Ottův slovník naučný/Zednáři svobodní

Ottův slovník naučný
Zedlmín	Zednáři svobodní	Zednice

Údaje o textu
Titulek:	Zednáři svobodní
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha: J. Otto, 1908. S. 513–515. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Svobodné zednářství

Zednáři svobodní (něm. Freimaurer, fr. franc-maçons, angl. freemasons), název proslulých polotajných združení, jež vytkla si za úkol pěstovati humanitu a především starati se o mravní zdokonalení svých členů. Počátky zednářství nejsou posud zcela jasné. O jeho vzniku vyslovovány hypothesy nejsmělejší a nejrozmanitější. Jedni hledali zárodky zednářství u Essejských a Therapeutů (v. t.), druzí pokoušeli se uvésti je ve spojení s řeckými Pythagorejci, jiní dokonce kladli vlasť zednářství do Orientu. Není ovšem pochyby, že z. s. mají, zvláště pokud se tajemnosti a užívání symbolů týče, dosti předchůdců jak v pohanském starověku, tak v ranném křestanském středověku, nějaké však souvislosti prokázati nelze. Zdá se, že vznik svob. z-řů třeba hledati jen tam, kde vzniklo jejich jméno. »Z. s.« nazývali se původně skuteční zedníci a kameníci sdružení ve zvláštní organisace (zv. lóže), jež nejsouce obmezovány místem, svobodně procházely Evropou, budujíce na zakázku chrámy i jiné velkolepé budovy. Tak na př. od svob. z-řů (v původním slova smysle) vystavěna byla biskupská kathedrála ve Štrasburce, proslulý dóm v Kolíně n. Rýnem, velkolepý klášter v Batalze v Portugalsku a mnoho jiných. Ježto vybudování chrámu vyžadovalo celých desetiletí, ba i staletí, z. s. vystavěli si v blízkosti stavby pevná sídla, tvoříce tak zvláštní osadu a sociální organisaci, jež ve prospěch celku i jednotlivce ukládala svým členům jisté závazky a povinnosti, zejména všichni zavázáni byli ke vzájemné podpoře a k mlčelivosti vůči nečlenům ve věcech týkajících se různých vynálezův a praktik při stavbě potřebných. Toto tajemnůstkářství dalo záhy vznik četným symbolům, jež moderní zednářství přejalo, stejně jako rozdělení na různé stupně. Časem stalo se zvykem, že do zednářských lóži přijímáni byli lidé, kteří nebyli řemesla kamenického. Byli to především ti, kdo měli vliv na stavbu, na prvním místě kněží. Tito právě živlové, řemesla zednického neznalí, ale duševně nad skutečné kameníky daleko vynikající, způsobili v zednářstvu znenáhla změnu. Převrat ten udál se v Anglii, kde zednářské lóže udržely se nejdéle a kde zejména hrozný požár, který r. 1666 zničil Londýn, prodloužil jejich trvání. Když byla monumentální basilika sv. Petra v Londýně znovu vystavěna, většina sdružení, pozbyvši příčiny svého trvání, zanikla, čtyři však lóže, které zbyly, spojily se 24. čna 1717 (v den sv. Jana Křtitele, patrona z-řů) v jednu velikou lóži anglickou, jež vytkla si za úkol nestavěli již budov kamenných, ale budovati chrámy mravnosti a humanity v srdcích lidských. Lze tedy r. 1717 nazvati rokem zrození svobodného zednářství, ač jest jisto, že převrat ten neudál se náhle, ale byl připravován pozvolným přerodem. Co se nezměnilo, byla zednářská organisace; zůstalo staré rozdělení na mistry, tovaryše, učedníky, uzavřenost proti nečlenům, užívání starých symbolů atd. O přetvoření zednářství přičinil se nejvíce kněz James Anderson, jenž z rozkazu veliké lóže sestavil r. 1721 nový řád zednářský, který byl r. 1723 v generálním sedění rozmnoživších se zatím lóží velikou většinou přijat a vydán tiskem pod názvem The constitution of the Freemasons. Tato »konstituce« ukládá z-řům s-ným přísně mravný život, humanitu a vlastenectví. Pokud se náboženských otázek týče, z. s. stojí téměř úplně na stanovisku tehdejšího anglického deismu, zavrhujíce konfessionální fanatismus, odmítajíce však stejně rozhodně naprostý atheismus. Řády Andersenovy potkaly se částečně s odporem některých lóži, jež odštěpily se od veliké lóže londýnské a seskupily se kolem »lóže yorské«, učinivše ji svou velelóží. Tím vznikl v anglickém zednářstvu rozkol. Starozednáři (ancient masons), jak zvali se odpůrci konstituce Andersenovy, pořídili si svou zvláštní konstituci, kterou napsal a vydal Vavřinec Dermott, pod titulem Ahiman Rezon‎ or a help to a brother etc. 1756. Na rozdíl od novozednářů (modern masons) starozednáři přijímali do lóži výhradně jen křesťany. Mezi velelóží londýnskou a yorskou byla vzájemná nevraživost a žárlivost, jež vedla často ke sporům. Teprve r. 1813, když velmistrem novozednářů stal se vév. Sussexský a velmistrem starozednářů bratr jeho, vévoda Kentský, dosaženo bylo narovnání. Obě strany spojily se v jedinou »Spojenou velikou lóži starých anglických z-řů«. V krátké době svob. zednářství v Anglii nabylo ohromných rozměrův a šířilo se rychle na kontinent i do zámořských kolonií. Již r. 1740 k veliké lóži londýnské pojilo se 115 lóží vedlejších. Dnes má anglická zednářská organisace kolem 2000 lóží se 300.000 členy.

