Ottův slovník naučný/Vratislav (sídlo)

Ottův slovník naučný
Vratislav	Vratislav (sídlo)	Vratislav z Mitrovic

Údaje o textu
Titulek:	Vratislav (sídlo)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 999. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Vratislav (město)
Související články ve Wikipedii: Vraclav

Vratislav: 1) V.^{[red 1]}, staž. Vraclav, far. ves v Čechách (332 m n. m.), hejtm. a okr. Vys. Mýto; 132 d., 803 obyv. č. (1900), kostel, 3tř. šk., pš., spořitel. a zálož. spolek, mlýn, v blízkých Svatomikulášských lázních léčebný ústav. Býv. kostel sv. Václava (ve XIV. stol. far.) r. 1786 odsvěcen a proměněn na sýpku. Blíž vesnice, »na hradisku«, stával staroslavný hrad Vratislav (srv. Vratislavsko a Vršovci).

2) V. (pol. Wrocław, něm. Breslau), hlavní město pruské provincie Slezska a vládního okresu t. jm., samostatný městský kraj, třetí sídelní město krále pruského, leží na 51° 7' s. š. a 17° 2' v. d. ve výši 112 m nad hladinou moře Baltického po obou březich řeky Odry pod ústím řeky Olavy. Okolí města tvoří rozsáhlá úrodná rovina, kterou omezují na jihu výběžky Sudet a na severu pahorky Třebnické. Odra roztéká se v obvodu města v několik ramen a tvoří ostrovy (Sandinsel, Bürgerwerder atd.), na nichž budovy městské se rozkládají. U zoologické zahrady odbočuje od hlavního toku t. zv. Stará Odra, která širokým obloukem objímá čtvrt městskou ležící na pravém břehu řeky, tato bude usplavněna, aby tak ulehčilo se přístavům uvnitř města. V. je šesté město co do lidnatosti v Německu a druhé v Prusku; skládá se z vnitřního města, jež dříve dělilo se v Staré a Nové město, a z pěti předměstí: na levém břehu Odry na jihových. Olavské, na jihu Svídnické, na záp. Mikulášské (Nikolai-Vorstadt), na pravém břehu na sev. Oderské s ostr. Bürgerwerder a s ostatními ostrovy, na sev.-vých. pak Písečné (Sandvorstadt), jež povstalo spojením bývalých předměstí Sandinsel a Dominsel. Bývalé hradební zdi proměněny jsou od r. 1813 ve stinné sady a ze starých šesti bran zbyly již jen můstky vedoucí z vnitřního města do předměstí. Množství mostů s kamennými pilíři a železnou konstrukcí svrchní vede přes Odru a její ramena. Z náměstí městských zasluhuje předem zmínky »Ring« téměř čtverečný, ústředí města, se starou a novou radnicí, a velikým ruchem obchodním. Před radnicí novou stojí pomníky Bedřicha II. a Bedřicha Viléma III., oba od Kisse, na vých. straně její bývalý pranýř. Na Blücherově náměstí stoji pomník Blücherův od Kaucha z r. 1827, na Neumarktu kašna se sochou Neptunovou, na předměstí Svidnickém »Tauenzinplatz« se sochou gen. Tauenzina, který r. 1760 vítězně obhájil V. proti útoku Laudonovu; »Domplatz« s hlavní kathedrálou a sady. Ulice vnitřního města jsou až na malé výjimky rovné a pravidelné, ač často úzké; za to ulice předměstí vynikají šířkou a úpravností. Osvětlování mají na péči tři plynárny a elektrárna, vesměs majetek města. Upravením močálovitého dolního toku Olavy, která nyní nad městem do Odry ústí, zřízením parních vodáren a provedením kanalisace s odplavem kalu na zavodňované pozemky byly zdravotní poměry města velmi zlepšeny. Ř. 1906 bylo zásobování města vodou silně ohroženo, neboť navrtáním hlubokých vrstev štěrku v okolí města došlo se na vody velmi silně minerální, nepoživatelné a bylo nutno použíti výhradně vody říční. Rozsáhlé promenády podél starých hradebních příkopů, městské sady, zahrada botanická a zoologická vyhovují rozlehlostí svou potřebě obyvatelstva. O dopravu uvnitř města pečuje rozlehlá síť elektrické tramwaye a několik tratí omnibusových, několik parníků slouží v létě dopravě výletníků do míst při Odře jak po proudu, tak i proti proudu. Úprava poštovního spojení, telegrafních i telefonních úřadů odpovídá moderním požadavkům. V. má 12 kostelů protestantských (7 farních), 