Ottův slovník naučný/ze Švamberka

Ottův slovník naučný
Švamberk	ze Švamberka	Švanda

Údaje o textu
Titulek:	ze Švamberka
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 848–853. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni ze Švamberka

ze Švamberka, příjmení slavné rodiny panské, jejíž erb byla stříbrná labuť se zl. pyskem a nohama na červ. štítě. Předek jejich byl Ratmír ze Skviřína 1224—47 (r. 1229 komorník plzeňského práva a zakladatel kláštera ve Stříbře 1238). Synové jeho byli Ratmír a Bohuslav. Onen byl r. 1250—1263 purkrabím na Přimdě, držel r. 1257 Lestkov a r. 1263 Bor. Tento (1251—1306) bojoval r. 1257 u Mühldorfu, r. 1260 na Moravském poli, byl v l. 1272—75 a po druhé r. 1306 purkrabím na Přimdě, r. 1285 a 1286 komorníkem plzeňským a žil ještě r. 1310 jeda tehda v poselství ke králi do Říše. Bratří ti měli také Tachov, jejž jim král odňal. Racek (Ratmír), syn Bohuslavův, připomíná se r. 1290 s otcem. Dcera jeho Eliška byla r. 1332 vdána za Odolena z Chyš. Bor drželi po něm Bušek a Dobeš bratří, z nichž onen se připomíná od r. 1313 v rozličných soukromých bězích a svědčil r. 1320, když Dobeš prodával Lhotu a Bakov. Založil hrad Krasíkov neb Švamberk (Schwanenberg po erbu), po němž r. 1330 se psal. Od Ratmíra (1250) pocházejí snad Lestkovští, od Buška Borští a Krasíkovští, od Dobeše Muckovští, od Racka Vězečtí. Kromě nich byly ještě jiné větve, jejichž spojitost není zřejma.

A. Na hradě Věžce u Druzdové seděl v 1. pol. XIV. stol. Ratmír s manž. Žižkou. Syn jeho Racek (1351—75) založil kostel a faru v Druzdové, jež odloučena od Dýšiny. R. 1367 nadal týž kostel. On bezpochyby prodal Věžku (manž. 1. Maruše, 2. Ofka). Synové Hynek, Bušek (1367—80) a Ješek (1367—1402) byli při smrti otcově již zletilí. Drželi r. 1380 Stupno. Synové jednoho z nich byli Jan Bavořic (1386— 414) a Přibyslav. Onen získal Svržno. Potomek jeho byl Burjan (1490 atd.), jenž držel Svržno, a po r. 1508 zemřel. Z manž. Voršily měl syna Jana, jenž záhy zemřel, a dvě dcery, z nichž jednu měl Jan z Rochlova. Skrze druhou Annu snad se dostalo Svržno v držení pánů z Rabšteina.

B. Lestkovští pocházejí od Neustupa z L. († j. 1360), jehož syn Ratmír (1360—1394) držel čásť Lestkova († j. 1399). Syn jeho Jan, jinak Neustup, stal se r. 1394 farářem v Otíně, r. 1399 oltářníkem ve Stříbře, r. 1402—05 byl farářem v Šitboři, pak se stal proboštem týnským, zároveň byl v l. 1407—1416 kanovníkem vyšehradským a r. 1420—1427 arcipryštem horšovským. Bavor neb Bavůrek držel Slavice, později držel s bratrem Bělou a prodal s ním r. 1416 plat na Stříbře. Držel s králem Sigmundem, kterýž mu zapsal r. 1422 Hlazovice, avšak těch nikdy nedostal, a r. 1423 berni ve Stříbře († j. 1425). Syn jeho Jindřich Bavor držel r. 1425 Bělou se strýcem Neustupem a r. 1426 sám. Prodav Bělou získal ok. r. 1456 Lestkov, jejž držel ještě r. 1466. Kromě toho měl zápisy na chotěšovský klášter, jejž r. 1470 prodal. R. 1475 obdařil klášter ve Stříbře platem v Kozolupech u Slavic. Jeho snad syn byl Jan Bavor (1498 atd.), jenž asi r. 1506 pustil se do loupeží. Škodil panstvu a dávána mu vina, že skrze jeho úklady zakládány ohně v Plzni. Plzeňští ho dali špehovati, až by byl na Chříňově, i poslali tam lid svůj, který tvrz zlezl a Jana samého šestého zajal. Byl pak v Plzni útrpně tázán a popraven. Chříňov na krále spadlý dostal se obci Plzeňské.

