových eliptoidech u Prachatic a Krištanova (1894), Nová učebnice petrografie, O hadci od Dobešovic, Poznámky o geometrických poměrech zlatonosného okrsku Jílovského (vše 1895), O výskytu zlata na některých důležitějších náleziskách českých se stanoviska petrograficko-geologického (1897) a j.

b) Lékařství zastoupeno jest již od r. 1862. „Časopisem lékařů českých“, ale teprve za doby nejnovější zmohlo se na díla rozsáhlejší, vydávaná zejména v „České bibliotéce lékařské“ (od r. 1892.).

Ze spisovatelů lékařských jsou nejdůležitější tito:

Bohumil Jan Eiselt (1831— ) narodil se 28. srpna 1831 v Poličce, jest doktorem lékařství a professorem při čes. universitě v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. Za jeho redakce vyšla Odborná pathologie a therapie (6 dílů, 1878—1887; není dokončena).

Josef Schöbl (1837-) narodil se 16. srpna 1837 v Plzni, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Napsal O hnisavém zánětu sítnice (1889), O vzácných rohových nádorech oka (1892), O některých vzácných nádorech a cizopasnících oka (1893) a j.

Eduard Albert (1841— ) kromě prací literárně dějepisných (viz na str. 175.) vyniká hlavně v oboru lékařském. Jest od něho Diagnostika nemocí chirurgických (české vydání upravil Dr. Vladimír Preininger) a jiné spisy psané německy.

Karel Chodounský (1843—) narodil se 13. kv. 1843 v Studence, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Zhojitelnost a léčení tuberkulosy plicní (1881), Některé základní rysy theoretické farmakologie (1890) a j. Také sestavil s Drem J. Thomayerem Slovník zdravotní (1889).

Emerich Maixner (1847—) narodil se 5. list. 1847 v Nižboru u Rakovníka, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Jest od něho Příruční kniha specielní pathologie a therapie (4 díly, 1890—1897) a j.

Eduard Nessel (1851—) narodil se 14. led. 1851 v Praze, jest doktorem lékařství a professorem při čes. universitě. Napsal Ošetřování chrupu, O trhání zubu (1884), O rheumatických bolestech obličejových (1888), O kazu zubním (1890) a Zubní lékařství (1894).

Josef Thomayer (1853— ) kromě jiných prací (viz na str. 91.) napsal Úvod do drobné praxe lékařské (1886), Bezvědomí a jeho diagnostický význam (1889), O přetížení prací (1890), Pathologie a therapie nemocí vnitřních (2. vyd. 1898) a j. Také pořádá „Sbírku přednášek a rozprav z oboru lékařského“, do které také sám napsal několik rozprav.

Karel Maydl (1853—) narodil se 10. bř. 1853 v Rokytnici, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Jest od něho O hlízách podbráničných (1894), Podrobná chirurgie (1897) a jiné.

Jaroslav Hlava (1855 — ) narodil se 7. května 1855 v Dolních Královicích, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Jest od něho Anatomická pathologie a bakteoriologie (2 díly, 1896 a 1897), Ochranné očkování a j.

Jan Deyl (1855— ) narodil se 24. čna 1855 ve Vysokém Veselí, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal O tupozrakosti a j.

Jan Janošík (1856 — ) narodil se 26. června 1856 ve Vrbátkách na Moravě, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Jest od něho Histologie a mikroskopická anatomie (1892), Anatomie člověka (1897), Anatomický atlas (1898) a j.

František Mareš (1857- ) narodil sě 20. října 1857 v Opatovicích u Hluboké, jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Úvahy z cest (1880), O výživě člověka (1889), Všeobecná fysiologie (1894), O živočišné elektřině, O citlivosti a jiné.

Vladimír Preininger (1865 — ) narodil se 30. května 1865 v Rumburku a jest okres. lékařem v Praze. Založil a rediguje „Lékařské rozhledy“ (od r. 1892.). Napsal Zdravotnictví naších příbytků (Mat. l. 1895), Tělověda a hlavní zásady zdravovědy (1895 a 2. vyd. 1897), Příruční slovník therapeutický (1896), Léčiva, jich užití, dávky a účinek (1897) a j. Z ruštiny přeložil N. Filatova Dětské nemoci, jich příznaky, poznání a léčení (1895) a upravil české vydání Dra E. Alberta Diagnostiku nemocí chirurgických (1893). Též upravil 4. vydání F. S. Kodyma Zdravovědy (Svět. knih. 1898).

