Ottův slovník naučný/Zingiber
| Ottův slovník naučný | ||
| Zingg | Zingiber | Zingiberaceae |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zingiber |
| Autor: | Josef Dědeček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 618–619. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: zázvor |
|
Zingiber Roscoe, zázvor (viz tab.), rod rostlin 1děložných z čel. Zingiberaceae a podčel. Amomeae, obsahující byliny vytrvalé s oddenkem plazivým, článkovaným, masitým, z něhož vynikají jednak listnaté až 2 m vysoké stonky, jednak, květonosné stvoly. Stonky jsou obaleny dole pošvami, nahoře 2řadými pošvatými listy čepele celokrajné, čárkovitokopinaté, jejichž pošvy, opatřené na konci jazýčkem, stonek zdánlivě prodlužují. Stvoly pošvami též obalené jsou buď polopodzemní nebo prodloužené a nesou na konci krátké a husté klasy květů prchavých, bílých, žlutých n. červených, z úžlabí střechovitých listenů vynikajících. Vnější okvětí buď jest podobné pošvě nebo jest 2—3zubé; vnitřní jest trubkovité, téměř 2pyské, zpodního pysku buď 3laločného nebo nejcelejšího. Jediná tyčinka (viz Zingiberaceae) má spojidlo prodloužené nad prašníkem v růžek, jenž spolu s prašníkem konce čnělky obejímá. Nálevkovitá blizna jest po obvodu třásnitá. Plody povahy bobulovité ač 3chlopní mají četná, míškem obalená semena. Z. čítá asi 20 druhů, zejména jihoasijských, skromněji afrických a japanských, z nichž nejdůležitějším jest Z. officinale Roscoe (Ammomum Z. L.), z. obecný; nepochybně původem z jihových. Asie, ač nikde tam neroste planě. Nyní pěstuje se téměř ve všech tropických krajinách, již ode dávna ve Vých. a od XVI. stol. v Záp. Indii pro oddenky a zvláště jejich asi 10 cm dlouhé přisploštělé, od pošev listenů kroužkovaně zjízvené větve, význačné prudce kořennou chutí a příjemnou vůní. Těchto užívá se v Evropě jako koření již od XII. stol. a kromě toho jménem radix n. rhizoma Zingiberis a jako tinctura Zingiberis i jako léku. Vedle toho strouhá se oddenek k úpravě různých pečiv (na př. zázvorek) a vymáčí se k výrobě likérů. V obchodě znám jest zázvor černý (oddenky neoloupané) a z. bílý (oddenky oloupané). Oba obsahují až 2·2% bledožlutého oleje, jenž má chuť méně palčivou než sám oddenek. Roční vývoz zázvoru páčí se na mnoho desetitisíců centů. Pravý zázvor porušuje se často oddenky druhu Z. Zerambet Rosc., ve Vých. Indii v lesích rostoucího. Tamtéž daří se Z. Cassumunar Roxb., s oddenkem zápachu kafrového a dříve jménem z. žlutý (radix n. rhizoma Zedoariae luteae n. Cassumunar proti padoucnici užívaným. Taktéž česky sluje oddenek dr. Curcuma longa L., kdežto t. zv. zázvor český z aronu blamatého pochází. V miocénu švýcarském objevují se stopy listů zázvorových jménem Zingiberites multinervis Heer. Děd.