Ottův slovník naučný/Wackernagel
| Ottův slovník naučný | ||
| Wackenroder | Wackernagel | Waco |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Wackernagel |
| Autor: | Josef Zubatý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 94. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Wackernagel: 1) W. Philipp, paedagog a liter. historik něm. (* 1800 v Berlíně — † 1877 v Drážďanech). Studoval v Berlíně, byl pak učitelem na různých středních školách, r. 1845 ředitelem průmyslové školy v Elberfeldě, načež od r. 1861 žil v soukromí v Drážďanech. Napsal: Edelsteine deutscher Dichtung und Weisheit im 13 Jahrhundert (4. vyd. Frankf. n. M., 1875); Trösteinsamkeit in Liedern (5. vyd. Hannover, 1881), zvl. však má zásluhy o dějiny církevní písně, jakož jest vůbec zakladatelem něm. hymnologie spisy: Das deutsche Kirchenlied von Luther bis N. Hermann (Štutg., 1841, 2 sv.), Bibliographie zur Geschichte des deutschen Kirchenliedes im 16. Jahrhundert (Frankf.,1855) a Das deutsche Kirchenlied in der ältesten Zeit bis zu Anfang des 17. Jahrhunderts (Lip., 1863-77, 5 sv.) a j. Také vydal Auswahl deutscher Gedichte für höhere Schulen (6. vyd. Altenb.1874) a Deutsches Lesebuch (Berl., 1845 a pozd., 4 sv., nově zpracovali Sperber a Zeglin, Gütersloh, 1882 a sl.), pak duchovní písně Lutherovy (Štutg., 1848), Joh. Heermannovy (t., 1856) a Paul Gerhardtovy (t., 1843, 8. vyd. 1888). Jsa smýšlení přísně církevního účastnil se při svolání evang. círk. sněmu 1848. Srv. L. Schulze, Philipp W. (Lip., 1879).
2) W. Wilhelm, bratr před., germanista a básník něm. (*1806 v Berlíně — †1869 v Basileji). Studoval v Berlíně filologii a vydal Gedichte eines fahrenden Schülers (1828). R. 1833 povolán na universitu do Basileje, kde stal se r. 1835 řádným professorem řeči a literatury. W. byl především germanista a to velmi všestranný, ale jako dlouholetý ředitel středověkých sbírek basilejských zajímal se také o umění výtvarné. Hlavní jeho díla jsou: chronologicky spořádaná čítanka Deutsches Lesebuch (3. vyd. ve 4 sv. Bas., 1873-79) a k ní Altdeutsches Handwörterbuch (5. vyd., 1878) a Geschichte d. deutschen Litteratur (t., 1848 až 1855, po druhé vydal E. Martin, 1879—94, 2 sv.), z nejlepších německých dějin literatury, mající na zřeteli také dějiny něm. řeči a kultury a metriku. Mimo to W. vydal: Das Landrecht des Schwabenspiegels (Curich, 1840); Altfranzösische Lieder und Leiche (Bas., 1846); Vocabularius optimus (t., 1847); Die deutsche Glasmalerei (Lip., 1855); Ἐπεα πτερόεντα, Beiträge zur vergleichenden Mythologie (Bas., 1860); Voce variae animantium (2. vyd. t., 1869) a Joh. Fischart von Strassburg (z pozůst. 2 vyd. t., 1874). Jeho akademické přednášky Ueber Poetik, Rhetorik und Stilistik vydal L. Sieber (Halle, 1873). Výsledkem cest jsou spisy Pompeji (Basilej, 1851, 3. vyd. 1871) a Sevilla (t., 1854, 2. vyd. 1870). Jako básník W. čerpal zejména ze vzorů staroněmeckých a vydal především Hartmannova Der arme Heinrich (Bas., 1855), pak Walthera von der Vogelweide (s Riegrem, Giesen, 1862) a z jeho pozůstalosti vyšly Altdeutsche Predigten und Gebete (Bas., 1876). Další jeho básnické publikace, plné vroucnosti i humoru, jsou: Neuere Gedichte (Cur., 1842); Zeitgedichte (Bas., 1843) a originální Weinbüchlein (Lip., 1845); výbor jeho básni vyšel v Basileji 1873.
3) W. Jakob, syn před., něm. filolog a jazykozpytec (*11. pros. 1853 v Basileji), stud. v Basileji, Gotinkách, Lipsku a Oxfordě. R. 1876 habilitoval se v Basileji, stal se tam r. 1873 mř., r. 1881 ř. prof. řeckého jazyka a písemnictví, od r. 1902 je prof. srovn. jazykozpytu v Gotinkách. Obíral se v první době hlavně výklady jaz. řeckého se stanoviště srovn. jazykozpytu, později i mluvnicí stind. a otázkami širšími. Mimo četná pojednání, uveřejněná hlavně v Kuhnově »Zeitsch. für vergl. Sprachforschung« a v »Indogerm. Forschungen« vydal zvláště: De pathologiae veterum initiis (Basilej, 1876); Der Ursprung des Brahmanismus (t., 1877); Das Dehnungsgesetz der griech. Komposita (t., 1889); Das Studium des klass. Altertums in der Schweiz (t., 1891); Beiträge zur Lehre vom griech. Accent (t., 1893); Altindische Grammatik (I., II., 1, Gotinky, 1895, 1905); Vermischte Beiträge zur griech. Sprachkunde (Basilej, 1897). Po jeho výkladech (v Indogerm. Forsch.« I.) slove »W-ovým« zákon, podle něhož v jazycích indoevr. slova enklitická mají snahu, státi za prvním slovem věty anebo aspoň v jeho blíži (č. dej mi hůl, ne dej hůl mi). Ztý.