Písně mužů/Mandalay
| Písně mužů | ||
| Tuláci | Mandalay | Prestoly měst a říší… |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mandalay |
| Autor: | Rudyard Kipling |
| Původní titulek: | Mandalay |
| Zdroj: | KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 28–31. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Otokar Fischer |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Do moře se děvče dívá u pagody birmanské,
a jak sedí si tak líně, na polibky myslí mé.
Třes jen, větře, listím palmy, chrámový ty zvonku, hrej:
„Vojáčku, můj Englishmane, vrať se mi do Mandalay!“
Vrať se mi do Mandalay,
k indické se flotě dej,
neslyšíš, jak veslo pleská od Rangoonu k Mandalay?
Ach, na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře když svítá z Číny, bouří to vždy nádherněj.
Kouřila, jak jsem ji poznal, cigáro své ohromné,
sladkým jménem byla zvána jak po sábské královně,
do zelena čapku měla, žlutou sukni nosila,
ke studené noze modly horké rty své přitiskla.
Co s tou modlou! ani zbla
o Budhu víc nedbala,
když ji tam, kde jsem ji našel, ústa moje zlíbala.
Tam na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře když svítá z Číny, bouří to vždy nádherněj.
V mlhách byla pole rýže, zvolna slunce dřímat šlo;
vyňala své drobné banjo, zpívajíc si „Kulla-lo“!
Ruku v ruce, líce k líci, zírali jsme, jak se tmí,
voraři jak dříví plaví, paroloď jak přijíždí.
Slon se hrbil pod tíží
v mastném bahně pobřeží,
kde tak těžce visí ticho, že se sotva dýchat smí.
Tam na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře když svítá z Číny, bouří to vždy nádherněj.
Teď je pryč a pryč to všechno — nechtěj si anebo chtěj —,
nejede mi žádná tramvaj od Temže až k Mandalay;
v Londýně jsem začal chápat slovo veteránských rad:
„Ten, hlas východu kdo zaslech, o jiný už nechce dbát.“
O nic víc už nechci dbát,
chci jen slunce vidět plát,
dýchat palmy, česnek čichat, slyšet zvonky chrámu hrát.
Tam na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře když svítá z Číny, bouří to vždy nádherněj.
Líto je mi boty trhat na té dlažbě špinavé,
a tou zatrachtilou mlhou prolezlé mám kosti své.
Tady aťsi třeba ženich padesáti holek jsem,
ať mi o své lásce mluví — co mi po tom žvastu všem!
Hrubé ruce hrubých žen,
od beefsteaku tváře jen — —
Divukrásnou znám já dívku, zelenější znám já zem!
Tam na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře když svítá z Číny, bouří to vždy nádherněj.
Na východ chci od Suezu, tam, kde není ctnost a zlo,
kde se Desateru navzdor napojí, co žíznilo;
zvonek pagody mě volá, tam, jen tam jde přání mé,
do moře chci líně zírat u pagody birmanské.
Tam na cestu k Mandalay,
k indické se flotě dej,
naši choří na lehátkách leží cestou k Mandalay;
tam na cestě k Mandalay
létavých je rybek rej;
přes moře jak svítá z Číny, hřímá to vždy nádherněj!