Ottův slovník naučný/Vznešenost

Ottův slovník naučný
Vznešené	Vznešenost	Vzokani

Údaje o textu
Titulek:	Vznešenost
Autor:	Gustav Zába
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 90. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Vznešenost jest uspokojivý, blahý cit vyplývající z povýšenosti našeho já nad děsivou nesměrnosti. Bojím-li se rozpoutané bouře, děsí-li mne okeán neb širost všehomíra, zůstávám ve sklíčení tom ve stavu bázně, bojím se, že budu zničen, nebo cítím miznoucí nicotu svou proti neskončenosti. Jsem-li však s to, abych se vypial nad elementární dojem hrůzy a zhostil se vůči děsivým mocnostem obav o své já, neb uvědomím-li si, že oné neskončenosti jsem tvůrcem já, že jest ona mojí představou, že já ji chápu, pak z původního stavu útlaku zvedám sebe nad předmět hrůzy, přestoupám jej. Podstata v-i záleží tedy v tom: v. vzniká z poměrů, kde jeden člen jest moje já — druhý člen předmět, budící svou nesměrností dojem sklíčenosti. Předmět ten zůstává nezměněn, ale zmizí jeho tísnivost, dovedu-li zvednouti své já všední, empirické k onomu já, které jest výkazem naprostého sebekladu, nepodmíněného a neurčeného než sebou samým. Proto dojem v-i může vznikati jen na vyšších stupních osobní kultury a také analysa tohoto suverenního sebecitu opravuje i vysvětluje užívání slova v. a vznešené. Není předmětů vznešených ani žádného objektivního vznešena, ale my sami sebe vznášejíce přenášíme tento účin na předměty. Zb.