Z Anglie zednářství vniklo nejdříve do sousední Francie. R. 1725 angličtí a francouzští šlechtici založili první lóži v Pařiži, k níž brzo přistoupily tři jiné. R. 1736 tyto čtyři lóže spojily se ve »velikou lóži francouzskou« (Grand Loge de France). Ačkoli vláda svobodné zednářství přísně zakazovala, šířilo se ve Francii úžasně rychle, brzo však octlo se v úpadku. R. 1767 z rozkazu krále Ludvíka XV. »vel. franc. lóže« byla zavřena, ale již r. 1771 objevila se znovu pod názvem »La Grande Loge Nationale« a trvá podnes pod názvem »Grand Orient de France«, majíc velikou řadu lóží vedlejších asi s 18.000 členy. Vedle této existuje ve Francii od r. 1804 jiná veliká lóže »Suprême Conseil des Frances«, k níž hlásí se jen menší počet lóží se 4000 členy.

Velmi záhy vybujelo svob. zednářství na poloostrově Pyrenejském. R. 1727 založeny byly zednářské lóže v Portugalsku, rychle se rozmnožily, byly však ničeny strašlivým pronásledováním, jež potrvalo až do r. 1834. Dnes jest v Portugalsku asi 70 lóží s »velikou lóží lusitanskou« v Lisaboně v čele. Ještě hůře vedlo se zednářským spolkům ve Španělsku, kde králové Filip V. a Ferdinand II. krůtě proti nim vystupovali, horlivě jsouce podporováni inkvisicí. Nicméně zednářské lóže tajně trvaly a za liberální francouzské okkupace r. 1809 vystoupila jich celá řada náhle na veřejnost. Veliká lóže španělská zarazila dokonce své sídlo v bývalém paláci inkvisice. Dnes jest ve Španělsku kolem 700 lóží.

Také do Italie časně zalétlo símě učení zednářského a padlo na dobrou půdu. V letech třicátých XVII. stol. zřízeny byly v krátké době za sebou lóže v Benátkách, Florencii, Livorně, Miláně, Římě a Neapoli. Bylo sice na čas fanatickým pronásledováním italského kléru vypuzeno, ale za panství Napoleonovců v Italii vzmohlo se znovu. Král neapolský Murat stal se sám velmistrem z-řů neapolských. Po obnovení starého pořádku v Italii z. s. opět vydáni byli pronásledování, vymizeli téměř úplně, objevili se však znovu za války r. 1859. Slavný Garibaldi sám stal se velmistrem zednářské lóže palermské. V době přítomné má Italie více než 130 lóží, jejichž centrem jest »Grand Orient d’Italia«.

V Německu první zednářská lóže zřízena byla v Hamburce r. 1737. Roku následujícího přijat byl mezi z-e korunní princ pruský, pozdější král Bedřich II., jenž zahajuje řadu pruských z-řů-panovníků, kterou porušil teprve císař Vilém II., jenž z-řem se nestal, dovolil však, aby členem zednářské lóže byl bratr jeho Bedřich Leopold. Největší zásluhu o rozšíření zednářství získal si sám Bedřich II., který již v prvním roce své vlády založil v Berlíně lóži zv. »Aux trois globes«. Tato r. 1744 změnila se na »Velikou mateřskou lóži u tří zeměkoulí« a založila veliké množství lóží filiálních. Z těchto vynikla nejvíce lóže zv. »Royal York«, která r. 1767 se odštěpila a založivši řadu jiných lóží, ustavila se r. 1798 jako velelóže. Z lóží jí podřízených proslula nejvíce lóže »U slunce«, založená markrabětem braniborsko-kulmbašským v Bayreuthu, která r. 1811 prohlásila se samostatnou.

