Zvonař Josef Leopold, skladatel a hud. theoretik český (* 22. led. 1824 v Kublově u Žebráka — † 23. listop. 1865 v Praze). Byl z rodičů nezámožných a jeho strýc Trýbert, sám hudebník, rozpoznav v něm nevšední nadání hudební, učil jej začátkům hudebním. Jeho vzdělání literární podporoval tehdejší farář v Žebráce Vojt. Nejedlý, který půjčoval mu české knihy. Ve 13 letech složil thema do A dur a na ně dvě variace. Ale poněvadž jeho rodiče neměli prostředků na jeho další učení, byl dán na krejčovinu, v níž by asi jeho skvělé nadání nazmar bylo přišlo, kdyby se ho nebyl ujal farář Josef Dmyh na Velízi, sám výtečný varhaník a zpěvák (1787 – 1871), který pak Z-e připravoval k úřadu učitelskému, ač Z. k povolání tomu neměl náklonnosti. Přes to vykonal přípravný kurs v Praze, načež r. 1842 navštěvoval školu varhanickou, kde teprve cítil se ve svém živlu. Tehdejší ředitel Píč poznav Z-e blíže sám dbal o jeho vzdělání hudební. Z. se zálibou studoval Beethovena a jmenovitě sestavoval si pilně staročeské chorály. R. 1844 Z. stal se Píčovým assistentem se služným 5 zl. stř. měsíčně, později ustanoven druhým učitelem zpěvu na škole varhanické. První jeho skladba, provozovaná r. 1847 v Cecilském spolku, nesetkala se s úspěchem, za to více se líbívaly jeho něm. písně pro piano. Přes to, že umění hudební vynášelo mu živobytí jen velice skrovné, setrval při něm a jal se skládati nápěvy k písním českým, najmě Čelakovského, Chmelenského a Picka (ve sbírce Varyto a lyra u Hoffmanna v Praze). R. 1858 navštívil Italii a popis této své cesty vydal v »Pražských Novinách« r. 1858. Po smrti Píčově byl půl roku místoředitelem varhanické školy a po dvou letech pak ředitelem Žofínské akademie. R. 1863 přijal místo ředitele kůru u Trinitárů a byl také učitelem zpěvu na vyšší dívčí škole v Praze. Celkem vydal přes sto písní a sborů, několik hymen, mnoho velkých skladeb pro klavír, sonáty, offertoria, graduále, ballady a j. Větší jeho vokální skladby jsou: Rozmarýnový věneček od Koláře, Bradlec, ballada od Crhy, pak jednoaktová operetta Lesní kaple na slova od téhož. Mimo to vydal nápěvy k Pichlovu Společenskému zpěvníku českému a 4 sv. staročeských chorálů Staré hudební památky české, pak Theoreticko-praktickou školu piana s národ. písněmi (1863), Vyučování zpěvu (1866, 2 sv.) a Zpěvníček pro dívčí školy (1864). Z theoretických jeho děl důležity jsou: Navedení ku skládání kadencí (1895), Základy harmonie a zpěvu (1861), rozsáhlý a dobrý spis, mimo to pak rozličné články theoretické v »Daliboru«, »Obrazech života«, ve »Sborníku«, »Praž. Novinách«. Do Riegrova Slovníku Naučného napsal Dějiny hudby v Čechách a množství článků životopisných. V hudbě byl Z. přítelem pokroku a nelpěl na pravidlech staré školy, ač bez příčiny od nich se neuchyloval. Jeho horlivost o zvelebení umění hudebního neměla mezí a přílišným namaháním urychlil předčasnou svou smrť.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Josef Leopold Zvonař