Pět knih Mojžíšových/Jména

Pět knih Mojžíšových
Na počátku	Jména	A zvolal

Údaje o textu
Titulek:	Pět knih Mojžíšových
Podtitulek:	Jména
Autor:	neuveden
Zdroj:	Pět knih Mojžíšových
Vydáno:	Praha, 1935
Licence:	PD old 140
Překlad:	Isidor Hirsch
Licence překlad:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Exodus

العربيةEnglishespañolEsperantoeuskarafrançais한국어עבריתpolskiportuguêsрусскийslovenščinaсрпски / srpskiукраїнська

Kapitola I.

¹ A to jsou jména synů Jisraélových, kteří přišli do Egypta; s Jaakobem přišli, každý se svou rodinou: ² Ruben, Šimon, Lévi a Jehuda, ³ Jissachar, Zebulun a Binjamin, ⁴ Dan a Naftali, Gad a Ašér. ⁵ A bylo všech osob, které vyšly z beder Jaakobových, sedmdesát osob. Josef však byl [již] v Egyptě. ⁶ I zemřel Josef a všickni bratři jeho a celé ono pokolení. ⁷ A synové Jisraelští byli plodní a rozplozovali se a rozmnožovali se a sesílili velmi velice, takže byla jich plna země. ⁸ I povstal nový král nad Egyptem, jenž neznal Josefa, ⁹ a řekl lidu svému: hle, lid synů Jisraelských jest početnější a mocnější než jsme my. ¹⁰ Nuže, chytře si počínejme vůči němu, aby se nerozmnožil, a stalo by se, kdyby vypukla válka, že by se přidal také on k nepřátelům našim a bojoval by proti nám a vytáhl by ze země. ¹¹ Tedy ustanovili nad ním správce robot, aby jej utiskovali břemeny svými. A vystavěl Faraónovi města zásobovací: Pitóm a Raamsés. ¹² Ale čím více jej utiskovali, tím více se rozmnožoval a tím více se rozšiřoval. Tu děsili se synů Jisraelských. ¹³ I nutili Egypťané syny Jisraelské k lopotné práci, ¹⁴ a ztrpčovali jim život těžkou prací v hlíně a cihlách a všelikou prací na poli; a veškerá práce jejich, kterou jim ukládali, [byla] lopotná. ¹⁵ I pravil král egyptský hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druha se jmenovala Pua, ¹⁶ a řekl: když budete pomáhati hebrejským ženám při porodu, dívejte se na dvoukamenné [porodní] lože: je-li to syn, usmrťte ho, a je-li to dcera, může zůstat,na živu. ¹⁷ Ale porodní pomocnice bály se Boha a nečinily tak, jak jim řekl král egyptský, a nechaly děti [chlapce] na živu. ¹⁸ I zavolal král egyptský porodní pomocnice a řekl jim: Proč jste to dělaly a nechaly jste děti na živu? ¹⁹ I pravily porodní pomocnice Faraonovi: protože ženy hebrejské nejsou jako ženy egyptské, neboť, jsou silné; dříve než přijde k nim porodní pomocnice, [již] porodily. ²⁰ A dobře učinil Bůh porodním pomocnicím, a rozmnožil se lid a stal se velmi silným. ²¹ I stalo se, poněvadž se bály porodní pomocnice Boha — On jim [lidu] vzdělal domy [rodiny] —, ²² že přikázal Farao všemu lidu svému řka: každého syna, [novo] rozeného, vhoďte do řeky, ale každou dceru nechte na živu.

Kapitola II.

¹ I šel muž z domu Lévi a vzal si dceru [z pokolení] Lévi [za manželku]. ² I počala pak žena a porodila syna. Když ho viděla, že jest dobrý, skrývala ho po tři měsíce. ³ Když však nemohla ho déle skrývati, vzala pro něho skřínku z [papyrusového] rákosí a zalepila ji hlínou a smolou a vložila do ní dítě a položila [ji] do rákosí na břehu řeky. ⁴ Sestra jeho však postavila se z povzdálí, aby zvěděla, co se mu stane. ⁵ I sestoupila dcera Faraónova, koupat se v řece, kdežto dívky [komorné] její chodily na břehu řeky. Když uzřela skřínku v rákosí, poslala [pro ni] služku svou, a ta ji přinesla. ⁶ Když otevřela [skřínku], spatřila je, to dítě, a hle, byl to plačící hoch! I slitovala se nad ním a řekla: z dětí hebrejských jest toto. ⁷ Tu řekla sestra jeho dceři Faraonově: mám jíti a zavolati tobě kojnou z hebrejských žen, aby ti kojila to dítě? ⁸ I odpověděla jí dcera Faraónova: jdi! Šla tedy dívka a zavolala matku dítěte. ⁹ I řekla jí dcera Faraónova: odnes toto dítě a koj mi je a já ti dám odměnu tvou. Vzala tedy žena dítě a kojila je. ¹⁰ Když dospělo dítě, přinesla je dceři Faraónově a měla je za syna; a nazvala jméno jeho: Móše, řkouc: nebo z vody jsem ho vytáhla. ¹¹ I stalo se v oněch dnech, když dospěl Mojžíš, že vyšel k bratrům svým a přihlížel k jejich robotám. Tu viděl, [jak] muž egyptský bil muže hebrejského, [jednoho] z bratrů jeho. ¹² I obrátil se sem a tam a vida, že tu nikoho není, zbil Egypťana a zahrabal ho v písku. ¹³ I vyšel druhého dne a hle: dva muži hebrejští hádali se. Tu řekl viníkovi: proč biješ bližního svého? ¹⁴ [Ten] pravil: Kdo tě ustanovil velitelem a soudcem nad námi? Zda zamýšlíš mne usmrtiti jako jsi usmrtil Egypťana? Tu ulekl se Mojžíš a pravil: zajisté jest ta věc známa. ¹⁵ Když slyšel Farao o té věci, chtěl usmrtiti Mojžíše, ale Mojžíš uprchl před Faraonem, usídlil se v zemi Midjanské a posadil se u studny. ¹⁶ A kněz Midjanský měl sedm dcer. Přišly a čerpaly a naplnily žlaby, aby napájely ovce svého otce. ¹⁷ I přišli pastýři a odehnali je. Mojžíš však zvedl se a pomohl jim a napojil ovce jejich. ¹⁸ Když přišly k Reuélovi, otci svému, pravil [tento]: proč přišly jste dnes tak brzo? ¹⁹ I odpověděly: muž egyptský ochránil nás z ruky pastýřů a také načerpal nám a napojil ovce. ²⁰ Řekl dcerám svým: kde pak je? proč jste opustily muže toho? Zavolejte ho, aby pojedl. ²¹ Mojžíš svolil [k tomu], aby bydlel u toho muže, a [ten] dal Ciporu, dceru svou, Mojžíšovi [za ženu]. ²² Ona porodila syna a on nazval jméno jeho: Géršóm, neboť pravil: cizincem byl jsem v cizí zemi. ²³ I stalo se v oné dlouhé době, že zemřel král egyptský; sténali však synové Jisraelští pod robotou a křičeli a dostoupil křik jejich k Bohu pod robotou. ²⁴ I uslyšel Bůh nářek jejich a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, s Jicchakem a s Jaakobem. ²⁵ I viděl Bůh syny Jisraelské a věděl Bůh [čeho je zapotřebí].

Kapitola III.

¹ A Mojžíš pásl ovce Jitra, tchána svého, kněze midjanského, a hnal ovce [na pastvu] za poušť a přišel k hoře Boží, k Chórebu. ² Tu zjevil se mu posel Hospodinův v planoucím ohni z keře. I díval se a hle, keř hoří ohněm, ale keř nebyl stráven. ³ Mojžíš řekl [si): přistoupím přece a ohledám tento veliký zjev — proč neshoří keř? ⁴ Když viděl Hospodin, že přistoupil, aby se podíval, volal Bůh něho z keře řka: Móše, Móše! [Ten] odpověděl: tu jsem! ⁵ I pravil: nepřibližuj se sem! Zuj obuv svou s nohou svých, neboť místo, na kterém. stojíš, jest půdou posvátnou. ⁶ A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Jicchakův a Bůh Jaakobův. I zakryl Mojžíš tvář svou, neboť se bál pohlédnouti na [na zjev] Boží. ⁷ I řekl Hospodin: viděl jsem bídu lidu svého, který jest v Egyptě, a slyšel jsem nářek jejich na utiskovatele jeho, neboť znám bolesti jeho; ⁸ proto jsem sestoupil, abych ho zachránil z moci Egypta a abych ho vyvedl z této země do země dobré a prostrannné, do země oplývající mlékem a medem, do sídla Kenaanského, Chetského, Emorského, Perízského, Chivského a Jebusského. ⁹ A nyní, hle, křik synů Jisraelských pronikl ke mně a viděl jsem také utiskování, kterýmž Egypťané je utiskují. ¹⁰ Nuže jdi, pošlu tě k Faraónovi a vyveď lid můj, syny Jisraelské, z Egypta. ¹¹ I řekl Mojžíš Bohu: kdo jsem já, abych šel k Faraónovi a abych vyvedl syny Jisraelské z Egypta? ¹² Pravil [Bůh]: vždyť já budu s tebou a to [budiž] ti znamením, že já tě posílám: až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužiti na této hoře. ¹³ I řekl Mojžíš Bohu: hle, přijdu k synům Jisraelským a řeknu jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám, a řeknou mně: které jest jeho jméno? — co jim mám říci? ¹⁴ Tu pravil Bůh Mojžíšovi: budu ten, který budu [Věčný]. I pravil: takto řekneš synům Jisraelským: „Ehje“ [Věčný Bůh] poslal mne k vám. ¹⁵ I pravil Bůh dále Mojžíšovi: takto řekni synům Jisraelským: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Jicchakův a Bůh Jaakobův poslal mne k vám. To jest jméno mé na věky a to jest památka má po všecka pokolení. ¹⁶ Jdi a shromáždi starší Jisraele a řekni jim: Hospodin, Bůh otců vašich, zjevil se mi, Bůh Abrahamův, Jicchakův a Jaakobův, pravil: vzpomněl jsem na vás a na to, co se vám děje v Egyptě. ¹⁷ I pravil jsem: vyvedu vás z bídy v Egyptě do země Kenaanského a Chetského, a Emorského a Perzínského, a Chívského a Jebusského, do země oplývající mlékem a medem. ¹⁸ I poslechnou hlasu tvého; a přijdeš ty a starší Jisraele ke králi egyptskému a řeknete mu: Hospodin, Bůh Hebrejců, potkal nás. A teď šli bychom cestou tří dnů na poušť a obětovali Hospodinu, Bohu svému. ¹⁹ Ale já vím, že nedovolí vám král egyptský, abyste odešli, leč rukou silnou. ²⁰ Tedy vztáhnu ruku svou a budu bíti Egypt všemi divu plnými skutky svými, které učiním v jeho středu, a potom vás propustí. ²¹ A propůjčím lidu tomu přízeň v očích Egypťanů a stane se, když odejdete, že neodejdete s prázdnou, ²² nýbrž žádati bude každá žena od své sousedky a od spolubydlící své šperky stříbrné a zlaté a šaty, které oblečete svým synům a svým dcerám a zbavíte Egypťany [majetku].

Kapitola IV.

¹ I odpověděl Mojžíš, řka: ale hle, neuvěří mi a neuposlechnou hlasu mého, nýbrž řeknou: nezjevil se ti Hospodin. ² Řekl mu tedy Hospodin: co to máš v ruce Odpověděl: hůl. ³ Řekl [Hospodin]: hoď ji na zem. Hodil ji na zem a proměnila se v hada, a Mojžíš utíkal před ním. ⁴ I řekl Hospodin Mojžíšovi: vztáhni ruku svou a uchop ho za ocas jeho. Vztáhl tedy ruku svou a uchopil ho a on se proměnil v hůl v dlani jeho, ⁵ aby věřili, že se ti zjevil Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Jicchakův a Bůh Jaakobův. ⁶ I řekl mu Hospodin dále: vlož nyní ruku svou za ňadra. Vložil ruku svou za ňadra a vytáhl ji a hle, ruka jeho byla malomocná, [bítá] jako sníh. ⁷ Na to pravil: vlož opět ruku svou za ňadra. I vložil opět ruku svou za ňadra a vyňal ji z ňader a byla zase (zdravá] jako [ostatní] tělo jeho. ⁸ I stane se, jestli-že neuvěří tobě a neuposlechnou-li hlasu prvního znamení, pak uvěří hlasu druhého znamení. ⁹ Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou-li hlasu tvého, pak vezmeš vody z řeky a vylij na suchou zemi, a voda, kterou vezmeš z řeky, stane se krví na souši. ¹⁰ Mojžíš však pravil Hospodinu: prosím, Pane! nejsem mužem výmluvným, ani od včerejška ani od předvčerejška, ani od teďka, co mluvíš ke služebníku svému, neboť těžce mluvím a mám nehybný jazyk. ¹¹ I řekl mu Hospodin: Kdo dal člověku ústa nebo kdo činí němým nebo hluchým nebo bystrozrakým nebo slepým? Zdaž ne já, Hospodin? ¹² A teď jdi a já budu s tvými ústy a budu tě poučovati [o tom], co máš mluviti. ¹³ I řekl [Mojžíš]: prosím, Pane! pošli přece, [někoho jiného] kterého poslati chceš. ¹⁴ Tu rozhněval se Hospodin na Mojžíše a pravil: což není tu Aharon, bratr tvůj, levita? Vím, že bude obratně mluviti, a také hle, on ti půjde vstříc a uvidí-li tě, bude se srdečně radovati. ¹⁵ Pak mluv k němu a vkládej mu ta slova do úst jeho; a já budu s ústy tvými a s ústy jeho a budu vás poučovati [o tom], co máte konati. ¹⁶ A on bude mluviti za tebe k lidu, on bude tvými ústy a ty budeš mu za Boha. ¹⁷ A tuto hůl vezmi do ruky své, kterouž budeš činiti divy. ¹⁸ I šel Mojžíš a vrátil se k Jetrovi, tchánu svému, a řekl,mu: rád bych šel a rád bych se vrátil k bratřím svým kteří jsou v Egyptě, abych viděl, zdali ještě žijí. I řekl Jitró k Mojžíšovi: Jdi v míru! ¹⁹ I řekl Hospodin Mojžíšovi v Midjanu: Jdi, vrať se do Egypta, neboť zemřeli všichni lidé, kteří ti ukládali o život. ²⁰ I vzal Mojžíš ženu svou a syny své, posadil je na osla a vrátil se do země egyptské a vzal Mojžíš hůl Boží do ruky své. ²¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: jdeš-li, abys se vrátil do Egypta, hleď: všecky zázraky, které jsem vložil do tvé ruky, učiníš před Faraónem; já však zatvrdím srdce jeho a nepropustí lid. ²² Pak řekneš Faraónovi: tak praví Hospodin: Jisrael jest mým prvorozeným synem. ²³ Řekl jsem ti: propusť syna mého, aby mi sloužil, a ty's se zdráhal propustiti ho: hle, já zbiju tvého prvorozeného syna. ²⁴ I stalo se na cestě, v hospodě, že zastihl ho Hospodin a chtěl ho usmrtiti. ²⁵ Tu vzala Cipora ostrý kámen a uřízla předkožku syna svého a položila [ji] k jeho nohám a pravila: neboť ženichem krve [krví vykoupeným] jsi mi. ²⁶ I nechal [Hospodin] ho [na živu]. Tehda pravila: [ty's] snoubencem krve následkem obřízky. ²⁷ I pravil Hospodin Aharonovi: jdi vstříc Mojžíšovi na poušť! Šel tedy a potkal ho u hory Boží a políbil ho. ²⁸ A Mojžíš vypravoval Aharonovi všecka slova Hospodinova, se kterými ho poslal, a všecka znamení, která mu přikázal. ²⁹ Tedy šel Mojžíš a Aharon a shromáždili všecky starší synů Jisraelských. ³⁰ I promluvil Aharon všecka slova, která řekl Hospodin Mojžíšovi, a učinil znamení [divy] před očima lidu. ³¹ A lid uvěřil. Když slyšeli, že vzpomněl si Hospodin na syny Jisraelské a že viděl jejich bídu, poklonili se a klaněli se.

Kapitola V.

¹ Poté přišli Mojžíš a Aharon a řekli Faraonovi: takto pravil Hospodin, Bůh Jisraele: propusť lid můj, aby mi konali slavnost na poušti. ² Farao však řekl: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho, abych propustil Jisraele? Neznám Hospodina a Jisraele nepropustím. ³ I pravili: Bůh Hebrejců potkal nás. Půjdeme cestou tří dnů do pouště, abychom obětovali Hospodinu, Bohu svému, aby nás nepostihl morem nebo mečem. ⁴ I řekl jim král egyptský: proč, Mojžíši a Aharone, vytrhujete lid z práce jeho? Jděte ke svým těžkým pracem. ⁵ I řekl Farao [dále]: hle, je teď mnoho lidu venkovského, a vy zdržujete je od jejich robotních prací. ⁶ Rozkázal pak Farao tohoto dne dozorcům lidu a písařům jeho řka: ⁷ Nedávejte již lidu slámy, aby dělal cihly jako včera a předevčírem; ať sami jdou a nasbírají si slámu. ⁸ Ale počet cihel, které dělali včera a předevčírem, uložte jim a neslevte z toho, neboť jsou leniví, proto křičí říkajíce: pojďme, obětujme Bohu svému. ⁹ Ať tíží služba ty lidi, aby měli s ní co dělat a aby nedbali lživých řečí. ¹⁰ Vyšli tedy dozorci lidu a jeho písaři a pravili lidu řkouce: takto pravil Farao: nedávám vám slámy. ¹¹ Sami jděte, vezměte si slámu, kdekoli naleznete, nebo nic nebude sleveno z vaší služby. ¹² Tu se rozptýlil lid po celé zemi egyptské, aby sbíral paběrky na strništi místo slámy. ¹³ Ale poháněči naléhali a řekli: dokončete práci svou, každého dne denní úkol, jako tehdáž, když byla sláma [dána]. ¹⁴ I byli biti písaři synů Jisraelských, které poháněči Faraónovi ustanovili nad nimi, říkajíce [jim]: proč jste nedokončili včera a dnes svůj počet cihel jako dříve? ¹⁵ Tu přišli písaři synů Jisraelských a křičeli k Faraónovi řkouce: proč tak děláš služebníkům svým? ¹⁶ Sláma se nedává služebníkům tvým, ale cihly — říkají nám — dělejte! a hle, služebníci tvoji bývají biti a hřeší lid tvůj. ¹⁷ I řekl: leniví jste, leniví, proto říkáte: pojďme, obětujme Hospodinovi. ¹⁸ A nyní jděte, pracujte, sláma se vám dávati nebude, ale [plný] počet cihel budete odváděti. ¹⁹ Tu viděli písaři synů Jisraelských, že jsou na tom zle, [poněvadž musili] říci: nesmíte zmenšit [počet] cihel vašich. Každého dne [splňte] denní úkol. ²⁰ Když se tedy setkali s Mojžíšem a Aharonem, stojíce jim naproti, když vyšli od Faraona, ²¹ řekli jim: nechť hledí Hospodin na vás a soudí! že jste zošklivili dech náš [pověst o nás] u Faraona a u služebníků jeho a že jste jim dali meč do ruky, aby nás usmrtili. ²² Tu se obrátil Mojžíš opět k Hospodinu a řekl: Pane! proč působíš takové zlo tomuto lidu! Proč jsi mne poslal? ²³ A od té doby, co jsem přišel k Faraónovi, abych mluvil jménem tvým, nakládá hůře s tímto lidem, ale nezachránil jsi lid svůj.

Kapitola VI.

¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: nyní uvidíš, co učiním Faraonovi, neboť [donucen] silnou rukou propustí je a [donucen] rukou silnou, vypudí je ze země své. ² Potom mluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: já jsem Hospodin. ³ Zjevil jsem se Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakobovi jako Bůh Všemohoucí, avšak jménem svým IHVH [„Věčný“] jsem se jim nezjevil. ⁴ A také učinil jsem s nimi smlouvu svou, že dám jim zemi Kenaanskou, zemi pobytu jejich, ve které pobývali [jako cizinci]. ⁵ A také slyšel jsem nářek synů Jisraelských, které nutí Egypťané k robotní práci; a pamatoval jsem na smlouvu svou. ⁶ Proto řekni synům Jisraelským: Já jsem Hospodin, vyvedu vás z robot Egypta a zachráním vás od služby jejich a osvobodím vás paží vztaženou a velkými soudy, ⁷ a přijmu vás za lid svůj a budu Bohem vaším, a poznáte, že já jsem Hospodin, Bůh váš, který vyvede vás z břemen Egypta, ⁸ a přivedu vás do země, [nad] kterou zvedl jsem ruku svou [a přísahal jsem], že dám ji Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakobovi, a dám ji vám v dědictví, já Hospodin. ⁹ I mluvil Mojžíš tak k synům Jisraelským, ale neposlechli Mojžíše z malomyslnosti a pro těžkou službu. ¹⁰ Tu pravil Hospodin Mojžíšovi, řka: ¹¹ Jdi, řekni Faraónovi, králi Egyptskému, aby propustil syny Jisraelské ze země své. ¹² I mluvil Mojžíš před Hospodinem řka: hle, synové Jisraelští neposlechli mne, jak mne uposlechne Farao, když jsem neobratných rtů. ¹³ Mluvil tedy Hospodin k Mojžíšovi a k Aharonovi a odeslal je k synům Jisraelským a k Faraonovi, králi egyptskému, aby vyvedli syny Jisraelské ze země egyptské. ¹⁴ Toto jsou hlavy domu otců jejich: synové Reubena, prvorozeného Jisraele: Chanoch a Palú, Checron a Karmi. To jsou rodiny Reubenovy. ¹⁵ A synové Šimonovi: Jemuél a Jamín a Ochad a Jachín a Cochar a Šaul, syn [ženy] Kenaanské. To jsou rodiny Simonovy. ¹⁶ A to jsou jména synů Leviových dle jejich rodů: Geršon a Kehat a Merari. A let života Leviho bylo sto třicet sedm let. ¹⁷ Synové Geršonovi: Libni a Šimí dle jejich rodin. ¹⁸ A synové Kehatovi: Amram a Jichar a Chebron a Uziél a let života Kehatova bylo sto třicet tři let. ¹⁹ A synové Meroriovi: Machli a Muši; to jsou rodiny Leviovy dle rodů jejich. ²⁰ I vzal si Amram Jochebed, svou tetu, za ženu a porodila mu Aharona a Mojžíše, a let života Amramova bylo sto třicet sedm let. ²¹ A synové Jicharovi: Kórach a Nefeg a Zichri. ²² A synové Uziélovi: Mišaél a Elcafon a Sitri. ²³ I vzal si Aharon Elišebu, dceru Aminadabovu, sestru Nachšonovu za ženu a porodila mu Nadaba a Abihu, Elazara a Itamara. ²⁴ A synové Kórachovi: Asir a Elkana a Abiasaf; to jsou rodiny Kórachovy. ²⁵ A Elazar, syn Aharonův, vzal si [jednu] z dcer Putiélových za ženu a porodila mu Pinchasa; toto jsou hlavy otců levitů dle rodin jejich. ²⁶ To jsou Aharon a Mojžíš, kterýmž pravil Hospodin: vyveďte syny Jisraelské ze země egyptské v jejich zástupech. ²⁷ To jsou ti, kteří mluvili k Faraonovi, králi egyptskému, že vyvedou syny Jisraelské z Egypta; to jsou Mojžíš a Aharon. ²⁸ Bylo to v den, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi egyptské, ²⁹ tu pravil Hospodin Mojžíšovi řka: já jsem Hospodin. Pověz Faraonovi, králi egyptskému, vše, co ti říkám. ³⁰ Mojžíš však řekl před Hospodinem: hle, já jsem neobratných rtů a jak mne poslechne Farao?