C. Předek Muckovských neznámého jména zůstavil syna Dobeše, jenž držel r. 1379 Muckov a k tomu pět vesnic, bývalý to díl borského panství († j. 1403). Synové jeho byli Hynek, Svojše, Bušek, Racek, Karel a Janek. Z těch připomínají se r. 1433 a 1435 Svojše a Jan; Svojše prodal r. 1435 plat v Lučici, který obdržel od Barbory z Pušperka. Uprostřed XV. stol. žili dva Janové. Jeden z nich měl Muckov, který r. 1454 zapsal druhému Janu (jako poručníku). Týž žil ještě r. 1459, ale r. 1460 byl již mrtev. Druhý Jan jest bezpochyby týž, který držel r. 1459 Staré Sedlo a r. 1465 a 1466 Oleš (manž. Anna z Kolovrat). Po Muckovském zůstala vdova Kateřina a děti Kateřina a Burjan (1464). Tento prodal r. 1486 Muckov Hynkovi ze Š.; bezpochyby je to týž Burjan, který byl r. 1480—1489 purkrabím na Blatné. Jan, tuším syn Burjanův, byl pod poručenstvím Bohuslava ze Š. a bratřím jeho zapsal plat v Milíkově (1517). Manželka jeho Eliška z Kobrshainu (1518) měla dědictví Čankov, jež r. 1535 zastavila. Syn jejich Burjan připomíná se r. 1535, ale bezpochyby zemřel nemaje muž. potomstva.

D. Ctibor ze Š. držel r. 1367 hrad Komberk u Touškova, který postoupil r. 1368 kl. kladrubskému za zboží kamenohorské. Kromě něho držel (1371) Újezd sv. Kříže, r. 1379 Epovice a od kláštera plaského Darovou, Jiřín, též Všehrdy, které r. 1383 vrátil. Nejstarší jeho syn byl Žibřid (1378), jenž se pak nepřipomíná. Druhý syn byl Václav Ťavák (1378—1417), jenž byl r. 1385 pánem na Újezdě. R. 1402 držel Březinu, obdržel od krále purkrabství písecké a seděl r. 1408 v Těňovicích. Beneš, třetí syn Ctiborův (1383—1402), držel Těňovice a zemřel před r. 1408, Těňovice pak spadly na Václava. Čtvrtý syn Ctiborův Jindřich Labuť (1402—1429) držel napřed Epovice a pak Újezdec a Leveč (u Radnice), na nichž r. 1416 věnoval Elišce z Kotopek manželce. R. 1424 byl purkrabím na Rokycanech a zemřel po r. 1429. Manž. jeho a jedna dcera zemřely r. 1434; druhá Dorota žila ještě r. 1454.

E. Hanovci ze Š. měli patrně své příjmení po vsi Hanově u Bezdružic, ale Hynek, první jejich známý předek, držel r. 1379 Kokašice (pod Krasíkovem) a Lomec (manž. Froze † ok. 1413). Synové jeho byli Hynek a Jan. Onen držel r. 1405 Lomec a koupil r. 1410 hrad Třebel. V ty časy byl purkrabím na Tachově. Zemřel v l. 1413—14. Jan, bratr jeho, držel Kokašice, po bratru bezdětném dědil Lomec a Třebel. Syn jeho Jan (ml.) byl r. 1411 poručníkem mladých pánů Krasíkovských, stál od r. 1419 při straně krále Sigmunda a bránil r. 1420 Krasíkova. Sigmund zastavil mu celé klášterství kladrubské, což r. 1422 odvolal, za to mu na něm zapsal 1800 kop, clo ve Stříbře, mýto pomezné u Domažlic. Kladrubský opat nemoha mu platiti zastavil mu Benešovice a 7 jiných vesnic (vše 1422). R. 1424 měl Rokycany ve své moci, bojoval t. r. s Žižkou. Zemřel před r. 1431. Četná zboží jeho po smrti rozchvácena.

F. Z Milíkovcův ze Š. žili r. 1362 bratří Jaroslav a Oldřich, 1402—10 Petr, syn jednoho z nich, držitel Milíkova, Kamýka a Žernovníka, a od r. 1413 Petr Labuť, jenž byl r. 1423—40 purkrabím na Manětíně. Synové toho snad byli bratří Bernart († j. 1454, manž. Kateřina ze Sonvaldu) a Prokop (1446—68), jenž držel Kořeň a r. 1468 prodal Milíkov Bohuslavovi. Po Prokopovi zůstali synové Václav (1456—80), jenž žil v jižních Čechách, a Jan, jenž byl v l. 1472—1516 velkým převorem řádu sv. Jana v Čechách. Bernart zůstavil syny Jana a Jindřicha. Onen vešel r. 1468 v držení zboží huského, jež mu pp. z Rožmberka zastavili. Bezpochyby jest týž, který potom nazývá se Burjan. Burjan koupil r. 1486 se strýcem Maršem, jenž byl purkrabím Praž. hradu, dům v Praze, držel klášterství svatopolské, nabyl také r. 1494 hradu Hradiště (u Žirče) a r. 1504 Kokotova a Vlčkovic, jež r. 1505 prodal. Zemřel r. 1513 odkázav všechen svůj statek Krištofovi ze Š. (manž. Eliška z Kolovrat).

