Ottův slovník naučný/Záchod
| Ottův slovník naučný | ||
| Záchlumí | Záchod | Záchodové žumpy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Záchod |
| Autor: | Jindřich Fialka |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 386–387. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Záchod |
|
| Související články ve Wikipedii: Splachovací záchod |
|
Záchod (angl. privy, cess, jakes, necessary, fr. aisance, retrait, ital. cesso, privato, něm. Abtritt, Abort, rus. otchodnoje n. otchožoje město) jest místo k vykonávání tělesných potřeb, místo tvořící nejnutnější zlo v každém obytném domě a vůbec v domech, jež slouží k nejrůznějším účelům. Z různých zbytků podnes zachovaných jest patrno, že již Řekové a Římané měli z-y, ač ne ve všech domech, ale že i znali z-y veřejné. Ještě ve středověku nenacházejí se z-y všeobecně v obytných domech a kde byly, byl jejich tvar i zařízení velmi primitivní a umístění ponejvíce velmi nevhodné. Teprve v polovici XIX. stol. oceněn zdravotnický význam, jejž má míti z. řádně upravený, a od té doby možno sledovati pokrok při zřizování z-ů.
Nejnaivnější a nejprimitivnější zařízení z-ů lze shledati na starých hradech a zámcích, kde z. byl obyčejně umístěn v arkýřích mělce vyložených, měl sedadlo z kamenné plotny s kruhovým otvorem ležícím mimo stěnu zdi pod ním se nacházející. Později z-y umísťovaly se na dvorech neb na koncích pavlačí a chodeb, a teprve když seznán veliký zdravotnický význam splachovací kanalisace a veliké pohodlí, jež skýtá zavedení vody do domácností, započato zakládati z-y, které mohou býti umístěny na libovolném místě budovy. Nejčastěji vyhledává se pro umístění z-ů strana severní neb východní, někdy umísťují se z-y ve výstavcích a někdy — u škol neb u budov sloužících veřejným účelům — v samostatných budovách dvorních. Tato poslední úprava podobá se nejvíce úpravě z-ů veřejných. Z. umístěný uvnitř budovy skládá se z komůrky as 1·00 m široké a 1·40 až 2·00 m dlouhé, světlé a snadno větrané, ve které jest mísa as 45—47 cm vysoká, svrchu dřevěným sedadlem pokrytá, v němž jest otvor as 25—27 cm v průměru, t. zv. brýle. Výměty splachují se vodou do odpadací záchodové trouby průměru 10—15 cm, podle toho, kolik z-ů do ní vbíhá. Prorážení stokového nečistého vzduchu do komůrky záchodové zabraňuje trouba do S zahnutá, která se vkládá mezi mísu a odpadací troubu, t. zv. sifon. Sifon jest vodní uzavírka, zařízení to, v němž se udržuje voda, aby bránila zapáchajícím plynům unikati z potrubí tam, kam nemají; odtoku splaškův a vody ze zařízení, k němuž uzavírka přísluší, však nikterak nebrání. Mnohdy zřizují se před z-y ještě předsíně, které se větrají, tak že vnikání zapáchajících plynů do bytů se obmezuje na nejmenší míru. V těchto předsíních umísťují se umyvadla. Je-li více z-ů vedle sebe, dá se jim společná předsíň.
Každý pro sebe uzavřený příbytek, podle toho, jak jest rozsáhlý, musí míti 1 neb 2 z-y, jsou-li příbytky menší, zřízen bývá z. nejméně pro dva z nich, u veřejných místnosti vyšetří se počet z-ů tak, že se počítá 1 z. nejvíce pro 100 osob, nečítajíc v to záchodky.
Účelné jest z-y zaklenouti a co možno nepromokavě vydlážditi. Záchodové potrubí jest buď kameninové neb lité železné; dříve dělalo se též z prken a vylévalo se smolou. Trouby ty zavěšeny jsou pod hrdly na zdivě nebo zapuštěny do zdí, zpodní trouba sedí na falci na kamenném podpatku nad zhlavím stoky. Aby obsah v záchodové troubě nezamrzal, musí nejkrajnější její stěna býti vzdálena nejméně 30 cm od zevnějšího líce zdi.
Záchodové mísy jsou buď kameninové, železné emailované, porculánové neb fayencové. Mísa má míti prostý tvar, oblé hrany a kouty, hladký a uvnitř bílý povrch, má býti co možná malá, její zadní stěna svislá, aby plocha, jež se může znečistiti, byla co nejmenší. U mis, které se splachují vodou — klosetů (watercloset) — jest na vrchní jejich hraně rozváděcí obruba, sloužící k tomu, by voda při splachování se rozdělila po celé míse. Voda do mísy vede se ze splachovací nádržky obsahu 9—12 l, která jest umístěna ve výšce aspoň 1·8 m nad sedadlem. Nádržka vyprázdní se, buď že osoba klosetu použivší pákovým ústrojím zvedne odpadní ventil v nádržce nebo že jím uvede v činnost násosku v nádržce. Splachování přímo z vodovodu se nedoporučuje, neboť jím vznikají v tomto při otvírání a zavírání ventilu nárazy, které působí škodlivě na vodovodní potrubí, zejména je-li v něm veliký tlak, a mimo to může býti tato úprava také zdravotně na pováženou.
Společné z-y dělají se jen ve staveních, v nichž jsou malé byty. Tyto z-y musí býti vždy úplně světlé a pohodlné, neboť každá vada zavdává příčiny ke znečištění. Dobře jest je dlážditi a stěny jejich obkládati hladkými látkami, které nepropouštějí vodu (tvrdými kameny, polévanými obkládačkami, sklem a pod.), aneb je natříti olejovými barvami neb emailovými laky.
Veřejné z-y jsou buď jen klosetové nebo jen pissoirové anebo mají klosety i pissoir. Pro ženy zřizuje se v nich zvláštní oddělení se zvláštním vchodem. Každé větší město zařizuje veřejné z-y a počítá se s tím, že veřejných pissoirových z-ů má býti tolik, aby na každé 2000 obyvatelů připadlo aspoň jedno stání. Veřejné z-y mají býti světlé, prostranné, vzdušné a čisté, aby nezapáchaly, a mají býti zařízeny tak, aby, znečistí-li se, snadno mohly býti opět vyčištěny. Mají býti umíštěny poblíž frekventovaných míst a to tak, aby je bylo možno snadno nalézti, ale aby přece nebyly příliš na očích, a proto obklopují se dosti zhusta křovinami. Jsouce se všech stran volné, jsou vydány mrazu, a tu je radno, jejich vnější stěny dělati dvojité, za prudkých mrazů je vytápěti, uzavírky klosetův umístiti do takové hloubky, aby nemohly zamrznouti, a pissoiry zříditi olejové. Nejbezpečněji chrání se veřejné z-y od mrazů, zřídí-li se pod zemí, což se rádo provádí na velmi frekventovaných místech veIikých měst proto, poněvadž obyčejně na povrchu ulice ani není pro ně dosti místa. Fka.