Ottův slovník naučný/Základ

Ottův slovník naučný
Zákeisko	Základ	Zakládání

Údaje o textu
Titulek:	Základ
Autor:	Kristian Petrlík, Miloslav Stieber
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 394. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Základ ve stavitelství označuje buď příhodně upravenou plochu, na které stavba spočívá n. spočívati má, nebo nejzpodnější díl stavby, vězící v zemi. Tak se mluvívá na př. o skále jakožto z-ě, ale také o z-ě na př. bétonovém. Plk.

Z. vyskytuje se v česk. právě s trojím významem: jako zastavená věc movitá, jako jistota a jako umluvená pokuta. Jako zástava předcházel zastavování nemovitosti, které již předpokládá pokročilejší poměry hospodářské. Zastavovány mohly býti věci jakékoli, v čas nouze i předměty bohoslužby a ostatky svatých. Zastavená věc odevzdávána do rukou zástavního věřitele. Věc zůstávala v jeho rukou potud, až bylo zaplaceno. Mohlo však býti také stanoveno, že z. propadá, nebude-li pohledávka v čas splatnosti zaplacena. V pozdější době věřitel měl i právo prodeje. Jako jistota dáván z., aby zaručeno bylo pozdější dostavení se na soud. Jako dobrovolná pokuta byl přislibován, nedostojí-li se slibu (z. uručený).

Z. žaloby (fundamentum agendi) byl ve sporu písemném její konkrétní důvod, jednak totiž ptávo žalobcovo (aktivní z.), jednak jeho porušení žalovaným (passivní z.). Obé musilo spolu souhlasiti (idem ius et eadem causa petendi). M. St.