G. Jedna větev držela Bušovice a Střapoli u Plzně, zejména Racek (1398, † j. 1408), jenž zůstavil sirotky nezletilé. Jeden z nich byl Lipolt, jenž držel Střapoli, nadal r. 1412 kostel ve Stupně a žil ještě r. 1449 (manž. Kateřina, dcera téhož jména). Jeho snad bratr byl Racek starší, jenž prodal r. 1447 s Rackem mladším louku u Střapole. Tento jest snad týž Racek, jenž byl r. 1465 úředníkem na Rokycanech a pak purkrabím r. 1471 domažlickým, r. 1472 píseckým, r. 1478 hlubockým.

H. Na Moravě žil Mstěj Švamberk ze Skříně, jenž se oženil r. 1421 s Annou z Benešova a z Kvasic, ovd. Ronovskou. S touto prodal r. 1437 Kvasice a koupil Náměšť. Tento prodal Čapkovi, ač již naň udělal dobrou vůli Znatovi z Prus. Znata proto jej vysoudil na synech jeho Janovi a Tomášovi (1447).

I. Hlavní pošlost Krasíkovská a Borská začíná se Bohuslavem, jenž byl r. 1342 pánem na Boru a Krasíkově a t. r. zakládal klášter řádu sv. Augustina. Sedal na soudě zemském, byl v l. 1538—62 fojtem a hejtmanem chebským. Karel IV. zapsal mu peníze na úroku tachovském a dvě hnízda jestřebí (1365), též plat na Plzni (1366). Držel též Poříčí, Mešno, Ojprnice, Chodovou Planou, Velkou Lhotu, byl nejv. komorníkem a zemřel ok. r. 1379. Synové jeho byli: 1. Jan, syn nejmladší, jenž založil pošlost Přimdeckou (viz K.). 2. Ratmír (Racek), nejstarší syn (1365 atd.), oddělil se ok. r. 1378 od otce vzav za díl Mešno a Poříčí, ale nabyl i zboží kanického s Novým Riesenberkem a Osvračínem, jež r. 1382 vyměnil za hrad Třebel. Poříčí prodal r. 1391 s bratrem Buškem, sedal pak na soudě zemském. R. 1410 prodal Třebel přes odpor dcer a syna Václava. 3. Bušek prodal r. 1385 s Bohuslavem Chodovou Planou a r. 1386 Darmyšl a založil s ním r. 1388 kaplanství v Boru. R. 1388 byl purkrabím vyšehradským, od r. 1394 hejtmanem chebským, přistoupil r. 1395 s bratrem k panské jednotě a zemřel nedlouho potom. Měl dcery, ale o nějakém synu se neví. 4. Bohuslav, jak se zdá, byl s Buškem nedílný a byl v l. 1390—98 nejv. sudím král. Čes. Zemřel asi ok. r. 1400. Bohuslavovi synové, Bohuslav, Hynek, Krušina a Jan byli nezletilí při smrti otcově. Bohuslav potvrdil r. 1408 svobody města Boru, ač byl ještě pod poručenstvím Půty ze Skály a potom Jana Hanovce. Proti králi Václavovi zdvihl se pro stětí strýce Jana a učiniv s ním mír vrátil mu r. 1414 některé zápisy. R. 1415 sám druhý vyslán od krále Václava, aby zjednal mír v Plzeňsku. R. 1419 obdržel zápis na klášter kladrubský a nepomucký. Při začetí válek náboženských byl v Plzeňsku nejúčinlivějším protivníkem Žižkovým. S ním válčil r. 1419 u Plzně. Opanovav později Plzeň (1420) nelítostně vraždil Chody u Domažlic. Za služby a náklady zapsal Sigmund jemu a Hynkovi r. 1420 všechno klášterství nepomucké, pak i Manětinu. Na onom založili si hrad Zelenou Horu. Marně se pokoušev o Žižku u Panského Boru, v lednu r. 1421 od něho na Krasíkově obležen a tak tuze na něho nastupováno, že se vzdal. Odveden do zajetí na hrad Přiběnice. Marně se snaživ, aby byl od krále Sigmunda vykoupen, a hnut jsa čestným se chováním Táborův k němu, přistoupil k nim (1422) a stal se jejich hejtmanem. Věrně pomáhal Žižkovi, stal se pak (po smrti Jana Hvězdy) vrchním hejtmanem, pokoušel se o Prahu, dobyl několik hradův, ale když potom vtrhl do