Ottův slovník naučný/van Leeuwenhoek

Ottův slovník naučný
Leeuwarden	van Leeuwenhoek	Leeward Islands

Údaje o textu
Titulek:	van Leeuwenhoek
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 786. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Antoni van Leeuwenhoek

van Leeuwenhoek [lövenhuk] Antony, přírodovědec hollandský (* 1632 v Delftu — † 1723 t.). Vychován na obchodníka byl zaměstnán do 22. roku svého v Amsterdamě, na to vrátil se do rodiště svého, kdež až do smrti setrval věnuje se studiu věd přírodních. Předběžné vzdělání jeho bylo nepatrné, latinsky vůbec neznal. Byl samoukem, jehož snaha nesla se k tomu, aby pomocí mikroskopu, jehož užívání bylo tehdy v začátcích, zbádal záhadný svět drobnohledný i stavbu těla ústrojenců. Sám zhotovil si čočky a sestavil drobnohledy s dovedností, kterouž předčil své současníky. V jeho pozorováních nebylo sice jednotného hlediska, vynikal však bystrostí a svědomitostí pozorovací, jež podporovány mnoholetou nepřetržitou pílí vedly ho k objevům prvního řádu, kteréž měly rozhodující vliv na rozvoj věd přírodních. Výzkumy jeho dlouho byly známy pouze kruhu přátel v jeho rodišti; konečně však přítel jeho, proslulý anatom Regnier de Graaf, předložil je král. akademii věd v Londýně. Tato uznala velikou cenu jejich i uveřejnila je ve spisech svých (Philosophical Transactions) a jmenovala později L-a svým členem (1680), pokračujíc v uveřejňování dalších výzkumů jeho, jež sděloval akademii ve formě dopisů. Z výzkumů jeho buďtež tu uvedeny nejdůležitější. R. 1675 objevil ve staré vodě dešťové po prvé nálevníky, určil pak řadu jejich tvarů obecných i počet jich v kapce vody. R. 1661 objevil v krvi lidské krvenky rudé, určil jich tvar a stanovil přibližně velikost. Učení Harveyovo o oběhu krevním korunoval nálezem vlásečnic a pozorováním v nich oběhu krevního pod drobnohledem na průhledné plovací bláně žabí, na ocase pulců, létací bláně netopýra a j. Důležité výzkumy činil o spermatozoích, r. 1677 objevených Ludvíkem von Hammen, studujícím v Lejdě, pozoroval poprvé příčné pruhování svalů, zkoumal podrobněji skladbu zubů a čočky oční, stavbu těla rozličných hmyzů, jich plození a vývoj, objevil nepohlavní plození mšic, objevil a popsal poprvé vírníky a pozoroval jich podivuhodnou vlastnost oživení po vyschnutí. Též k rozvoji botaniky vydatně přispěl výzkumy svými i náleží spolu s Grewem a Malpighim k zakladatelům anatomie rostlinné. Práce jeho vydány souborně hollandsky: Sendbrieven, ontledingen en ontkelkingen, ondervindingen en beschouwingen (Lejda, 1685—1718, 7 sv.) a latinsky: Opera omnia s. Arcana naturae ope exactissimorum microscoporum detecta (Delft, 1715—22, 7 sv.). Skráceně vydány též anglicky od Sam. Hoolea (Lond., 1798—1801, 4 sv.). R. 1875 odhalena pamětní deska na rodném domě jeho v Delftu, životopis jeho napsal Haaxmann (Lejda, 1875).