Ottův slovník naučný/Zamia

Ottův slovník naučný
Zámezí	Zamia	Zámiš

Údaje o textu
Titulek:	Zamia
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 421. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zamia

Zamia L., keják (něm. Keulpalme), rod rostlin nahosemených, cykasovitých, z čel. Zamieae, význačný kmenem zakrslým, téměř kulovitým, někdy částečně v zemi ukrytým, obsahujícím ve dřeni často škrob a ve dřevu chodby klovatinové. Kmen jest ukončen chocholem dlouhých kožovitých zpeřených listů, v pupenu přímých, ne-li slabě vekřivených, s úkrojky kloubem připevněnými, u zpodiny někdy zubatými a mnohými souběžnými žilkami hustě prostoupenými. Oboje květní ústroje skládají huňaté šišky šupin na konci ztlustlých štítovitých, z nichž samčí nesou na zpodu po obou stranách skupinu prašníkův a samičí obak jedno dolů obrácené vajíčko v bobuli dozrávající. Z. zastoupena jest asi 30 druhy v tropické Americe, z nichž na př. západoindická Z. furfuracea Ait., k. otrubnatý, pojmenovaný tak podle nažloutlých luptů, jimiž rub lístků hustě jest pokryt, poskytuje bělavou klovatinu a Z. lanuginosa Jacq., k. vlnatý, skýtající dřen k úpravě chleba i dosti dobré sago, jakož i mladé lupeny, jichž užívají jako zeleniny. Z. jest též ozdobnou rostlinou evropských skleníků. Děd.