Rakous a obléhal Rec, šípem odtud vystřeleným byl smrtelně do tváři raněn (1425). Z toho po několika dnech zemřel. Mrtvola jeho pochována v Mor. Krumlově. Hynek najal se r. 1422 králi ke službě, bojoval r. 1424 se Žižkou. R. 1427 byl při obléhání Stříbra. R. 1430, tuším, vypálil kl. valdsaský, r. 1431 bránil Plzně, dodal tam r. 1434 spíži. Po r. 1434 válčil s Bavory a učinil mír r. 1437. Krále Albrechta se přidržel, účasten byl od r. 1440 rozmanitých běhův veřejných jsa též hejtmanem plzeň. kraje. V l. 1440—42 měl půtku s falckrabím Janem. Obdržel některé vesnice od kl. kladrubského a byl r. 1447 hejtmanem chebským. Ke svým statkům (Boru, Krasíkovu, Manětíně, Zelené Hoře) vyženil s Markétou z Plavna hrad Kynžvart, držel též r. 1450 Rokycany, které však r. 1451 vzdal. Zemřel ok. r. 1455. Syn jeho Bohuslav oženil se r. 1452 s Lidmilou z Rožmberka, vyskytuje se odtud jako společník otcův, s nímž sdílel smýšlení přísně katolické. Od krále Jiřího obdržel majestáty, na vsi zápisné, jichž jako i jiných drobných statkův drahně skoupil, ale přece pomáhal bouřiti proti němu. U něho na Zelené Hoře vznikla pověstná jednota. Klášter tepelský, králi věrný, vyplenil (1467) a Zelenou Horu postoupil r. 1471 Zdeňkovi ze Šternberka. Za to získal r. 1473 Zvíkov s klášterstvím milevským a od r. 1475 byl poručníkem dědicův a statkův rožmberských. Také držel Lestkov a r. 1473 Bečov. Krále Matiáše přidržoval se i učiněn od něho nejv. hofmistrem a hejtmanem plzeň. kraje, avšak překážeje jeho zrádným úmyslům, byl od něho úkladně jat (1478) a zavezen napřed do Brna a pak do Uher. (Viz Palackého Děje V. a. 154.). Byv propuštěn válčil s Němci, získal několik majestátův na vesnice zápisné a koupil r. 1487 Rataje. Zemřel 15. ún. 1490 a pohřben v Boru. (2. manž. Konstancie Šlikovna.) Povahu jeho výtečně vylíčil souvěký františkán. (Viz „ČČM.“, 1830, str. 267.) Zůstavil několik dcer a jediného syna. Tři synové zemřeli před otcem, z nich vyznamenal se syn Hynek, bujarý válečník, jenž byl ženat od r. 1475 s Kunkou ze Šternberka, držel od otce Bor a zemřel 10. čce 1489 v Praze. Pohřben u sv. Víta. Jindřich, druhý syn Bohuslavův, obdržel r. 1486 od františkána hradeckého český život sv. Kateřiny, koupil r. 1491 s Děpoltem z Lobkovic (manž. sestry Johanky) Kestřany, ale postoupil Děpoltovi za jeho polovici Dobříš. Ostatek Kestřan přikoupil později. S manž. svou Markétou z Rožmitála vyženil r. 1482 úřad domažlický, jejž r. 1496 k držení ujal (Markéta † 1496). R. 1502 postoupil synovcům Bor, Rataje, Holešice a Kašperk a ponechal si Krasíkov, Zvíkov a Kestřany. Novou smlouvou (1505) postoupil jim úřad domažlický a vesnice od Boru a oni mu za to vzdali Holešice s vesnicemi od Zvíkova. R. 1507 zase od nich získal Rataje za rychtu sušickou a důchody od Kašperka. Zemřel 16. led. 1523, odkázav Zvíkov a Krasíkov synovci Krištofovi. Hynkovi synové byli Krištof, Bohuslav, Jan, Volf (a Zdeněk, † 1495). Když se r. 1505 dělili, Bohuslav dostal Holešice, Volf Kašperk a Jan Bor. Avšak Volf zemřel několik neděl potom (27. list. 1505) a statek jeho spadl na ostatní, kteří za Holešice dostali Domažlice (1506). Bohuslav spolčil se s Janem a seděl pak na Boru. Zemřel 5. srpna 1512 (manž. Markéta Šlikovna). Ostatní dva založili nové pošlosti.

