Ottův slovník naučný/Vršovice
Ottův slovník naučný | ||
Vršovci | Vršovice | Vršovka |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vršovice |
Autor: | Bedřich Šplíchal, František Brod, neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 1049-1051. Národní knihovna České republiky |
Licence: | Neznámá licence „PD-old-70, PD-anon-70“ |
Heslo ve Wikipedii: Vršovice, Vršovice (okres Louny), Vršovice (Jesenice), Vršovice (okres Opava) |
Vršovice: 1) V., město v Čechách, v hejtmanství a okrese vinohradském, hraničící s Nuslemi a Kr. Vinohrady, rozloženy jsou na svahu od Vinohrad směrem jižním k Botiči, za nímž druhá čast jejich a to nejstarší, kde stávala prvotní tvrz, s novější částí, nazvanou »Vršovičky« rozkládá se na úplné rovině. Za nádražím ještě až k silnici z Nuslí do Michle jsou pozemky katastru vršovického. Ze známé villy »Gröbovky«, nyní nazvané sady Havlíčkovými, dolní část její po levém břehu Botiče s malou částí na břehu pravém pod jménem »Dolní Landhauska« jest taktéž částí katastru vršovického. Rovněž samota zvaná »Bosna« nad drahou u Bohdalce při silnici záběhlické a nový hřbitov naproti Bosně na pozemcích michelských ležící. Katastr obce zaujímá celkem 269·53 ha, z nichž připadá na pole 217·78 ha, na louky 4·07, na zahrady 18·41, na pastviny 3·30, na rybníky 0·38, na půdu neplodnou 17·29 ha, plochy nezastavěné asi 18·30 ha. Zastavěné plochy celkem 20·74 ha, na níž vystavěny jsou většinou domy třípatrové s nejnovějším zařízením vnitřním. Staré domky podle plánů regulačních nenáhle mizejí a postupují plochu svou stavbám novým. Ze starých budov památný jest stojící posud hostinec »na Kovárně« (bývalá krčma Chocholatovská), která se připomíná již r. 1311, a kostel (dříve kaple sv. Máří Magdalény, uvedená v archivu kapitoly vyšehradské r. 1028) nijakého určitého slohu, dvakráte přistavovaný a na nynější poměry naprosto nedostatečný. Stará tvrz, která stála při záhybu Botiče od směru jižního k západnímu (v pravému úhlu), připomíná se ještě r. 1752. Z nových budov vynikají dvě školní budovy nové, okr. soud, kasárny pěchoty a některé pěkné činžovní domy rohové. Nade všemi vévodí budova »Rangherka« s pěkným rozhledem do údolí Nuselského a na rovinu ke Strašnicím, s krásným velikým parkem a nově připojenými sady Heroldovými. Zakladatelem Rangherky s parkem byl za Marie Terezie známý pěstitel bourců morušových Ital Rangheri, po němž budova má jméno. Po levé straně silnice záběhlické stojí druhé kasárny a to vozatajské. Od r. 1870 V. rostou měrou netušenou. Do roku tohoto měly 165 čísel se 3000 obyv. Podle posledního sčítání r. 1900 měly 420 domů s 13.000 obyv., z nichž mužů 6616, vojska 39, žen 6925. Národnosti české bylo 13.394, německé 159, jiné 4. Podle náboženství katolíků 13.335, evangelíků 112, židů 98, jiných 35. Dnes mají 480 čísel s 19.200 obyv. Farní úřad jest v místě. Policejní expositura státní umístěna na rohu ulice Hálkovy a Palackého. Obecní dvůr nově vystavěný a zařízený má stanici hasičskou se stálou službou a sborem hasičů dobrovolných. Na místě zrušeného starého hřbitova kolem kostela zřízen byl hřbitov nový, který příštím rokem bude uzavřen a pochovávání díti se bude na třetím, novém za drahou směrem k Záběhlicím. Nádraží stojící většinou na katastru obce vršovické má jméno Nusle–V. neoprávněně. Možno jeti směrem k Benešovu, Modřanům–Jílovému–Dobříši a do Prahy. Osvětlovány jsou V. plynem, vodovod po celé obci a v domech odbírá posud vodu od Kr. Vinohrad; ale rokem letošním dostavěna bude samostatná vodárna na pozemcích bránických a pankrackých, která povede vodu ze studní u břehu Vltavy do přečerpací stanice u »Lišky« na Pankráci a obcí Michelskou do V.