Písně otroka/VI.

Písně otroka Svatopluk Čech
V.	VI.	VII.

Údaje o textu
Titulek:	VI.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 14–15. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Dost rabů zříme nablízku i v dáli,
jichž stejně jako náš jhem skloněn týl,
jež stejně potupný znak v čele pálí,
jimž stejně bič a pouto za podíl.
Ó, jest jich kolem jako písku v moři,
kdož násilníkům bídně otročí,
kdož s námi ždají vykoupení zoři
z té noci, v níž se věky plahočí — —

        Leč nejtrpčí my pijem’ kvas,
        všech nesem’ větší muku:
        nám jařmo dvojí hněte vaz
        a dvojí pouto ruku.

Tam stejná pleť i kleslé ve jhu šíje
i ruky, v nížto bič; tam stejný zvuk
z úst pochopů i zjařmených se lije
a pán i rab jsou téhož děda vnuk.
I zkazky znají, při nichž mocněj’ bije
jich obou srdce v náhlém souznění,
a když sok cizí v čest jich rodu plije,
tu obou krev se stejně rozpění — —

        Však jiná pleť v prach šlape nás,
        nám laje v cizím zvuku —
        nám jařmo dvojí hněte vaz
        a dvojí pouto ruku.

V pleť barvy jiné šleh se pádněj’ vrývá
a více bolí, cizí rukou dán;
jen bázlivě nám slovo ze rtů splývá,
neb zvuk ten cizí nenávidí pán.
Vše odporno mu, co nám všeho dražší,
zač on se nítí, protivno je nám,
on z nás by vyrvat chtěl hlas krve naší
a předků znak a zvěst a jazyk sám —

        Všech nejtrpčí my pijem’ kvas,
        všech nesem’ horší muku:
        nám cizí jařmo hněte vaz
        a cizí pouto ruku.