Ottův slovník naučný/Vyhovskij
| Ottův slovník naučný | ||
| Výhost | Vyhovskij | Vyhrazená práva |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vyhovskij |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 24-25. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Vyhovskij Ivan Jevstafjevič, kozácký hetman v pol. XVII. stol. Pocházeje z chudého rodu šlechtického byl původně kancelistou v Kijevě. Pro ztrátu jistých knih odsouzen byl k smrti, avšak přízeň několika mocných pánů polských zachovala mu život. Vstoupil potom do vojska hetmana Potockého. Když vzniklo kozácké povstání, Potocki poražen byl na hlavu, a V. upadl do zajetí Tatarů, spojenců Bohdana Chmělnického. Tento vyprostil V-kého z rukou tatarských, vyměniv ho za koně, a učinil ho svým písařem (1648). Během dvou let V. svou obratností domohl se značného vlivu, tak že krátce před smrtí Bohdanovou někteří pojali úmysl zvoliti ho hetmanem. Starý Chmělnickij (v. t.) zvěděv o tom a chtěje hodnost hetmanskou zachovati svému synu Jiřímu, kázal V-kého uvězniti a přikovati tváří k zemi, avšak obměkčen nářkem a prosbami jeho, propustil ho na svobodu. Sotva však Chmělnickij rozloučil se s životem, V. dal se rychle od četných svých přívrženců prohlásiti hetmanem. Hned potom počal vyjednávati s Polskem, od něhož Chmělnickij byl odpadl. Marně Martin Puškar, plukovník poltavský a osobní nepřítel V-kého, posílal výstrahy do Moskvy, V. obratně dovedl své pikle zakrýti, až konečně, zabezpečiv si pomoc krále polského a chána krymského, odhodil škrabošku a zjevně přešel k Polsku (1658). Před branami Poltavy porazil Puškara, který v bitvě padl, načež město zničil ohněm. Týž osud stihl i jiná města, která zůstala věrna Moskvě. Ruskému vojsku bránil se V. s úspěchem, svým však přátelením s Polskem připravil se o oblibu u kozáků, kteří prohlásili svým hetmanem Jiřího Chmělnického. V. nucen byl prchnouti ke králi polskému, který učinil ho vévodou kijevským. Když pak Jiří Chmělnickij složil hodnost hetmanskou a při volbě nového hetmana vznikly nesváry, V. pokusil se získati na svou stranu Záporožce; pokus se nezdařil, V. pak od polského krále byl vydán vojenskému soudu, odsouzen k smrti pro buřičství a zastřelen. Srv. Solovjev, GetmanV. (»Otečestvennyje Zapiski«, 1859).