a) Pošlost Zvíkovská. Krištof držel napřed Rataje, sstoupil se r. 1513 s Janem, zdědil r. 1513 Svaté Pole a Hradiště, koupil r. 1516 Lety, r. 1519 Orlík a rozpustil ok. r. 1520 spolek svůj s Janem. R. 1523 zdědil Zvíkov, Krasíkov a Kestřany (tyto měl míti Petr z Rožmberka do života). R. 1524 vyměnil si Sudoměř za Rataje a od pánův z Rožmberka obdržel r. 1528 za práva svá k dědictví n. Petrovu díl Bechyně, jež mu r. 1530 celá ve dsky vložena. Za to přišel r. 1531 o Kašperk, který od něho vyplacen. Zemřel 13. led. 1534 a pohřben v klášteře bechyňském (manž. 1. Mandaléna ze Šelmberka vd. 1505, † 19. dub. 1508, 2. Anežka z Kolovrat vd. 1508, † 15. bř. 1538). Synové jeho byli Jindřich (* 1508), Jan, Bohuslav, Ratmír, Václav a Zdeněk, kteří r. 1540 se rozdělili. Jindřich sloužil r. 1528 u dvoru mnichovského, ujal r. 1534 statky otcovské, k nimž dokoupil r. 1534 zboží kostelecké. Za díl dostal pol. Zvíkova a Kestřany s Dobeví (přikoupenou) a Sudoměří. R. 1544 postoupil polovici Zvíkova Ratmírovi († 3. dub. 1546) směnou za Krasíkov, avšak tento t. r. (1544) prodal. Zvíkov ujal zase po Ratmírovi. Získal r. 1548 heřmanské zboží. Po bratřích dědil Bechyni a Orlík odcizený koupil. Bechyni pak prodal. Byl r. 1544—49 sudím dvor. a hejtm. bech. kraje. Zemřel 18. led. 1574 (manž. 1. Kateřina z Pernšteina vd. 1533, † 15. říj. 1552, 2. Eliška z Rožmberka vd. 1554, † 5. ún. 1576). Statek odkázal Krištofovi strýci kromě Kestřan, jež měla vdova do života. — Jan dostal za díl klášterství milevské a bydlíval na květovské tvrzi. Byl r. 1557 dvorským sudím. Zemřel 12. led. 1559 (manž. Majdaléna ze Šternberka † 1572). Bohuslav dostal za díl Orlík. Zemřel 3. pros. 1552 odkázav Orlík manž. Johance z Lobkovic, Mirovice bratru Jindřichovi a Zahořany Janovi. Johanka vdala se po druhé za Václava Berku z Dubé, jemuž Orlík zapsala. Václav a Zdeněk měli po polovici Bechyně, od níž několik vesnic odprodali. Onen zemřel 9. pros. 1562 (manž. Kateřina z Lomnice vd. 1546, † 1561), tento 22. led. 1553 (manž. Anna z Lobkovic). Z dotčených šesti bratří jediný Jan měl mužské potomstvo, totiž syny Krištofa a Hynka, z nichž tento 25. čna 1570 bezdětek zemřel (manž. Sibyla Šlikovna). Krištof, držitel Milevska a od r. 1569 Orlíka, dědil r. 1574 Zvíkov a r. 1576 Kestřany. R. 1575 dosáhl toho, že mu Zvíkov a Milevsko (posud zápisné) prodány byly dědičně. Odprodával potom drahně vesnic v Pracheňsku a Bechyňsku, tak i r. 1581 klášterství milevské (bez Květova). Zemřel 17. čna 1582 bezdětek. Statky své, Orlík, Zvíkov a Kestřany odkázal strýcům Borským (manž. 1. Eva Hasišteinská z Lobkovic, 2. Johanka ze Šelmberka † 1573).

b) Pošlost Borská. Jan, třetí syn Hynkův, dostal za díl Bor a získal také domažlický úřad. Skrze manž. jeho Benignu ze Starhemberka (zase vdanou Lobkovskou) a bydlení při hranicích bavorských potomstvo jeho se poněmčilo. Také odstoupili od víry pod jednou a oblíbili si víru Lutherovu. Jan zemřel r. 1533 a pohřben v Boru. Vdova koupila r. 1539 synům Ronšperk. Synové Petr, Bartoloměj a Jan Erazim rozdělili se tak, že první dostal Ronšperk a ostatní po polovici Boru (1548). Jan byl v l. 1557—1560 hejtmanem v Slavkově a Šonfeldě. R. 1561 stal se nejv. mincmistrem; ale již r. 1566 úřad ten složil. R. 1572 vyslán sám několikátý k vyšetření stavu jáchymovských dolů. Zemřel 10. kv. 1580 nemaje z manž. Kunky z Veitmile dědicův. Bor dědili synovci, statek Lhotka dostal se manželce.