-ic. Zřízena nákladem 1,000.000 K. Kanalizace provedena po celé obci. Zdravotní stav velmi dobrý. V místě 4 lékaři a lékárna, infekční nemocnice. Elektrická trať vede třídou Palackého z Vinohrad až za »Kovárnu«. Skorem všechny ulice jsou vydlážděny a opatřeny širokými chodníky. Zastupitelstvo obecní skládá se ze 36 členů, z nichž 12 tvoří radu městskou. Městský úřad má 5 oddělení s 10 úředníky a 6 podúředníky. R. 1906 vykazuje příjem 2,972.416·51 K a výdej 2,961.611·50 K. Školní rozpočet na rok 1907 činí 49.098 K. Do rady říšské volí obec s Nuslemi, Krčí a Michlí 1 poslance, do sněmu volí s obcemi venkovskými také 1 poslance. Občanská záložna založená r. 1888 měla za r. 1906 obrat 5,225.763·08 K. První škola otevřena r. 1707 v čísle 12. doposud stojícím. Nyní mají V. 2 veliké školní budovy, v nichž umístěno 41 tříd, a to obecnou chlapeckou a dívčí po 15 třídách, měšťanskou pro hochy o 6 a pro dívky o 5 třídách, s počtem 2614 dětí a 60 učiteli. Pokračovací škola průmyslová má 9 oddělení a 300 učňů. Veřejná čítárna, založená Měšť. besedou a nyní obcí vydržovaná, má 2000 svazků. Spolkový život jest značný. Dobročinné spolky: pro stravování chudé mládeže školní, přátelé školní mládeže, »Libuše« vydržuje opatrovnu, dělnický spolek »Kruh«, »Sokol«, divadelní jednota »Bozděch«, Gremium obchodní, Vzájemně se podporující spolek atd. Obyvatelstvo živí se průmyslem a obchodem buď samostatně nebo pracuje v továrnách místních a okolních obcí. Mnoho jest zřízenců drah, při elektrice a hojně úředníkův. Okresní soud a berní úřad, jakož i notářství a zemský advokát v místě. Též dosti stavitelských kanceláří a podnikatelů staveb. Závody průmyslové: továrna na prádlo, na kandisové výrobky, na knoflíky, velkobednárna, keramické družstvo, na čištění žíní, střev, kovolijectví, pivovar, akciová mlékárna, dělnické pekárny, truhlářství, obuvnictví, zámečnictví, šití prádla, zahradnictví (pěstitel růží J. Volák), zelinářství v hojné míře. Státní úřad poštovní a telegrafní, požární automaty, telefony s ústředím spojené. R. 1902 V. povýšeny na město a udělen jim erb měst. (vyobr. č. 4671): štít do pola dělený, pak rozpoltěný, v pravo v hořejším stříbrném poli jest červený štítek se stříbrným dvojocasým lvem se zl. korunou a zlatými drápy. Dolní pravé pole modré má zlatou vrš otvorem na levo položenou, nad níž dvě skřížené stříbrné širočiny se zlatými topůrky. V levé červené polovici štítu zlatá zeď s cimbuřím, nad ní dvě zlaté věže se stříbrným cimbuřím. Z brány vyniká obrněná zahnutá pravice, držící nahý meč se zlatou rukojetí. Na hlavě štítu stříbrná koruna.
Dějiny: Osada Vršovice náleží k nejstarším v Čechách. Jméno V. čte se r. 1088 v základní listině kapitoly vyšehradské, vydané Vratislavem II., v níž tento kníže daroval uvedené kapitole jedno popluží se dvěma paroby Mališkem a bratrem jeho. Kníže Břetislav II. daroval ke statku kapitoly také čásť jakés země ve V-cích a Nuslích, jakožto nadání kapli sv. Maří Magdalény ve V-cích, nejspíš tehdáž ke kostelu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě přivtělené. Různě pak darovány dvory ve V-cích Soběslavem I., Přemyslem I. a II. proboštům a jejich nástupcům na Vyšehradě. Potom dostaly se v dar klášteru sv. Benedikta v Ostrově a řádu rytířů Německých na Starém městě Pražském. Později měla zde majetek svůj jedna z předních rodin měšťanských – Stukové, kteří jej prodali též kommendě rytířů Něm. Když Karel IV. nařídil dne 16. ún. 1358, aby na tři mile kolem Prahy na horách zakládaly se vinice, V. octly se uprostřed samých vinic, jež dlouhá léta byly pěstovány a přecházely prodejem a koupí v ruce různých držitelů. O mnohých zachovaly se zápisy. Také pěstováno hojně ovocnictví a štěpařství, pěstován šafrán, podle něhož podnes nese jméno usedlost »Šafránka« na severní straně V-ic, pod zahradou »Festlovou«. R. 1421, po sněmu Čáslavském, obec Pražská začala ujímati se zboží a statků po vystěhovalých měšťanech, nejvíce Němcích, i po přívržencích strany katolické a tak vzaty kapitole vyšehradské dvory ve V-cích. R. 1420 V. byly svědkem ohromné porážky vojsk císaře Sigmunda pod Vyšehradem. R. 1425 položil se u V-ic oddíl vojska táborského i