Ottův slovník naučný/Volyň

Ottův slovník naučný
Volyn	Volyň	Volyně

Údaje o textu
Titulek:	Volyň
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 957. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Volyň

Volyň sluje území (z největší části dnešní rus. gub. volyňská) Volyňanů čili Velíňanů, kmene to Slovanů ruských, jehož jméno náležejíc původně asi jen obyvatelům města a okolí zaniklého hradu Volyna n. Volyně (stával snad při ústí Hučvy [Gučavy] do Bugu) rozšířilo se i na Bužany a Duleby. V X. stol. upadli Volyňané s krajem svým v poddanství kijevského knížete Vladimíra, jenž v území jejich založil město Vladimír (v. t. 2.) a pak V. třem svým synům odkázal. Podle Vladimíra zvána i krajina knížetstvím Vladimírským. R. 1117 opanoval V. Vlad. Monomach. Roman Mstislavič (1172—1205) spojil ji s Haličským knížetstvím, jehož osudy pak sdílela dostavši se v XIV. stol. k Litvě a s Litvou na základě unie Ljubelské r. 1569 k Polsku, kteréž učinilo z V-ě spojené s Polesím knížetství volyňské, kdež však zůstal v platnosti statut Litevský i úřední jazyk ruský. Knížetství dělilo se na 3 kraje: lucký, vladimírský a kremeněcký. Spojením s Polskem a unií církevní otevřela se katolické propagandě cesta na V. a od té doby také počínají v kraji neblahé spory a častá povstání kozáků a selského lidu. Na V-i odehrává se i zápas kozáků Chmelnického s Poláky. Při druhém a třetím dělení Polsky dostala se V. Rusku, jež z ní učinilo gub. volynskou. Pp.