Z ostatních spisovatelů lékařských buďte ještě připomenuti professoři universitní: Gustav Kabrhel, Emanuel Kaufmann, Karel Kuffner, Ondřej Obrzut, Josef Reinsberg (Soudní lékařatví), Václav Rubeška a j.

c) Právnictví ocitilo se na pevné půdě r. 1860., kdy úředně bylo zavedeno právnické názvosloví české, znamenitě pak počalo se zvelebovati zejména za let šedesátých, majíc od r. 1861. svůj zvláštní časopis „Právník“, který dosud vychází. Roku 1897. začala vycházeti „Česká bibliotéka právnická“.

Ze spisovatelů právnických buďtež uvedeni zde tito:

Antonín Rybička (1812—) kromě jiných prací (viz na str. 134. a 169.) sebral Pravidla, přísloví a povedení, vztahující se k správě veřejné a obecní i k právu občanskému a trestnímu (1872).

Hermenegild Jireček (1827— ) kromě povídek (viz na str. 72.) a prací literárně dějepisných (viz na str. 171.) sepsal Slovanské právo v Čechách a na Moravě (1863) a vydal sbírku českých památek právnických od pradávna až do století XVII. s názvem Codex iuris bohemici (1866), Svod zákonů slovanských (1880), Všehrdovy knihy devatery o právích země České, Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého 1627 (1888), sbírku státních listů koruny České z let 1306 — 1378 s názvem Korunní archiv český (1896) a j. Společně s bratrem Josefem Jirečkem vydal Sbírku zřízení zemských království českého, markrabství moravského a slezských knížectví, obsahující zřízení XV. století, a Brikciho z Licka Práva městská.

Antonín Randa (1834 — ) nar. se 8. čce 1834 v Bystřici u Klatov, jest doktorem práv a professorem při právnické fakultě české university v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. R. 1864. položil s jinými základ k „Jednotě právnické“ a přičinil se platně obnoviti časopis její „Právník“. Ze spisů jeho vydaných o sobě buďtež uvedeny: Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných, hlavně v Čechách a na Moravě, O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených, pak o úrocích dle rak. práva občanského (4. vydání), O zásadách, na kterých ústav veřejných knih spočívá, Systém rak. obecného práva, Právo obchodní, Právo vlastnické dle rakouského práva v pořádku systematickém (podruhé r. 1874.), Soukromé obchodní právo rakouské (1881) a j.

Vincenc Brandl (1834— ) kromě spisů dějepisných (viz na str. 142.) a literárně dějepisných (viz na str. 172.) vydal Diplomatář moravský, Knihu Drnovskou s úvodem, obsáhajícím Počátky historie práva zemského, Knihu Tovačovskou, Knihu Rožmberskou, Knihy půhonné a nálezy brněnské a olomoucké z let 1374—1480 a j.

Antonín Pavlíček (1838-) narodil se 2. list. 1838 v Králové Dvoře, jest doktorem práv a advokátem v Karlíně. Jest i řádným členem České akademie. Napsal Žaloby z obohacení (1873), Směnka a chek (1884), Právo listů zástavních (1894) a j.

Alojs Zucker (1842— ) narodil se 4. čce 1842 ve Čkyni u Vimperka, jest doktorem práv a professorem při čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal příspěvek k nauce o vývoji moderního řízení trestního s názvem Aprise i loial enquete (1886), Kriminalistické črty (1895), Počátkové práva mezinárodního a j.

Emil Ott (1845— ) narodil se 30. dub. 1845 v Praze, jest doktorem práv a professorem při české universitě, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České akademie. Napsal Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního (1897).

Jaromír Čelakovský (1846 — ) narodil se 27. března 1846 ve Vratislavi, jest synem básníka Frant. Lad. Čelakovského a bratrem Dra Ladislava Čelakovského, doktorem práv, archivářem města Prahy a professorem při právnické fakultě české university v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Napsal příspěvek k dějinám právních pramenů v zemích českých O právech městských M. Brikciho z Licska a o poměru jejich ke starším sbírkám právním, příspěvek k dějinám domácího práva Právo odúmrtné k statkům zpupným v Čechách, příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých Úřad podkomořský v Čechách (r. 1881.) a vydává Sbírku pramenů práva městského království českého (od r. 1885), která bude míti asi 20 velmi objemných dílů, jsouc jeho prací nejdůležitější.

