Ottův slovník naučný/Zanzibar
| Ottův slovník naučný | ||
| Zanthoxylon | Zanzibar | Zaozerje |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zanzibar |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 429–430. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Zanzibar |
|
Zanzibar, Sansibar, Zanguebar (z arabského Zendžibar, »země černochův, otrokův«), ostrov v Indickém okeáně, 40 km od vých. pobřeží Afriky mezi 5° 43′—6° 28′ j. š. a 39° 13′—39° 37′ v. d. měřící 1591 km2. Vznikl podle Baumanna sloučením hojných korálových ostrůvků, neboť složení korálové úplně převládá. Avšak západní polovice s nízkými, vzdělanými pahorky, malými říčkami, liší se značně od východní části rázu krasového, s dolinami, jeskyněmi a ponornými řekami; místo plantáží a polí bujejí tu hustá křoviska anebo vegetace vůbec schází. Nejvyšší místo Masingi dostupuje výše 135 m. Podnebí je rázu tropického a dosti nezdravé. Kolísáť teplota mezi nejteplejším měsícem (únorem s průměrně 28° 1′) a nejstudenějším (čcem 25° 2′) poměrně málo, k čemuž přispívají zajisté silné deště. Tyto dostavují se ve dvou obdobích od března do května a od října do konce roku, ale i mimo tuto dobu silně pršívá, tak že průměrné množství ročních srážek činí 250 cm. Tropická květena obmezena je silně vyvinutým zemědělstvím, ale vykazuje hojnost druhů odlišných od flory východoafrické, ba spíše ukazujících na blízkost květeny madagaskarské a maskarenské. Z kulturních rostlin nejdůležitější jest hřebíček, tou měrou, že Z. je prvním dodavatelem tohoto koření do Evropy, dále cirok, kassave, cukr. třtina, kokosová palma a pomoranče, nazývané tu agrumi. Ze zvířeny zastoupeny jsou především opice, poloopice, serval, genetka a j., mezi četným ptactvem zejména perlička a z plazů druh varanů. Avšak nejen přírodními poměry, ale také po stránce národnostní Z. připomíná přechod mezi Afrikou a blízkou Asií, vlastně Indií.
Nejstarším živlem jsou Vahadimu z africké pevniny přišlí, kteří se pomísili s Araby i jinými černochy tak, že nemají určitého typu. Jsou muhammedány a mluví suáhilštinou. Žijí klidně na venkově zabývajíce se zemědělstvím. Polní práci na plantážích i v domácnosti obstarávají četní otroci, mezi nimiž nacházíme zástupce všech kmenů východoafrických. Cena otroka není vyšší než průměrná cena osla. Z této vrstvy byli vybíráni obyčejně se zdarem nosiči pro veliké expedice do vnitrozemí. Ale přerušený dovoz otroků znamená pro budoucnost Z-u neblahou předzvěst, že i tu nastane nedostatek pracovních sil, jako na př. na Réunionu, a s tím zajisté úpadek zemědělství. Vlastními pány jsou maskatští Arabové (as 10.000), držitelé plantáží, ale zadlužení hojným Indům (Banyanům, Pársům a j.), jichž tu žije 7000. Evropanů (ponejvíce Angličanů, Němců, Francouzů, Řeků) není více než 200, což při počtu veškerého obyvatelstva na 250.000 duší odhadovaného jest ovšem zlomek nepatrný. Něco přes polovici veškerého obyvatelstva sídlí na venkově, ať to jsou svobodní zemědělci či otroci nebo bohatí Arabové a Indové, kteří tu mají své letohrádky. Druhá polovina soustředěna jest v městě Z-u. Toto rozkládá se při západním pobřeží na plochém poloostrově s jedné strany mělkou lagunou utvořeném a dělí se na tři hlavní čtvrti. Při pobřeží táhne se nejvýstavnější čásť uzavírající veřejné budovy, konsuláty, palác sultánův s tvrzí arabského rázu, podél laguny šíří se změť bídných chatrčí černošských mizejících pod korunami kokosových palem. Indové obývají obchodní a průmyslovou čtvrť působící slušným dojmem. Město jest elektricky osvětleno. Všechen ruch soustřeďuje se kolem přístavu, několika ostrůvky chráněného, neboť hlavní význam Z-u záleží v rozsáhlém obchodě zámořském. Jsa jediným větším přístavem na celém východoafrickém pobřeží, Z. prostředkuje spojení mezi Indií, vých. Afrikou a Evropou. Tato dodává sem všeliké zboží koloniální, jež dále dopravuje se do Afriky, ač v poslední době pobřežní přístavy východoafrické činí Z-u nebezpečnou konkurrenci. Do Evropy pak vyváží se zejména hřebíček (4605 rup.), tkaniny (3738), dále kopra (1781), pomoranče, červený pepř na ostrově vesměs pěstované. Dovoz činil r. 1905: 16.649 rupií, vývoz pak 16.810. Na prvním místě stojí Anglie s Indií a osadami, po ní následuje Německo s osadami, pak Francie, Spoj. Obce sev.-amer., Rakousko-Uhersko. Obchodní styk prostředkují British India Steam Ship Company, Deutsch-Ostafrikanische Linie a nověji i Rakouský Lloyd. Přístavní cla, z nichž třetina připadá na hřebíček, tvoří hlavní příjem sultanátu.