Kapitola VII.

¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: hle, ustanovil jsem tě Faraonovi za Boha a Aharon, bratr tvůj, bude hlasatelem tvým. ² Ty povíš [mu] vše, co ti přikáži, a Aharon, bratr tvůj, bude mluviti k Faraonovi, aby propustil syny Jisraelské, ze země své. ³ Já však zatvrdím srdce Faraonovo a rozmnožím znamení svá a divy své v zemi egyptské. ⁴ A Farao neposlechne vás; vložím tedy ruku svou na Egypt a vyvedu zástupy své, lid svůj, syny Jisraelské ze země egyptské velikými soudy. ⁵ A poznají Egypťané, že já jsem Hospodin, až vztáhnu ruku na Egypt a vyvedu syny Jisraelské z jejich středu. ⁶ I učinil Mojžíš a Aharon, jak jim přikázal Hospodin, tak učinili. ⁷ Mojžíšovi bylo osmdesát let a Aharonovi bylo tři a osmdesát let, když mluvili k Faraonovi. ⁸ I pravil Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi řka: ⁹ Bude-li mluviti k vám Farao řka: vykonejte zázrak, abyste se osvědčili, pak řekni Aharonovi: vezm i svou hůl a hoď ji [na.zem] před Faraona, nechť se promění v hada. ¹⁰ Přišel tedy Mojžíš a Aharon k Faraonovi a učinili tak, jak přikázal Hospodin, i hodil Aharon svou hůl před Faraona a před služebníky jeho, a [hůl] proměnila se v hada. ¹¹ I povolal také Farao mudrce a čaroděje a učinili také oni, znalci písma [obrazného] v Egyptě, pomocí svých kouzel tak, ¹² a hodili, každý svou hůl, a [tyto] proměnily se v hady; avšak hůl Aharonova pohltila jejich hole. ¹³ I zatvrdilo se srdce Faraonovo a neposlechl jich, jak [to] řekl Hospodin. ¹⁴ I pravil Hospodin Mojžíšovi: zatvrzelé jest srdce Faraonovo, zdráhá se propustiti lid. ¹⁵ Jdi k Faraonovi ráno, hle vyjde k vodě, a postav se naproti němu na břehu řeky, a hůl, která se proměnila v hada, vezmi do ruky své, ¹⁶ a řekni mu: Hospodin, Bůh Hebreů, poslal mne k tobě řka: propusť lid můj, aby mně sloužili na poušti! ale hle, neposlechl jsi dosud. ¹⁷ Tak praví Hospodin: z toho poznáš, že já jsem Hospodin: hle, já udeřím holí, kterou mám v ruce své, na vodu, která jest v řece, a promění se v krev, ¹⁸ a ryba, která jest v řece, pomře, i bude zapáchati řeka a Egypťané budou se marně namáhati píti vodu z řeky. ¹⁹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: řekni Aharonovi: vezmi hůl svou a vztáhni ruku svou nad vody Egypta, nad jejich řeky, nad jejich průplavy a nad jejich jezera a nad všechny nádrže vod jejich, aby se proměnily v krev, a bude krev v celé zemi egyptské, jak v [nádobách] dřevěných, tak v kamenných. ²⁰ I učinili Mojžíš a Aharon tak, jak přikázal Hospodin, a zdvihl [Aharon] hůl a udeřil na vodu, která byla v řece, před očima Faraonovými a před očima služebníků jeho, a proměnily se všecky vody, které byly v řece, v krev; ²¹ a ryby, které byly v řece, zahynuly a zapáchala řeka, takže Egypťané nemohli píti vodu z řeky, krev byla po celé zemi egyptské. ²² I učinili rovněž tak znalci písma egyptští [čarodějové] svými kouzly a zatvrdilo se srdce Faraonovo a neposlechl jich, jak [to] řekl Hospodin. ²³ Obrátil se tedy Farao a odešel do domu svého a aniž by si to vzal k srdci. ²⁴ I kopali všichni Egypťané kolem řeky [hledajíce] vody k pití, neboť nemohli píti vody z řeky. ²⁵ Tak uplynulo sedm dnů [od té doby], co udeřil Hospodin na řeku. ²⁶ I pravil Hospodin Mojžíšovi: jdi k Faraonovi a řekni mu: takto praví Hospodin: propusť lid můj, aby mi sloužili. ²⁷ Jestli-že se zdráháš propustiti [jej], pak raním celé území tvé žábami ²⁸ a řeka bude se hemžiti žábami a vystoupí a vniknou do domu tvého a do ložnice tvé a na lůžko tvé a do domu služebníků tvých a lidu tvého a do pecí tvých a do díží tvých, ²⁹ a po tobě a po lidu tvém a po všech služebnících tvých polezou žáby.

Kapitola VIII.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: řekni Aharonovi: vztáhni svou ruku s holí svou nad řeky, nad průplavy a nad jezera a přiveď žáby na zem egyptskou. ² Vztáhl tedy Aharon ruku svou nad vody Egypta, i vystoupily žáby a pokryly zemi egyptskou. ³ Učinili však rovněž tak čarodějové kouzly svými a přivedli žáby na zem egyptskou. ⁴ Tu povolal Farao Mojžíše a Aharona a pravil: proste [úpěnlivě] Hospodina, aby odňal žáby ode mne a od lidu mého, pak propustím lid, aby obětoval Hospodinu. ⁵ I řekl Mojžíš Faraonovi: vynášej se nade mnou! [urči mi], kdy mám vyprositi tobě a služebníkům tvým a lidu tvému, aby byly vyhlazeny žáby od tebe i z domů tvých, tak, aby zůstaly jen v řece? ⁶ Odpověděl: zítra. I řekl [Mojžíš]: [budiž!] jak jsi řekl, abys poznal, že není [nikdo] jako Hospodin, Bůh náš. ⁷ I odejdou žáby od tebe a z domů tvých, od služebníků tvých i od lidu tvého, jen v řece zůstanou. ⁸ Pak odešli Mojžíš a Aharon od Faraona a Mojžíš volal k Hospodinu ve příčině žab, které pustil na Faraona. ⁹ I učinil Hospodin dle slova Mojžíšova, a zahynuly žáby v domech, na dvorech i na polích. ¹⁰ I nakupily je na mnoho hromad a zapáchala [z toho] země. ¹¹ Když viděl Farao, že nastala úleva, zatvrdil srdce své a neuposlechl jich, jak [to] řekl Hospodin. ¹² I pravil Hospodin Mojžíšovi: řekni Aharonovi: napřáhni hůl svou a udeř do prachu země, a promění se v komáry po celé zemi egyptské. ¹³ I učinili tak. Napřáhl tedy Aharon ruku svou s holí svou, udeřil do prachu země a byli komáři na člověku a na dobytku; všechen prach země proměnil se v komáry po celé zemi egyptské. ¹⁴ I udělali tak čarodějové svými kouzly, aby odstranili komáry, ale nemohli. Byli tedy komáři na člověku a na dobytku. ¹⁵ Tu pravili čarodějové Faraonovi: jest to prst Boží! Ale [přes to] zatvrdilo se srdce Faraonovo a neuposlechl jich, jak [to] pravil Hospodin. ¹⁶ I řekl Hospodin Mojžíšovi: vstaň časně z rána, postav se před Faraona, hle, vyjde k vodě, a řekni mu: tak praví Hospodin: propusť lid můj, aby mi sloužili. ¹⁷ Neboť jestliže nepropustíš lid můj, hle, pošlu na tebe a na služebníky tvé a na lid tvůj a na domy tvé hmyz, a plny budou domy Egypťanů hmyzu a také půda, na které oni bydlejí. ¹⁸ Ale učiním zázrak v tento den v zemi Góšen, ve které lid můj bydlí, že nebude tam hmyzu, abys poznal, že já jsem Hospodin uprostřed země, ¹⁹ a učiním rozdíl mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude toto znamení. ²⁰ I učinil Hospodin tak. Přišel hojný hmyz do domu Faraonova a do domů služebníků jeho, a v celé zemi egyptské byla země zkažena hmyzem. ²¹ Tu povolal Farao Mojžíše a Aharona a řekl: jděte, obětujte Bohu svému v zemi. ²² I odpověděl Mojžíš: nebylo by správné tak učiniti, neboť to, co jest Egypťanům ohavností, budeme obětovati Hospodinu, Bohu svému. Hle, kdybychom obětovali to, co jest Egypťanům ohavností před jejich očima, zda neukamenovali by nás? ²³ Půjdeme cestou tří dní na poušť' a budeme obětovati Hospodinu, Bohu svému, jak nám přikáže. ²⁴ I řekl Farao: propustím vás, abyste obětovali Hospodinu, Bohu svému na poušti; jen nevzdalujte se příliš daleko na cestě. Modlete se za mne! ²⁵ Tu pravil Mojžíš: hle, já odejdu od tebe a budu se modliti k Hospodinu, a odstoupí hmyz od Faraona, od služebníků jeho a od lidu jeho zítra; avšak nechť Farao opět neklame, že by nepropustil lid, aby obětoval Hospodinu. ²⁶ I odešel Mojžíš od Faraona a modlil se k Hospodinu. ²⁷ I učinil Hospodin dle slova Mojžíšova a odstranil hmyz od Faraona, od služebníků jeho a od lidu jeho, takže nezůstal ani jeden. ²⁸ Avšak Farao zatvrdil srdce své také tentokráte a nepropustil lid.

Kapitola IX.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: jdi k Faraonovi a mluv k němu: tak pravil Hospodin, Bůh Hebreů: propusť lid můj, aby mi sloužili. ² Neboť jestliže se zdráháš propustiti [je] a ještě je zdržuješ, ³ hle, ruka Hospodinova [sáhne] na dobytek tvůj, který jest na poli, na koně, na osly, na velbloudy, na skot a na brav, i nastane velmi těžký mor. ⁴ A učiní Hospodin rozdíl mezi stádem Jisraele a stádem Egypta a nezahyne nic z toho, co patří synům Jisraelským. ⁵ I ustanovil Hospodin určitý čas řka: zítra učiní Hospodin tuto věc v zemi. ⁶ Učinil tedy Hospodin tuto věc následujícího dne, i zahynul všechen dobytek Egypťanů, ale z dobytka synů Jisraelských nezahynul ani jeden [kus]. ⁷ Tu poslal Farao a hle: nezahynulo ze stáda Jisraele ani jedno dobytče. Přece zatvrdilo se srdce Faraonovo a nepropustil lid. ⁸ I pravil Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi: vezměte si plné hrsti sazí z kamen, ať je Mojžíš rozstříkne [vzhůru] k nebi před očima Faraonovýma, ⁹ a stane se prachem po celé zemi egyptské a bude na člověku a na dobytku vředem propukajícím v neštovice v celé zemi egyptské. ¹⁰ Nabrali tedy sazí z kamen a předstoupili před Faraona. Mojžíš rozstříkl je k nebi, a vznikly vředy, propukající v neštovice na člověku i na dobytku. ¹¹ A nemohli čarodějové státi před Mojžíšem pro vředy, neboť utvořily se vředy na čarodějích a na všech Egypťanech. ¹² Hospodin však zatvrdil srdce Faraona a [ten] neuposlechl jich, jak [to] pravil Hospodin Mojžíšovi. ¹³ I řekl Hospodin Mojžíšovi: vstaň časně z rána, postav se před Faraona a řekni mu: tak praví Hospodin, Bůh Hebreů: propusť lid můj, aby mně sloužili. ¹⁴ Neboť tentokráte sešlu všecky své rány na [zatvrzelé] srdce tvé, i na služebníky tvé i na lid tvůj, abys poznal, že není mně podobného na veškeré zemi. ¹⁵ Neboť kdybych byl teď vztáhnul ruku svou a udeřil tebe a lid tvůj morem, byl bys vyhlazen ze země; ¹⁶ avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal sílu svou a aby se vyprávělo o jméně mém po celé zemi. ¹⁷ Ještě kladeš odpor lidu mému, nechtěje ho propustiti — ¹⁸ hle, dám padati zítra v tutéž dobu velmi těžké kroupy, jakých nebylo v Egyptě ode dne, kdy byl založen, až do nynějška. ¹⁹ A nyní pošli, odveď do bezpečí stádo své a vše, co máš na poli, [neboť] na každého člověka a na dobytek, který se bude nalézati na poli a neshromáždí se v domě, padnou kroupy a oni zemrou. ²⁰ Kdo ze služebníků Faraonových se bál slova Hospodinova, ten nechal uprchnouti služebníky své a stádo své do domů; ²¹ kdo však nedbal slova Hospodinova, ten nechal služebníky své a stádo své na poli. ²² I řekl Hospodin Mojžíšovi: vztáhni rukou svou k nebi, a bude krupobití v celé zemi egyptské, na lidi i na dobytek i na všechny rostliny polní v zemi egyptské. ²³ Vztáhl tedy Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin seslal hromobití a kroupy, a oheň šlehal k zemi; a Hospodin dal padati kroupy na zem egyptskou. ²⁴ I bylo velmi těžké krupobití a oheň plápolající uprostřed krupobití, jakého nebylo v celé zemi egyptské od oné doby, kdy stala se [sídlem] národa. ²⁵ Kroupy potloukly v celé zemi egyptské všecko, co bylo na poli, jak člověka, tak dobytek, všecky rostliny polní potloukly kroupy a všecky polní stromy polámaly. ²⁶ Jen v zemi Gošen, ve které byli synové Jisraelští, nebylo krupobití. ²⁷ Tu poslal Farao a dal zavolati Mojžíše a Aharona a řekl jim: zhřešil jsem tentokrát. Hospodin jest Spravedlivý, já však a lid můj [jsme] vinní. ²⁸ Modlete se [úpěnlivě] k Hospodinu; jest již více než dosti hromobití Božího a krupobití; propustím vás a nemusíte se déle zdržovati. ²⁹ I řekl mu Mojžíš: až vyjdu z města, vztáhnu ruce své k Hospodinu; přestane hromobití a nebude více krupobití, abys věděl, že Hospodinu [náleží] země. ³⁰ Ty však a služebníci tvoji — vím, že ještě se nebojíte Hospodina Boha. ³¹ Len a ječmen byl potlučen, poněvadž ječmen [byl] v klasech a len v květu; ³² ale pšenice a špalda nebyly potlučeny, poněvadž jsou pozdnější. ³³ I odešel Mojžíš od Faraona ven z města a vztáhl ruce své k Hospodinu a přestalo hromobití a krupobití a déšť nelil se již na zemi. ³⁴ Když viděl Farao, že přestal déšť a krupobití a hromobití, hřešil zase a zatvrdil srdce své, on a služebníci jeho. ³⁵ A srdce Faraona zůstalo zatvrzelým a nepropustil synů Jisraelských, jak pravil Hospodin skrze Mojžíše.

Kapitola X.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: jdi k Faraonovi, neboť zatvrdil jsem srdce jeho a srdce služebníků jeho, abych konal tato znamení svá uprostřed [lidu] jeho, ² a abys vypravoval v uši syna svého a vnuka svého o tom, co jsem vykonal v Egyptě, a o znameních mých, která jsem učinil na nich, a poznáte, že já jsem Hospodin. ³ Přišel tedy Mojžíš a Aharon k Faraonovi a řekli mu: takto praví Hospodin, Bůh Hebreů: jak dlouho budeš se zdráhati pokořiti se před tváří mou? Propusť lid můj, aby mně sloužili. ⁴ Neboť jestliže se zdráháš propustiti lid můj, hle, já přivedu zítra kobylky do území tvého, ⁵ a zakryjí oko země [slunce?] [pohled na zemi], takže nebude možno viděti zem a sežerou zbytek toho, co se zachránilo, co zůstalo vám po krupobití, a ožerou každý strom, který vám z pole roste, ⁶ a budou [jimi] přeplněny domy tvé a domy všech služebníků tvých a domy všech Egypťanů, což nikdy neviděli otcové tvoji ani otcové otců tvých ode dne, co žijí na zemi, až do tohoto dne. I obrátil se a odešel od Faraona. ⁷ Tu řekli služebníci Faraonovi jemu: jak dlouho bude ještě tento nám léčkou? Propusť ty lidi, aby sloužili Hospodinu, Bohu svému! Zda ještě nevíš, že Egypt spěje k zániku? ⁸ I byl přiveden zpět Mojžíš a Aharon k Faraonovi a [tento] řekl jim: jděte, služte Hospodinu, Bohu svému! Kdož jsou ti, kteří půjdou? ⁹ I pravil Mojžíš. se svými jinochy a se svými starci půjdeme, se svými syny a se svými dcerami, se svým bravem a se svým skotem půjdeme, neboť svátek slavíme Hospodinovi. ¹⁰ [Farao] řekl jim: nechť je tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás a vaše děti! Vizte, máte zlý úmysl! ¹¹ Nikoliv tak — jděte jen vy muži a služte Hospodinu, neboť toto žádáte. I vyhnali je od Faraóna. ¹² I řekl Hospodin Mojžíšovi: zvedni ruku svou nad zemi egyptskou po kobylkách, ať snesou se na zemi egyptskou a ožerou všecky rostliny země, všecko, co zůstalo po krupobití. ¹³ Zvedl tedy Mojžíš hůl svou nad zemi egyptskou a Hospodin přivodil východní vítr nad zemi celý ten den a celou noc; nastalo jitro a východní vítr přinesl kobylky. ¹⁴ I snesly se kobylky na celou zemi egyptskou a usadily se v celém území egyptském ve velikém množství; dříve nikdy nebylo takové množství kobylek a potom už také nikdy nebude; ¹⁵ a zakryly povrch celé země, takže byla země zatemněna,, a sežraly všecky rostliny země a všecky plody stromů které zbyly po krupobití, a nezůstalo nic zeleného na stromech ani na polních rostlinách v celé zemi egyptské. ¹⁶ Tu dal Farao spěšně zavolati Mojžíše a Aharona a pravil: zhřešil jsem proti Hospodinu. Bohu vašemu, i proti vám. ¹⁷ A nyní odpusť hřích můj ještě tentokráte a modlete se k Hospodinu, Bohu svému, aby odvrátil ode mne aspoň tuto smrt. ¹⁸ Vyšel [Mojžíš] od Faraona a modlil se k Hospodinu. ¹⁹ A Hospodin dal vanouti směrem opačným větru západnímu velmi prudkému a [ten] odnesl kobylky a vrhl je do moře rákosového; nezůstalo ani jedné kobylky v celém území egyptském. ²⁰ Avšak Hospodin zatvrdil srdce Faraona, a nepropustil [Farao] syny Jisraelské. ²¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: zvedni ruku svou k nebi, a nastane tma nad zemí egyptskou, že bude možno tmu hmatat. ²² Zvedl tedy Mojžíš ruku svou k nebi, a nastala hustá tma v celé zemi egyptské po tři dny. ²³ Nikdo neviděl druhého a nikdo nevstal z místa svého po tři dny; ale všichni synové Jisraelští měli světlo v sídlech svých. ²⁴ Tu dal Farao zavolati Mojžíše a pravil: jděte, služte Hospodinu; jen brav váš a skot váš zůstane státi [ve stáji], také děti vaše ať jdou s vámi. ²⁵ Mojžíš však pravil: ba ty sám dáš do ruky naší oběti a celooběti, abychom je připravovali Hospodinu, Bohu svému. ²⁶ A také stádo naše půjde s námi, nezůstane [tu] ani kopyto, neboť z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, Bohu svému; vždyť [ještě] nevíme, čím budeme sloužiti Hospodinu, až tam přijdeme. ²⁷ A zatvrdil Hospodin srdce Faraóna a nechtěl propustiti je. ²⁸ I řekl mu Farao: jdi ode mne! střež se, opět spatřiti tvář mou, neboť v den, ve kterém uvidíš tvář mou zemřeš. ²⁹ I řekl Mojžíš: správně jsi mluvil; nespatřím více tváře, tvé.

Kapitola XI.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: ještě jednu ránu přivedu na Faraóna a na Egypt, potom propustí vás odtud; propouštěje [vás], na dobro vyžene vás odtud. ² Mluv přece v uši lidu, aby si vyžádali, muž od svého soudruha a žena od své soudružky stříbrné nádoby a zlaté nádoby. ³ I zjednal Hospodin lidu přízeň v očích Egypťanů, také muž Mojžíš byl velice vážený v Egyptě v očích služebníků Faraónových a v očích lidu. ⁴ I řekl Mojžíš: takto praví Hospodin: okolo půlnoci projdu Egyptem, ⁵ a pomře všecko prvorozené v zemi egyptské, od prvorozeného syna Faraóna, který sedí na trůně svém, až do prvorozeného syna služky, která [sedí] u ručního mlýnku, a všechen prvorozený dobytek. ⁶ A bude veliký křik v celé zemi egyptské, jakému nebylo nikdy dříve a jakému nebude nikdy více rovno. ⁷ Ale proti žádnému ze synů Jisraelských ani pes nepohne jazykem [nehlesne] ani proti člověku ani proti dobytku, abyste věděli, že Hospodin činí rozdíl mezi Egypťany a Jisraelem. ⁸ Pak sestoupí všichni tito tvoji služebníci ke mně, budou se klaněti mně a řeknou: vyjdi ty a všechen lid, který [tě následuje] v šlépějích tvých; a potom vyjdu. I odešel od Faraona rozpálen hněvem. ⁹ A Hospodin řekl Mojžíšovi: neuposlechne vás Farao, aby se rozmnožovaly zázraky mé v zemi egyptské. ¹⁰ A Mojžíš a Aharon činili všecky zázraky tyto před Faraonem, ale Hospodin zatvrdil srdce Faronovo, takže nepropustil synů Jisraelských ze země své.

Kapitola XII.