Jiří Pražák (1846—) narodil se 16. října 1846 v Lokti, jest doktorem práv a professorem při čes. universitě. Jest i řádným členem České akademie. Napsal Spory o příslušnost mezi soudy a úřady správními (2 díly, 1883 a 1886), Rakouské právo ústavní (2 díly, 1896 a 1896) a sestavil Zákony z oboru ústavy obecní a zemské (1895).

Jaromír J. Haněl^[7] (1847— ) narodil se 9. dub. 1847 v Moravské Třebíči, jest doktorem práv a professorem při právnické fakultě české university pražské. Sepsal O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě (1874) a Říšské i právní dějiny německé (r. 1886. a 2. vyd. 1896.).

František Storch (1850-) narodil se 13. září 1850 v Žiželicích, jest doktorem práv a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Řízení trestní rakouské (1887).

Albín Bráf (1851—) narodil se 27. ún. 1851 v Třebíči na Moravě, jest doktorem práv a professorem při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Dvě nutné opravy (Právo domovské, Pracovny donucovací), Almužna a mzda, Schultz-Delitzsch a záložny české (vše 1884), Meliorační úvěr (1890), O nápravě měny (1892), Sociální politika států evropských (1895) a j.

Leopold Heyrovský (1852—) narodil se 15. list. 1852 v Českých Budějovicích, jest doktorem práv a professorem při české universitě v Praze. Napsal Instituce římského práva (1886 a 2. vyd. 1894).

Josef Kaizl (1854— ) narodil se 10. června 1854 ve Volyni v Čechách, jest doktorem práv, byl professorem při české universitě v Praze a jest ministrem ve Vídni. Napsal Národní hospodářství (1883), Obnovený řád živnostenský (1883), Vyrovnání s Uhry (1886), Finanční věda (2 sv., 1888 a 1892), Náprava rakouské měny (1890), České myšlénky (1895) a j.

Emanuel Zítek (1866— ) kromě povídek (viz na str. 94.) přeložil Dra Ed. Rittnera Církevní právo katolické (2 díly, 1887 a 1889).

Karel Kadlec (1865 — ) kromě překladů dramat (viz na str. 124.) napsal Provozovací právo k dílům dramatickým a hudebním (1892), Družstva král. českého zemského a Národního divadla v Praze (1896) a j. Také vydal s Drem Karlem Hellerem slovník Německo-česká terminologie úřední a právnická (1898).

c) Mathematiku zdárně vzdělávati přispívá od roku 1862. „Jednota českých mathematiků“, vydávajíc svým nákladem díla vědecká a „Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky“.

Ze spisovatelů mathematických buďtež uvedeni zde tito:

Antonín Skřivan (1818—1887) narodil se r. 1818 v Krucemburku u Chotěboře a byl majetníkem obchodního ústavu v Praze, kde zemřel r. 1887. Jest od něho: Nauka o slohu kupeckých listů, Počtářství pro život obecný se zvláštním zřením ke kupecké třídě, Český obchodník, O spořitelnách, O státních papírech, Peníze, míry a váhy, Nauka o kupeckém účetnictví. Mimo to přeložil do češtiny oba díly Močníkova Počtářství pro nižší reálky.

Václav Šimerka (1819—1887) narodil se r. 1819. ve Veselí u Jičína a byl farářem v Jenšovicích u Vysokého Mýta. Napsal mimo německé spisy česky: Příspěvky k neurčité analytice, Algebra neboli počtářství obecné pro vyšší gymnasia, Přídavek k algebře (o počtech differenciálních a integrálních), Základové technické mechaniky a j.

Václav Jandečka (1820—1897) narodil se r. 1820. v Poběžovicích u Pardubic, byl zemským školním inspektorem pro reálné školy české a žil ve výslužbě v Bydžově, kde zemřel 1897. Sepsal Geometrii pro vyšší gymnasia (4 díly).

