Písně mužů/Jarmareční písnička o hovoru aut

Údaje o textu
Titulek: Jarmareční písnička o hovoru aut
Autor: Rudyard Kipling
Původní titulek: The Ballad of the Cars
Zdroj: KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 43–46.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Otokar Fischer
Licence překlad: PD old 70

„Nu, přihnul si a teď to má,“
klečící doktor vzkřik;
pak: „Odneste ho,“ dodává,
„vždyť je už nebožtík.“

I zvedli ho a odnesli —
jakžpak by odpor jim klad!
Pak do města ho zavezli,
dát tělo ohledat.

Rubášku na tvář— a ležel sám,
vytratili se hned.
Však vozy, co na trhu stály tam,
jaly se rozprávět.

Vůz Daimler si hlučně odkašlal,
co benzin rozváží:
„Náš venkov od té čeládky bral
jen škodu — tak co s ní?

Zatím, co káží v kostele,
že vyplácí se jen ctnost,
my do ožralů vesele —
však jsme jich přejeli dost!

A i když je na živu necháme být
nebo druzi je vytáhnou,
víc pod naším kolem lze pochytit
než kdy u mámy na kolenou.“

Vůz Armstrong zhurta vyskočil,
co jméno Siddeley měl:
„Já šoféra viděl a mrtev byl,
kol Granthamu jak jsem jel.

Krkolomnou tam cestu měl,
že nezlámat vaz byl div.
Ale ochlasta, co ho předejel,
ten z toho vyváz živ.

Já projel už poušť a bažiny,
já jel, kde stín a kde dům —
Ale proč hyne nevinný,
to nejde mi na rozum.“

Pak Baby-Austin pozved svůj hlas —
vozík, co pojme jen dva:
„Pykají za prostor a čas,
ne za jednání svá.

Když milý jede s milou svou
a chce ji políbit
příliš těsně se přitisknou —
smrt z toho mohou mít.

Navečer v takovém vozíčku
sedli si v jeden kout —
a to byl konec těch mazlíčků.
A pak byl z toho soud.

Já po asfaltu a lučinou,
já jezdil, kde dlažba, kde vřes.
Ale proč mladí na smrt jdou,
nechápu ani dnes!“

Z Oxfordu Morris mu do slov pad
svou řečí páterskou:
„Jak můžem cesty Páně znát,
když z ohně a ocele jsou!

Jsou pod zemí ložiska naftová
a nad zemí blesků je let.
A kamkoli našim pánům se zdá,
my uprostřed musíme jet.

A jestliže někdo leží zpit,
v čí jméně na nás pak chce,
bychom ho zavezli v jeho byt
a k paní manželce?

Bezpečně v Anglii nikudy
se opilcům nelze brát;
vlevo se dívej a vpravo vždy,
dopředu zírej i vzad!

Jak zatroubí klaxon, uskočit
z dřívějších musíš drah,
buď do příkopu zabočit
anebo na příkrý svah.

Kde podroušení lidé jsou
neb láskou zmámení —
kdo za to, když si odnesou
smrt nebo zranění!“

 * 

Ohledač mrtvol se naklonil
a roušku s tváře mu sňal;
a každý z těch vozů, co na trhu byl,
se rozjel svou cestou zas dál.

V jiných jazycíchEditovat

English: The Ballad of the Cars