¹ Hospodin pravil Mojžíšovi a Aharonovi v zemi egyptské řka: ² Měsíc tento [bude] vám počátkem měsíců, prvním budiž vám mezi měsíci roku. ³ Mluvte k celé obci Jisraelské řkouce: desátého [dne] tohoto měsíce ať vezme si každý jehně pro [svou] rodinu, jehně pro [svůj] dům. ⁴ Je-li však rodina příliš malá, [než aby] mohla snísti sama celé jehně, nechť vezme [je] se svým sousedem, který jest blízký domu jeho, podle počtu osob; podle toho, kolik kdo sní, počítejte na jehně. ⁵ Má [to] býti jehně bezvadné, mužského rodu, jednoroční; z ovcí nebo z koz vezměte [je]. ⁶ Uschovejte je až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, pak ať zařízne je celé shromáždění obce Jisraelské k večeru. ⁷ Ať vezmou z krve [jeho] a dají na obě veřeje a na hořejší trám [dveří] na domech, ve kterých budou je jísti. ⁸ Pak ať jedí maso v této noci, pečené na ohni, a nekvašené chleby s hořkými bylinami ať jedí je. ⁹ Nejezte z něho nic syrového ani ve vodě vařeného, nýbrž pečené na ohni, hlavu s nožkami a s droby jeho. ¹⁰ Nezanechejte si z něho nic až do rána, a co zbude z něho až do rána, spalte v ohni. ¹¹ A takto jezte je: bedra vaše opásána, obuv vaše na nohách vašich a hůl vaši v ruce vaší, a jezte je ve spěchu, jest to [oběť] překročení k poctě Hospodina. ¹² Projdu zemí egyptskou v této noci a pobiju všecko prvorozené v zemí egyptské, jak člověka, tak dobytek, a nade všemi bohy egyptskými vykonám soudy [trestní], já, Hospodin. ¹³ I bude krev znamením pro vás na domech, ve kterých bydlíte; spatřím tu krev a překročím váš dům, a nebude mezi vámi rána ku [vaší] zkáze, když bíti budu v zemi egyptské. ¹⁴ A bude vám tento den na památku a slavte jej [jako] svátek Hospodinův; po svá pokolení jako věčný zákon budete jej slaviti. ¹⁵ Sedm dnů jezte nekvašené chleby, avšak [již] prvního dne odstraňte kvas z domů svých, neboť každý, kdo jí kvašené — ode dne prvního až do dne sedmého — tato osoba budiž vyhlazena z Jisraele. ¹⁶ A prvního dne [budiž vám] shromáždění svaté i sedmého dne budiž vám shromáždění svaté, žádná práce nebudiž v nich konána, avšak čeho je zapotřebí k jídlu pro každou osobu, pouze to budiž konáno pro vás. ¹⁷ Zachovávejte tedy [příkaz o] nekvašených chlebech, neboť právě tohoto dne vyvedl jsem vaše zástupy ze země egyptské; proto zachovávejte tento den po svá pokolení jako věčný zákon, ¹⁸ Prvního [měsíce], čtrnáctého dne měsíce, na večer, jezte nekvašené chleby, až do jedenadvacátého dne měsíce na večer. ¹⁹ Po sedm dnů nebudiž nalezen kvas v domech vašich, neboť kdokoliv bude jísti něco kvašeného, ten bude vyhlazen z obce Jisraelské, jak cizinec, tak domorodec země. ²⁰ Nic kvašeného nebudete jísti; ve všech příbytcích svých budete jísti nekvašené chleby. ²¹ I povolal Mojžíš všecky starší Jisraele a řekl jim: vyveďte [ze stáje] a vezměte si ovce pro rodiny své a zařízněte [oběť] překročení. ²² Pak vezměte svazeček yzopu a omočte jej v krvi, která jest v misce a dotkněte se hořejšího trámu a obou veřejí krví, která je v misce, a žádný z vás ať nevychází ze dveří domu svého až do rána. ²³ I projde Hospodin, aby bil Egypt; když uzří krev na hořejším trámu a na obou veřejích, překročí Hospodin dveře a nedovolí zhoubci vejíti do domů vašich, aby bil. ²⁴ Zachovávejte toto slovo jako zákon pro tebe a pro syny tvé až na věky. ²⁵ Když přijdete do země, kterou dá Hospodin vám, jak pravil, zachovávejte tuto službu. ²⁶ A když řeknou vám synové vaši: co jest vám tato [boho] služba? ²⁷ pak řekněte: jest to oběť překročení Hospodinu, jenž překročil domy synů Jisraelských v Egyptě, když bil Egypt, a ušetřil domů našich. Tu se lid sklonil a poklonil se. ²⁸ I šli a učinili synové Jisraelští, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi; tak učinili. ²⁹ A bylo o půlnoci, že Hospodin pobil všecko prvorozené v zemi egyptské, od prvorozeného syna Faraona, který sedí na trůně svém, až do prvorozeného zajatce, který jest v žaláři, a všechna prvorozená dobytčata. ³⁰ I vstal Farao v noci, on a všickni služebníci jeho a všickni Egypťané a byl veliký křik v Egyptě, neboť nebylo domu, v němž by nebylo mrtvého. ³¹ A povolal Mojžíše a Aharona v noci a pravil: vstaňte, odejděte ze středu lidu mého, i vy, i synové Jisraelští jděte a služte Hospodinu, jak jste řekli. ³² Také brav svůj i skot svůj vezměte, jak jste pravili, a jděte; a vyproste požehnání také pro mne. ³³ A naléhali Egypťané na lid, aby jej rychle propustili ze země, neboť pravili: všichni pomřeme. ³⁴ Vzal tedy lid těsto své dříve než zkysalo, díže své zavázané do plášťů svých, na ramena svá. ³⁵ A synové Jisraelští učinili dle slova Mojžíšova a žádali od Egypťanů stříbrné a zlaté nádoby a šaty. ³⁶ A Hospodin propůjčil lidu přízeň v očích Egypťanů a [tito] dali jim co žádali; a tak vyprázdnili Egypt. ³⁷ Táhli pak synové Jisraelští od Ramses do Sukot asi šest set tisíc pěších mužů kromě dětí. ³⁸ A také veliký dav [cizích lidí] stoupal s nimi nahoru, a brav i skot, velmi veliké stádo. ³⁹ A napekli z těsta, které vynesli z Egypta, nekvašené koláče, neboť nezkyslo, neboť byli vyhnáni z Egypta a nemohli se zdržeti, ani pokrmu nepřipravovali sobě. ⁴⁰ [Doba] pobytu synů Jisraelských, ve které bydleli v Egyptě, byla třicet let a čtyři sta let. ⁴¹ I stalo se na konci čtyř set třiceti let, a stalo se to právě tohoto dne, že vyšli všichni zástupové Hospodinovi ze země egyptské. ⁴² A byla to noc stráže Hospodina, aby je vyvedl ze země egyptské; a to jest ta noc [zasvěcená] Hospodinu, [noc] stráže všech synů Jisraelských po jejich pokolení. ⁴³ I pravil Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi: toto jest nařízení o [oběti] Pesachu. Žádný cizozemec nesmí z ní jísti; ⁴⁴ ale každý služebník může, za peníze koupený, když jsi ho obřezal, pak smí z ní jísti. ⁴⁵ Cizinec usedlý a najatý dělník nesmí z ní jísti. ⁴⁶ V jednom domě má býti snědena a nevynes nic z masa z domu ven; nezlámejte kosti její. ⁴⁷ Celá obec Jisraelská ať připraví ji [oběť Pesachu]. ⁴⁸ A bude-li přebývati u tebe cizinec a chce-li konati [oběť] Pesach Hospodinu, má býti každý jeho mužský obřezán, pak ať přiblíží se, aby připravil ji [oběť Pesachu], a bude [pokládán] jako domorodec země; ale žádný neobřezaný nesmí z ní jísti. ⁴⁹ Totéž ustanovení nechť platí pro domorodce a pro cizince, jenž přebývá mezi vámi. ⁵⁰ I učinili všickni synové Jisraelští, jak byl přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi, tak učinili. ⁵¹ A stalo se právě tohoto dne, že vyvedl Hospodin syny Jisraelské ze země egyptské v jejich zástupech.

Kapitola XIII.

¹ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ² zasvěť mi každé prvorozené; vše, co [po prvé] otevírá mateřské lůno u synů Jisraelských, u lidí a u dobytčat, náleží mně. ³ I řekl Mojžíš lidu: pamatujte na tento den, kterého jste vyšli z Egypta, z domova otroctví, neboť silnou rukou vyvedl vás Hospodin odtud: nebudiž pojídáno ničeho kvašeného. ⁴ Dnes vycházíte, v měsíci Abíb [zralých klasů]. ⁵ A když přivede tě Hospodin do země Kenaanského, Chetského, Emorského, Chivského a Jebusského, kterou slíbil [přísahou] otcům tvým, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem: pak vykonávej tuto službu v tomto měsíci. ⁶ Po sedm dnů budeš jísti nekvašené chleby a dne sedmého jest slavnost [zasvěcená] Hospodinu. ⁷ Nekvašené chleby buďtež pojídány po sedm dnů a nebudiž viděno u tebe nic kvašeného a nebudiž u tebe viděno kvasu v celém území tvém. ⁸ A vypravuj synu svému tohoto dne a řekni: [to se děje] pro to, co pro mne Hospodin učinil, když jsem vyšel z Egypta. ⁹ A budiž ti to znamením na ruce tvé a památkou [na čele] mezi očima tvýma, aby bylo učení Hospodinovo v ústech tvých, že silnou rukou vyvedl tě Hospodin z Egypta. ¹⁰ Zachovávej toto ustanovení v určený čas [jeho] od roku do roku. ¹¹ A když uvede tě Hospodin do země Kenaanského, jak přísahal tobě a otcům tvým, a dá ti ji: ¹² předej vše, co po prvé otvírá lůno matky, Hospodinovi, a každé první vržení dobytka, které budeš míti, co je mužského rodu, náleží Hospodinovi. ¹³ A každého prvorozeného osla vykup jehnětem; nevykoupíš-li ho, zlom mu šíji; ale každého prvorozeného člověka u synů svých vykup [penězi]. ¹⁴ I stane se, když se tě bude tázati syn tvůj v budoucnosti a řekne: co to znamená? Odpověz mu: silnou rukou vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu otroctví. ¹⁵ A stalo se, když Farao se zatvrdil a [nechtěl] nás propustiti, že pobil Hospodin každého prvorozeného v zemi egyptské, od prvorozeného člověka až do prvorozeného dobytčete: proto obětuji Hospodinu vše, co po prvé otvírá lůno matky, co je mužského rodu, avšak každého prvorozeného syna svého vykupuji. ¹⁶ A budiž to znamením na ruce tvé a čelní páskou [čelenkou] mezi očima tvýma, že silnou rukou vyvedl nás Hospodin z Egypta. ¹⁷ I stalo se, když propustil Farao lid, že nevedl je Bůh po cestě zemí Filištínských, která jest blízká, neboť myslil Bůh, že by litoval lid, kdyby viděli, [že nastane] válka, a navrátili by se do Egypta. ¹⁸ Vedl tedy Bůh lid oklikou, cestou do pouště, k moři rákosovému, a ozbrojeni vytáhli synové Jisraelští ze země egyptské. ¹⁹ I vzal Mojžíš s sebou kosti Josefovy, neboť přísahou zavázal syny Jisraelské a řekl: rozpomene se na vás Bůh, pak vyneste kosti mé odtud s sebou. ²⁰ Táhli tedy ze Sukot a utábořili se v Etamu na kraji pouště. ²¹ A Hospodin kráčel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, a v noci v sloupu ohnivém, aby jim svítil, aby mohli jíti ve dne i v noci. ²² A nezmizel sloup oblakový ve dne ani sloup ohnivý v noci před lidem.

Kapitola XIV.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: ² mluv k synům Jisraelským, aby se obrátili a utábořili se před Pi-Hachirotem [pikeheret], mezi Migdolem [Mektar] a mořem, před Baal-Cefonem, naproti němu položíte se táborem u moře. ³ I řekne Farao o synech Jisraelských: zbloudili v zemi, sevřela je poušť. ⁴ A zatvrdím srdce Faraona, aby je pronásledoval, pak se proslavím na Faraonovi a na celém vojsku jeho, a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A učinili tak. ⁵ Když bylo zvěstováno králi egyptskému, že uprchl lid, změnilo se smýšlení Faraona a jeho služebníků proti lidu a pravili: co jsme to učinili, že jsme propustili Jisraele, aby nám [již] nesloužil. ⁶ I zapřáhl do vozu svého a vzal lid svůj s sebou. ⁷ A vzal šest set vozů vybraných a všechny vozy egyptské a tři válečníky na každém z nich. ⁸ I zatvrdil Hospodin srdce Faraona, krále egyptského, takže pronásledoval syny Jisraelské. Synové Jisraelští však vyšli rukou vztaženou. ⁹ Egypťané pronásledovali je a dohonili je, když se utábořili u moře: všickni koně a vozy Faraonovy a jezdci a vojsko jeho u Pi-Hachirotu před Baal-Cefonem. ¹⁰ Když Farao se blížil, pozdvihli synové Jisraelští očí svých, a hle Egypťané táhnou za nimi; i báli se velmi a volali synové Jisraelští k Hospodinu [o pomoc], ¹¹ a řekli Mojžíšovi: snad proto, že by nebylo hrobů v Egyptě, jsi nás vzal, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi nás vyvedl z Egypta? ¹² Zda-li není to to slovo, co jsme ti pravili v Egyptě řkouce: nech nás, budeme sloužiti Egypťanům! neboť raději budeme sloužiti Egypťanům, než abychom zemřeli na poušti. ¹³ I řekl Mojžíš lidu: nebojte se, zůstaňte státi a vizte pomoc Hospodinovu, kterou prokáže vám dnes, neboť jak vidíte Egypťany dnes, tak neuzříte jich nikdy více. ¹⁴ Hospodin bude bojovati za vás, vy pak zmlkněte. ¹⁵ I pravil Hospodin Mojžíšovi: proč voláš ke mně? řekni synům Jisraelským, aby se dali na pochod. ¹⁶ Ty pak pozvedni svou hůl a vztáhni svou ruku nad moře a rozděl je a půjdou synové Jisraelští uprostřed moře po suchu. ¹⁷ Já však, hle, zatvrdím srdce Egypťanů, aby vešli za nimi a proslavím se na Faraonovi a na veškerém jeho vojsku, na jeho vozích a na jeho jezdcích. ¹⁸ A poznají Egypťané, že já jsem Hospodin, až se proslavím na Faraonovi, na vozích jeho a na jezdcích jeho. ¹⁹ I odešel anděl Boží, jenž kráčel před táborem Jisraelským a šel za nimi, a ustoupil sloup oblakový, [který byl] před nimi a zastavil se za nimi; ²⁰ a stanul mezi táborem egyptským a táborem Jisraelským. I byl [zde] oblakem a tmou a [tam] osvěcoval noc, a nepřiblížil se jeden [tábor] ke druhému [táboru] po celou noc. ²¹ I vztáhl Mojžíš ruku svou nad moře a Hospodin hnal moře zpět prudkým východním větrem celou noc a vysušil moře a vody se rozdělily. ²² I kráčeli synové Jisraelští uprostřed moře po suchu a voda byla jim [jako] zeď po pravici jejich a po levici jejich. ²³ Egypťané však pronásledovali [je] a šli za nimi, všichni koně Faraónovi, vozy jeho a jezdci jeho, doprostřed moře. ²⁴ I bylo v době ranní hlídky [když rozbřesklo se], tu pohleděl Hospodin na tábor egyptský v sloupě ohnivém a oblakovém a uvedl tábor egyptský ve zmatek. ²⁵ A odňal kolo vozů jeho a vedl jej stěží. Tu pravili Egypťané: utíkejme před Jisraelem, neboť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům. ²⁶ I pravil Hospodin Mojžíšovi: vztáhni ruku svou nad moře, a vrátí se vody na Egypťany, na vozy a na jezdce jejich. ²⁷ I vztáhl Mojžíš svou ruku nad moře a vrátilo se moře z rána do svého proudu. Egypťané však utíkali mu vstříc. Tak vehnal Hospodin Egypťany do moře. ²⁸ Vrátily se vody a pokryly vozy a jezdce všeho vojska Faraonova, kteří vkročili za nimi do moře; nezůstal z nich ani jeden. ²⁹ Synové Jisraelští však šli po suchu uprostřed moře a vody byly jim [jako] zeď po pravici a po levici jejich. ³⁰ I pomohl Hospodin onoho dne Jisraeli z moci Egypťanů a Jisrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. ³¹ I viděl Jisrael velikou moc, kterou vykonal Hospodin na Egypťanech, a bál se lid Hospodina a důvěřoval v Hospodina a v Mojžíše, služebníka jeho.

Kapitola XV.

¹ Tehdy zpíval Mojžíš a synové Jisraelští tuto píseň Hospodinu a pravili řkouce: Zpívati budu Hospodinu, neboť velmi vznešeným jest, koně a jezdce jeho uvrhl do moře. ² Silou mou a písní [mou] jest Hospodin, přispěl mi ku pomoci. On jest Bohem mým a budu ho slaviti, Bohem otce mého a budu ho velebiti. ³ Hospodin jest bojovníkem, Hospodin jest jméno jeho. ⁴ Vozy Faraonovy a vojsko jeho uvrhl do moře, a nejlepší bojovníci jeho byli uvrženi do moře rákosového. ⁵ Propasti přikryly je, klesli do hlubin jako kámen. ⁶ Pravice tvá, Hospodine, je proslavena silou, pravice tvá, Hospodine, drtí nepřítele. ⁷ Velikou vznešeností svou rozdrtíš odpůrce své, sesíláš hněv svůj, stráví je jako strniště. ⁸ Dechem hněvu tvého nakupily se vody, zastavily se proudy jako hráz, ztrnuly propasti uvnitř moře. ⁹ Řekl nepřítel: stíhati budu, dohoním, rozdělím kořist, nasytí se jimi duše má, vytasím meč svůj, vyhladí je ruka má. ¹⁰ Povanul jsi dechem svým, přikrylo je moře, klesli jako olovo do mocných vod. ¹¹ Kdo jest jako ty mezi mocnými, Hospodine, kdo jest jako ty, proslavený svatostí? Uctíván chválami, divotvorný! ¹² Vztáhl jsi pravici svou, pohltila je země. ¹³ Provázíš milostí svou lid tento, [který] jsi vykoupil, vedeš [jej] mocí svou k posvátnému sídlu svému. ¹⁴ Slyšeli o tom národové, chvějí se, hrůza pojala obyvatele Filišteje. ¹⁵ Tehdy ulekli se knížata Edomští, mocné Moabské zachvátil strach, rozplývati se budou [strachem] všichni obyvatelé Kenaanští. ¹⁶ Padne na ně bázeň a strach, pro velikost ramene tvého umlknou jako kámen, až přejde lid tvůj, Hospodine, až přejde lid tento, [kterého] získal jsi. ¹⁷ Uvedeš je a vštěpíš je na horu majetku tvého, na místě, které jsi učinil sídlem svým, Hospodine! ve svatyni, Pane, kterou upravily ruce tvé. ¹⁸ Hospodin bude královati na věky věkův. ¹⁹ Neboť když vjeli koně Faraonovi s vozy jeho a jezdci jeho do moře, uvrhl Hospodin na ně vody moře, ale synové Jisraelští kráčeli po suchu uprostřed moře. ²⁰ I vzala Mirjam, prorokyně, sestra Aharonova, buben do ruky své, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a v rejích. ²¹ I zapěla jim Mirjam: Zpívejte Hospodinu, neboť velmi vznešený jest, koně a jezdce jeho uvrhl do moře. ²² I kázal Mojžíš Jisraelitům, aby odtáhli od moře rákosového a táhli do pouště Šúr; šli tři dny pouští a nenalezli vody. ²³ Pak přišli do Mary, ale nemohli píti vodu z Mary, neboť byla hořká, proto zváno bylo jméno její Mara [hořkost]. ²⁴ I reptal lid proti Mojžíšovi a řekl: co budeme píti? ²⁵ On však volal k Hospodinu a Hospodin ukázal mu dřevo, [které] hodil do vody, a voda sesládla. Tam dal [Hospodin] mu [lidu] zákon a právo a tam zkoušel ho, ²⁶ a pravil: budeš-li poslouchati hlasu Hospodina, Boha svého, a budeš-li činiti, co jest správné v očích jeho, a nakloníš-li ucho své přikázáním jeho a budeš-li dbáti jeho zákonů, pak nesešlu na tebe žádnou nemoc, kterou jsem seslal na Egypt, neboť já jsem Hospodin, lékař tvůj. ²⁷ Pak přišli do Élimu, a tam bylo dvanáct pramenů vody a sedmdesát palem, a tábořili tam u vody.

Kapitola XVI.