aa) Petr držel k Ronšperku úřad domažlický, který od něho vyplacen (1570), a zemřel 24. čna 1575 (manž. 1. Dorota z Haideka † 1551, 2. od r. 1553 Anežka z Lobkovic † 19. pros. 1572). Jediný jeho syn Jan Jiří dostal r. 1573 od otce Ronšperk, dědil r. 1582 s bratrancem svým Orlík, Zvíkov a Kestřany. Při rozdělení toho dostal r. 1584 Orlík, k němuž koupil r. 1592 Kovářov. Býval potřebován při rozličných jednáních, byl kr. radou, od r. 1595 radou komory, r. 1600—1609 dvorským sudím a r. 1609—11 nejv. komorníkem, též hejtmanem krajů pracheňského a bechyňského. Svůj díl Boru zděděný po Janovi Erazimovi postoupil r. 1600 bratrancům směnou za Mašťov, který však r. 1603 prodal. Za to koupil r. 1604 Lasovice. Podle dědičných smluv r. 1484 mezi Rožmberky a n. Bohuslavem učiněných připovídal se k dědictví po Petrovi Vokovi z Rožmberka, což tento smlouvou 4. led. 1610 učiněnou uznal. Po jeho smrti uvázal se (1611) v Třeboň, Borovany, Nové Hrady, dům na Hradčanech a r. 1612 také v Rožmberk a Libějice. K tomu koupil r. 1612 Zvíkov. Císař Matiáš potvrdil mu (24. ún. 1614) starožitný erb a dovolil jej doplniti růží Rožmberskou. Zemřel v čnu 1617 (manž. 1. Eliška z Donína † 1592, 2. Eliška Colonka z Felzu vd. 1593, † 1616). Kromě dcer měl tři syny. Jan Erazim, jeden z nich, zemřel již r. 1602. Druzí dva byli Petr a Adam. Petr cestoval r. 1600 do Paříže a chtěl vypraviti se odtud do Anglie, ale ku přání otcovu se vrátil. R. 1605 oženil se s Annou Maximiliánou z Oprštorfu (která obdržela r. 1617 od tchána Ronšperk), stal se r. 1607 hejtmanem plzeň. kraje, pozván r. 1612 od krále Matiáše, aby jej provázel k volbě do Frankfurtu, dostal od otce r. 1615 správu statkův, z nichž platil na vydržování luther. německého kazatele v Praze. Povstání r. 1618 účastnil se velikou měrou. Byv zvolen za jednoho z direktorův a správcův zemských podporoval stavy účinlivě a sám vydržoval ze svého praporec pěchoty. S bratrem svým chtěl se rozděliti a přípravy vykonal; pohříchu k tomu nedošlo pro časnou smrť, an r. 1620 v květnu v Praze zemřel. R. 1621 odsouzen všeho jmění a památka jeho prokleta. Všecky statky bez ohledu na nevinného dědice zabrány a hned rozprodány. Vdova (zase vdaná Žerotínová) ujela za králem Bedřichem ze země a žila se 7 dětmi svými nějaký čas ve Frankfurtě a pak se uchýlila do Polska marně se dovolávajíc svého věna. Mrtvola její a tuším syna a dvou dcer objeveny r. 1858 v Elbinku („Lumír“ t. r.). Z manželství toho pošlo 7 dětí, tři dcery a synové Jiří Vilém, Jan Erazim, Jan Vilém a Jiří Bedřich; jeden z nich, Jiří Vilém, žil ještě r. 1634 a dostal od knížete břežského r. 1638 Velké Janovice. Adam, bratr Petrův, byl při smrti tohoto nezletilý a mimo zemi, a proto nevinný; přes to zbaven všeho dědictví a ošizen od Černína a Liechtensteina o stříbro a zboží v 11 bednách. (Viz Bílkovy Konf., 664.) Domáhal se aspoň polovice Orlíka a Zvíkova (1628), ale marně. Teprve r. 1652 nařízeno, aby mu cena polovice byla vyplacena, čímž on nebyl spokojen, a také odmítl r. 1663 pouhou alimentaci. Žil z těch trošků, které mu komora druhdy vydávala, též z toho, co dostával od Schwarzenberka. Balbín vídal jej choditi žebrotou (ovšem po šlechticích). Právo své převedl r. 1655 na hrab. Paara. Skrovné své jmění odkázal manž. Anně Kateřině Řepické ze Sudoměře a zemřel 24. pros. 1664. Čtyři dni před smrtí postoupil právo své k Třeboni hraběti ze Schwarzenberka.