Sultanát zanzibarský stojící nyní pod ochranou Anglie, skládá se z ostrova Z-u, Pemby (v. t.) a Lamu, kdežto z Benadirského pobřeží béře roční nájem od italské vlády v summě 144.000 lib. sterl. Správu státu obstarává britský gener. konsul spolu se sedmičlenou radou sultánovou ze samých Angličanův složenou, tak že správa jest úplně v rukou anglických. Z toho důvodu bylo také v list. 1906 rozpuštěno stálé vojsko. Peněz užívá se v obchodě zlatého dollaru, v běžném styku obyčejně rupií po 1·68 K. Vlajka státu je červená.
Dějiny. Když Řekové asi v I. stol. po Kr. poznali blíže Z. a jeho okolí, byly tu již staré osady Arabů z Jemenu přišlých. Šíření se islámu přispělo k sesílení vlivu arabského v těchto končinách a k založení několika panství, mezi nimiž byl i sultanát zanzibarský. A tak po příchodu Portugalců poč. XVI. stol. kvetla tu vedle Z-u, Quiloa, Mombassa, Melinde, Makdišu a jiná města, kterých se Portugalci zmocnili. Z. uznal nadvládu jejich r. 1503. Stálé zápasy s Araby, pak s Hollanďany seslabily moc portugalskou, až jí poslední ránu zasadil maskatský sultán (1698), který Portugalce ze Z-u vypudil a sám ujal se vlády. Závislost na Maskatu trvala až do r. 1858. Ale i vláda sultánů či imámů maskatských brzo slábla. Proto nová epocha pro Z. počíná již r. 1822, když sultán Sejjíd Said ujme se vlády a Z. učiní (1833) hlav. městem rozsáhlého panství. Při své smrti r. 1856 rozdělil říši svou třem synům; Z. připadl Medžídovi a tak stal se samostatným sultanátem. Po něm následoval od r. 1866 sultán Sejjíd Bargaš, nakloněný evropské civilisaci. Získal si neocenitelné zásluhy službami prokázanými všem cestovatelům ve východ. i střední Africe, neboť tím také i jeho vliv v těchto končinách stoupal. Ale za vlády jeho nastává tajný zápas mezi Němci a Angličany nejprve o území na pevnině, pak i o Z. sám. R. 1885 sultán musil uznati ochranné německé území v nyn. Něm. Východ. Africe (Usagara, Useguha, Ukami), r. 1888 Něm. Východoafrická společnost vybírá již cla jménem sultánovým na pobřeží pevniny. Téhož r. nastoupil nový sultán Sejjíd Chalífa, jenž ještě r. 1888 uznal britský protektorát nad somálským pobřežím. R. 1890 rozšířen tento i na Z. a sousední ostrovy a zbytek pobřeží Něm. Vých. Afriky připadl Němcům. Další ztráta dostavuje se za sultána Hameda bin Tueni r. 1893 pronajetím Benadírského pobřeží s Barávou, Merkou a Makdišu Italské společnosti. Po náhlé smrti Hamedově r. 1896 pokusil se Saíd bin Chálid o zanzibarský trůn, ale střelbou anglických lodí donucen prchnouti na německou válečnou loď, jež ho dopravila do Dár-es-Sálámu a propustila. Angličané dosadili Saida bin Hamuda a upevnili svou moc ve státě. Britská Východoafrická společnost postoupila všechna práva státu, jenž ochranné území Z-u náležející spojil se Z-em v East Africa Protectorate se zvláštní správou. Podobně nastoupila místo Italské společnosti italská vláda. Nynější panovník sluje Sejjíd Ali bin Hamud, vládne od r. 1902 a za zletilého prohlášen byl r. 1905. — Srv. Burton, Z. city, island and coast (Lond., 1872, 2 sv.); Stanley, Temnou pevninou (Praha, 1879); Rabaud, Z. (Mars., 1881); K. M. Schmidt, Sansibar (Lip., 1887); Baumann, Der Sansibararchipel (Lip., 1896 sl.); Handbook for East Africa, Uganda and Z. (Mombassa, 1905); Lyne, Z. in contemporary times (Lond., 1905).