Ottův slovník naučný/Y
| Ottův slovník naučný | ||
| Xystus | Y | Y (chemická značka) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Y |
| Autor: | Josef Zubatý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 336. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Y |
|
Y je samohláska jen v některých jazycích běžná, vznikající tehdy, je-li dutina ústní se rty nastrojena jako při u, jazyk však v téže poloze jako při i, nebo naopak rty jako při i, jazyk jako při u. V rozl. jazycích jsou ovšem různé odrůdy y, blížící se brzy hlásce u, brzy hlásce i. V jaz. indoevr. y jest nepůvodní, vznikajíc obyč. z pův. u ū; tak např. v řečtině z krátkého i dlouhého u, kde tato starší výslovnost v nářečích dórských a aiolských ještě v době historické žila (na př. φυγεῖν »utéci«: lat. fuga), v slovanštině z ū (na př. synъ: stind. sūnúš, lit. sūnùs), ve franc. z pův. přízvučného u (na př. juste, vyslov žyst, »spravedlivý« z lat. justus). Praslov. y v češtině střední se zužuje již od dob Husových v hlásku blížící se víc a více k i, kdežto v některých nářečích rozdíl mezi y a i je podnes silný; dlouhé ý v češtině střední asi od konce XIV. stol. přechází v aj, kteréž asi od pol. XVI. stol. se přehlasuje v ej (svatý — svataj — svatej). — Znak Y, původem ze semit. vav, totožný s lat. V a pozdějším U, nabyl v jaz. řeckém znění y (za starší u) a pro tuto hlásku přenesen i do latiny a odtud do jiných písem. Ztý.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Doplněna chybějící otevírací závorka.