sirotčího vedením Bohuslava ze Švamberka, konaje přípravy k obležení Prahy. Dne 2. září 1448 ráno přitáhl Jiří Poděbradský blíže ku Praze a položil se s vojskem svým u V-ic proti Vyšehradu, konaje odtud přípravy k jeho dobytí. Po válkách husitských obce zpustly vybitím obyvatelstva, zažehnutím nebo pobořením stavení. V., Nusle, Podolí neměly nikoho, kdo by se jim stavěl za pána. Neznámo, jakým způsobem dostaly se v majetek arcibiskupství a kostelu Pražskému, od nichž smlouvou trhovou r. 1557 koupil je Kašpar Granovský z Granova, královský sekretář při komoře a důvěrník Ferdinanda I., za placení pouhých 8 kop grošů v pražských ke kostelu Pražskému. Rozmnoživ hojně majetek svůj, Kašp. Granovský z Granova učinil poslední vůli, kteráž zavdala podnět ke sporu bezmála 50 let trvavšímu. Když spor posléze byl ukončen, poslední mužský potomek Ferdinand Granovský prodal V. r. 1620 panu Janu Rudolfovi Trčkovi z Lípy za 15.000 kop grošů míšeň. Týž postoupil je v dluhu manželce své Marii Magdaléně rozené z Lobkovic, kteráž r. 1621 přiznala se, že statek, ves celou V., na jistý způsob dala jest a směnila Maximiliánovi z Valdšteina. R. 1648 Valdštein postoupil V. na zaplacení dluhu 32.000 kop míšeň. hraběti Františku M. Karla ze Šternberka. Po jeho smrti převzal je Václav Vojtěch hrabě Šternberk, který je odkázal dětem po bratru Janu Norbertovi hraběti ze Šternberka. Vnučka jeho Marie Terezie provdala se za Jana Leopolda knížete z Paaru. Syn obou Josef Václav koupil za 60.000 zl. Nusle a spojil v jedno panství s V-mi. 24. led. 1797 svoleno soudně právnímu zástupci dru Janu Fortschanovi, kurátoru knížecí rodiny z Paaru, prodati majetek jejich. V. a Podol koupil za 200.000 zl. Jakub Wimmer, c. k. podplukovník. Jsa přítel pokroku a oekonom, proměňoval zpustlé lány v zahrady a hájky, založiv krásné sady, po něm Wimrovými nazvané. R. 1809 prodal V. za 200.000 zl. Janu Filipu svob. pánu z Wessenberka a Ampringen. Po 24 letech staly se majetkem Ferdinanda svob. pána Puteani, který za ně zaplatil 254.000 zl. Avšak za 8 roků prodány opětně a to poslednímu držiteli z rodu šlechtického, hraběti Jiřímu Františku Augustinu Longuevalu Buquoiovi za cenu 246.000 zl. Od téhož 24. dub. 1858 zakoupil V. za 320.000 zl. Alois Procházka. Nynějšími držiteli jsou dědicové Procházkovi, a to Marie Vaváková, Josefina svob. paní Dobřenská a Emilie Souperová. B. Šplíchal.
2) V. (st. Vrševci), ves t. na lev. bř. Ohře a při patě Středohoří, hejtm. okr., fara a pš. Louny; 80 d., 560 obyv. č. (1900), 1tř. šk. a popi. dvůr. Zámek s erbovním letopočtem 1629, věží, mešní kaplí a rozsáhlými sady. Nový železný most přes řeku. R. 1102 Nemoj z Vršovic daroval je kapitole vyšehradské. Později vyskytují se v majetku Přemyslovcův, až je r. 1268 Otakar II. směnil s biskupstvím s jinými ještě místy za Zbraslav. R. 1331 vyvlastnil je biskup Jan IV. Zdislavu z Kyšic. Ve 2. pol. XIV. stol. jeví se tu vladykové »z Vršovic« (Ješek, rytíř Přech, Jan řečený Koryto a Aleš) a od r. 1419 rod z Polenska. Ve 4. čtvrtině XV. stol. jsou tu Václav a potom Purkart ze Sulevic. Vdova tohoto, Ofka, prodala je ok. r. 1509 Václavu Sokolovi z Moru, jehož potomstvo tu vládlo do r. 1589, kdy od Jana Sokola z M. koupil je Jakub Zákostelský z Bilejova. Vnuk jeho, Bohuslav, r. 1515 prodal je Prokopu Dvoreckému z Olbramovic, po jehož popravě na starom, nám. postoupeny r. 1622 Volfu Ilburkovi z Vřesovic. R. 1640 nastoupil tu Volf Adam z Pappenheimu, po němž je dědila Maria Esther Huschinová roz. z Geranu a od ni je koupila r. 1663 Sylvia Kateř na markraběnka z Baden-Badenu, z jejíhož rodu poslední, neprovdaná Alžběta Augusta postoupila je strýci svému, Janu říš. kníž. ze Schwarzenberka 22. čna 1783. Brod.
3) V., víska t., hejm. Sedlčany, okr. Sedlec n. dr., fara a pš. Jesenice u Sedlčan; 4 d., 45 obyv. č. (1900).
4) V., ves ve Slezsku hejtm., okr. a pš. Opava, fara Raduň; 62 d., 564 obyv. č., 11 pol., 8 n. (1900), mlýn.