Ottův slovník naučný/Xanthium

Ottův slovník naučný
Xanthippos	Xanthium	Xantho-

Údaje o textu
Titulek:	Xanthium
Autor:	Ladislav František Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 324–325. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 4755. Xanthium. 1 větevka květní; 2a, 2b úbor květů pestíkových a podélný jeho průřez; 3a, 3b květ prašníkový a jeho podélný průřez; 4 pestík; 5a, 5b plod a jeho podélný průřez.

Xanthium, řepeň, rod rostlin srostloplátečných (Sympetalae) ze řádu řepňovitých (Ambrosiaceae), které jsou rostlinám spoluložným (Compositae) velmi příbuzny, takže od některých botaniků s nimi se spojují. Mají květy jednodomé: samčí tvoří kulaté úbory sestavené na konci lodyhy v hrozny, samičí tvoří úbory redukované na dva až jeden toliko květ se zákrovy vytrvalými, i sedí pod úbory samičími v paždí listů. Samčí květy mají korunovité okvětí a 5 jednobratrých tyčinek, samičí nemají okvětí a dozrávají v nažky obalené vytrvalými zákrovy. Mezi řepňovité náležejí rody Ambrosia (ambrosie, viz čl. Ambrosia) a X. (řepeň), jež liší se od oné úbory samčími plevnatými a samičími úbory dvoukvětými (Ambrosia má v úboru samičím toliko jeden květ). V zemích koruny České vyskytují se tři druhy rodu X., totiž ř. obecná (X. strumarium L.), ř. vlašská (X. italicum Moretti) a ř. trnitá (X. spinosum L.). Ř. obecná má kořen vřetenovitý, jednoletý, lodyhu beztrnou s větvemi rovnovážně odstálými, listy trojhraně vejčité, 3—5laločné, nestejně úhlatě zubaté, na zpodu srdčitě vykrojené, ale uprostřed v řapík krátce klínovitě skrojené, klín dvěma postranními nervy omezený; úbory samičí jsou obaleny zákrovem ze 2 trojlaločných, spolu srostlých listenů a posazeny ostny, mezi nimiž nalézá se měkká hunina. Roste na návrších, po krajích cest, na pobřežích, pustých místech hlavně v severnějších Čechách, v jižní a střední Moravě a ve Slezsku. Šťávy z kořene bývalo užíváno proti lišeji a krticím (skrofulose) a žlutého barviva v celé rostlině obsaženého používali staří Římané k barvení vlasův na ruso. Řepeň vlašská (X. italicum Moretti) liší se od předešlého druhu listy trojhraně vejčitými, na zpodu klínovitými, klínem listovinou (nikoli nervy) omezeným, listeny obalů samčích mezi ostny ztuha žláznatě chlupatými. Roste na pobřežích, u nás v Čechách při dolejší Vltavě a dolejším Labi. Celá bylina, zvláště plody, silně zapáchá. Ř. trnitá (X. spinosum L.) má na zpodu listův žluté, většinou trojklané trny. Roste na rumištích a u cest v sev. polovině Čech a na Moravě tu i tam. Pochází podle Aschersona z jižní Ameriky, odkudž se dostala nejprve do Španěl. K nám byla zavlečena asi uherskými bagouny již před 80 lety. V jižní Evropě roste a občas ve středním Německu zdivočuje ř. velkoplodá (X. macrocarpum DC.), jejíž nati také se používá k barvení na žluto. lč.