Ottův slovník naučný/Wallon

Ottův slovník naučný
Wallmoden	Wallon	Walloni

Údaje o textu
Titulek:	Wallon
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 132-133. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Henri-Alexandre Wallon(WD)

Wallon [-lo͡n] Henri Alexandre, historik a politik franc. (*1812 ve Valenciennes — †1904), studoval v l. 1831—34 v Paříži, načež stal se učitelem na École normale. Od r. 1840 přednášel též na Sorbonně. Účastnil se ruchu politického a zvolen byl r. 1849 do Národního shromáždění, kde náležel k pravici; po zavedení však zákona, jímž všeobecné právo hlasovací se obmezovalo, složil mandát a věnoval se cele práci vědecké. Do popředí na jevišti politickém vystoupil teprve r. 1871, kdy stal se zase členem Národního shromáždění. Od W-a pochází návrh, aby nejvyšší výkonná moc v nově zřízené republice byla svěřena praesidentovi. Vůbec na vypracováni nové francouzské konstituce má W. veliký podíl, tak že dostalo se mu názvu »otec ústavy« (père de la constitution), konstituce pak sama zvána konstitucí W-ovou. Od 10. bř. 1875 do 10. bř. 1876 byl ministrem osvěty v ministerstvě MacMahonově. Z prací historických nejznámější jsou díla jeho psaná proti Renanovi: Mémoires sur les années de Jésus Christ (1858); Vie de Jésus et son nouvel historien (1864). Vlastním oborem Wallon-ovým byl středověk, jemuž věnoval řadu monografií: Jeanne d’Arc, (1860, 2. sv.); Richard II, épisode de la rivalité de la France et l’Angleterre (1864, 2 sv.); Saint-Louis et son temps (1875, 2 sv., 3. vyd., 1887). Z četných jiných prací W-ových třeba ještě uvésti: L’esclavage dans l’antiquité (1847-48, 3 sv.); La Terreur, études critiques sur l’histoire de la Révolution francaise (1873, 2 sv.); Histoire du tribunal révolutionnaire de Paris (1880-82, 6 sv.); La révolution du 31 mai et le féderalisme en 1793 (1886, 2 sv.); Les représentants du peuple en mission en l’an II (1888-1890, 5 sv.). Jsa po dlouhá léta sekretářem »Académie des Inscriptions et belles-lettres« vydal řadu biografií zemřelých akademiků pod titulem Éloges académiques (1883, 2 sv.).