bb) Bartoloměj, druhý syn Janův, zemřel 17. květ. 1560 (manž. Eliška z Roggendorfu vd. 1549, † 1587, od r. 1561 zase Lobkovská). Jediný jeho syn Jan Vilém zdědil r. 1580 čtvrtinu Boru a po Krištofovi r. 1582 s bratrancem všechen statek. Při dělení r. 1584 dostal Zvíkov, Mirotice a Kestřany. Od svého dílu prodal r. 1588 Heřmaň a několik vesnic. Zemřel 11. září 1590 (manž. 1. Markéta Hasišteinská z Lobkovic vd. 1578, 2. Anna z Hasenburka vd. 1586). Synové jeho byli Jan Bartoloměj a Jiří Ernreich (oba katolíci). Ti dědili r. 1591 Mašťov po Voršile Hasišteinské a tu vyučováni od něm. faráře. R. 1600 postoupili Mašťov Janovi Jiří směnou za čtvrtinu Boru. Jan koupil Stráž a zemřel 12. kv. 1608 bezdětek (manž. Barbora z Donína). Jiří rozdělil se r. 1601 dostav za díl Bor, od něhož prodal r. 1606 několik vesnic a Lhotku. Po smrti bratrově zdědil Zvíkov a Kestřany, od nichž prodal r. 1610 Mirotice a r. 1610 Zvíkov, avšak od toho zanechal si Újezd s jižními vesnicemi. Zemřel r. 1614. Manž. jeho Kryzelda z Donína (1603) držela po bábě své Kryzeldě statky Souměř a Dvory Přimdecké, z nichž tyto r. 1608 prodala. Syn jejich Jan Vilém a dcera Anna Markéta byli po smrti otcově několik let nezletilí. Dědic došed r. 1627 let ujal Bor, Kestřany a Újezd. R. 1649 obdržel od manž. Johanky Trčkovny z Lípy polovici statku Chrasti, kterouž r. 1650 od ní koupil, ale prodal t. r. Bor. Zemřel 6. led. 1651 a Johanka 5. říj. t. r. Oba pohřbeni v píseckém klášteře. Byl té pošlosti poslední po meči. Dcery jeho Anna Eusebie (manž. od r. 1651 Linhart Oldřich z Harrachu), Františka Polyxena a Maximiliána Eleonora (vd. hr. z Kufšteina) rozdělily se r. 1652 tak, že první dostala Chrasť, druhá Kestřany, třetí Újezd. Františka vdala se s král. povolením 2. srpna 1651 za Karla sv. p. z Paaru. Tito manželé získali r. 1655 práva Adamova ke Zvíkovu a Orlíku a majestátem dd. r. 1665 erb vymřelé rodiny Švamberské převeden na Karla hr. Paara, jehož potomstvo jej posud nosí. Za své nároky na Zvíkov a Orlík obdržel rod Paarovský (16. srp. 1690) poštovnictví v Uhrách.