Též v zemích habsburského soustátí svob. zednářství záhy vykvetlo. R. 1733 v Praze byly tři zednářské lóže: »u devíti hvězd«, »u tří korunovaných hvězd« a »u tří korunovaných sloupů«. První z nich záhy zanikla, vznikla však brzy nová pod názvem »Sincerité«. Delší dobu existovala zednářská lóže v Klatovech. Na Moravě střediskem z-řů bylo Brno. Císařovna Marie Terezie zednářským spolkům nepřála a r. 1764 je zakázala. Později vydán dokonce dekret, jímž z. s. prohlášeni za neschopné zastávati státní úřady. Podnes svob. zednářství v Rakousku (v Předlitavsku) jest zakázáno. Příhodnou dobou k rozšíření zednářstva byla jen vláda Josefa II., jenž sám, ač neprávem, pokládán byl za z-ře. Střízlivému tomuto panovníkovi příčilo se zednářské tajemnůstkářství, nicméně ponechal mu volné pole k rozšíření. Brzy veliká většina vysokých úředníků, ba i rádců císařových byla členy zednářských lóží. V království Uherském svob. zednářství jest dovoleno, v Předlitavsku zákaz obchází se tím, že tvoří se t. zv. kroužky (věnečky), jejichž členové náležejí k lóžím uherským a saským. Celkem jest nyní v Rakousku asi 10 lóží a 8 kroužků, jež mají asi 700 členů. Úhrnem lze počet všech z-řův odhadovati na více než million. Dnes, kdy tajného spolkaření není třeba, svob. zednářství jest již přežitkem. Největším nepřítelem zednářství byla a jest církev katolická. Od prvního odsouzení svob. zednářství skrze papeže Klementa XII. (1738) všichni papežové je zatratili, naposled Lev XIII. encyklikou »Humanum genus« r. 1884.

Pokud se zakládání a organisace lóží týče, jest pravidlem, že, vzroste-li v některém městě nebo kraji počet z-řů s-ných, utvoří lóži, která však musí býti založena od lóže starší, od níž obdrží písemnou konstituci a zvláštní zákoník. Obyčejně v jednom territoriu jest jen jedna lóže mateřská, jež bývá zároveň velelóží. Každá lóže má symbolické jméno, na př. »Minerva u tří palem v Orientě v Lipsku«. Členové lóže dělí se na tři stupně, mistry, tovaryše a učedníky; avšak časem nastaly odchylky, vytvořeno 25 a i více stupňů, dělících se na nižší a vyšší. Shromáždění zednářská zovou se rovněž »lóže« a konají se v místnostech zvlášť k tomu najatých a upravených. Představený lóže, zvaný »mistr lóže«, řídí zasedání a vykonává spolková snesení. K ruce má dva jiné mistry, zv. rituály, kteří mohou ho též zastupovati. Tito tři členové jsou voleni od shromáždění, ostatní hodnostáře (ceremoniáře, sekretáře, knihovníka, pokladníka, almužníka atd.) jmenuje si obyčejně mistr lóže sám. Všichni tito funkcionáři tvoří jakýsi výbor, jenž o všech vážnějších věcech před zasedáním lóže koná porady. Velelóže zorganisovány jsou podobně, majíce své velmistry, velerituály atd. Lóže filiální mají ve velelóži, jež jest vrchní instancí, svého zástupce. Ostatně, pokud se podrobností organisace týče, jsou značné rozdíly a úchylky. Podmínkou ku přijetí do lóže jest zletilost a mravní zachovalost. Přesvědčila-li se lóže o těchto podmínkách, hlasuje se o přijeti žadatelově, a byl-li přijat jednohlasně, uveden jest do lóže řadou tajemných a symbolických ceremonií. Nový člen musí slíbiti naprostou mlčelivost vůči veřejnosti a přisahati, že věrně bude zachovávati »konstituci« lóže a poslouchati svých představených. Podle programmu, který se projednává v lóžích, rozeznávají se lóže přijímací (přijímají nové členy), smuteční (na památku zemřelých členů), slavnostní (ve dny pro lóži památné, na př.ve výroční den založení lóže), sesterské (shromáždění několika lóží) atd.

Literatura. R. Fr. Gould, The history of Free masonry (1886 sl., 6 sv.); J. G. Findel, Die Geschichte der Freimaurerei (7. vyd. 1900); O. Beuren (Reich), Innere Unwahrheit der Freimaurerei (Mohuč, 1884); O. Kuntzemüller, Die Freimaurerei und ihre Gegner (Hannover, 1897); T. G. Masaryk, S. z. (»Naše Doba«, XIII., 1905). Pro zednářství v Čechách najdou se zprávy u Kalouska, Děje král. české společnosti nauk (1885), u Jos. Svátka, Obrazy z kult. dějin čes., díl II. a u J. V. Práška, Dějiny císaře a krále Josefa II.