¹ Pak odtáhli od Élimu a přišla celá obec synů Jisraelských na poušť Sin, která jest mezi Élimem a Sínajem, patnáctého dne druhého měsíce po odchodu svém ze země egyptské. ² Tu reptala celá obec synů Jisraelských proti Mojžíšovi a proti Aharonovi na poušti. ³ A pravili jim synové Jisraelští: Kéž bychom byli zemřeli rukou Hospodinovou v zemi egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídali chleba do sytosti; neboť vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste usmrtili všecko toto shromáždění hladem! ⁴ Tu pravil Hospodin Mojžíšovi: hle, jako déšť sešlu vám chléb s nebe, ať vychází lid a sbírá to, co spotřebuje každého dne, abych ho zkoušel, zda bude kráčeti [po cestě] učení mého, či ne. ⁵ Dne šestého pak ať připravují, co přinesou: bude toho dvakrát tolik, co nasbírají každého dne. ⁶ I pravil Mojžíš a Aharon všem synům Jisraelským: večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás ze země egyptské, ⁷ a ráno uzříte vznešenost Hospodinovu, neboť slyšel reptání vaše proti Hospodinu — ale co jsme my, že reptáte proti nám? ⁸ I pravil Mojžíš [dále]: když dá vám Hospodin večer maso k jídlu a ráno chléb do syta, [poznáte] že slyšel Hospodin reptání vaše, kterýmž reptáte proti němu; ale co jsme my? Vaše reptání není proti nám, nýbrž proti Hospodinu. ⁹ A pravil Mojžíš Aharonovi: řekni celé obci synů Jisraelských: předstupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání. ¹⁰ I stalo se, že když mluvil Aharon k celé obci synů Jisraelských a oni se obrátili k poušti: že se ukázala vznešenost Hospodina v oblaku. ¹¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: ¹² Slyšel jsem reptání synů Jisraelských; mluv k nim a řekni: k večeru budete jísti maso a ráno budete nasyceni chlebem, a poznáte, že já jsem Hospodin, Bůh váš. ¹³ A bylo na večer, tu přiletěly křepelky a pokryly tábor; ráno pak byla vrstva rosy kolem tábora. ¹⁴ A když se povznesla [vypařila] vrstva rosy, tu bylo na povrchu pouště drobného zrnitého [cosi], drobného jako jíní na zemi. ¹⁵ Když to viděli synové Jisraelští, pravili, jeden druhému: man hu [co jest to], neboť nevěděli, co to jest. Tu pravil jim Mojžíš: to jest ten chléb, který dal vám Hospodin k jídlu. ¹⁶ Toť jest to, o čem přikázal Hospodin: nasbírejte z toho, každý podle toho, [kolik stačí] k jídlu: ómer [měřici] na [každou] hlavu, podle počtu osob vašich, ať vezme každý pro ty, kteří jsou v jeho stanu. ¹⁷ I učinili tak synové Jisraelští a nasbírali, jedni více, druzí méně. ¹⁸ Ale když měřili na [míru] ómer, neměl více ten, který nasbíral mnoho, a kdo nasbíral málo, neměl méně; každý nasbíral podle toho, co mohl snísti. ¹⁹ Tu pravil jim Mojžíš: ať nikdo nic z toho nenechává do rána. ²⁰ Ale neposlechli Mojžíše a někteří nechali si z toho až do rána, i zčervivělo a zapáchalo. I rozhněval se na ně Mojžíš. ²¹ Sbírali ji [manu] každého rána, každý dle toho, co spotřeboval k jídlu; když však slunce pálilo, rozpouštěla se. ²² Dne šestého pak nasbírali pokrmu dvojnásobně, dva ómery na jednu [osobu]. Tu přišli všichni náčelníci obce a oznámili to Mojžíšovi. ²³ [Mojžíš] řekl jim: to jest, co pravil Bůh: den odpočinutí svatá sobota [zasvěcena] Hospodinu bude zítra; co chcete péci, pečte [dnes] a co chcete vařiti, vařte [dnes] a vše, co zbude, uložte si a uschovejte až do rána. ²⁴ Uložili jej tedy až do rána, jak přikázal Mojžíš, a nezapáchal, ani červa nebylo v něm, ²⁵ Tu pravil Mojžíš: jezte to dnes, neboť sobota jest dnes [zasvěcena] Hospodinu; dnes toto nenaleznete na poli. ²⁶ Šest dní sbírejte ji [manu], ale dne sedmého jest sobota, nebude žádné [many] v ten [den]. ²⁷ I stalo se dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, ale nenalezli [ničeho]. ²⁸ Tu pravil Hospodin Mojžíšovi: jak dlouho budete se zdráhati zachovávati příkazy mé a nauky mé? ²⁹ Vizte, že Hospodin dal vám sobotu, proto dává vám šestého dne chléb na dva dny; zůstaňte, každý na svém místě [doma], nechť nikdo nevychází ze svého obydlí dne sedmého. ³⁰ A odpočinul lid dne sedmého. ³¹ Nazval pak dům Jisraelský jméno jeho [toho pokrmu] mana; byl bílý jako símě koriandrové a měl chuť jako koláč s medem. ³² Tu pravil Mojžíš: to jest, co přikázal Hospodin: plný ómer z toho budiž uschován pro pokolení vaše, aby viděla chléb, který jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl ze země egyptské. ³³ Pak řekl Mojžíš Aharonovi: vezmi džbán a dej do něho plný ómer many a polož ji před Hospodinem, aby byla uschována pro vaše pokolení. ³⁴ Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, [tak] položil ji Aharon před [schránkou] svědectví, aby se [tam] uschovávala. ³⁵ A synové Jisraelští jedli manu čtyřicet let, až přišli do obydlené země; jedli manu, až přišli ke hranicím země Kenaanské. ³⁶ A ómer jest desátý díl [míry] Éfy.

Kapitola XVII.

¹ I vytáhla celá obec synů Jisraelských z pouště Sin cestami svými, na rozkaz Hospodinův, a tábořili v Refidim, a nebylo vody, aby mohl lid píti. ² Tu se hádal lid s Mojžíšem; řekli: dejte nám vodu, abychom se napili. I pravil jim Mojžíš: proč se hádáte se mnou? Proč pokoušíte Hospodina? ³ Když však žíznil tam lid po vodě, reptal lid proti Mojžíšovi a pravil: proč jsi nás vyvedl z Egypta, abys umořil mne a děti mé a dobytek můj žízní? ⁴ Tu volal Mojžíš k Hospodinu a pravil: co mám učiniti lidu tomuto? Málem by mne ukamenovali. ⁵ I řekl Hospodin Mojžíšovi: jdi před lidem a vezmi s sebou [některé] ze starších Jisraelských a hůl svou, kterou jsi udeřil do řeky, vezmi do ruky své a jdi! ⁶ Hle, já budu státi před tebou tam na skále na Chorebu; udeříš do skály, a vytryskne z ní voda a lid bude píti. Mojžíš učinil tak před očima starších Jisraelských. ⁷ Nazval pak jméno místa: Masa a Meriba [pokušení a hádka], poněvadž se hádali synové Jisraelští a poněvadž pokoušeli Hospodina řkouce: zdali pak jest Hospodin mezi námi neb ne? ⁸ Poté přišel Amalék a bojoval s Jisraelem v Refidim. ⁹ I pravil Mojžíš Jehošuovi: vyvol nám muže a vytáhni, bojuj proti Amalékovi; zítra postavím se na vrchol pahorku s holí Boží v ruce své. ¹⁰ A učinil Jehošua, jak mu pravil Mojžíš, aby bojoval proti Amalékovi, a Mojžíš, Aharon a Chur vystoupili na vrchol pahorku. ¹¹ I stalo se: když pozvedl Mojžíš ruku svou, vítězil Jisrael, a když nechal klesnouti ruku svou, vítězil Amalék. ¹² Ale ruce Mojžíšovy umdlely, i vzali kámen, podložili mu [jej], a on se naň posadil, a Aharon a Chur podepírali ruce jeho, jeden z jedné strany a druhý z druhé strany. Tak byly vytrvalé ruce jeho až do západu slunce. ¹³ I porazil Jehošua Amaléka a lid jeho ostřím meče. ¹⁴ I řekl Hospodin Mojžíšovi: zapiš to na památku do knihy a vlož [to] do uší Jehošua, že vyhladím památku Amalékovu pod nebem. ¹⁵ Vystavěl pak Mojžíš oltář a nazval jméno jeho: „Hospodin jest mým praporem“; ¹⁶ a řekl: ruku [k přísaze] k trůnu Božímu. Boj Hospodinův proti Amalékovi od pokolení do pokolení!

Kapitola XVIII.

¹ Když uslyšel Jitro, kněz midjanský, tchán Mojžíšův, všecko, co učinil Bůh Mojžíšovi a Jisraeli, lidu svému, že vyvedl Hospodin Jisraele z Egypta, ² vzal Jitro, tchán Mojžíšův, Ciporu, manželku Mojžíšovu, kterou poslal [Mojžíš] zpět [domů], ³ a dva syny její, z nichž jeden se jmenoval Geršom, neboť pravil [Mojžíš]: cizincem byl jsem v cizí zemi, ⁴ a druhý se jmenoval Eliézer, neboť [pravil] Bůh otce mého jest mi ku pomoci a zachránil mne od meče Faraonova. ⁵ I přišel Jitro, tchán Mojžíšův, jeho synové a žena jeho k Mojžíšovi na poušť, kde tábořil u hory Boží, ⁶ a vzkázal Mojžíšovi: já, tchán tvůj Jitro, přicházím k tobě, a manželka tvá a oba její synové s ní. ⁷ Tu vyšel Mojžíš svému tchánovi vstříc, poklonil se a políbil ho a tázal se jeden druhého, jak se daří, a vešli do stanu. ⁸ I vypravoval Mojžíš tchánovi svému o všem, co učinil Hospodin Faraonovi a Egypťanům pro Jisraele, o veškeré svízeli, která je potkala na cestě, a že je Hospodin zachránil, ⁹ Tu se radoval Jitro ze všeho dobrého, které Hospodin prokázal Jisraeli, že ho zachránil z moci Egypťanů. ¹⁰ A pravil Jitro: pochválen budiž Hospodin, jenž vás zachránil z moci Egypta a z moci Faraonovy, jenž zachránil lid z moci Egypťanů. ¹¹ Nyní vím, že mocnější jest Hospodin než všickni bohové, neboť [stihlo je] to, co páchali na nich. ¹² A vzal Jitro, tchán Mojžíšův [ovce a obětoval] Bohu celooběť a oběti [k jídlu], i přišli Aharon a všickni starší Jisraelští, aby pojedli s tchánem Mojžíšovým před Bohem. ¹³ Nazítří pak usedl Mojžíš, aby soudil lid, a lid stál před Mojžíšem od rána až do večera. ¹⁴ Když viděl tchán Mojžíšův všecko, co on koná pro lid, pravil: co tu činíš pro lid? Proč zasedáš sám a všechen lid stojí před tebou od rána do večera? ¹⁵ I řekl Mojžíš tchánovi svému: protože přichází lid ke mně tázat se Boha: ¹⁶ mají-li věc [spornou], přichází ke mně a soudím mezi jedním a soudruhem jeho a oznamuji zákony Boha a nauky jeho. ¹⁷ Tchán Mojžíšův pravil mu: to, co činíš, není dobré. ¹⁸ Unavíš se, ty i tento lid, který jest s tebou, neboť příliš těžká jest pro tebe ta věc, nemůžeš ji zastati sám. ¹⁹ Tož poslechni hlasu mého, poradím ti a Bůh bude s tebou. Buď ty lidu [zástupcem] před Bohem a přinášej [důležitější] věci před Boha, ²⁰ a vysvětluj jim zákony a nauky, oznamuj jim cestu, po které mají kráčeti, a skutek, který mají konati. ²¹ Ty však vyhlédni si ze všeho lidu muže zdatné, bohabojné, muže pravdy [milovné], kteří nenávidí zisk a ustanov [je] nad nimi [nad lidem] za náčelníky nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti: ²² ať soudí lid každého času, a budiž [tak]: každou důležitou věc nechť přednesou tobě a každou malou věc ať soudí sami tak si ulehčíš, když oni ponesou [břímě] s tebou. ²³ Učiníš-li tuto věc, a přikáže-li [ji] tobě Bůh, budeš moci obstáti a také všechen lid vrátí se k místu svému v míru. ²⁴ I uposlechl Mojžíš hlasu svého tchána a učinil všechno, co [ten] pravil; ²⁵ a vyvolil Mojžíš z celého Jisraele zdatné muže a ustanovil je pohlaváry nad lidem, náčelníky nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad desíti; ²⁶ a [tito] soudili lid každého času. Důležitou věc předložili Mojžíšovi a každou malou věc soudili sami. ²⁷ Potom propustil Mojžíš tchána svého a [ten] se vrátil do země své.

Kapitola XIX.

¹ Třetího měsíce po odchodu synů Jisraelských ze země egyptské, v ten den přišli na poušť Sinajskou. ² Vytáhli [totiž] z Refidimu, přišli na poušť Sinajskou a tábořili na poušti. Tam tábořil Jisrael naproti hoře. ³ Mojžíš pak vystoupil k Bohu, a volal k němu Hospodin s hory řka: takto mluv k domu Jaakobovu a zvěstuj synům Jisraelským: ⁴ Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům, že jsem vás nesl na křídlech orličích a že jsem vás přivedl k sobě. ⁵ A nyní, budete-li poslouchati hlasu mého a budete-li zachovávati smlouvu mou, budete mi zvláštním majetkem mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. ⁶ Vy však budete mi říší kněží a národem svatým. To jsou slova, která mluviti budeš k synům Jisraelským. ⁷ I přišel Mojžíš a svolal starší lidu a předložil jim všecka slova tato, která mu přikázal Hospodin. ⁸ I odpověděl všechen lid jednohlasně a pravil: všecko, co Hospodin řekl, budeme konati. Mojžíš oznámil pak slova lidu Hospodinu. ⁹ A pravil Hospodin Mojžíšovi: hle, přicházím k tobě v hustém mraku, aby slyšel lid, když mluvím s tebou, a aby důvěřovali také v tebe na vždy. Zvěstoval tedy Mojžíš slova lidu Hospodinu, ¹⁰ a Hospodin pravil Mojžíšovi: jdi k lidu a posvěť je dnes a zítra; ať vyperou roucha svá, ¹¹ a ať jsou připraveni na třetí den, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj. ¹² Vymez kolem lidu hranice a řekni: chraňte se vystoupiti na horu a dotknouti se jejího úpatí. Každý, kdo se dotkne hory, bude usmrcen. ¹³ žádná ruka nesmí se jí dotknouti; neboť bude ukamenován nebo zastřelen, ať je to dobytče nebo člověk, nesmí zůstati na živu. Teprve až zazní roh [beraní], nechť vstoupí oni na horu. ¹⁴ Sestoupil tedy Mojžíš s hory k lidu; posvětil lid a [oni] vyprali roucha svá. ¹⁵ I řekl lidu: buďte připraveni na třetí den, nepřibližujte se k žádné ženě. ¹⁶ I bylo třetího dne, když nastalo jitro, tu byly hromy a blesky, a hustý mrak na hoře a velmi silný zvuk šofaru [pozounu], a bázní se chvěl všechen lid, který byl v táboře. ¹⁷ Tu vyvedl Mojžíš lid z tábora Bohu vstříc, a oni postavili se u paty hory. ¹⁸ A celá hora Sinaj [byla zahalena v] kouř, poněvadž sestoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval z ní kouř jako kouř z pece, a celá hora velice se třásla. ¹⁹ I zesiloval se zvuk pozounu čím dále tím více. Mojžíš mluvil a Bůh odpověděl mu hlasitě. ²⁰ I sestoupil Hospodin na horu Sinaj, na vrchol hory, a zavolal Hospodin Mojžíše na vrchol hory, a Mojžíš vystoupil. ²¹ Tu řekl Hospodin Mojžíšovi: sestup, varuj lid, aby nerozbořili [meze] a neprodrali se k Hospodinu, aby spatřili [ho], sice jich velký počet padne. ²² A také kněží, kteří přistupují k Hospodinu. ať posvětí se, aby se neobořil Hospodin na ně. ²³ I pravil Mojžíš Hospodinovi: lid nemůže vystoupiti na horu Sinaj, neboť varoval jsi nás řka: ohranič horu a posvěť ji. ²⁴ Tu řekl mu Hospodin: jdi, sestup, pak vystup, ty a Aharon s tebou; kněží však a lid nechť nerozboří [nepřekročí meze], aby vystoupili k Hospodinu, aby se neobořil na ně. ²⁵ Sestoupil tedy Mojžíš k lidu a řekl jim to.

Kapitola XX.

¹ I pravil Bůh všecka slova tato: ² Já Hospodin jsem Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví. ³ Nebudeš míti jiného boha před tváří mou. ⁴ Neuděláš si tesané [modly] ani jakékoli podoby toho, co jest na nebi nahoře a co jest na zemi dole a co jest ve vodě pod zemí; ⁵ nebudeš se jim klaněti, ani jim sloužiti, neboť já Hospodin, Bůh tvůj, jsem Bůh horlivý, jenž pamatuje na vinu otců u synů, u třetího a u čtvrtého pokolení, u těch, kteří mne nenávidí ⁶ ale prokazuje milost do tisícího pokolení těm, kteří mne milují a zachovávají přikázání má. ⁷ Nevyslovíš jména Hospodina, Boha svého, nadarmo, neboť Hospodin nezprošťuje viny toho, kdo vysloví jméno jeho nadarmo. ⁸ Pomni dne sabatu [odpočinku], abys jej světil. ⁹ Šest dní budeš pracovati a konati veškerou práci svou, ¹⁰ ale den sedmý jest [dnem] odpočinku, [posvěcený] Hospodinu, Bohu tvému: nebudeš konati žádné práce, ani ty, ani syn tvůj, ani dcera tvá, ani služebník tvůj, ani služka tvá, ani dobytek tvůj, ani cizinec tvůj, který [jest] v branách tvých. ¹¹ Neboť šest dnů tvořil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, co jest v nich, a odpočíval dne sedmého; proto požehnal Hospodin dnu sobotnímu a posvětil jej. ¹² Cti otce svého a matku svou, aby dlouho trvaly dnové tvoji na zemi, kterou Hospodin, Bůh tvůj, tobě dává. ¹³ Nezavraždíš. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevypovídej proti bližnímu svému [jako] svědek lživý. ¹⁴ Nezatoužíš po domě bližního svého. Nezatoužíš po manželce bližního svého, ani po volu a oslu jeho, po ničem, což náleží bližnímu tvému. ¹⁵ Všechen lid pozoroval hromy a blesky a zvuk šófaru [pozounu] a horu kouřicí; lid [to] viděl, chvěli se a stanuli opodál. ¹⁶ A řekli Mojžíšovi: mluv ty s námi a budeme naslouchati, ale nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli. ¹⁷ I řekl Mojžíš lidu: nebojte se! Neboť, aby vás zkoušel, přišel Bůh, a aby byla bázeň před ním před tváří vaší, abyste nehřešili. ¹⁸ Zůstal tedy lid státi povzdálí. Mojžíš však přistoupil ke mraku, ve kterém byl Bůh. ¹⁹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: takto řekni synům Jisraelským: viděli jste, že s nebe mluvil jsem s vámi. ²⁰ Neudělejte vedle mne stříbrných bohů a zlatých bohů neudělejte si. ²¹ Oltář ze země udělej mi a obětuj na něm své celooběti a své oběti mírové, brav svůj a skot svůj. Na každém místě, na kterém dám připomínati jména svého, přijdu k tobě a požehnám ti. ²² Jestliže však mi uděláš oltář z kamenů, nezasazuj je otesané, neboť budeš-li mávati mečem [železem] nad ním, znesvětíš jej. ²³ A nevystupuj po stupních na oltář můj, aby se neodkryla tvá nahota na něm.

Kapitola XXI.

¹ A tato jsou práva, která jim předložíš: ² Koupíš-li služebníka hebrejského, bude sloužiti šest let, ale sedmého [roku] odejde na svobodu zdarma [bez výkupného]. ³ Přišel-li sám, ať odejde sám; byl-li ženat, ať odejde s ním žena jeho. ⁴ Dal-li mu jeho pán ženu a porodila-li mu syny nebo dcery, nechť zůstane žena s dětmi svými u pána svého a on sám odejde. ⁵ Jestliže však řekne služebník: miluji pána svého, ženu svou a děti své, neodejdu na svobodu: ⁶ přivede ho pán jeho k [soudcům] Božím a přivede ho ke dveřím nebo k veřeji [soudu] a jeho pán propíchne mu ucho šídlem a bude mu sloužiti navždy. ⁷ Prodá-li někdo svou dceru za služku, neodejde, jak odcházejí služebníci. ⁸ Nelíbí-li se pánu svému, který ji pro sebe určil [k manželství], nechť dovolí jí vykoupiti se, ale nemá moci prodati ji cizím lidem, poněvadž zklamal ji. ⁹ Jestliže určí ji pro syna svého [za ženu], nechť s ní naloží podle práva dcer; ¹⁰ vezme-li si [ještě] jinou [ženu], nesmí ji zkrátiti ve stravě, v šatech a souloži. ¹¹ Nesplní-li jí však toto trojí, pak nechť vyjde [ona] zdarma, bez výkupného. ¹² Kdo bije člověka, tak, že [tento] umře, budiž usmrcen. ¹³ Kdo však mu neukládal o život, nýbrž Bůh mu to poslal do rukou, ustanovím ti místo, kam může uprchnouti. ¹⁴ Jednal-li však někdo úmyslně proti bližnímu svému tak, aby ho lstivě zavraždil; od oltáře mého odveď ho, aby zemřel. ¹⁵ A kdo bije otce svého nebo matku svou, budiž usmrcen. ¹⁶ A kdo ukradne člověka a prodá ho, nebo byl-li nalezen u něho, budiž usmrcen. ¹⁷ A kdo proklíná otce svého nebo matku svou, budiž usmrcen. ¹⁸ A jestliže se hádají muži a udeří-li jeden druhého kamenem nebo pěstí a tento [sice] nezemře, ale padl [nemocen] na lůžko: ¹⁹ povstane-li pak a bude choditi venku o berlách, bude zproštěn trestu ten, který [ho] uhodil, nahradí mu pouze co promeškal a ať dá ho vyléčiti. ²⁰ Udeří-li někdo služebníka svého nebo služku svou holí, takže zemřel pod rukama jeho, budiž pomstěn. ²¹ Jestliže však zůstane na živu jeden den nebo dva dny, nebude pomstěn, neboť on jest majetkem jeho. ²² Hádají-li se mužové a udeří ženu těhotnou, takže potratí, ale jinak nestala se [jí] nehoda, budiž potrestán [peněžitou pokutou], jak mu uloží manžel ženy, ale on dá [odškodné] jen podle usnesení soudců. ²³ Stala-li se však nehoda, pak dej život za život, ²⁴ oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, ²⁵ spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, bouli za bouli. ²⁶ Udeří-li někdo služebníka svého do oka anebo služku svou do oka a zničí je, ať propustí ho na svobodu za oko jeho; ²⁷ a jestliže vyrazí zub služebníka svého nebo zub služky své, ať, propustí ho na svobodu za zub jeho. ²⁸ Potrká-li vůl muže nebo ženu, takže zemře, budiž vůl ukamenován a jeho masa nesmí se požívati, ale majitel vola jest prost trestu. ²⁹ Byl-li však vůl trkavým od včerejška a předvčerejška, a majitel jeho byl varován a [přece] nehlídal ho, a [nyní] usmrtil muže nebo ženu, pak budiž vůl ukamenován a také majitel jeho má býti usmrcen; ³⁰ bude-li mu však uložena pokuta, nechť dá výkupné za život svůj, kolik mu bylo uloženo. ³¹ Potrká-li buď syna nebo dceru, budiž s ním naloženo dle práva tohoto. ³² Potrká-li vůl služebníka nebo služku, ať dá [majitel vola] třicet šekelů stříbrných pánu jeho a vůl budiž ukamenován. ³³ Odkryje-li někdo jámu nebo vykopá-li někdo jámu a nepřikryje ji a spadne do ní vůl nebo osel: ³⁴ majitel jámy ať zaplatí, peníze [v ceně vola] ať nahradí majiteli jeho a mrtvé [zvíře] bude mu patřiti. ³⁵ Potrká-li něčí vůl vola souseda jeho, takže zemře, ať prodají vola živého a rozdělí se na polovic o [stržené] peníze a také o mrtvého [vola] ať se rozdělí na polovic. ³⁶ Bylo-li však známo, že to byl vůl trkavý od včerejška a předvčerejška a majitel jeho nehlídal ho: nechť zaplatí, vola za vola a mrtvý [vů1] bude mu patřiti. ³⁷ Ukradne-li někdo vola nebo jehně a zabije-li je nebo prodá-li je, ať zaplatí pět dobytčat za vola a čtyři ovce za jehně.

Kapitola XXII.