20 katolických, 1 starokatolický, modlitebny dissidentů, sbor bratrský a 9 synagog. Z katolických chrámů zasluhují pozornosti: chrám sv. Jana Křtitele, jehož stavba byla počata r. 1148 v slohu gotickém a dokončena koncem XV. stol., později však v renaissančním slohu doplněna a přestavěna. Vnitřek znovu upraven v l. 1873—75, inventář jeho je velmi bohatý a obsahuje mnoho cenných děl uměleckých, jeho dvě věže jsou zkomoleny od požáru r. 1759; chrám sv. Kříže, gotický, s cennými malbami na skle z r. 1288 obsahuje pestrý náhrobek knížete Jindřicha IV. z pálené hlíny; gotický kostel Matky boží »Sandkirche« ze XIV. stol. s nádherným klenutím a konsolami; kostel sv. Doroty čili Minoritský, zal. r. 1351 císařem Karlem IV., nejvyšší chrám ve V-i, ale bez věží; kostel jesuitský sv. Matěje z r. 1736 v nádherném slohu rokokovém; kostel sv. Vincence, v kterém kníže Jindřich II. je pochován; nový kostel sv. Mikuláše, který stojí na místě starého gotického, jenž r. 1806 vyhořel. Z evangelických chrámů je největší hlavní chrám sv. Alžběty (zal. r. 1253, ve XIV. a XV. stol. znovu vystavěn a r. 1857 restaurován) s věží 91 m vysokou, nejvyšší ve Slezsku, ač před r. 1529 byla ještě vyšší, s největším zvonem ve Slezsku 110 q těžkým, znamenitými památkami uměleckými, proslavenými varhanami, malbami na skle a 16 m vysokým kamenným gotickým tabernakulem z r. 1455; druhý hlavní chrám evang., odkudž r. 1523 reformace po V-i a veliké části Slezska počala se šířiti, je kostel sv. Maří Magdalény vystavěný podle vzoru zdejšího dómu ve XIV. stol., s dvěma gotickými věžemi, mostem spojenými, četnými pomníky a nádhernými malbami na skle; garnisonní kostel sv. Barbory s malbami na dřevě ze XIV. a XV. stol.; kostel 11.000 panen zal. okolo r. 1400 a znovu vybudovaný v l. 1820-23 ve tvaru dvanáctiúhelníku s ohromnou kupolí o 23 m v rozpětí; kostel bernardinský s malbami na pamět sv. Hedviky, zal. r. 1453 a dokončený r. 1502, s klášterem a křížovou cestou z téže doby; z nové stavby kostelní jsou chrám sv. Salvatora a chrám Lutherův na předměstí Písečném. Ze synagog jer. 1872 dobudovaná na Svídnickém příkopě nejvýstavnější po veliké berlínské v celém Německu. Z jiných veřejných staveb vyniká mohutná nedávno zrenovovaná stará radnice ve slohu pozdní gotiky; stavba její trvala od XIV. do XVI. stol., bohata je vně i uvnitř výzdobou sochařskou, obsahuje slavný knížecí sál a historický hostinec »Svídnický sklep«, nazvaný tak podle výborného kdysi piva svídnického; na sev.-záp. k radnici přiléhá nový městský dům z r. 1862 se zasedacími sály, úřadovnami a sklepem; budova městské spořitelny dokončená r. 1891 obsahuje i městskou knihovnu a městskou banku; universitní budova s nádhernou aulou Leopoldinskou, zal. u Odry na místě starého královského hradu r. 1728 jesuity, s věží hvězdárnou; budova vrchního praesidia, dříve palác knížete Hatzfelda, vystavěná po válce sedmileté; nová vládní budova; starý klášter sv. Vincence, nyní vrchní zemský soudní dvůr; nový hlavní poštovní úřad; trestní soud s velikou věznicí; bývalý klášter augustiniánský, nyní budova knihovny královské a universitní; palác knížete biskupa; stará bursa; nová bursa v gotickém slohu; městské divadlo; král. palác; zemská sněmovna z r. 1846; říšská banka, museum výtvarných umění, státní archiv, městská nemocnice, četné budovy kasární a ústavy vojenské, z veliké části na ostrově Bürgerwerder, pak různá nádraží a zejména největší z nich nádraží centrální čili Hornoslezské. Z budov soukromých pozornosti zasluhují dům »u sedmi kurfirštů« na »Ringu« s bohatými malbami freskovými, nový dům společnosti křesťanských obchodníků s pěknou zahradou, paláce bankovní a jiné. Chloubou V-i je Liebichshöhe, letohrádek, který městu věnovali kupci bratří Liebichové s rozsáhlou vyhlídkou po městě a okolí.