K. Přimdecká pošlost. Jan, čtvrtý syn Bohuslavův, obdržel r. 1390 kanovnictví při kostele Pražském, jehož ok. r. 1399 se vzdal nedav se vysvětiti. Od bratří převzal pak Bor a plat na Plzni, který r. 1402 prodal. R. 1404 byl hejtmanem na Tachově. R. 1409 (spíše 1410) král Václav dal jej v Praze stíti. Jediný jeho syn Jan obdržel r. 1425 od strýcův díl manětínského zboží, bojoval r. 1434 u Lipan, dobýval pak tvrzí na Slánsku. Hynek Krušina postoupil mu ok. r. 1446 Rokycan a vydal mu na ně r. 1451 zápisy. Byl pak r. 1452 při volbě správce, ok. r. 1454 získal dobrou vůlí hrad Přimdu a zastavil od něho r. 1456 městečko Stráž Hedvice z Rožmitála manželce. R. 1460 byl již mrtev. Syn jeho Zdeněk obdržel r. 1475 majestát na potvrzení Přimdy a Rokycan. R. 1492 smluvil se s mateří o její věno. Ok. r. 1498 vyplatili se od něho Rokycanští, za to získal před r. 1509 Třebel. Žil ještě r. 1518. Mikuláš, jenž držel r. 1520 Třebel a Přimdu, byl bezpochyby jeho syn a zemřel ok. r. 1531, zůstaviv vdovu Annu Kfelířovnu ze Zakšova, která byla dlouho poručnicí sirotkův nezletilých. Synové Adam, Jindřich (ml.), Zdeněk a Jáchym rozdělili se tak, že první a druhý dostali po polovici Přimdy, Zdeněk Třebel a Jáchym vesnice r. 1425 od Manětiny zastavené s Osojným. 1. Adam oženil se ok. r. 1550 s Annou z Reicenšteina († 1575), s níž dostal Oleš a vsi zápisné. Byl v l. 1560—77 dvorským a v l. 1577—81 zemským sudím. S bratrem utiskoval Přimdecké nejednou. R. 1577 ženil své dcery Benignu s Janem z Roupova a Lidmilu s Petrem z Kokořova na Olši, koupil r. 1577 Souměř, r. 1578 vsi zápisné kladrubské. Sám se oženil po druhé (ok. 1580) s Kryzeldou z Lobkovic ovd. Berkovou. Tato koupila r. 1583 Libkovice, r. 1584 Přiběnice a Moukoděly, Ležky a dvě vsi u Manětiny, k nimž r. 1586 dostala od manžela tři vsi, r. 1586 Osojný s vesnicemi, r. 1587 Chýše. Z toho prodala r. 1587 vsi u Manětiny. Po manželu († 1590) zdědila polovici Přimdy (Oleš se dostala dcerám), jež od ní vyplacena, pak koupila r. 1592 Souměř od Benigny a vdala se r. 1593 zase za Jaroslava Libšt. z Kolovrat. 2. Jindřich vstoupil po roce do nedílu s bratřími, r. 1554 a 1558 obdrželi zápis na hrad Kynžvart, r. 1564 koupili Rabštein, kterýž zaměnili r. 1569 za hrad Krasíkov. R. 1571 zase získali Rabštein, nedlouho potom i Bezdružice a Gutštein. R. 1577 starší dva koupili dvě vsi od kláštera tepelského. Od Jáchyma se oddělil a zemřel v l. 1586—91 bezdětek. 3. Zděnek připomíná se naposled r. 1577. 4. Jáchym byl v l. 1562—66 purkrabím chebským, pak i kr. radou a v l. 1570—74 praesid. komory. Zemřel na podzim r. 1574 a pohřben v kapli krasíkovské (manž. 1. Anežka Šlikovna † 1572, 2. Sibylla Šlikovna ovd. Š-ová). Synové jeho, Jiří Petr, Jan Šebestián a Kašpar Arnošt, zdědili všechny statky po otci a obou strýcích. Od toho Jindřich jako poručník jejich prodal r. 1586 Osojný s vesnicemi. Kašpar Arnošt zemřel po r. 1586. Jiří oženil se r. 1588 s Potencinou Hofmankou z Grynpichlu. Při rozprodávání Přimdecka koupil Rosshaupt, Hostkov a Bohuslav (1596), r. 1606 Žebrák a Bažantov, t. r. koupil několik vesnic od Borska, r. 1608 Dvory pod Přimdou. Zemřel 6. dub. 1608. Manželka jeho měla od r. 1606 Lhotku. Jan Šebestián byv v nedílu s bratrem, držel po něm Švamberk, Bezdružice, Třebel, Mynichsfeld, Gutštein a Dvory, k nimž koupil r. 1612 Zádub a Trpisty. Zemřel 7. ledna 1615 nemaje z manž. Evy z Lobkovic potomstva. Statky jeho dostaly se Janovi Bedřichovi a Janovi Šebestiánovi, synům Jiřího Petra, nezletilým, jejichž poručnicí byla sestra jejich Anna Marie († 1619). Jsouce katolíci, zůstaveni při statcích. Jan Bedřich oženil se ok. r. 1622 s Maří Majdalénou z Donína, cestoval r. 1627 po cizině, prodal t. r. Dvory a zdědil po smrti bratra nedílného všecky statky. Byl kr. radou a soudcem zemským, též soudu dv. radou a hejtmanem kraje plzeň. Přečkav děti své odkázal všechen statek manželce († 10. led. 1659). Hrobka kaple krasíkovské zavřela se a otevřena jen r. 1791, když čelivský farář s úředníkem krasíkovským hrobku otevřel a rakve s klenoty pobral.

Od XVIII. stol. žila panská rodina v Čechách píšíc se Krušina ze Š. Tito dovolávali se domnělého majestátu (1509, středu, před Vstoup. K. P.), avšak ten jest padělán a odvození od Bohuslava, syna Hynkova, nemožným. (Viz o tom a vývod v »Čas. přátel star. č.«, VII., 69—75.) Možnost odvození jest jedině od některého zchudlého člena, o němž r. 1665 se nevědělo (snad Jiřího Viléma), neb Johanka sv. p. ze Š. vdávala se v Praze r. 1752 za plukovníka Palasa. Potvrzení se dostalo této rodině majestátem z r. 1806. První vývod pp. ze Š. sepsal V. Břežan, týž také sepsal Švamberská regesta (rkps. knih. praž.). Viz i Miltner, Privatmünzen. Sčk.