Vydra, (Lutra) rod šelem kunovitých, jehož zástupci ve vodě se cítí doma a zde s podivuhodnou zručností a obratností se projíždějí za lovem. Druhem rozšířeným v Evropě v sev. a střední Asii jest v. obecná (L. vulgaris), dosahující 80 cm. délky. Již malá plocha hlava na krátkém tlustém krku, a táhlé jako zploštělé tělo, spočívající na krátkých nohách, opatřených prsty plovací blanou spojenými okazují na vytrvalého potapěče. Pružné svalnaté pysky, nesoucí tuhé dlouhé vousy uzavrou se pod vodou pevně, a podobně i záklopky v krátkých boltcích zamezují vnikáni vody do uší. Chrup podle vzorce 3/3.1/1.4/3.1/2 jest ostrý, silný a pevný, stoličky silně hrbolaté a čelisti pevně zapadají do pánviček svých, tak že ani kluzké rybě uchvácené nelze již vyklouznouti. Byla-li ryba jen málo zuby zachycena, vyškubnou jí aspoň kus masa, jak svědčí někdy jizvy na štikách a pstruzích, nesoucí stopy vydřích zubů. Srsti aksamitové, přilehlé, poskytující cennou kožišinu, voda se nechytá. Barva srsti jest na hořeni části těla tmavohnědá, na dolní bělavě šedohnědá. Lože své má v. někdy jen v houšti a mezi kořeny olší a pod. Též dřevěná potrubí vodovodů, příkopů a nádržek, jsou-li prázdná a zarostlá travou, vyhledává za skrýš denní. Loví hlavně v noci a vraždí nad svou potřebu; jakožto labužník vykusuje jen hřbetní čásť, nechávajíc hlavu a ocas ležeti na břehu. Malé ryby chytá rychle za sebou a vynáší je na břeh, jen aby ukojila svou krvelačnost. Pro úhořovitou hbitost ve vodě má lov snadný a škody, jež působí, jsou tím citelnější, ana si vybírá jen druhy nejlepší. Ryby přepadá buď zdola, jako štiky a pstruhy ve vodě tiše stojící, anebo vrazí do houfu kaprův a okounů. Ryby zmatené hledí se skrýti pod břeh, kameny neb kořeny, avšak marně. Hbitý lovec zná jejich spády a uchvacuje je dříve, nežli dostihly úkrytu. Stará vydřice podniká se svými mláďaty společné lovy. Kde jest v řece mnoho lososů, spojují se i dvě v-ry ke společnému útoku. Mimo ryby loví v. i raky, žáby, myši, hraboše vodní i menší vodní ptáky, jež chytá ze zpoda a pod vodu zatahuje. Bylo též pozorováno, že v. trus svůj umístí vždy na plochý kámen; stopy v písku neb sněhu zanechané jeví zřetelné otisky plovací blány a sice jsou obyčejně dvě vedle sebe, ana v. skákajíc v oblouku obě nohy vedle sebe staví. V. žije ojediněle, putujíc po potocích a řekách a navštěvujíc rybnaté krajiny. Při té příležitosti nezřídka přebíhá od úvodí k úvodí a tu pak padají ji za kořist i zvířata polní a lesní. Větší ryby vleče na břeh, menší požírá ve vodě. Ve výmětech jejích vždycky najdeme zbytky rybích kostiček. »Kaňkuje« (páří se) v dobách rozličných a proto samice »metá« v kteroukoli dobu roční po devítinedělní nosnosti 2-4 mláďata srsti žlutobílé, která prohlédnou po desíti dnech a pohlavně dospívají v třetím roce. Mláďata z lože vybraná lze zkrotiti jako psa a vycvičiti k lovu ryb. – v-ry loví se na čekanu u vod nebo se chytají do želez. Poslední způsob vyžaduje však veliké znalosti lovecké a nemívá vždy valného výsledku, neboť v. jest zvíře velmi opatrné a bystrými smysly nádané. Také vykopávání málo kdy bývá korunováno výsledkem, protože i když byl vypátrán východ z brlohu na zem, nesnadno jest zjistiti východ pod vodou vedoucí. Nejjistější lov na v-ru jest snad pomocí psů vydráků zvláště pro tento způsob jmenovitě v Anglii vycvičených. Mimo to dostane se v. vystopováním na obnově a čekáním pak u díry v ledu, kde na proudu voda nezamrzá a kudy v. na led vylézá. Zvěřinu prohlásili za postní jídlo.
Bše.—Roz–a.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vydry