Ottův slovník naučný/Zenith
Ottův slovník naučný | ||
Zenice | Zenith | Zenith (pseudonym) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Zenith |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 583. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Související: | Ottův slovník naučný/Nadir |
Heslo ve Wikipedii: Zenit |
Zenith (arab.), čes. nadhlavník, jest bod zdánlivé nebeské polokoule ležící kolmo nad hlavou pozorovatelovou čili průsečík kolmice se stanoviska pozorovatelova vztyčeně s polokoulí nebeskou a nejvyšší bod polokoule nebeské vůbec. Každý pozorovatel má tedy z. svůj. Průsečík oné kolmice s nebeskou polokoulí druhou a přímo proti z-u ležící slove nadír č. podnožník. Z. a nadír jsou póly obzoru (horizontu), jehož každý bod je stejně vzdálen od z-u i nadiru. — Zenithová vzdálenost nějaké hvězdy jest menší oblouk hlavního kruhu vedeného na kouli nebeské z-em, nadirem a hvězdou, omezený z-em a hvězdou. Zenithová vzdálenost zvětšená a výšce hvězdy nad obzorem rovná se 90°. (Srv. Šířka.)