František Tilšer (1825— ) narodil se r. 1825. v Budětsku na Moravě a byl professorem při české technice v Praze, kde žije na odpočinku. Jsou od něho Kritické úvahy k úvodu do základů deskriptivní geometrie.

Gustav Skřivan (1831—1866) narodil se roku 1831. v Krucemburku u Chotěboře a zemřel jako professor polytechniky české v Praze. Vyšly od něho: K theorii řad bezkonečných, Základové analytické geometrie v rovině, Přednášky o algebraické avalysi a některé jiné spisy německy psané.

František Šanda (1831—) narodil se r. 1831. v Novém městě u Chlumce a byl ředitelem české reálky v Karlíně. Žije na odpočinku. Z jeho spisův uvádíme: Měřictví (2 seš.), Měřické a perspektivní rejsování od ruky, Měřictvi pro vyšší třídy středních škol a k soukromé potřebě, O pozemním stavitelství, kteréžto dílo zpracoval dle Jöndlova díla s prof. Josefem Niklasem, s nímžto přidal k němu Stavitelské slohy.

Josef Smolík (1832— ) kromě prací dějepisných (viz na str. 142.) sepsal: Početní knihu pro nižší gymnasium, Algebru pro vyšší gymnasia a reálky, Rovnice prvého a druhého stupně o jedné, dvou i více neznámých pro gymnasia a vyšší rákoly reálné, Počtářství kupecké (1874), Počtářství výkonné (1880) a j.

František Josef Studnička (1836— ) kromě jiných prací (viz na str. 144. a 173.) sepsal díla: Algebra pro vyšší třídy škol středních (r. 1879. podruhé), Analytická geometrie, Základové vyšší mathematiky (3 díly), Základové sférické trigonometrie, O determinantech, O počtě variačním, Vyšší mathematika v úlohách, Základové nauky o číslech, Všeobecné tvarosloví algebraické (1880), O determinantech mocninných a sestavených (1897), Základové národohospodářského počtářství (1888), Logaritmické tabulky (7. vyd. 1898) a j.

Martin Pokorný (1836—) narodil se 30. pros. 1836 v Král. Hradci, byl ředitelem gymnasia malostranského v Praze, kde žije na odpočinku. Jest i členem České Akademie. Mimo rozličné články v časopisech vydal Determinanty a vyšší rovnice.

Emil Weyr (1848—1894) narodil se 31. srpna 1848 v Praze, byl doktorem filosofie a professorem při universitě ve Vídni, kde zemřel 25. ledna 1894. Byl i řádným členem České akademie. Napsal Základové vyšší geometrie (1871, se svým mladším bratrem Eduardem), Theorie Cremonových transformací geometrických útvarů rovinných (1872), Úvod do geometrické theorie křivek rovinných od Cremony (1873, překlad z italštiny) a j.

d) Též obor bohoslovecký, vědy technické, naukové písemnictví prostonárodní (hospodářské, řemeslnické, kupecké a pod.) atd. mají již značný počet pracovníků spůsobilých a zasluhovaly by, aby příslušní spisovatelé odborní vylíčili zvláštními rozpravami dějiny písemnictví oborů těch.^[8]

Nám zde postačiž uvésti si toliko jména některých spisovatelův, i buďte připomenuti z oboru bohosloveckého: Dr. Frant. Sušil (1804—1868), Antonín Řehák (1809—1851), Dr. Matěj Procházka (1811—1889), Boleslav Jablonský (1813—1881), Václav Svatopluk Štulc (1814—1887), Josef Boleslav Podstránský (1815— ), Dr. Innocenc Antonín Frencl (1818—1862), Dr. Jan Bílý (1819— ), Beneš Method Kulda (1820—) Josef Antonín Šrůtek (1822-), Jan Václav Podlaha (1823—), Pavel Josef Pelikovský (1824—), František Bartoš (1825—), Bohumil František Hakl (1827—), Antonín Skočdopole (1828—), Dr. Antonín Lenz (1829—), Dr. František Laurin (1829—), Tomáš Novák (1834 až 1876), František Alojs Diviš (1835-), Jan Nep. Černohouz (1836-1896), Dr. Klement Borový (1838—1897), Dr. Fr. Kryštůfek (1842—), Klement Markrab (1842—). Dr. Karel Lev Řehák (1843—), Alojs Hrudička (1843—), Václav Beneš-Třebízský (1849 — 1884), Jan Ježek {1849 — ) a j.; z oboru technického: Josef Niklas (1817 až 1877), Vilém Bukovský (1831—), Josef Šolín (1841—), August Salaba (1840—1894), Alojs Studnička (1842—), Ladislav Hajniš a j.; z oboru naukového písemnictví prostonárodního: Františka Hansgirgová (1823 — 1871), Karel Lambl (1823—1884), Dr. Jan B. Lambl (1826—), Dr. František Mathon (1828-1896), Jan Uhlíř (1830—), František Hromádko (1831— ), Antonín Červený (1834—), Čeněk Hevera (1836—), Josef Dumek (1844—), Josef Klika (1857—) a j.