¹ Bude-li zloděj přistižen při vloupání a bude zbit, takže zemře, není pro něho krevní viny; ² vyšlo-li však slunce nad ním [stalo-li se to bílého dne], jest krevní vina pro něho; ať zaplatí [zloděj odškodné], nemá-li [peněz], bude prodán [za otroka] pro krádež svou. ³ Nalezne-li se však u něho ukradená věc, buď vůl nebo osel, nebo jehně [ještě] živé, ať zaplatí [jen] dvojnásobně. ⁴ Dá-li někdo spásti pole nebo vinici a to tím, že vpustil dobytče své, aby se páslo na poli jiného, ať zaplatí [odškodné] nejlepším [výtěžkem] pole svého a nejlepším výtěžkem vinice své. ⁵ Vypukne-li oheň a chytí-li trní a bude strávena [ohněm] hromada snopů nebo stojící obilí nebo pole, ať zaplatí ten, který založil požár. ⁶ Dá-li někdo bližnímu svému peníze nebo nádoby k uschování a budou-li ukradeny z domu muže: bude-li zloděj nalezen, ať zaplatí dvojnásobně; ⁷ nebude-li však zloděj nalezen, nechť přistoupí majitel domu k soudu Božímu, aby bylo zjištěno, zdali nevztáhl ruky své na majetek bližního svého. ⁸ V každé při o zpronevěru, jedná-li se o vola, o osla, o jehně, o šat, při každé ztracené věci, o které [někdo] říká: to jest to! nechť jest pře obou předložena před soudce Boží. [Ten], kterého uznají soudcové za vinného, ať zaplatí dvojnásobně bližnímu svému. ⁹ Dá-li někdo bližnímu svému osla nebo vola, nebo jehně, jakékoliv dobytče do opatrování a zemře-li nebo zmrzačí-li se nebo bylo-li odcizeno, aniž to kdo viděl, ¹⁰ nechť [rozhodne] přísaha obou před Hospodinem, že nevztáhl ruky své na majetek bližního svého, nechť přijme [tu přísahu] majitel jeho a [hlídač] nezaplatí [náhradu]. ¹¹ Bylo-li mu [hlídači] ukradeno, nechť zaplatí majiteli jeho. ¹² Bylo-li roztrháno [dravcem], ať přinese je jakožto důkaz, za roztrhané [dobytče] nemusí platiti. ¹³ Vypůjčí-li si někdo [dobytče] od bližního svého a zmrzačí-li se nebo zemře-li: nebyl-li majitel jeho přítomen, ať zaplatí; ¹⁴ byl-li však majitel jeho přítomen, nezaplatí; hlídá-li za mzdu, nechť zaplatí [škodu] ze své mzdy. ¹⁵ Svede-li někdo pannu, která není zasnoubena, a spí s ní nechť si získá ji věnem za ženu. ¹⁶ Zdráhá-li,se však otec její dáti ji mu [za ženu], nechť mu odváži tolik stříbra, kolik obnáší věno za pannu. ¹⁷ Čarodejnice nenechej na živu. ¹⁸ Každý, kdo souloží se zvířetem, budiž usmrcen. ¹⁹ Kdo obětuje bůžkům, budiž,dán do klatby. Pouze Hospodinu samému [smíš obětovati]! ²⁰ Cizince neutlačuj a neutiskuj ho, neboť cizinci byli jste v zemi egyptské. ²¹ Žádnou vdovu a žádného sirotka neutlačujte; ²² neboť bude-li volati ke mně, když ho budeš utiskovati, uslyším volání jeho, ²³ i vzplane hněv můj a usmrtím vás mečem a vaše ženy ovdoví a vaše děti osiří. ²⁴ Půjčíš-li peníze lidu mému, chudému u tebe, nebuď mu jako věřitel; neukládejte mu úroku. ²⁵ Vezmeš-li do zástavy roucho bližního svého, vrať mu je do západu slunce; ²⁶ neboť jest to jediná přikrývka jeho, jest to roucho jeho na tělo jeho; na co by ulehl? A bude-li ke mně volati [o pomoc], vyslyším [ho], neboť jsem milostiv. ²⁷ Neproklínej soudců a nezlořeč knížeti v lidu svém. ²⁸ Neodkládej [dávky] ze svého přebytku [plodů] a ze svých tekutin [vína]. Prvorozeného ze svých synů dej mně. ²⁹ Právě tak učiň s volem svým, s bravem svým, sedm dní ať zůstane u matky své, dne osmého dej jej mně. ³⁰ Buďtež mi lidmi svatými! A maso [zvířete] na poli [dravcem] roztrhaného nejezte, hoďte je psu.

Kapitola XXIII.

¹ Nepronášej pověsti lživé, nespolči se se zlosynem, abys byl svědkem násilným. ² Nenásleduj většiny ke zlému a nevypovídej v rozepři řídě se podle většiny, abys porušil [právo]. ³ Ani chudému nenadržuj v rozepři jeho. ⁴ Potkáš-li vola nepřítele svého nebo osla jeho, který bloudí, přiveď mu ho zpět. ⁵ Vidíš-li osla někoho, kdo tě nenávidí, an leží pod břemenem svým, chraň se ho opustiti; uvolni [mu] s ním. ⁶ Neporuš právo nuzného svého v jeho rozepři. ⁷ Od výroku lživého vzdaluj se a nevinného a spravedlného nezničíš, neboť neospravedlním provinělého. ⁸ Nepřijímej úplatku, neboť úplatek zaslepuje bystrozraké a překrucuje slova spravedlivých. ⁹ A cizince neutiskuj, vždyť znáte mysl cizince, neboť cizinci byli jste v zemi egyptské. ¹⁰ Po šest let budeš osévati zemi svou a sbírati úrodu její, ¹¹ ale sedmého [roku] nech ji ležeti ladem a nech ji [úrodu] ležeti, aby jedli nuzní lidu tvého a co zůstane po nich, ať stráví zvěř polní. Tak učiň se svou vinicí, se svým olivovým stromem. ¹² Šest dní konej díla svá, ale dne sedmého přestaň, aby si odpočinul vůl tvůj a osel tvůj a aby si oddechl syn služky tvé a cizinec. ¹³ A ve všem, co jsem vám řekl, mějte se na pozoru a nezmiňte se o jménu jiných bohů, nebudiž slyšeno z úst tvých. ¹⁴ Třikráte do roka budeš mi slaviti [svátky]. ¹⁵ Slavnost nekvašených chlebů zachovávej, po sedm dní budeš jísti nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v době měsíce klasů, neboť v něm vyšel jsi z Egypta; ale nedostavte se přede mne s prázdnou. ¹⁶ A slavnost žně prvotin [polních] prací tvých, co zaséváš na poli; a slavnost sbírání na sklonku roku, když sbíráš [plody] práce své s pole. ¹⁷ Třikrát do roka nechť se dostaví všichni mužští tvoji před Pána Hospodina. ¹⁸ Neobětuj při kvašeném [chlebu] krve oběti mé [Pesachové] a ať nezůstane přes noc tuk sváteční oběti mé až do rána. ¹⁹ Počátek prvotin půdy tvé přines do domu Hospodina, Boha svého. Nevař kůzle v mléku jeho matky. ²⁰ Hle, já posílám posla před tebou, aby střežil tebe na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil. ²¹ Střež se ho, a poslouchej hlasu jeho, neodporuj mu, neboť neodpustí provinění vaše, neboť jméno mé jest v něm. ²² Budeš-li však poslouchati hlasu jeho a budeš-li činiti vše, co řeknu, pak budu nepřítelem nepřátel tvých a budu utiskovatelem utiskovatelů tvých. ²³ Půjde-li tedy posel můj před tebou a přivede tě [do země] Emorského a Chetského a Perízského a Kenaanského, Chevského a Jebusského a vyhladím je: ²⁴ nekláněj se bohům jejich a nesluž jim a nečiň, jako oni činí, nýbrž rozboř je [sochy jejich] a rozbij sloupy jejich. ²⁵ Služte Hospodinu, Bohu svému, a on požehná chlebu tvému a vodě tvé a vzdálím nemoc od tebe. ²⁶ Nebude [ženy], která by potratila nebo byla neplodná v zemi tvé, počet dnů tvých naplním. ²⁷ Hrůzu před [mocí svou] pošlu před tebou a uvedu ve zmatek každý národ, ke kterému přijdeš, a způsobím, že všichni tvoji nepřátelé obrátí se před tebou [na útěk]. ²⁸ Pošlu před tebou sršeň, která vyžene Chevského, Kenaanského a Chetského před tebou. ²⁹ Nevyženu ho před tebou v jednom roce, aby nezpustla země a aby se nerozmnožila dravá zvěř pole ke tvé škodě. ³⁰ Pozvolna je vyženu před tebou, až se rozmnožíš a osídlíš zemi. ³¹ I ustanovím meze tvé od moře rákosového až k moři Filištánův a od pouště až k řece [Eufratské], neboť dám do moci vaší obyvatele země, abys je vyhnal před sebou, ³² Neujednej smlouvy s nimi ani s jejich bohy. ³³ Ať nesídlí v zemi tvé, aby tě nesvedli ke hříchu proti mně, neboť kdybys sloužil bohům jejich, bylo by ti to léčkou.

Kapitola XXIV.

¹ Mojžíšovi pak pravil: Vystup k Hospodinu! Ty a Aharon, Nadab a Abíhu a sedmdesát ze starších Jisraele a pokloňte se z daleka. ² Ať přistoupí pouze Mojžíš k Hospodinu, oni však ať nepřistoupí a lid ať nevystoupí s ním. ³ Přišel pak Mojžíš a vypravoval lidu všecka slova Hospodinova a všechna práva. I odpověděl všechen lid jednohlasně a pravil: všecka slova, která mluvil Hospodin, vykonáme. ⁴ I napsal Mojžíš všecka slova Hospodinova. Pak vstal časně z rána a vystavěl oltář na úpatí hory a dvanáct pomníků pro dvanáct kmenů Jisraelských. ⁵ Poté poslal mladíky synů Jisraelských a [tito] přinesli celooběti a obětovali Hospodinu oběti mírové, býky. ⁶ Mojžíš vzal polovici krve a dal ji do misek a polovici krve vykropil na oltář. ⁷ Pak vzal knihu smlouvy a předčítal ji [před ušima] lidu. I řekli: všecko, co pravil Hospodin, vykonáme a uposlechneme. ⁸ Mojžíš vzal pak krev a vykropil [ji] na lid a pravil: hle [toto jest] krev smlouvy, kterou ujednal Hospodin s vámi na základě všech těchto slov. ⁹ I vystoupil Mojžíš a Aharon, Nadab a Abíhu a sedmdesát ze starších Jisraelských, ¹⁰ a spatřili [zjevení se] Boha Jisraele a pod jeho nohami [byla země] jako dílo ze safírových dlaždic a jako nebe samo, když je jasné. ¹¹ Na šlechetné [mladíky] synů Jisraelských však nevztáhl ruky své; oni spatřili [zjevení se] Boha a jedli i pili. ¹² I řekl Hospodin Mojžíšovi: vystup ke mně na horu a zůstaň tam, a dám ti kamenné desky: učení a přikázání, která napsal jsem, abys je poučoval. ¹³ Tu povstal Mojžíš a Jehošua, služebník jeho, i vystoupil Mojžíš na horu Boží. ¹⁴ Ale k starším pravil: počkejte zde na nás, až se navrátíme k vám; hle, Aharon a Chur jsou s vámi. Kdo má spor, nechť předstoupí před ně. ¹⁵ Když pak vystoupil Mojžíš na horu, zahalil mrak horu. ¹⁶ I trůnila velebnost Hospodinova na hoře Sinaj a zahaloval ji mrak po šest dní; dne sedmého zavolal [Hospodin] Mojžíše z mraku. ¹⁷ Zjev velebnosti Hospodinovy byl jako žíravý oheň na vrcholu hory před očima synů Jisraelských. ¹⁸ I vešel Mojžíš do mraku a vystoupil na horu. A zůstal Mojžíš na hoře čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.

Kapitola XXV.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: ² Mluv k synům Jisraelským, aby mně vybírali dávku od každého, kteréhož pobádá srdce jeho k dobrovolným darům, přijímejte pro mne dávku. ³ A to jest ta dávka, kterou přijmete od nich: zlato a stříbro a měď; ⁴ a [látky] modré a červené a karmazínové [barvy] a kment a kozí srst; ⁵ a kůže beraní na červeno barvené a kůže tachašové a dříví akatové; ⁶ olej ke svícení, vonné koření na olej k pomazání a ku kadidlu libovonnému; ⁷ kameny šohamové [berylové] a drahokamy ke vsazení do éfodu [nárameníku] a do chóšenu [náprsníku]. ⁸ Ať mi udělají svatyni, abych bydlel mezi nimi. ⁹ Zcela tak, jak ti ukazuji, stavební náčrtek příbytku a náčrtek všech jeho nádob, tak to udělejte. ¹⁰ Ať udělají schránku ze dřeva akátového, půl třetího lokte délka její a půl druhého lokte šířka její a půl druhého lokte výška její. ¹¹ A opatř ji povlakem z ryzího zlata, vnitř a vně opatř ji povlakem, a udělej nad ní zlatý věnec kolkolem. ¹² Pak ulij k ní čtyři zlaté kroužky a připevni [je] na čtyři nohy její: dva kroužky po jedné straně její a dva kroužky po druhé straně její. ¹³ A udělej tyče ze dřeva akátového a opatř je povlakem ze zlata, ¹⁴ a zastrč tyče do kroužků po stranách schránky, aby se pomocí jich mohla nositi schránka. ¹⁵ V kroužcích schránky ať zůstanou tyče. ať se neoddálí z ní. ¹⁶ Do schránky vlož [desky] svědectví, které ti dám. ¹⁷ Udělej víko z čistého zlata. půl třetího lokte délka jeho a půl druhého lokte šířka jeho. ¹⁸ Udělej dva keruby ze zlata, vytepané [ze zlata] zhotov je z obou konců víka: ¹⁹ udělej jeden kerub z konce na jedné straně a druhý kerub z konce na druhé straně, z víka zhotovte keruby na obou jeho koncích. ²⁰ Ať rozprostírají kerubové křídla vzhůru zakrývajíce svými křídly víko a tváře jejich nechť jsou obráceny k sobě. k víku nechť jsou [obráceny] tváře kerubů. ²¹ Dej víko na schránku nahoru a do schránky vlož [desky] svědectví, které ti dám. ²² A budu se zjevovati tam a budu k tobě promlouvati z místa nad víkem, mezi oběma keruby, které jsou nad schránkou svědectví, vše to, co budu skrze tebe přikazovati synům Jisraelským. ²³ Udělej stůl ze dřeva akátového, dva lokty délka jeho a loket šířka jeho a půl druhého lokte výška jeho; ²⁴ a opatř jej povlakem z ryzího zlata a udělej mu zlatý věnec kolkolem. ²⁵ Udělej mu lištu, na dlaň širokou, kolkolem, a udělej zlatý věnec k liště jeho kolem dokola. ²⁶ A udělej mu čtyři zlaté kroužky a připevni kroužky na čtyři rohy, které jsou u čtyř noh jeho. ²⁷ Pod lištou budou tyto kroužky, [aby sloužily] jako otvory pro tyče, aby se pomocí jich mohl nositi stůl. ²⁸ Udělej tyče z dřeva akátového a opatř je povlakem ze zlata, a pomocí jich bude nošen stůl. ²⁷ A udělej mísy jeho a šálky jeho, džbány jeho a lžíce jeho, jichž pomocí bude vylévána [oběť] nálevní; z čistého zlata udělej je. ³⁰ A dej stále na stůl chleby na podívanou před mojí tváří. ³¹ Udělej svícen z čistého zlata, vytepáním [ze zlata] budiž zhotoven svícen; podstavec jeho a dřík jeho, kalichy jeho, poupata a květy jeho buďtež z něho [vypracovány]. ³² A šest ramen vychází ze stran jeho; tři ramena svícnu z jedné strany jeho a tři ramena svícnu z druhé strany jeho. ³³ Tři kalichy v podobě květu mandlovníku na jednom rameni, poupě a květ, a tři kalichy v podobě květu mandlovníku na druhém rameni, poupě a květ, tak na šesti ramenech, která vycházejí ze svícnu. ³⁴ A na svícnu samém čtyři kalichy v podobě květu mandlovníku: poupata a květy jeho, ³⁵ a sice poupě pod dvěma rameny, [která vycházejí] z něho a poupě pod dvěma rameny, [která vycházejí] z něho a [zase] poupě pod dvěma rameny, [která vycházejí] z něho, u šesti ramen, která vycházejí ze svícnu. ³⁶ Poupata jejich a ramena jejich buďtež z něho [vypracována], celý [svícen] nechť jest vytepán z jednoho [kusu] čistého zlata. ³⁷ Udělej lamp jeho sedm a bude [kněz] rozsvěcovati jeho lampy, aby svítily na protější straně jeho. ³⁸ Také jeho kleště a pánve [na uhlí] z ryzího zlata. ³⁹ Z kikaru [hřivny] ryzího zlata ať udělají jej [a] všeckno nářadí toto. ⁴⁰ A hleď, abys je udělal podle podoby jejich, která bude ti ukázána na hoře.

Kapitola XXVI.

¹ A příbytek udělej z desíti koberců, z kmentu soukaného a [z látky] modré a červené a karmezínové, s keruby, uměleckou prací tkalcovskou udělej je. ² Délka jednoho koberce osm a dvacet loket a šířka čtyři lokte, [tak] jeden koberec. Jedna míra [budiž] pro všecky koberce. ³ Pět koberců budiž spojeno, jeden s druhým, a [druhých] pět koberců spojeno, jeden s druhým. ⁴ A udělej poutka z modré látky na okraji jednoho koberce, na konci jednoho spojení [koberců] a tak udělej na okraji nejkrajnějšího koberce při druhém spojení [koberců]. ⁵ Padesát poutek udělej na jednom koberci a padesát poutek udělej na okraji koberce, který jest na druhém [místě] spojení: tato poutka nechť leží přesně proti sobě. ⁶ A udělej padesát sponek zlatých a spoj koberce, jeden s druhým, sponkami. A tak bude [tvořiti] příbytek jeden [celek]. ⁷ Zhotovíš také z koberců z kozí srsti stan nad příbytkem: jedenáct koberců je udělej. ⁸ Délka jednoho koberce třicet loket a šířka jednoho koberce čtyři lokte, tak jeden koberec; jedna míra budiž pro jedenáct koberců. ⁹ A spoj pět koberců zvlášť a šest koberců zvlášť a šestý koberec slož dvojitě a [pověs jej] na průčelí stanu. ¹⁰ A zhotov padesát ok na okraji jednoho nejkrajnějšího koberce na místě spojení [koberců] a padesát ok na okraji koberce druhého spojení koberců. ¹¹ A udělej padesát sponek měděných a zapni sponky do ok a tak spojíš stan, aby tvořil jeden [celek]. ¹² A zbytek z koberců stanu, který přesahuje, [totiž] půlka přebytečného koberce, nechť přesahuje na zadní straně příbytku. ¹³ A loket na jedné straně a loket na druhé straně, který zbývá v délce koberců stanu, nechť přesahuje po obou stranách příbytku, aby jej pokryl. ¹⁴ Dále zhotov pokrývku na stan z koží beraních na červeno zbarvených a pokrývku z koží tachašových nad ní. ¹⁵ zhotov k příbytku prkna [pevně] stojící z dřeva akátového. ¹⁶ Deset loket [budiž] délka prkna a půl druhého lokte šířka jednoho prkna. ¹⁷ Dva čepy na každém prknu, spojené mezi sebou; takto udělej na všech prknech příbytku. ¹⁸ Udělej prkna k příbytku: dvacet prken po straně jižní, vpravo, ¹⁹ a čtyřicet podstavců stříbrných udělej pod dvaceti prkny, dva podstavce pod jedno prkno k dvěma jeho čepům a dva podstavce pod druhé prkno k dvěma jeho čepům. ²⁰ A na druhé stěně příbytku, po straně severní, dvacet prken, ²¹ a čtyřicet podstavců jejich ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod druhé prkno. ²² A na zadní straně příbytku, k západu, udělej šest prken, ²³ a dvě prkna udělej do koutů příbytku na zadní straně. ²⁴ Nechť přiléhají zdola a navzájem se spojují nahoře v jeden kruh; takto budiž u obou [prken] v obou koutech nechť jsou [spojeny]. ²⁵ Bude tedy osm prken a stříbrných podstavců jejich, tedy šestnáct podstavců: dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod druhé prkno. ²⁶ Pak udělej závory ze dřeva akátového: pět pro prkna na jedné straně příbytku, ²⁷ a pět závor pro prkna na druhé stěně příbytku a pět závor pro prkna na zadní stěně příbytku k západu. ²⁸ A prostřední závora uprostřed prken zavírá [je] od jednoho konce k druhému konci. ²⁹ A prkna opatři povlakem ze zlata a také kroužky na nich zhotov ze zlata, [jakožto] jímky pro závory, a opatři závory povlakem ze zlata. ³⁰ Tak zbuduješ příbytek podle vzoru, který byl ti ukázán na hoře. ³¹ Udělej oponu [z látky] modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného, uměleckou prací tkalcovskou ať udělá ji s keruby. ³² A upevni ji na čtyřech sloupech [z dřeva] akátového obložených zlatem, háky jejich [také] ze zlata, na čtyřech podstavcích stříbrných. ³³ A upevni oponu pod sponky [koberců] a přines tam dovnitř za oponu schránku svědectví, aby vám oddělovala opona [místo] svaté od [místa] nejsvětějšího. ³⁴ A polož víko na schránku svědectví v místě nejsvětějším. ³⁵ Postav stůl ven před oponou a svícen naproti stolu na jižní stranu příbytku a stůl dej na stranu severní. ³⁶ Zhotov pokrov u vchodu do stanu z [látky] modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného, budiž to dílo pestře vyšívané. ³⁷ A udělej k pokrovu pět sloupů z [dřeva] akátového a opatři je povlakem ze zlata, háky jejich [buďtež] též ze zlata a slij k nim pět podstavců z mědi.

Kapitola XXVII.

