Píseň o Mulaně
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň o Mulaně |
| Podtitulek: | (Čínská romance z V. století po Kr.) |
| Autor: | František Chudoba |
| Zdroj: | Píseň o Mulaně. Lidové noviny, roč. 41, č. 55. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Vydáno: | 31. 1. 1933 |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: Hua Mulan |
|
 |
|
Klepy klap a stále jenom klepy klap;
Mulan sedí u dveří a tká.
Ale hlasu člunku neuslyšíš,
uslyšíš jen vzdechy dívčiny.
»Ach, řekni děvče, zdali myslíš na svou lásku,
ach, řekni, děvče, zdali toužíš po svém milém?«
»Ach ne, ach ne, já na svou lásku nemyslím,
ach ne, ach ne, já po svém milém netoužím.
Četla jsem však včera večer soupis branců;
chán dal mnoho mužů k vojsku sbírat.
Ten seznam branců čítá dvanáct knih
a v každé z nich je jméno mého otce.
Můj otec nemá synů dospělých
a žádný z bratrů není nad mne starší.
Dovolte mi na trh jít a koupit sedlo s koněm,
dovolte mi k vojsku jít a sloužit místo otce.«
Ná východním trhu statného si koně koupila,
na západním trhu sedlo s pokrývkou si koupila.
Na poledním trhu koupila si uzdu s otěžemi,
na půlnočním trhu koupila si dlouhý bič.
Časně zrána vykradla se z otcovského domu,
v noci stan svůj zarazila na břeh Žluté řeky.
Neslyšela otce ani matky, volajících po ní,
slyšela však píseň Žluté řeky, když v ní spěšné víry nocí šuměly.
Za svítání opustivši řeku jela dále,
za soumraku dorazila na břeh Černé vody.
Neslyšela otce ani matky, volajících po ní,
slyšela jen temné hlasy skytských jezdců na pahorcích Jen.
Na tisíc mil přešla po bojištích,
jako ptáče přeletěla hranice a vrchy.
Chladným vzduchem znělo bubnování,
zimním světlem blýskotal se krunýř.
Na sto bitev vůdce vybojovav zemřel.
Po desíti letech vojáci si mohli odpočinout.
Domů jeli a tvář císařovu zhlédli.
Nebes Syn když seděl ve dvoraně Světla,
Silné v bitvě podaroval šlechtictvím a zemí,
na penězích rozdal na sto tisíc ‚stužek‘.
Potom se chán tázal, oč by ona stála.
»Och, nechce Mulan stát se
rádcem na chánově dvoře.
Za velblouda prosí, který běžet umí
na tisíc mil za den,
aby odnesl ji nazpět domů.«
Když otec s matkou uslyšeli, že již přišla,
vyšli z vrátek, uvedli ji domů.
Když její mladší sestra uslyšela, že již přišla,
k dveřím zamířila, tváře znovu nalíčila.
Když její malý bratr slyšel, že mu sestra přišla,
nabrousil si nůž a jako střela hnal se
mezi prasata o ovce.
Otevřela vrata od východní věže,
na lože si sedla pod západní věží.
Odhodila stranou svůj těžký plášť z vojny,
oblékla se zase do svých starých šatů.
U okna si upravila tmavé vlasy,
před zrcadlem si zas upevnila žlutý hřeben.
Vyšla z domu, potkala své druhy z vojny –,
nechtěli svým očím věřit, když ji zhlédli.
Po dvanáct let války bývali s ní na pochodu,
ani netušili, že by Mulan byla děvče.
Neboť zajíc poskakuje, pohupkává,
zaječice zas má plachý, ulekaný pohled;
když však oba bok po boku skáčí,
kdo tak moudrý, aby řekl: »Tohle může být jenom zajíc!«?