Písně otroka/XIX.

Písně otroka Svatopluk Čech
XVIII.	XIX.	XX.

Údaje o textu
Titulek:	XIX.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 65–67. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Utichni teď, struno lkavá,
ticho, bratři! — ztajte dech!
V ruku schyl se dumná hlava,
zbystřete svůj vnitřní slech.
Slyšíte-li? Slyšíte-li?
Z blízka, dáli temný zvuk,
jak by poutem zařinčely
miliony rabských ruk.

      Celý svět širý
      v nejzazší kout
      temnou zní hudbou
      železných pout.

Nespočísti, nedozříti,
co nás rabů chová svět,
myriády druhů cítí
stejnou bídu, stejný hnět —
berou nám i slova těchu,
trpět musí otrok něm:
Ticho dole! Ani vzdechu!
Kdo jen špetne — roubík sem!

      Ale je rukou
      potřebí hnout,
      ozve se v tichu
      řinčení pout.

Zvuk ten mluví zvláštní řečí,
jíž moc žádná neztlumí,
jíž rab rabu tajně svědčí,
jíž pán bledna rozumí;
řeč ta nejednou mu plaší
s hedvábného lože sen,
děsnou vidinou ho straší,
že již blízek pomsty den.

      Tekel ufarsin
      v hodovny kout
      píše mu ruka
      v řinčení pout.

Darmo šepce: „Liché zvěsti!
Bez meče je rabská dlaň,
proti bouři holých pěstí
ochrání mne strážců zbraň“ — —
Až hněv miliónů vzplane,
stráž tvá hrůzou oněmí,
okov ruky upoutané
v děsnou zbraň se promění.

      Na lebky katů
      v strašlivý soud
      stotisíc třeskne
      železných pout.