Zemun (maď. Zimony, něm. Semlin), město se zvláštním magistrátem v stolici srěmské v král. Chorvatsko-Slavonském, na výběžku mezi Sávou a Dunajem, z části v nížině, z části na okraji stupňovitě vysočiny v úrodném okolí. Je spojen železničním mostem s protiležícím Bělehradem Srbským, jakož i spojením paroplavebním, je důležitou a hlavní celní a kontumační stanicí na dráze Budapešť-Bělehrad uherských státních drah, jakož i při paroplavbě po Dunaji a Sávě, sídlem okresního soudu, řeckoprav. arcikněze a katol. děkana, skládá se z vnitřního města a dvou předměstí, má 2263 domů a 15.079 obyv. (1900), z nich 7086 Němců, 6649 Srbochorvatů, 756 Maďarů; 599 katol., 5363 řecko-pravosl., 646 židů, v posádce prapor 61. pluku pěchoty, 8 kostelů, státní vyšší reálku, vyšší obchodní školu, ženskou školu průmyslovou, sbírku římských starožitností, pomník Jana Hunyadiho, nemocnici milosrdných sester a klášter františkánský. Z. jest důležitým průvozním tržištěm pro obchod po Dunaji a s Balkánským poloostrovem, hlavním předmětem obchodu jsou plodiny zemědělské, ovoce, zejména švestky, víno, zelenina, kůže, obilí a dobytek, dále petrolej a uhlí dovážené po Dunaji. — Na místě Z-u leželo v době římské město Taurunum, jehož neveliké zříceniny pokryty jsou vinicemi na svazích a okraji vysočiny. Později Z. sdílel osudy Srěmu, byl r. 1096 zle pohuben křižáky a dostal se pak ve XII. stol. v panství byzantské a boj oň trval až do r. 1261. Za těchto dob nepokojných město utrpělo prý tolik, že obyvatelstvo skrývalo se v podzemních obydlích zvaných »zemunice«, od čehož prý dostalo se městu jména. V XV. stol. Z. dostal od krále Sigmunda Jiří Branković, kníže srbský, a po jeho smrti přesel v držení hrabat Celských. Na hradě hraběte Oldřicha Celského, jehož zříceniny posud se vidí na Ciganském vrchu nad městem, zemřel 11. srpna 1456 Jan Hunyadi. Když r. 1521 Turci zmocnili se Bělehradu, byl i Z. rozbořen a zůstal v moci turecké až do času Leopolda I.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Zemun