¹ Udělej oltář ze dřeva akátového: pět loket délka a pět loket šířka, čtverhranný budiž oltář, a tři lokte výška jeho. ² A udělej rohy jeho na čtyřech úhlech jeho. z něho budou [vypracovány] rohy jeho, a oblož jej mědí. ³ A udělej hrnce na popel a lopaty jeho a pánve jeho a vidlice jeho a nádobí jeho na uhlí, všecko nářadí jeho udělej z mědi. ⁴ A udělej k němu mříž, práce síťová z mědi a na síti udělej čtyři kroužky z mědi na jejich čtyřech koncích, ⁵ a upevni jej pod římsou oltáře dole [tak], aby sahala síť až do polovice oltáře. ⁶ A udělej tyče k oltáři, tyče ze dřeva akátového a oblož je mědí. ⁷ Tyče jeho budou vsunuty do kroužků a budou tyče po obou stranách oltáře, když jej ponesou. ⁸ Z dutých desek zhotov jej; jak bylo ti ukázáno na hoře, tak ať udělají jej. ⁹ Udělej nádvoří příbytku na straně jižní, vpravo, záclony k nádvoří z kmentu soukaného, sto loket v délce po jedné straně. ¹⁰ A sloupů jeho [bude] dvacet a podstavců jejich dvacet z mědi; háky sloupů a obruče jejich ze stříbra. ¹¹ A tak na straně severní v poměru k délce [nádvoří] nechť jsou záclony jednoho sta [loket] dlouhé, a sloupů jeho dvacet a podstavců jejich dvacet z mědi, háky sloupů a obruče jejich ze stříbra. ¹² A šířka nádvoří na straně západní, záclony padesát loket, sloupů jejich deset a podstavců jejich deset. ¹³ A šířka nádvoří na straně přední k východu bude padesát loket: ¹⁴ a sice záclony patnáct loket [dlouhé] po jedné straně, sloupy jejich tři a podstavce jejich tři; ¹⁵ a na druhé straně záclony patnáct [loket dlouhé], sloupy jejich tři a podstavce jejich tři. ¹⁶ A v bráně nádvoří pokrývka dvaceti loket [dlouhá s látky] modré, červené a karmezinové a z kmentu soukaného, dílo to pestře vyšívané; sloupy jejich čtyři a podstavce jejich čtyři. ¹⁷ Všecky sloupy nádvoří nechť jsou kolkolem opatřeny obručemi ze stříbra; háky jejich ze stříbra a podstavce jejich z mědi, ¹⁸ délka nádvoří sto loket a šířka padesát proti padesáti [v délce] a výška pět loket z kmentu soukaného a podstavce jejich z mědi. ¹⁹ Všechno nářadí příbytku [jehož je zapotřebí] k veškeré službě v něm, a všecky kolíky jeho a všecky kolíky nádvoří z mědi. ²⁰ Ty pak přikaž synům Jisraelským, aby ti přinesli olej olivový, čistý, vytlačený [z oliv] k osvětlování, aby bylo rozsvěcováno světlo stále. ²¹ Ve stanu úmluvy před oponou, která jest nad [schránkou] svědectví, nechť připraví je Aharon a synové jeho, [aby svítilo] od večera až do rána před Hospodinem; [toto budiž] věčným zákonem pro pokolení jejich, [zachovávaným] syny Jisraelskými.

Kapitola XXVIII.

¹ Ty pak přiveď k sobě Aharona, bratra svého, a syny jeho s ním, ze středu synů Jisraelských, aby mně sloužil jako kněz; Aharon, Nadab a Abihu, Elazar a Itamar, synové Aharonovi. ² A dej zhotoviti Aharonovi, bratru svému, posvátná roucha k poctě a ozdobě. ³ Ty pak řekni všem [umělcům] moudrého srdce, [každému] koho jsem naplnil duchem moudrosti, aby zhotovili roucha Aharonovi, by ho posvětila, aby mi sloužil jako kněz. ⁴ A tato jsou roucha, která udělají: náprsník a éfod [nárameník] a plášť a suknice kostkovaná, čepice a pás; ať udělají posvátná roucha Aharonovi, bratru tvému, a synům jeho, aby mně sloužil jako kněz. ⁵ Nechť [k tomu] vezmou zlato a [látku] modrou a červenou a karmezinovou a kment. ⁶ Nechť udělají nárameník ze zlata, [z látky] modré a červené a karmezinové a z kmentu soukaného, budiž to umělecké dílo tkalcovské. ⁷ Nechť má dva náramce spojující [nárameník s náprsníkem] na obou koncích svých, a tak bude spojen [s náprsníkem]. ⁸ A pás, [kterým] bude [éfod]. přepásán a který bude na něm, nechť je ve stejné práci z něho [vypracován], [totiž] ze zlata, [látky] modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného. ⁹ Pak vezmi dva kameny Šohamovy [berylové] a vyryj do nich jména synů Jisraelských. ¹⁰ Šest jmen jejich do jednoho kamene a jména šesti ostatních do druhého kamene podle pořadí, jak se narodili. ¹¹ Dílem kamenořezbáře, pečetiryjce vyryj do obou kamenů jména synů Jisraelských, orámované zlatým lemováním je udělej. ¹² A upevni oba kameny na náramce éfodu, kameny vzpomínky to na syny Jisraelské; ať nosí Aharon jména jejich před Hospodinem na obou ramenech svých na památku. ¹³ Udělej dále lemování zlaté ¹⁴ a dva řetízky z čistého zlata, jako šňůrky udělej je, jak se dělají provazy, a upevni řetízky [zhotovené] prací provaznickou na lemování. ¹⁵ Udělej štít práva, budiž to umělecké dílo tkalcovské, jako dílo nárameníku udělej jej, ze zlata, [z látky] modré, červené a karmezínové, z kmentu soukaného udělej jej. ¹⁶ Čtverhranný budiž, dvojitý, píď délka jeho a píď šířka jeho. ¹⁷ A doplniž ho kameny, čtyři řady kamenů; řada: karneol, topas a smaragd, jedna řada; ¹⁸ a druhá řada: rubín, safír a jaspis; ¹⁹ a třetí řada: hyacint, achat a amethyst; ²⁰ a čtvrtá řada: chrysopas, beryl a onyx; nechť jsou obloženy zlatem na místě, kde se vsazují. ²¹ Kamenů bude podle jmen synů Jisraelových dvanáct, podle jmen jejich, vyryto [jako] na pečeti [bude] jméno každého [kmene] podle dvanácti kmenů. ²² Udělej na náprsníku řetízky [zhotovené na způsob] šňůrek, dílem provaznickým, z čistého zlata. ²³ A udělej na náprsníku dva zlaté kroužky a dej dva kroužky na oba konce náprsníku, ²⁴ a dej dvě zlaté šňůrky [zhotovené na způsob řetízku] na oba kroužky na koncích náprsníku; ²⁵ a dva [druhé] konce obou šňůrek připevni na místě, kde jsou vsazeny [kameny], a připevni je na rameních éfodu, na přední straně jeho. ²⁶ Udělej pak dva [druhé] zlaté kroužky a připevni je na oba [dolní] konce náprsníku, na [dolní] okraj jeho, který jest na vnitřní straně éfodu, ²⁷ a udělej [ještě] dva kroužky zlaté a připevni je na dva náramce [éfodu] dole, na přední straně jeho, vedle [místa], kde bude spojen [s náramci], nad pásem éfodu. ²⁸ Tak nechť spojí náprsník za kroužky jeho ke kroužkům efodu šňůrou modrou, aby byl nad pásem efodu [nárameníku] a aby se náprsník neposunul od éfodu. ²⁹ I bude Aharon nositi jména synů Jisraelských na štítu práva na srdci svém, když vcházeti bude do svatyně, na památku před Hospodinem stále. ³⁰ Vlož pak do štítu práva Úrim a Tumim [symboly jasnosti a dokonalosti v rozsudku], aby spočívaly na srdci Aharona, když předstoupí před Hospodina a tak nechť nosí Aharon právo synů Jisraelských na srdci svém před Hospodinem stále. ³¹ Zhotov plášť k éfodu [nárameníku] celý [z látky] modré. ³² A uprostřed nechť jest otvor pro hlavu jeho [kněze], lem bude na otvoru jeho kolkolem, dílo to tkalce, jako otvor pancíře budiž mu to, aby se neroztrhal. ³³ Udělej na spodních krajích jeho granátová jablka [z látky] modré a červené a karmezínové, na spodních krajích jeho kolkolem, a zlaté zvonečky mezi nimi kolkolem. ³⁴ Zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko na spodních krajích svrchního oděvu kolkolem. ³⁵ Nechť má Aharon jej na sobě, když koná službu, aby byl slyšen hlas jeho, když bude vcházeti do svatyně před Hospodina a když bude vycházeti, aby neumřel. ³⁶ Udělej čelenku z čistého zlata a vyryj na ní [podle způsobu jak] se ryje na pečeť: zasvěcen Hospodinu! ³⁷ Připevni ji modrou šňůrou k turbánu, nechť je na přední straně turbánu. ³⁸ Nechť je na čele Aharonově, aby usmířil Aharon provinění proti svátostem, které zasvětí synové Jisraelští při všech zasvěcených darech svých; nechť je na jeho čele stále, aby jim sloužila k zalíbení před Hospodinem. ³⁹ Zhotov suknici kostkovanou z kmentu a zhotov turbán z kmentu a udělej pás, budiž to dílo [pestře] tkané. ⁴⁰ Také synům Aharonovým udělej suknice a udělej jim pásy a udělej jim vysoké čepice k poctě a ozdobě. ⁴¹ A obleč do nich Aharona, bratra svého, a jeho syny s ním a pomaž je [olejem] a naplni jejich ruce [dosaď je na kněžský úřad] a posvěť je, aby sloužili mně jako kněží. ⁴² A udělej jim spodky lněné, aby byla pokryta nahota těla, od beder až k stehnům nechť sahají. ⁴³ Nechť je nosí Aharon a jeho synové, když budou vcházeti do stánku úmluvy nebo když budou přistupovati k oltáři, aby sloužili ve svatyni, aby se neprovinili a nezemřeli; věčným zákonem je to pro něho a pro jeho potomky po něm.

Kapitola XXIX.

¹ A to jest to, co jim uděláš, abys je posvětil, aby mi sloužili jako kněží: vezmi jednoho mladého býka, a dva berany, bezvadné, ² a nekvašené chleby a nekvašené koláče, zadělané olejem, a nekvašené placky, pomazané olejem, z jemné mouky pšeničné připrav je; ³ a vlož je do jednoho koše a přines je v koši, a [také] býka a oba berany [přiveď]. ⁴ A Aharona a jeho syny přiveď ke vchodu stanu úmluvy a vykoupej je ve vodě. ⁵ Pak vezmi roucha a obleč Aharona v suknici a v plášť [patřící] k nárameníku a v nárameník a v náprsník a opásej ho pásem nárameníku. ⁶ Posaď mu čepici na hlavu a dej korunu posvátnou [čelenku] na čepici. ⁷ Pak vezmi olej k pomazání a vylij [jej] na hlavu jeho a pomaž ho. ⁸ A syny jeho přiveď a obleč je v suknice, ⁹ a opásej je pásem, Aharona a syny jeho, a přivaž jim čepice a bude jim kněžství údělem na věky; a naplni [tak] ruce Aharonovy [dosaď ho na úřad kněžský] a ruce synů jeho. ¹⁰ Přiveď býka před stan úmluvy a položí Aharon a jeho synové ruce své na hlavu býka, ¹¹ pak zařízni býka před Hospodinem u vchodu do stanu úmluvy, ¹² a vezmi trochu krve býka a pomaž [jí] rohy oltáře prstem svým a všecku [ostatní] krev vylij ke spodku oltáře; ¹³ pak vezmi všechen tuk, který pokrývá vnitřnosti a lalok na játrech, a obě ledviny a tuk, který jest na nich, a spal to jako kadidlo na oltáři; ¹⁴ avšak maso býka a kůži jeho a výkaly jeho spal v ohni vně tábora, jest to oběť hříchu. ¹⁵ A jednoho berana vezmi, a položí Aharon a synové jeho ruce své na hlavu berana. ¹⁶ a zařízni berana a vezmi krev jeho a vykrop ji na oltář dokola. ¹⁷ A berana rozsekej na kusy a vymyj vnitřnosti jeho a nohy jeho a polož [je na oltář] s rozsekanými kusy a s hlavou jeho; ¹⁸ pak spal celého berana na oltáři, jest to celooběť Hospodinovi, příjemná vůně, zápalná oběť Hospodinovi [zasvěcena]. ¹⁹ Pak vezmi druhého berana, a položí Aharon a synové jeho ruce své na hlavu berana, ²⁰ a zařízni berana a vezmi z krve jeho a dej to na lalok [pravého] ucha Aharona a na lalok pravého ucha synů jeho a na palec pravé ruky jejich a na palec pravé nohy jejich a vykrop krev na oltář dokola. ²¹ Pak vezmi z krve, která jest na oltáři, a z oleje k pomazání a postříkej jí Aharona a roucha jeho, syny jeho a roucha jejich s ním, a posvěcen bude on a roucha jeho a synové jeho a roucha jejich s ním. ²² Pak vezmi z berana tuk a ocas a tuk, který pokrývá vnitřnosti a lalok na játrech a obě ledviny s tukem, který jest na nich, a pravou kýtu, neboť jest to beran [oběti] zasvěcení [kněží]; ²³ a jeden bochník chleba a jeden koláč [zadělaný] olejem a jednu placku z koše nekvašených chlebů, který jest před Hospodinem; ²⁴ a polož všecko na ruce Aharona a na ruce synů jeho a mávej jimi [máváním] před Hospodinem. ²⁵ Pak vezmi je z ruky jejich a zapal je na oltáři s celoobětí k libé vůni před Hospodinem, jest to zápalná oběť Hospodinovi. ²⁶ Vezmi hruď z berana posvěcení, která [jest určena] pro Aharona, a mávej jí [máváním] před Hospodinem, a bude tvým podílem; ²⁷ a zasvěť hruď [oběti] mávání a kýtu [k oběti] pozdvihování, kterou bude máváno a která bude pozdvihována, z berana posvěcení, z toho, který [byl určen] pro Aharona, a z toho, který [byl určen] pro syny jeho. ²⁸ Ať patří Aharonovi a jeho synům jako stálý podíl od synů Jisraelských, neboť jest to oběť pozdvihování, a bude obět pozdvihování od synů Jisraelových, z obětí mírových jejich, jest to oběť pozdvihování jejich [zasvěcena] Hospodinovi. ²⁹ A posvátná roucha Aharonova budou náležeti synům jeho po něm, aby byli v nich pomazáni a aby by v nich dosazeni [na úřad kněžský]. ³⁰ Po sedm dní nechť obléká je ten z jeho synů, který se stane knězem místo něho, jenž vcházeti bude do stanu úmluvy, aby konal službu ve svatyni. ³¹ A berana [oběti] zasvěcení vezmi a uvař maso jeho na posvátném místě. ³² Ať jedí Aharon a synové jeho maso berana a chléb, který jest v koši, u vchodu do stanu úmluvy. ³³ Ať jedí to, čímž bylo vykonáno smíření, aby byli dosazeni a posvěceni; avšak cizí [laik] ať nejí [z toho], neboť je to posvátná věc. ³⁴ Zbude-li však z masa [oběti] dosazení a z chleba až do rána, spal zbytek v ohni, nesmí se z toho jísti, neboť jest to posvátné. ³⁵ Učiň tak Aharonovi a synům jeho, docela tak jak jsem přikázal tobě: po sedm dnů budeš naplňovati ruku jejich [dosaď je na kněžský úřad]. ³⁶ A býka jako oběť za hřích obětuj každého dne mimo oběť na smíření a očisti oltář tím, že budeš přinášeti oběť smíření na něm, a pomaž jej, abys jej posvětil. ³⁷ Po sedm dnů přinášej oběť smíření na oltáři a posvěť jej; tak bude oltář svatosvatý; vše, co se dotkne oltáře, budiž posvátné. ³⁸ A to jest, co budeš obětovati na oltáři: dvě jednoroční ovce každého dne stále: ³⁹ jednu ovci budeš obětovati ráno a druhou ovci budeš obětovati k večeru, ⁴⁰ a desetinu jemné mouky zadělané olejem vytlačeným [z oliv], čtvrtkou hinu [oleje], a jako oběť nálevní čtvrtku hinu vína, pro jednu ovci; ⁴¹ a druhou ovci obětuj k večeru; jako oběť [moučnou] ranní a jako nálevní její oběť připravíš to k ní [k oběti večerní], k příjemné vůni, zápalná oběť Hospodinovi. ⁴² Celooběť stálá [budiž to] pro vaše pokolení u vchodu do stanu úmluvy před Hospodinem, kde se vám budu zjevovati, abych tam mluvil k tobě. ⁴³ I budu se tam zjevovati synům Jisraelským a bude stan posvěcen velebností mou. ⁴⁴ A posvětím stan úmluvy a oltář, a Aharona a jeho syny posvětím, aby mně sloužili jako kněží. ⁴⁵ Budu sídliti mezi syny Jisraelskými a budu jim Bohem; ⁴⁶ a poznají, že já jsem Hospodin, Bůh jejich, jenž jsem je vyvedl ze země egyptské, abych sídlil mezi nimi, já, Hospodin, Bůh jejich.

Kapitola XXX.

¹ Udělej oltář [místo] k spalování kadidla, ze dřeva akátového udělej jej; ² loket délka jeho a loket šířka jeho, čtverhranný budiž, a dva lokte výška jeho, rohy jeho buďtež vypracovány z něho. ³ Opatř jej povlakem z ryzího zlata, svršek [vrchní plochu] jeho a stěny jeho kolkolem a jeho rohy, a udělej mu zlatý věnec vůkol. ⁴ A dva zlaté kroužky udělej mu pod věncem jeho, na dvou rozích udělej, po obou stranách jeho buďtež objímky pro tyče, aby pomocí jich mohl se nosit. ⁵ Udělej tyče ze dřeva akátového a opatř je povlakem ze zlata. ⁶ Pak postav jej [oltář] před oponu, která jest nad schránkou svědectví, před víkem, které jest nad [schránkou] svědectví, kde se ti budu zjevovati. ⁷ Ať zapaluje na něm Aharon kadidlo libovonné; každého rána, když bude cíditi lampy, ať zapaluje je. ⁸ A když bude Aharon rozsvěcovati lampy k večeru, ať zapálí kadidlo, kadidlo stálé před Hospodinem pro vaše pokolení. ⁹ Neobětujte na něm nepatřičného kadidla ani celooběti ani oběti [moučné], ani oběti nálevní nevylévejte naň. ¹⁰ Nechť vykoná Aharon [službu] smíření na rozích jeho jednou v roce; z krve oběti hříchu nechť vykoná smíření na něm pro pokolení vaše; nejsvětější svátostí jest to Hospodinovi. ¹¹ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ¹² Když budeš zjišťovati [počet] hlav synů Jisraelských, podle jejich sčítání, ať dá každý Hospodinu výkupné za svou duši, když budou sčítáni, aby nebyla mezi nimi pohroma, když budou sčítáni. ¹³ Toto pak dá každý, který jde ke sčítání: půl šekelu podle šekelu svatého — dvacet „gerah“ [zrn] má šekel — půl šekelu [jako] dávku Hospodinovi. ¹⁴ Každý, kdo jde k sčítání, komu jest od dvaceti let výše, nechť dá dávku Hospodinovi. ¹⁵ Bohatý nedá více a chudý nedá méně než půl šekelu, aby dal dávku Hospodinovi, k usmíření vašich duší. ¹⁶ Vezmi pak peníze za usmíření od synů Jisraelských a vydávej je na službu stanu úmluvy, a budou [sloužiti] synům Jisraelským na památku před Hospodinem k usmíření vašich duší. ¹⁷ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ¹⁸ Udělej umývadlo měděné a podstavec jeho z mědi k mytí, a postav je mezi stanem úmluvy a mezi oltářem a dej do něho vodu, ¹⁹ aby si umývali z něho Aharon a jeho synové ruce a nohy. ²⁰ Když budou vcházeti do stanu úmluvy, budou se umývati vodou, a nezemrou, nebo když budou přistupovati k oltáři, aby konali službu, aby zapalovali kadidlo, zápalnou oběť Hospodinovi, ²¹ budou si umývati ruce a nohy a nezemrou. Budiž jim to zákonem na věky, jemu a potomstvu jeho pro jejich pokolení. ²² I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ²³ Ty pak vezmi si koření nejlepší jakosti: myrhy, tekuté pět set [šekelů] a vonné skořice, polovici toho, dvě stě padesát [šekelů] a vonného puškvorce dvě stě padesát [šekelů], ²⁴ a kasie pět set [šekelů] podle váhy svatyně, a olivového oleje jeden hin, ²⁵ Udělej z toho posvátný olej k pomazání, vonnou mast, dílem mastičkáře; budiž to posvátným olejem k pomazání. ²⁶ Pomaž jím stan úmluvy a schránku svědectví, ²⁷ a stůl a všecko nářadí jeho a svícen a nářadí jeho a oltář pro kadidlo, ²⁸ a oltář pro celooběti a všecko nářadí jeho a umývadlo a podstavec jeho. ²⁹ Posvěť je, a budou svatosvaté; vše, co se jich dotkne, bude posvěceno. ³⁰ Též Aharona a jeho syny pomaž a posvěť je, aby mi konali službu kněžskou. ³¹ A k synům Jisraelským mluv, řka: posvátný olej k pomazání budiž mi to pro vaše pokolení. ³² Na tělo žádného člověka nebudiž vylit a dle poměru smíšení jeho neudělejte si [oleje] jemu podobného, posvátný jest, posvátným budiž vám. ³³ Ten, který by udělal masť takovou a který by dal z ní na nepovolaného [laika], budiž vyhlazen z lidu svého. ³⁴ I pravil Hospodin Mojžíšovi: vezmi si vonné koření: balzám, šechelet a galban, vonné a čisté kadidlo, nechť je všeho stejný díl. ³⁵ A udělej z toho kadidlo, mast, dílo to voňavkáře, smíšené se solí, čisté, posvátné. ³⁶ Rozetři z toho [část] na drobno a polož z toho [něco] před [schránku] svědectví ve stanu úmluvy, kde se ti budu zjevovati; svatosvatým budiž vám. ³⁷ A kadidla, které budeš připravovati, neudělejte sobě dle tohoto poměru smíšení; Hospodinu posvěceným budiž tobě. ³⁸ Ten, kdo by udělal [kadidlo] jemu podobné, aby cítil vůni jeho, bude vyhlazen z lidu svého.

Kapitola XXXI.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: ² Hle, povolal jsem jménem Becalela, syna Urího, syna Chura z kmene Judova, ³ a naplnil jsem ho duchem Božím: moudrostí a důmyslem a vědomostí a [dovedností] ve všeliké práci, ⁴ aby vymýšlel myšlenky [umělecká díla], aby [je] vypracoval ve zlatě a ve stříbře a v mědi, ⁵ a v řezání kamenů k zasazování a v řezání dřeva, aby [je] zhotovil ve veškeré práci. ⁶ A já, hle, přidal jsem mu Oholiaba, syna Achisamacha z kmene Danova, a do srdce každého s moudrým srdcem dal jsem moudrost, aby udělali všecko, co jsem ti přikázal: ⁷ stan úmluvy a schránku na [desky] svědectví a víko, které jest na ní a všecko nářadí stanu; ⁸ a stůl a nářadí jeho a čistý svícen a všecko nářadí jeho a oltář pro kadidlo; ⁹ a oltář pro celooběti a všecko nářadí jeho, a umyvadlo a podstavec jeho; ¹⁰ a roucha nádherná, totiž posvátná roucha pro Aharona, kněze a roucha synů jeho k službě kněžské; ¹¹ a olej na pomazání a kadidlo z koření pro svatyni; zcela tak, jak j sem ti přikázal, ať udělají. ¹² I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: ¹³ Mluv k synům Jisraelským a rci: jen zachovávejte [při tom] sabaty mé; neboť jest to znamením mezi mnou a vámi pro pokolení vaše, aby se vědělo, že já jsem Hospodin, který vás posvěcuje. ¹⁴ Zachovávejte tedy sabat, neboť posvátným je vám; kdo jej znesvětí, nechť zemře, neboť každá osoba, která by konala o něm práci, bude vyhlazena ze středu lidu svého. ¹⁵ Šest dní budiž konána práce, ale dne sedmého jest slavnost klidu, zasvěcená Hospodinovi; každý, kdo by konal práci v den sabatní, nechť zemře. ¹⁶ Ať zachovávají synové Jisraelští sabat, aby slavili sabat po svá pokolení, je to věčná smlouva. ¹⁷ Mezi mnou a syny Jisraelskými jest to znamením na věky, neboť v šesti dnech stvořil Hospodin nebe i zemi a dne sedmého odpočinul a oddechl si. ¹⁸ I dal [Hospodin] Mojžíšovi, když přestal mluviti s ním na hoře Sinajské, dvě desky svědectví, desky kamenné, psané prstem Božím.

