Ottův slovník naučný/Vyntířov

Ottův slovník naučný
Vyntíř	Vyntířov	Vyobcování z církve

Údaje o textu
Titulek:	Vyntířov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 44. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Vintířov (Radonice), Vintířov (Obrataň)

Vyntířov: 1) V., Vintířov, (Winteritz), ves v Čechách, hejtm. a okr. Kadaň, fara a pš. Radonice; 75 d., 40 obyv. č., 478 n. 1900), na blízké hoře (383 m n. m.) poutnická kaple z r. 1725, kterou cís. Josef II. r. 1786 zrušil a jměn. její přikázal Nábož. matici, a popl. dvůr Zahořany a ložisko uhlí. Alod. panství (1448,80 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivovarem, pilou a mlýnem Ferdinanda kn. Lobkovice. Původní tvrz byla kolébkou pánů z Vyntířova. Potom tu seděl Ojíř z Očedělic a jeho potomci ještě v 1. polovici XV. stol. R. 1448 koupil Vyntířov od Viléma ze Šumburka Vilém z Ilburka. R. 1490 koupil V. Albrecht z Kolovrat, r. 1508 přešel V. na Apla z Fictumu, jemuž pro velezrádu od cís. Ferdinanda I. V. zabrán a prodán r. 1549 Albrechtovi Šlikovi z Holiče. Syn jeho Ondřej prodal zboží vyntířovské r. 1600 Henrikovi Matesovi hr. z Thurnu. Tomuto jako hlavnímu původci povstání českého V. od král. komory zabrán a prodán Hertvíkovi Vratislavovi z Mitrovic, ale vedle cís. resoluce ponechán Thurnově manželce Zuzaně Alžbětě. S dcerou Ferd. hr. z Nogarolis V. dostal se sv. p. z Pöttingu, potom hr. z Losimthalu, r. 1784 kn. Windischgrätzům a r. 1869 kn. Lobkovicům. —

2) V., ves. t., hejtm. Pelhřimov, okr. Pacov, fara Věžná, pš. Černovice u Tábora; 60 d., 280 obyv. č., 7 n. (1900). Založena byla osada tato podle farního zápisu ve Věžné r. 1451 od bratří Jindřicha, Jana a Mareše Vyntířů z Vlčkovic a na Kolenci, po nichž zdědila také jméno. Prvotně V. příslušel k Choustníku, r. 1450 Petr Vok prodal jej Janovi z Vojslavic, v XVI. stol. příslušel ke Kamenici a od r. 1759 s Černovicemi k Chýnovu, při němž zůstal pak napořád.