Písně mužů/Zpěv moudrých dětí
Písně mužů | ||
Zpěv bělochů | Zpěv moudrých dětí | Břímě bělochů |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Zpěv moudrých dětí |
Autor: | Rudyard Kipling |
Původní titulek: | Song of the Wise Children |
Zdroj: | KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 11–12. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Otokar Fischer |
Licence překlad: | PD old 70 |
Když sever se sklání v kalno své
a umírá den, sotva počal se dnít,
když v mlhách to zebe, ó pánové,
jak hořko je pod Velkým vozem žít!
Tam daleko na jih je záření —
milion rozlitých oštěpů dne;
a v každém tom kopí kus spasení
nad naším rodným domem žhne.
Létavé ryby vůkol nás,
letící ohně za kýlem —
dům našich otců nás volá zas,
pro spásu duší se vrátit chcem.
My pozbyli práv svých vrozených,
my přišli o svého dětství dar,
my zapomněli, jak svítí jih,
my zapomněli, jak voní žár.
Kdo pod helmou chodí tropickou,
kde denně slavněj se slunce skví,
ti z domu našeho otce jsou,
ti přijmou nás, ti pochopí.
Půjdem zpět dveřmi bez závor,
kudy pasáty fičí rok co rok,
kde jsou klenby, jak znal je nevinný tvor,
kde k navlhlým dlažkám bosý lne krok.
Tam, kde pod lunou omdlévá květ,
k žab mámivě nočním prozpěvům,
k banánovníka vějířům zpět,
jichž táhlý nás v mládí vždy uspával šum!
Kouzlo, jímž čaruje cesta i práh,
sejme s nás mdlobu těch severských zim,
a hudba i obzor a dusno i pach
promluví slovem zas prosluněným.
Zem nechce přísahu lákat z nás,
ni moře, naše láska, ni ctitel náš, vzduch.
Proč v dům svého otce se vracíme zas,
to jenom anglický nechápe duch!