Kapitola XXXII.

¹ Když viděl lid, že Mojžíš prodlévá a nesestupuje s hory, shromáždil se lid kolem Aharona; pravili mu: nuže, udělej nám bohy^[1] kteří by šli před námi, neboť tento Mojžíš, onen muž, jenž nás vyvedl ze země egyptské nevíme, co se mu přihodilo. ² I pravil jim Aharon: sejměte zlaté náušnice, které jsou na uších vašich žen, vašich synů a dcer, a přineste [je] ke mně. ³ Tu sňali všichni lidé zlaté náušnice, které měli na uších svých a přinesli [je] Aharonovi. ⁴ A on vzal [je] z ruky jejich, zpracoval je dlátem a zhotovil z něho tele ulité. Tu řekli: to jsou bohové tvoji, Jisraeli, kteří tě vyvedli ze země egyptské. ⁵ Když to viděl Aharon, vystavěl před ním oltář, a provolal Aharon a pravil: Slavnost Hospodinova jest zítra. ⁶ I vstali nazítří časně z rána a obětovali celooběti a přivedli oběti mírové, pak posadil se lid, aby jedl a pil, pak vstali, aby se obveselovali. ⁷ I řekl Hospodin Mojžíšovi: jdi, sestup, neboť pokazil se lid tvůj, který jsi vyvedl ze země egyptské. ⁸ Rychle ustoupili z cesty, kterou jsem jim přikázal udělali si tele ulité, klaněli se mu, obětovali mu a pravili: to jsou bohové tvoji, Jisraeli, kteří tě vyvedli ze země egyptské. ⁹ A pravil Hospodin Mojžíšovi: vidím tento lid, že jest to lid tvrdošíjný. ¹⁰ A nyní, nech mně, aby vzplanul hněv můj proti nim, abych je zničil, ale tebe učiním velikým národem! ¹¹ Tu modlil se Mojžíš před Hospodinem, Bohem svým a pravil: proč, Hospodine, měl by vzplanouti hněv tvůj proti lidu tvému, který jsi vyvedl ze země egyptské velikou mocí a silnou rukou? ¹² Proč by měli říci Egypťané takto: ve zlém vyvedl je, aby je pobil v horách a aby je vyhladil s povrchu země; odvrať plamenný hněv svůj a polituj neštěstí lidu svého. ¹³ Rozpomeň se na Abrahama, na Jicchaka a na Jisraele, služebníky své, jimž jsi přísahal sám při sobě a jimž jsi řekl: rozmnožím potomstvo vaše jako hvězdy nebe, a všecku tuto zemi, o které jsem mluvil, dám potomkům vašim, aby [ji] měli jako dědictví na vždy. ¹⁴ I politoval Hospodin neštěstí, o kterém mluvil, že [je] připraví lidu svému. ¹⁵ I obrátil se Mojžíš a sestoupil s hory a dvě desky svědectví [měl] v ruce své, desky popsané po obou stranách, po jedné i po druhé straně byly popsané. ¹⁶ A desky byly dílem Božím a písmo bylo písmem Božím, vyryto na deskách. ¹⁷ Když slyšel Jehošua hlas lidu v hluku jeho, řekl Mojžíšovi: válečný pokřik jest v táboře. ¹⁸ [Mojžíš] však pravil: není to hlas zpěvu o vítězství, ani hlas zpěvu o porážce; hlas střídavých zpěvů slyším. ¹⁹ I stalo se, že, když se přiblížil k táboru a uzřel tele a tance, vzplanul hněv Mojžíšův a odhodil z rukou svých desky a rozbil je na úpatí hory. ²⁰ Pak vzal tele, které udělali, spálil [je] v ohni, rozemlel je na drobno a vysypal [je] do vody a dal [z ní] píti synům Jisraelským. ²¹ A řekl Mojžíš Aharonovi: co ti učinil tento lid, že jsi uvalil naň veliký hřích? ²² I řekl Aharon: nehněvej se, pane můj! Ty znáš tento lid, že jest ve zlém. ²³ Řekli mi: udělej nám bohy, kteří by šli před námi; ne boť tento Mojžíš, onen muž, jenž nás vyvedl ze země egyptské, nevíme, co se mu přihodilo. ²⁴ I řekl jsem jim: kdo má zlato? Sejměte [je] se sebe! a dali mi [je] a já jsem je hodil do ohně a vyšlo toto tele. ²⁵ Když viděl Mojžíš, že lid je zdivočelý, neboť Aharon jej nechal zdivočeti k posměchu protivníků jeho, ²⁶ tu postavil se Mojžíš ke bráně tábora a pravil: kdo jest pro Hospodina, [přistup] ke mně! I shromáždili se k němu všichni synové Levi. ²⁷ I řekl jim: takto praví Hospodin, Bůh Jisraele: ať každý opásá bedra svá mečem, jděte a procházejte od jedné brány tábora ke druhé bráně a usmrťte každý třebas svého bratra, svého přítele, svého příbuzného. ²⁸ I učinili synové Levi podle slova Mojžíšova a padlo z lidu v tento den asi tři tisíce mužů. ²⁹ I pravil Mojžíš: naplňte dnes ruce své Hospodinovi, [nastupte službu svou], neboť mnohý [z vás postavil se] proti synu svému, proti bratru svému, aby dal vám dnes požehnání. ³⁰ Druhého dne pak pravil Mojžíš lidu: zhřešili jste velikým hříchem; ale nyní vystoupím k Hospodinu, snad usmířím [ho] pro hřích váš. ³¹ I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a pravil: ó, zhřešil lid tento hříchem velikým, že udělali si bohy ze zlata. ³² A nyní, kéž bys jim odpustil hřích jejich…: pakli ne, vymaž mne, prosím, ze své knihy, kterou jsi napsal, ³³ I pravil Hospodin Mojžíšovi: kdo zhřešil proti mně, toho vymažu ze své knihy. ³⁴ A teď jdi a veď lid tento, kam jsem ti řekl. Hle, posel můj půjde před tebou, ale v den, ve kterém vzpomenu, budu vzpomínati hříchu jejich. ³⁵ I bil Hospodin lid za to, že udělal tele, které zhotovil Aharon.

Kapitola XXXIII.

¹ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: jdi, potáhni odtud nahoru, ty a lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísahou zaslíbil Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakobovi řka: potomstvu tvému dám ji. ² Pošlu před tebou posla a vypudím Kenaanského, Emorského a Chetského a Perízského a Chevského a Jebusského, ³ [a povede tě] do země oplývající mlékem a medem; já však nepůjdu nahoru ve tvém středu, poněvadž jsi lidem tvrdošíjným, abych tě nezahubil na cestě. ⁴ Když uslyšel lid tuto zlou zprávu, truchlil a nikdo nevzal na sebe šperků svých. ⁵ Tu pravil Hospodin Mojžíšovi: řekni synům Jisraelským: vy jste lidem tvrdošíjným — kdybych kráčel jen okamžik ve středu tvém, zničil bych tebe. Nyní tedy odlož šperky své od sebe, pak poznám, co ti učiním. ⁶ Svlékli tedy synové Jisraelští šperky své od [doby u] hory Chóréb. ⁷ A Mojžíš vzal stan a postavil si [jej] mimo tábor, opodál tábora, a nazval jej: „stan úmluvy“. A stal se, že každý, kdo hledal Hospodina, chodil ven ke stanu úmluvy, který byl mimo tábor. ⁸ A bylo: kdykoli vycházel Mojžíš ke stanu, povstával všechen lid, a každý stanul u vchodu svého stanu, a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu. ⁹ A bylo: když vešel Mojžíš do stanu, sestoupil sloup oblakový a stál u vchodu stanu, pak mluvil [Hospodin] s Mojžíšem. ¹⁰ Když pak viděl všechen lid oblakový sloup, že stojí u vchodu stanu, povstal všechen lid a každý klaněl se u vchodu stanu svého. ¹¹ A mluvil Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář [bezprostředně], jako mluvívá muž k svému příteli. Potom se vracel do tábora, ale služebník jeho, mladý Jehošua, syn Nunův, nevzdálil se ze stanu. ¹² I pravil Mojžíš Hospodinu: hle, říkáš mi: veď tento lid nahoru, ale neoznámil jsi mi, koho pošleš se mnou a řekl jsi přec: poznal jsem tebe dle jména a také nalezl jsi milost přede mnou. ¹³ A nyní nalezl-li jsem milost před tebou, oznam mi, prosím, svoji cestu, abych tě poznal a abych nalezl milost před tebou; a hleď, že tento lid jest národem tvým. ¹⁴ Tu pravil [Hospodin]: sám půjdu s tebou a tak uspokojím tebe. ¹⁵ [Mojžíš] řekl mu: nepůjdeš-li sám [s námi] osobně, nevyveď nás odtud. ¹⁶ A jak tedy se pozná [jinak], že nalezl jsem milost před tebou, já a lid tvůj, ne-li tím, že půjdeš s námi? A tak budeme vyznamenáni, já a lid tvůj, přede všemi národy, kteří jsou na povrchu země. ¹⁷ I pravil Hospodin Mojžíšovi: také tuto věc, o které jsi mluvil, splním, neboť nalezl jsi milost přede mnou a poznal jsem tě dle jména. ¹⁸ Tu pravil [Mojžíš]: ukaž mi, prosím, svoji velebnost! ¹⁹ I pravil: převedu [zjevím] všecku dobrotu svou před tvou tváří a provolám před tebou jméno Hospodinovo a budu milostiv tomu, komu prokáži milost, a slituji se nad tím, nad kým se slituji. ²⁰ A řekl: Nemůžeš viděti tvář mou, neboť nespatří mě člověk a zůstane na živu. ²¹ I pravil Hospodin: hle, zde jest místo u mne, postav se na skálu, ²² pak stane se: až půjde velebnost má, postavím tě do skalní sluje a pokryji tě rukou svou, dokud nepřejdu. ²³ Potom vzdálím ruku svou a budeš se dívati za mnou, ale tvář má se nespatří.

Kapitola XXXIV.

¹ I pravil Hospodin Mojžíšovi: Vytesej si dvě desky kamenné [takové], jako [byly] první, a napíšu na desky slova, která byla na prvních deskách, které jsi rozbil. ² A buď připraven. ráno a vystup z rána na horu Sinaj a postav se mi tam na temeni hory. ³ Nikdo ať nevystupuje s tebou a nikdo nebudiž spatřen na celé hoře, ani brav, ani skot ať se nepase naproti hoře této. ⁴ Vytesal tedy dvě kamenné desky [takové] jako [byly] první a vstal Mojžíš časně z rána a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin, a vzal dvě kamenné desky do ruky své. ⁵ I sestoupil Hospodin v oblaku a postavil se tam u něho a provolal jméno Hospodinovo. ⁶ Když míjel Hospodin před ním, zvolal: Hospodin, Hospodin [jest] Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, pln milosti a pravdy. ⁷ zachovává milost až do tisícího pokolení, odpouští vinu a poklesek a hřích, ale nenechává zcela bez trestu a pamatuje na vinu otců na dětech a na vnucích, do třetího a do čtvrtého pokolení. ⁸ A Mojžíš rychle se sklonil k zemi a poklonil se ⁹ a pravil: nalezl-li jsem milost před tebou, Pane můj, nechť kráčí, prosím, Pán můj v našem středu; neboť jest to [sice] lid tvrdošíjný, ale odpusť vinu naši a hřích náš a přijmi nás za vlastnictví své. ¹⁰ I pravil [Hospodin]: hle, ujednám smlouvu: před vším lidem tvým učiním zázraky, které se nestaly na celé zemi a mezi všemi národy, a všecek lid, v jehož středu jsi, bude viděti dílo Hospodinovo, jak úctyhodné jest to, co s tebou učiním. ¹¹ Zachovávej to, co ti přikazuji dnes. Hle, vyženu před tebou Emorského a Kenaanského a Chetského a Perízského a Chevského a Jebusského. ¹² Chraň se ujednati smlouvu s obyvatelstvem země, do které přijdeš, aby nebyl léčkou ve středu tvém; ¹³ nýbrž zbořte oltáře jejich a rozbijte pomníky jejich a vykácejte ašery [posvátné stromy] jejich. ¹⁴ Neboť nesmíš se klaněti jinému bohu, neboť Hospodin, horlivý jest jeho jméno, jest horlivý Bůh. ¹⁵ Abys neujednal smlouvu s obyvatelem země. Když budou následovati bohů svých a obětovati bohům svým, a pozve tě [někdo], jedl bys z oběti jeho, ¹⁶ a vzal bys z dcer jeho [manželky] synům svým; a když budou dcery jeho následovati bohů svých, svedly by syny tvé, aby následovali bohů jejich. ¹⁷ Neučiň si bohů ulitých. ¹⁸ Zachovávej svátek nekvašených chlebů: sedm dní budeš jísti nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal v době měsíce [zralých] klasů, neboť v měsíci klasů vyšel jsi z Egypta. ¹⁹ Všecko prvorozené patří mně, prvorozený vola a ovce; u veškerého stáda tvého buď na to pamatováno; ²⁰ a prvorozeného osla vykoupíš jehnětem; jestliže však nevykoupíš jej, zlom mu šiji; každého prvorozeného synů svých vykoupíš. Ať se neobjeví před tváří mou s prázdnou. ²¹ Šest dní budeš pracovati, ale dne sedmého odpočineš; v čas orání a sklizně odpočineš. ²² A svátek týdnů udělej [jako svátek] prvotin žně pšenice a svátek sběru při obratu roku. ²³ Třikrát do roka ať se ukáže každý z tvých mužských před tváří Pána Hospodina, Boha Jisraele. ²⁴ Neboť vypudím národy před tebou a rozšířím území tvé a nikdo nezatouží po tvé zemi, když budeš vystupovati, abys se ukázal před Hospodinem, Bohem svým, třikrát do roka. ²⁵ Neobětuj krve mé oběti [Pesachové], dokud se nalézá [u tebe] kvas a ať nezůstane přes noc do rána oběť svátku Pesach. ²⁶ První prvotiny půdy své přinášej do domu Hospodina, Boha svého. Nevař kůzle v mléce matky jeho. ²⁷ I pravil Hospodin Mojžíšovi: napiš si tato slova, neboť na základě těchto slov ujednal jsem smlouvu s tebou a s Jisraelem. ²⁸ A byl tam u Hospodina čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba nejedl a vody nepil, a napsal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. ²⁹ I stalo se: když sestupoval Mojžíš s hory Sinaj — a dvě desky svědectví byly v ruce Mojžíšově, když sestupoval s hory, — nevěděl Mojžíš, že září kůže obličeje jeho, protože [Hospodin] mluvil s ním. ³⁰ Avšak Aharon a všichni synové Jisraelští viděli Mojžíše, že září kůže obličeje jeho a báli se přistoupiti k němu. ³¹ Mojžíš však zavolal je, a vrátili se k němu Aharon a všickni náčelníci obce, a Mojžíš mluvil s nimi. ³² A potom přistoupili všichni synové Jisraelští, a přikázal jim všecko, co Hospodin mluvil s ním na hoře Sinaj. ³³ Když Mojžíš přestal s nimi mluviti, zakryl si tvář rouškou. ³⁴ A když vcházel před Hospodina, aby mluvil s ním, odstranil roušku, pokud nevyšel. Když vyšel, řekl synům Jisraelským, co mu bylo přikázáno; ³⁵ tu viděli synové Jisraelští obličej Mojžíšův, že zářila kůže obličeje Mojžíšova; pak položil si Mojžíš opět roušku na tvář, pokud nevešel [do svatyně], aby s ním [s Hospodinem] mluvil.

Kapitola XXXV.

¹ Mojžíš shromáždil všecku obec synů Jisraelských a řekl jim: Tato jsou slova, která přikázal Hospodin, abyste je plnili, ² Po šest dní bude se konati práce, ale sedmý den bude vám svatým, slavnost odpočinku [ke cti] Hospodinově; každý, kdo o něm dělá práci, bude usmrcen, ³ nerozdělávejte ohně v žádném příbytku svém v den sabatu. ⁴ I pravil Mojžíš celé obci synů Jisraelských řka: Toto jest slovo, které přikázal Hospodin řka: ⁵ Vezměte [a přineste] ze svého dar Hospodinu; každý, kterého pobídne srdce jeho, ať přinese jej, ten dar Hospodinovi: zlato, stříbro a měď; ⁶ a [látky] modré, červené a karmezínové a kment a kozí srsti, ⁷ a kůže beranů na červeno zbarvené a kůže tachašové a dříví akátové; ⁸ a olej ke svícení a koření k oleji na pomazání a k vonnému kadidlu; ⁹ a kameny šohamové a drahokamy k zasazování do nárameníku a do náprsníku. ¹⁰ A každý moudrého srdce mezi vámi ať přijde a udělá všecko, co Hospodin přikázal: ¹¹ příbytek, jeho stan a jeho pokrývku, jeho sponky a jeho trámy, jeho závory, jeho sloupy a jeho podstavce; ¹² schránku a její tyče, víko a oponu zastření; ¹³ stůl a jeho tyče a všecko nářadí jeho a chleby na podívanou; ¹⁴ a svícen k osvětlování a nářadí jeho a lampy jeho a olej ke svícení ¹⁵ a oltář pro kadidlo a jeho tyče a olej k pomazání a kadidlo z vonidel a oponu vchodu ke vchodu do příbytku; ¹⁶ oltář pro celooběti a měděnou mříž k němu, jeho tyče a všecko jeho nářadí, umývadlo a podstavec jeho; ¹⁷ plachty nádvoří, jeho sloupy a jeho podstavce a oponu k bráně nádvoří; ¹⁸ kolíky k příbytku a kolíky k nádvoří a jejich provazy; ¹⁹ roucha nádherná ke službě ve svatyni, roucha posvátná pro kněze Aharona a roucha synů jeho ke službě kněžské. ²⁰ I odešla celá obec synů Jisraelských od Mojžíše; ²¹ pak přišel každý, kterého přimělo srdce jeho, a každý kterého pobádal [k darům] jeho duch, přinesli dar Hospodinu ke zhotovení stanu úmluvy a k veškeré službě a pro roucha posvátná. ²² I přišli muži se ženami, — každý štědrý ze srdce — [a] přinesly náramky a náušnice a prsteny a náhrdelníky, všelijaké zlaté předměty, a každý, kdo obětoval máváním dar ze zlata Hospodinovi; ²³ a každý, u kterého se nalézala [látka] modrá, červená a karmezínová a kment a kozí srsti a kůže beranů na červeno barvené a kůže tachašové, přinesl to. ²⁴ Každý, kdo obětoval dar ze stříbra a mědi, přinesl dar Hospodinovi; a každý, u kterého se nalézalo [v majetku] dříví akátové k veškeré práci díla, přinesl to. ²⁵ A všechny ženy moudrého srdce předly vlastnoručně a přinesly, co napřádly, [látku] modrou a červenou a karmezínovou a kment. ²⁶ A všechny ženy, které pobádalo srdce jejich dle moudrosti [jejich], předly kozí srsti. ²⁷ A náčelníci přinesli kameny šohamové a kameny k zasazování do nárameníku a do náprsníku; ²⁸ a koření a olej ke svícení a k výrobě oleje na pomazání a k [přípravě] vonného kadidla. ²⁹ Každý muž a každá žena, které pobádalo srdce jejich, aby přinesli [dary] k veškeré práci, kterou přikázal Hospodin prostřednictvím Mojžíše, aby byla vykonána, přinesli, synové Jisraelští, dobrovolný dar Hospodinovi. ³⁰ I řekl Mojžíš synům Jisraelským: Hle, Hospodin povolal jménem Becalela syna Úriho, syna Churova, z kmene Judova, ³¹ a naplnil ho duchem Božím: moudrostí, důmyslem a vědomostí a dovedností všeliké práce, ³² aby vymýšlel umělecká díla, aby vypracoval [je] ve zlatě a ve stříbře a v mědi, ³³ a v řezání kamenů k zasazování a v řezání dřeva, aby je zhotovil v každé umělecké práci; ³⁴ také [schopnost] vyučovati vštípil mu do srdce, jemu a Oholiabovi, synu Achisamachovu z kmene Danova. ³⁵ Naplnil je moudrostí srdce, aby vykonali všelikou práci řezbáře a uměleckého tkalce a vyšívače pestré [látky] z [látky] modré a červené, karmezínové a z kmentu, a [práci] tkalce, kteří dělají všelikou práci a vymýšlejí umělecká díla.

Kapitola XXXVI.