V. byla již ve středověku z nejlidnatějších měst střední Evropy. R. 1756 měla 54.774 obyv., v době války sedmileté r. 1763 jen 42.114; r. 1790 51.219; r. 1811 62.504; r. 1840 92,305; r. 1852 116.235; r. 1867 167.229; r. 1880 268.310; r. 1890 335.186 a r. 1905 470.904. Podle vyznání náboženského 57 % jest evangelíků, 37 % katolíkův a 6 % židů. V. vyniká velmi značným ruchem průmyslovým a je největším průmyslovým městem Slezska. Vedle rozsáhlých dílen železničních jsou tu rozsáhlé strojovky a vagónky, truhlářské továrny, velkovýroba obuvi, přepychového zboží, prýmkářství, potřeb mlynářských a pivovarských, zboží korkového, klobouků slaměných, umělých květin, pestrého papíru, deštníků, čokolády a cukrovinek; má i veliké mlýny při Odře, pivovary, lihovary, přádelny pro bavlnu a vlnu, slévárny, chemické továrny, olejny, továrny na řemeny, cement a zboží chamottové, výrobu hudebních nástrojů, pokladen, vah, drátěného zboží, kamen, přístrojů telegrafních a telefonních, fotografických potřeb, zrcadel, perníku, ovocných šťav a likérův. Obchodní poloha V-i je velmi výhodná; V. jest nejen z nejdůležitějších center železničních v Německu, nýbrž těží i ze své polohy na splavné veliké řece. Z trhů má největší význam výroční trh na vlnu, který však rok od roku klesá, výroční výstavy hospodářských strojů těší se veliké pozornosti. Tržnice moderní jsou teprve ve stavbě. Ve V-i jest ústředí pro obchod s výrobky průmyslovými a zemědělskými celého Prus. Slezska vůbec, hlavní předměty jeho jsou uhlí, železo, zinek, vápno, příze, látky, cukr, líh, ovoce; vedle toho prochází V-i dovoz všeho zboží koloniálního, petroleje, piva pro spotřebu Slezska. Vedle odbočky Říšské banky má V. 4 banky samostatné a pak množství finančních ústavů sledujících účely speciální. Plavba po Odře nabývá víc a více významu, zejména od té doby, co nový průplav z Odry do Sprévy umožnil výhodný dovoz do Berlína po vodě. Rozsáhlé přístavní stavby a překladiště provázejí břehy Odry v okolí města.

V. má velmi mnoho dobře zařízených ústavů dobročinných, chudobinců a nemocnic. Z vědeckých ústavů stojí na prvém místě universita založená r. 1702 na žádost jesuitů cís. Leopoldem I. hlavně pro studium filosofie a katolické theologie a nazvaná »Leopoldina«; r. 1711 připojena k ní univ. z Frankfurtu n. O. a zřízena plná univ. o 5 fakultách (s fak. theologickou katol. i evangelickou). Studujících bylo v zimním semestru 1905 — 6 1826, professorů a docentů 175. Vedle ústavů, které pravidelně jsou částí university, univ. vratislavská má též rozsáhlý ústav zemědělský. Královská a universitní knihovna má 317.000 svazků (2867 inkunabulí a 3700 rukopisů), rozpočet roční 80.000 marek. Povstala z knihoven zrušených klášterův a starých knihoven universit vratislavské a frankfurtské; zvláštní oddělení tvoří historická knihovna (v. Steinwehrova), orientálská »bibliotheca Habichtiana« a od r. 1886 knihovna slezské společnosti vlastenecké. Židovský theologický seminář, zal. r. 1854, měl r. 1906 34 studující a knihovnu o 22.000 svazcích a 300 rukopisech. Král. archiv pro provincii slezskou obsahuje as 85.000 listin, sbírku pečetí a příruční knihovnu. Městská knihovna má as 150.000 svazkův a 3000 rukopisů; archiv městský obsahuje listiny městské, ústavův a cechů. Diécésní archiv obsahuje as 6700 listin a 2600 rukopisů, chrámová knihovna založena koncem XV. stol. biskupem Rothem o 25.000 svazcích, 380 inkunabulích a 300 rukopisech. Slezské museum pro umělecký průmysl a starožitnosti jest majetkem města, bylo otevřeno r. 1899; vydává ročenku obsaženou v časopise musejního spolku »Schlesiens Vorzeit in Bild und Schrift«. Provinciální slezské museum pro výtvarné umění otevřeno r. 1880. Vědecké společnosti jsou »Schlesische Gesellschaft für vaterländische Kultur« založ. r. 1803, má knihovnu o ca. 100.000 svazcích, přírodovědecké sbírky, 560 členů a vydává ročenku; »Verein für Geschichte Schlesiens«, zal. r. 1846, má 778 členův a vydává několik řad publikací, obsahujících materiál k dějinám Slezska. Zoologická a botanická zahrada náleží k předním v Německu. Školství střední vykazuje 6 gymnasií, 2 reální gymnasia, katolický seminář, paedagogium, vyšší reálku s průmyslovou školou, 2 vyšší dívčí školy a 3 dívčí gymnasia; státní školu umělecko-průmyslovou, vyšší školu obchodní a četná jiná učiliště odborná. Literární a umělecký život stoupá v posledních letech značně. Časopisů vychází na 70.

