Ottův slovník naučný/Vypovědění
Ottův slovník naučný | ||
Výpověď | Vypovědění | Vypovězenec |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vypovědění |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 47. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Vypovědění (Ausweisung), totiž odepření pobytu v jistém území (říši, zemi neb obci), může stihnouti jen toho, kdo na tomto území jest cizím. Proto možno vypověděti ze země jen cizozemce, z obce pak jen toho, kdo tam nemá práva domovského. Ale i proti cizím osobám možno užívati vypovídacího práva jen obmezeně, pokud jsou tu podmínky připuštěné zákonem. Příslušnici cizích států jsou v této příčině chráněni zásadami moderního práva mezinárodního, jež nedovoluje aspoň hromadné vypovídání cizinců, leč v případech zcela zvláštních. A také vypovídací právo obcí nemůže býti libovolné. Byloť by jinak porušeno právo volného stěhování (v. t.), jež náleží ve všech státech k základním právům občanským. Podle obec. zřízení pro král. České ze 16. dub. 1864 č. 7 z. v. (§ 11) nesmí obec tomu, kdo se vykáže o svém domovském právě nebo dokáže aspoň, že v té příčině učinil potřebné kroky, odepříti pobyt na území obce, pokud člověk ten nepadl za obtíž veřejné dobročinnosti a pokud vede s příslušníky své rodiny bezúhonný život. Pro obec Pražskou platí obecní statut z 27. dub. 1850 č. 85 z. v. (§ 34). Více o vypovídacím právě obce viz u Jak. Souška, Vypovídací právo obce (Vid., 1900) a Das Ausweisungsrecht der Gemeinde (t., 1903).