¹ Ať tedy udělá Becalél a Oholiab a každý muž moudrého srdce, jimž dal Hospodin moudrost a důmysl, aby znali a udělali všecku práci ke službě ve svatyni, vše, co Hospodin přikázal. ² I zavolal Mojžíš Becaléla a Oholiaba a každého muže moudrého srdce, kterémuž dal Hospodin moudrost do srdce, každého, kterého přimělo srdce jeho, aby přistoupil k dílu, aby je vykonal. ³ A přijali od Mojžíše všecky dary, které přinesli synové Jisraelští k práci pro službu ve svatyni, aby ji udělali; ale oni přinášeli mu ještě dobrovolné dary každého rána. ⁴ I přišli všickni moudří, kteří dělali všecku práci svatyně, muž za mužem od práce své, kterou konali, ⁵ a pravili Mojžíšovi řkouce: lid přináší více než je zapotřebí k zhotovení práce, kterou přikázal Hospodin, aby byla vykonána. ⁶ Přikázal tedy Mojžíš, aby vyhlásili v táboře řkouce: žádný muž a žádná žena ať nekoná více práce pro dary svatyně! A lid přestal přinášeti. ⁷ A nářadí pracovního měli dosti pro všelikou práci, aby ji konali, ba byl přebytek [všeho]. ⁸ Udělali tedy všichni moudrého srdce mezi těmi, kteří konali práci, příbytek z desíti koberců z kmentu soukaného a [látky] modré a červené a karmezínové s keruby, uměleckou prací tkalcovskou udělal je. ⁹ Délka jednoho koberce osm a dvacet loket a šířka čtyři lokte — [tak] každý koberec. Jedna míra pro všechny koberce. ¹⁰ A spojil pět koberců, jeden s druhým, a pět koberců spojil jeden s druhým. ¹¹ A udělal poutka z látky modré na okraji jednoho koberce, na konci, na místě spojení; tak udělal na okraji nejkrajnějšího koberce na druhém místě spojení. ¹² Padesát poutek udělal na jednom koberci a padesát poutek udělal na konci koberce, který byl na druhém místě spojení, tato poutka byla přesně proti sobě. ¹³ A udělal padesát zlatých sponek a spojil koberce, jeden s druhým, sponkami. Tak byl příbytek jednotným. ¹⁴ Udělal z koberců z kozí srsti stan nad příbytkem, jedenáct takových koberců udělal. ¹⁵ Délka jednoho koberce třicet loket a čtyři lokte šířka jednoho koberce; jedna míra pro jedenáct koberců. ¹⁶ A spojil pět koberců zvlášť a šest koberců zvlášť. ¹⁷ Udělal padesát poutek na okraji nejkrajnějšího koberce na místě spojení [koberců] a padesát poutek udělal na okraji koberce na druhém místě spojení. ¹⁸ Udělal padesát měděných sponek, aby [jimi] spojil stan, aby byl jeden [celek]. ¹⁹ Udělal pokrývku na stan z koží beraních, na červeno zbarvených, a pokrývku z koží tachašových nad ní. ²⁰ Udělal k příbytku prkna pevně stojící ze dřeva akátového. ²¹ Deset loket délka prkna a půldruhého lokte šířka jednoho prkna. ²² Dva čepy na každém prknu, [lištou] spojené mezi sebou; tak učinil u všech prken příbytku. ²³ Udělal prkna příbytku: dvacet prken po straně jižní, polední; ²⁴ a čtyřicet podstavců stříbrných udělal pod dvaceti prkny, dva podstavce pod jedno prkno k dvěma jeho čepům a dva podstavce pod druhé prkno k dvěma jeho čepům. ²⁵ A na druhé stěně příbytku po straně severní udělal dvacet prken, ²⁶ a čtyřicet podstavců jejich ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod druhé prkno. ²⁷ A na zadní straně příbytku, k západu, udělal šest prken. ²⁸ A dvě prkna udělal do koutů příbytku na zadní straně, ²⁹ aby přiléhala zdola a navzájem se spojila nahoře v jeden kruh; takto učinil u obou [prken] v obou koutech. ³⁰ Bylo tedy osm prken, a stříbrné podstavce jejich, šestnáct podstavců, po dvou podstavcích pod jedno prkno. ³¹ Udělal závory ze dřeva akátového: pět pro prkna na jedné stěně příbytku, ³² a pět závor pro prkna na druhé stěně příbytku a pět závor pro prkna příbytku na zadní straně k západu. ³³ A učinil prostřední závoru [tak], aby zavírala uprostřed prken od jednoho konce ke druhému konci. ³⁴ A prkna opatřil povlakem ze zlata a kroužky na nich učinil ze zlata [jako] jímky pro závory a závory opatřil povlakem ze zlata. ³⁵ Udělal oponu z [látky] modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného, uměleckou prací tkalcovskou učinil ji s keruby. ³⁶ A udělal k ní čtyři sloupy [ze dřeva] akátového a opatřil je povlakem ze zlata; háky jejich ze zlata a ulil k nim čtyři podstavce stříbrné. ³⁷ Udělal pokrov u vchodu stanu z látky modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného, bylo to dílo pestře vyšívané; ³⁸ a sloupů její pět s háky jejich a opatřil hlavice jejich a obruče jejich povlakem ze zlata a pět podstavců jejich z mědi.

Kapitola XXXVII.

¹ I zhotovil Becalel schránku ze dřeva akátového, půl třetího lokte délka její a půl druhého lokte šířka její a půl druhého lokte výška její, ² a opatřil ji povlakem z ryzího zlata uvnitř a vně a udělal na ní zlatý věnec kolkolem. ³ Pak ulil k ní čtyři zlaté kroužky na čtyřech nohách jejích, a [sice] dva kroužky po jedné straně její a dva kroužky po druhé straně její. ⁴ Udělal tyče ze dřeva akátového a opatřil je povlakem ze zlata, ⁵ a zastrčil tyče do kroužků po stranách schránky, aby [mohli] nositi schránku. ⁶ Udělal víko z ryzího zlata, půl třetího lokte délka jeho a půl druhého lokte šířka jeho. ⁷ A udělal dva keruby ze zlata, vytepané udělal je z obou konců víka: ⁸ jeden kerub z konce na jedné straně a druhý kerub z konce na druhé straně, z víka zhotovil keruby z obou konců jeho. ⁹ A kerubové rozprostírali křídla vzhůru, zakrývajíce svými křídly víko a tváře jejich [byly obráceny] k sobě, k víku byly [obráceny]tváře kerubů. ¹⁰ Udělal stůl z dřeva akátového: dva lokte délka jeho a loket šířka jeho a půl druhého lokte výška jeho, ¹¹ a opatřil jej povlakem z ryzího zlata a udělal mu zlatý věnec kolkolem. ¹² Udělal mu lištu, na dlaň širokou, kolkolem a udělal k liště jeho zlatý věnec kolem dokola. ¹³ Ulil k němu čtyři zlaté kroužky a připevnil kroužky na čtyři rohy, které [byly] u čtyř noh jeho. ¹⁴ Pod lištou byly kroužky [jako] objímky pro tyče, aby [mohli pomocí jich] nositi stůl. ¹⁵ A udělal tyče ze dřeva akátového a opatřil je povlakem ze zlata, aby [mohli] nositi stůl. ¹⁶ A udělal nářadí, které patřilo ke stolu; mísy jeho a šálky jeho a džbány jeho a lžíce jeho, kterýmiž bude vylévána [oběť nálevní], z ryzího zlata. ¹⁷ A udělal svícen z ryzího zlata, vytepáním udělal svícen: podstavec jeho a dřík jeho; kalichy jeho a poupata jeho a květy jeho byly z něho[vypracovány]. ¹⁸ A šest ramen vycházelo ze stran jeho: tři ramena svícnu z jedné strany jeho a tři ramena svícnu z druhé strany jeho. ¹⁹ Tři kalichy v podobě květu mandlovníku, na jednom rameni, poupě a květ; a tři kalichy v podobě květu mandlovníku na druhém rameni, poupě a květ; tak na šesti ramenech, která vycházejí ze svícnu. ²⁰ A na svícnu čtyři kalichy v podobě květu mandlovníku, poupata a květy jejich: ²¹ poupě pod dvěma rameny, [která vycházejí] z něho [ze svícnu] a poupě pod dvěma rameny z něho a zase poupě pod dvěma rameny [která vycházejí] z něho; tak u šesti ramen [která vycházejí] z něho. ²² Poupata jejich a ramena jejich byla [vypracována] z něho, [svícen] vytepán celý z ryzího zlata. ²³ Udělal sedm lamp jeho, také jeho kleště a pánve jeho z ryzího zlata. ²⁴ Z kikaru [hřivny] ryzího zlata udělal jej a všecko nářadí jeho. ²⁵ A udělal oltář pro kadidlo ze dřeva akátového, loket délka jeho a loket šířka jeho, čtverhranný, a dva lokte výška jeho, z něho byly [vypracovány] rohy jeho. ²⁶ A opatřil jej povlakem z ryzího zlata, vrchní plochu jeho a stěny jeho kolkolem a rohy jeho, a udělal k němu zlatý věnec kolem. ²⁷ A dva zlaté kroužky udělal mu pod věncem jeho na dvou rozích jeho, po obou stranách jeho jako objímky pro tyče, aby mohli pomocí jich nositi jej. ²⁸ Udělal tyče ze dřeva akátového a opatřil jej povlakem ze zlata. ²⁹ Udělal posvátný olej k pomazání a čisté kadidlo z koření, dílem to voňavkáře.

Kapitola XXXVIII.

¹ A udělal oltář na celooběti ze dřeva akátového: pět loket délka jeho a pět loket šířka jeho, čtverstranný, a tři lokte výška jeho. ² A udělal rohy jeho na čtyřech úhlech jeho, z něho byly [vypracovány] rohy jeho a opatřil je povlakem ze zlata. ³ I udělal všecko nářadí oltáře: hrnce [na popel] a lopatky a pánve, vidlice a nádoby [na uhlí], všecko nářadí jeho udělal z mědi. ⁴ Udělal k oltáři mříž, práce síťová z mědi, pod římsou jeho dole až do polovice jeho. ⁵ A ulil čtyři kroužky na čtyřech koncích mříže měděné [jakožto] objímky na tyče. ⁶ Udělal tyče ze dřeva akátového a opatřil je povlakem z mědi, ⁷ a zastrčil tyče do kroužků po stranách oltáře, aby jej nosili pomocí jich; z dutých desek udělal jej. ⁸ Udělal umývadlo z mědi a jeho podstavec z mědi, ze zrcadel shromážděných žen, které se shromažďovaly u vchodu stanu úmluvy. ⁹ Pak udělal nádvoří, na straně jižní vpravo, záclony k nádvoří z kmentu soukaného, sto loket [v délce], ¹⁰ Sloupů jejich dvacet a podstavců jejich dvacet z mědi, háky sloupů a jejich obruče ze stříbra. ¹¹ A na severní straně sto po jednom lokti, sloupů jejich dvacet a jejich podstavců dvacet, z mědi, háky sloupů a obruče jejich ze stříbra, ¹² A na západní straně záclony padesáti loket, jejich sloupů deset a podstavců jejich deset, háky sloupů a jejich obruče ze stříbra. ¹³ A na přední východní straně padesát loket: ¹⁴ záclony patnáct loket [dlouhé] po jedné [přední] straně, sloupy jejich tři a podstavce jejich tři; ¹⁵ a na druhé [přední] straně na obou stranách brány nádvoří, záclony patnácti loket [dlouhé] sloupy jejich tři a podstavce jejich tři. ¹⁶ Všechny záclony nádvoří kolkolem [byly] z kmentu soukaného. ¹⁷ A podstavce sloupů z mědi, háky sloupů a jejich obruče ze stříbra a povlak hlavic jejich ze stříbra a všechny sloupy nádvoří byly opatřeny stříbrnými obručemi. ¹⁸ A pokrývka brány nádvoří, dílo to pestře vyšívané, z látky modré a červené a karmezínové a z kmentu soukaného, a sice dvacet loket délka a výška podle šířky pět loket přiměřeně k záclonám nádvoří. ¹⁹ A sloupy jejich čtyři a podstavce jejich čtyři z mědi; háky jejich ze stříbra a povlak hlavic jejich a obruče jejich ze stříbra. ²⁰ A všecky kolíky k příbytku a k nádvoří kolkolem byly z mědi. ²¹ To je součet příbytku, příbytku svědectví, který byl sčítán na rozkaz Mojžíšův; byla to služba levitů za vedení Itamara, syna kněze Aharona. ²² A Becalél, syn Úriho, syna Churova, ze kmene Jehudy, udělal všecko, co Hospodin přikázal Mojžíšovi; ²³ a s ním Oholiab, syn Achisamachův, ze kmene Dana, řezbář a [umělecký] tkadlec a vyšívač na [látku] modrou a červenou a karmezínovou a na kment. ²⁴ Všeho zlata zpracovaného ke zhotovení veškeré práce svatyně, zlata věnovaného bylo devět a dvacet kikarů [hřiven] a sedm set a třicet šekelů dle váhy svatyně. ²⁵ A stříbra [získaného] při sčítání obce bylo sto kikarů a tisíc a sedm set a sedmdesát pět šekelů dle váhy svatyně. ²⁶ Béka [polomince] za hlavu, půl šekelu, dle váhy svatyně, za každého, který šel ke sčítání od dvaceti let a výše, v počtu šesti set tisíců a tří tisíců a pěti set a padesáti [mužů]. ²⁷ Sto kikarů stříbra použilo se k ulití podstavců svatyně a podstavců záclony, sto podstavců ze sta kikarů, kikar na podstavec. ²⁸ A z tísíce sedmi set a sedmdesáti pěti [šekelů stříbra] zhotovil háky sloupům a obložil hlavice jejich a opatřil je obručemi. ²⁹ A měď věnovaná [vážila] sedmdesát kikarů a dva tisíce a čtyři sta šekelů. ³⁰ A zhotovil z ní podstavce [sloupů] u vchodu do stanu úmluvy a měděný oltář a jeho měděná mříž a všecko nářadí oltáře; ³¹ a podstavce [sloupů] nádvoří dokola a podstavce brány nádvoří a všecky kolíky příbytku a všecky kolíky nádvoří kolkolem.

Kapitola XXXIX.

¹ A z [látky] modré, červené a karmezínové udělali roucha nádherná ke službě ve svatyni a udělali roucha posvátná pro Aharona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ² I udělal nárameník ze zlata, z [látky] modré, červené a karmezínové a z kmentu soukaného. ³ Ukovali zlaté plíšky a rozřezal je na nitě, aby [je] vetkali do [látky] modré, červené a karmezínové a do kmentu, dílo to tkalce-umělce. ⁴ Udělali mu náramce spojující [nárameník s náprsníkem], na obou koncích jeho byl [nárameník] spojen [s náprsníkem]. ⁵ A pás, kterým byl nárameník přepásán a který byl ve stejné práci z něho [vypracován] ze zlata, z [látky] modré, červené a karmezínové a z kmentu soukaného, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ⁶ A udělali kameny šohamové, obklopené zlatým lemováním, vyryté pečetiryjectvím, podle jmen synů Jisraelských. ⁷ A položil je na náramce éfodu, [jakožto] kameny vzpomínky na syny Jisraelské, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ⁸ Udělal náprsník. dílo to tkalce umělce, jako dílo nárameníku, ze zlata, z [látky] modré, červené a karmezínové a z kmentu soukaného. ⁹ Čtverstranný byl, dvojitým udělali náprsník, píď byla délka jeho a píď šířka jeho, dvojitý [byl]. ¹⁰ A vsadili do něho čtyři řady kamenů; řada: karneol, topas a smaragd, jedna řada: ¹¹ a druhá řada: rubín, safír a jaspis; ¹² a třetí řada hyacint, achat a amethyst; ¹³ a čtvrtá řada: chrysopas, beryl a onyx; obklopené zlatými obrubami na [místě], kde se vsazují. ¹⁴ A kamenů bylo podle jmen synů Jisraelových, dvanáct podle jmen jejich, vyryto [jako] na pečeti bylo jméno každého [kmene] pro dvanáct kmenů. ¹⁵ A udělali na náprsníku řetízky zhotovené na způsob šňůrek prací provaznickou, z čistého zlata. ¹⁶ A udělali dvě zlaté obruby a dva zlaté kroužky a dali tyto dva kroužky na oba konce náprsníku. ¹⁷ A dali dvě zlaté šňůrky na oba kroužky na koncích náprsníku. ¹⁸ A oba konce obou šňůrek dali na obě obruby a dali je na náramce éfodu na přední straně jeho. ¹⁹ Udělali dva zlaté kroužky a dali je na oba [dolní] konce náprsníku na okraji jeho, který jest na vnitřní straně nárameníku. ²⁰ A udělali dva [druhé] zlaté kroužky a dali je na dva náramce éfodu dole, na přední straně, u místa, kde jest spojen [s náramci], nad pásem nárameníku. ²¹ A přivázali náprsník od kroužku jeho ke kroužkům nárameníku modrou šňůrou, aby zůstal nad pásem nárameníku, aby se náprsník neposunul od nárameníku, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ²² Zhotovil pak plášť k nárameníku dílem tkalcovým celý z [látky] modré. ²³ A otvor pláště uprostřed něho jako otvor pancíře, lem byl na otvoru kolkolem, aby se neroztrhal. ²⁴ A udělali na [spodních] krajích pláště granátová jablka z [látky] modré a červené a karmezínové a [kmentu] soukaného. ²⁵ A udělali zvonečky z čistého zlata a dali zvonečky mezi granátová jablka, na okraji svrchního oděvu kolem dokola mezi granátová jablka. ²⁶ Zvoneček a granátové jablko, zvoneček a granátové jablko na okraji pláště kolem dokola, aby konal [kněžskou] službu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ²⁷ Udělali Aharonovi a synům jeho suknice z kmentu, dílem tkalcovým, ²⁸ a turban z kmentu a ozdobné čepice z kmentu a lněné spodky z kmentu soukaného, ²⁹ a pás z kmentu soukaného a [z látky] modré, červené a karmezínové, dílo pestře vyšívané, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ³⁰ I udělali čelenku, posvátný diadém, z ryzího zlata a napsali na ni v písmě, jak se ryje na pečeť: zasvěcen Hospodinu! ³¹ A dali na ni modrou šňůru, aby ji připevnili na turban nahoře, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ³² Tak byla dokončena všecka práce příbytku stanu úmluvy a vykonali synové Jisraelští zcela tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak činili. ³³ Přinesli pak příbytek k Mojžíšovi, stan a všecko nářadí jeho: sponky jeho, prkna jeho, závory jeho, sloupy jeho a podstavce jeho, ³⁴ a přikrývku z beraních koží na červeno barvených a přikrývku z koží tachašových a oponu pokrovu; ³⁵ schránku [desek] svědectví a její tyče a víko; ³⁶ stůl, všecko nádobí jeho, a chléb na podívanou. ³⁷ Svícen čistý, lampy jeho, lampy [v určitém] pořadí a všecko nářadí jejich a olej k svícení; ³⁸ a zlatý oltář a olej k pomazání a kadidlo [připravené] z koření a oponu ke vchodu stanu ³⁹ měděný oltář a mříž měděnou [která patří] k němu, tyče jeho a všecko nářadí jeho, umývadlo a podstavec jeho; ⁴⁰ záclony nádvoří, sloupy jeho a podstavce jeho a oponu ke bráně nádvoří, provazy jeho a kolíky jeho a všecko nářadí ke službě v příbytku, ve stanu úmluvy; ⁴¹ roucha skvostná ke službě ve svatyni, roucha posvátná pro Aharona kněze a roucha synů jeho ke službě kněžské. ⁴² Docela tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak vykonali synové Jisraelští celé dílo. ⁴³ Když viděl Mojžíš celou práci, že ji vykonali, jak přikázal Hospodin, tak činili, požehnal jim Mojžíš.

Kapitola XL.

¹ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ² Dne měsíce prvního, prvního [dne] měsíce, postavíš příbytek stanu úmluvy ³ a postavíš tam schránku [s deskami] svědectví a zavěsíš na schránku oponu ⁴ a pak přineseš stůl a narovnáš vrstvy [chlebů na podívanou] a přineseš svícen a nasadíš lampy jeho. ⁵ A postavíš zlatý oltář pro kadidlo, před schránku svědectví a zavěsíš oponu u vchodu do příbytku, ⁶ a postavíš oltář pro celooběti před vchodem do příbytku stanu úmluvy, ⁷ a postavíš umyvadlo mezi stan úmluvy a oltář a dáš do něho vodu, ⁸ a vystavíš nádvoří kolkolem a zavěsíš oponu na bránu nádvoří, ⁹ a vezmeš olej k pomazání a posvětíš pomazáním příbytek a vše, co jest v něm a posvětíš jej a všecko nářadí jeho, a bude posvátným, ¹⁰ a posvětíš pomazáním oltář na celooběti a všecko nářadí jeho a posvětíš oltář, a bude oltář svatosvatým, ¹¹ a posvětíš pomazáním umývadlo a podstavec jeho a posvětíš je, ¹² a přivedeš Aharona a syny jeho ke vchodu do stanu úmluvy a umyješ je vodou, ¹³ a oblečeš Aharona do posvátných rouch a zasvětíš ho pomazáním a posvětíš ho, a bude mi sloužiti jako kněz. ¹⁴ A syny jeho přivedeš a oblečeš je do suknic. ¹⁵ A zasvětíš je pomazáním, jak jsi zasvětil pomazáním otce jejich, a budou mi sloužiti jako kněží a bude jim [platiti] zasvěcení jejich za věčné kněžství pro pokolení jejich. ¹⁶ I učinil Mojžíš vše tak, jak mu přikázal Hospodin, tak učinil. ¹⁷ Prvního měsíce v druhém roce, prvního [dne] měsíce byl příbytek postaven. ¹⁸ I postavil Mojžíš příbytek a podložil podstavce jeho, a zasadil prkna jeho a upevnil závory jeho a postavil sloupy jeho, ¹⁹ a rozprostřel stan nad příbytkem a položil přikrývku stanu na něj shora, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ²⁰ Pak vzal a dal [desky] svědectví do schránky a zastrčil tyče podél schránky a dal víko na schránku shora ²¹ a vnesl schránku do příbytku a zavěsil oponu zakrývající a zakryl schránku svědectví, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, ²² a postavil stůl do stanu úmluvy na severní stranu příbytku za oponou, ²³ a narovnal na něm vrstvy chlebů před Hospodinem, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, ²⁴ a postavil svícen do stanu úmluvy naproti stolu na jižní straně příbytku, ²⁵ a nasadil lampy před Hospodinem, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, ²⁶ a postavil zlatý oltář do stanu úmluvy před oponou, ²⁷ a zapálil na něm kadidlo z koření, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, ²⁸ a zavěsil oponu u vchodu do příbytku, ²⁹ a oltář na celooběti postavil u vchodu příbytku stanu úmluvy a obětoval na něm celooběť a oběť [moučnou], jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, ³⁰ a postavil umývadlo mezi stan úmluvy a oltář a dal do něho vodu k umývání, ³¹ aby si v ní umývali Mojžíš a Aharon a synové jeho ruce a nohy. ³² Kdykoliv vcházeli do stanu úmluvy a kdykoliv přistoupili k oltáři, ať se umývají, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ³³ A vystavěl nádvoří kolem příbytku a oltáře a zavěsil oponu na bránu nádvoří. I dokončil Mojžíš práci. ³⁴ Tu zakryl oblak stan úmluvy a velebnost Hospodinova naplnila příbytek. ³⁵ A nemohl Mojžíš vejíti do stanu úmluvy, neboť oblak spočíval na něm a velebnost Hospodinova naplnila příbytek. ³⁶ A když se vznesl oblak nad příbytkem, táhli synové Jisraelští po všech cestách svých. ³⁷ Dokud se však oblak nepovznesl, netáhli dále, [až do] toho dne, kdy se [opět] vznesl. ³⁸ Neboť oblak Hospodinův [byl] nad příbytkem ve dne a oheň byl v něm v noci, před očima celého domu Jisraelského na všech cestách jejich.

---

1. Dr. August Stein navrhl zde ne zcela neprávem překlad: Boha, který by šel; rovněž tak ve verši 4 a 8: to jest bůh tvůj, který; také ve v. 23