V. je sídlem četných úřadů: vrchního praesidia provincie slezské a král. vlády okresu vratislavského, královské generální kommisse, zemského radního úřadu, vrchního zemského a zemského soudu, král. policejního praesidia, magistrátu, vrchního berního ředitelství pro provincii, provinc. školní rady, konsistoře, vrchního poštovního a telegr. ředitelství, král. ředitelství železničního a čtyř železničních dopravních úřadův, obchodní komory, vrchního horního úřadu, královského povodního ředitelství, generálního kommanda 6. arm. sboru, velitelství 11. divise, 2 pěších brigád, 1 polní dělostřelecké a 1 jízdní brigády, knížete biskupa (kardinála) s kapitolou a konsistoří. Posádkou vratislavskou jest 6 praporů pěchoty, 1 pluk kyrysníků, 2 oddělení pol. dělostřelectva a slezský prapor trainu. Okrsek zemského soudu vratislavského tvoří 5 soudů krajských. V čele městské správy je magistrátní sbor o 26 členech, sbor obecních starších má 101 člena. V. zastupují 1 poslanec v panské sněmovně, 3 poslanci v zemském sněmě, 2 v říšském sněmě a 7 ve sněmě provinciálním. Policejní správu vede král. policejní praesidium, některé obory správy policejní spadají však pod dozor samosprávný. Znak městský, jejž V-i propůjčil císař Karel V., rozdělen je na pět polí, ve středním jest obraz hlavy sv. Jana Křtitele na stříbrné míse, v prvním pak český lev, ve druhém slezský orel, ve třetím W, iniciálka domnělého zakladatele města, ve čtvrtém hlava sv. Jana Evangelisty. Oba tito svatí jsou vedle sv. Hedviky patrony Slezska. — Vedle městských sadů a promenád V. má k osvěžení a zábavě obecenstva městské divadlo (s operou a činohrou), 4 jiná divadla pro činohru, operettu a frašku, 3 divadla zvláštností, něk. velkých koncertních sálů.

Vládní obvod vratislavský zaujímá střední část provincie slezské a má na 13.484 km² 1,773.869 obyv., tedy 131 na 1 km² a obsahuje 24 kraje.

Dějiny. Počátky města V-ě jsou temné. Připomíná se nejprve ve stol XI. V. byla původně osada polská a středisko Vratislavského knížetství. Od r. 1241, kdy V. byla zpustošena Tatary a vylidněna, počínají se v městě usazovali němečtí osadníci. R. 1261 město obdrželo výsadu spravovati se právem magdeburským. Příznivá geografická poloha učinila z V-ě důležité středisko obchodní, zároveň však hlavní germanisační centrum Slezska. Od r. 1335 do 1742 V. příslušela k České koruně. V českých dějinách V. nejvíce proslula svým fanatickým odporem k husitství, zvláště pak ke králi Jiřímu. Nechtějíc pokořiti se tomuto, V. otevřela brány králi uherskému Matiášovi. Po porážce u Molvic r. 1742 mírem Vratislavským (viz Slezsko, str. 387 b) veliká část Slezska a tím i V. stala se částí říše Pruské.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Dnes Vraclav.