Co týče se časopisů, má obor bohoslovecký již od r. 1828. „Časopis katolického duchovenstva“ (v letech 1853. až 1860. nevycházel), „Blahověst“ (vycházel v l. 1851.-1896.) a „Kazatelna posvátná“ (vycházela v l. 1864. — 1893.), jiné pak odborné časopisy buďte zde připomenuty ještě tyto:^[9] časopis pro sazeče a knihtiskárny „Veleslavín“ (od r. 1863.), „Typografia“ (od r. 1888), „Typografické listy“ (od r. 1889.), „Listy průmyslové“ (od r. 1875.), časopis spolku pro průmysl pivovarnický s názvem „Kvas“ (od r. 1873.), „Pivovarské listy“ (od r. 1883.), „Listy zahradnické“ (od r. 1877.), „Samosprávný obzor“ (od r. 1879.), „Pražské hospodářské noviny“ (od r. 1878.), „Obzor národohospodářský“ (od r. 1897.), „Český mechanik“ (od r. 1886.), „Technické listy“ (od r. 1888.), „Technický obzor“ (od r. 1893.), „Výtvarník“ (od roku 1898.), „Zprávy spolku architektů a inžinýrů (od r. 1866.), časopis věnovaný zájmům tělocvičným „Sokol“ (od r. 1871.), „Věstník sokolský“ (od r. 1897.), časopis lesnický „Háj“ (od r. 1873.), „Listy lovecké“ (od r. 1894.), časopis pro katolickou hudbu posvátnou „Cecilie“ (od r. 1874.), časopis pro hudbu a zpěv „Varyto“ (od r. 1878.), časopis hudební „Dalibor“ (od r. 1881.), „Rozhledy po lidumilství“ (od r. 1893.) a j. Také již i jednotlivé živnosti a řemesla mají své zvláštní časopisy.

---

1. Díl I. byl ukončen r. 1860., čímž jest omluviti rok 1860. (místo 1859.) na str. 18. tohoto spisu.
2. Jiné spolky viz na str. 10., 11., 15. a 21.
3. Před tím r. 1836. začal je vydávati německy.
4. Vydání šesté vyšlo v nové obálce r. 1898. za cenu sníženou.
5. Také tohoto spisu cenu nakladatel byl nucen snížiti, což ovšem smutným jest úkazem, když ani spisy tak velmi cenné a obsahem tak všem Čechům blízké nemají odbytu náležitého.
6. V Ježkových „Našich hrobech“ mylně jest udáno, že pochován v Košířích.
7. Roku 1874. na spise „O vlivu práva německého“ podepsal se „Jaromír J. Haněl“, kdežto roku 1886 na spise „Říšské i právní dějiny“ již „J. J. Hanel“.
8. Spisovatel přítomného spisu vydá brzo jen odborné seznamy knih těch i všech jiných vědeckých a poučných.
9. O časopisech stala se zmínka také na str. 9., 10., 13., 14., 15., 16., 19., 20, 26., 32., 34., 35., 3S, 39., 42., 43., 44., 45., 47., 50., 52., 58., 59., 60., 62., 63., 77., 84, 91., 92., 98., 100., 127., 128., 129., 130, 144., 145., 159., 166, 167, 179., 182., 190., 193., 194, 200., 203. a 206. tohoto spisu. K str. 20. buď dodáno, že všech časopisů jest asi 600, českých jen asi 400.