Ottův slovník naučný/Volfová

Ottův slovník naučný
Volfířov	Volfová	Volfram

Údaje o textu
Titulek:	Volfová
Autor:	Jan Ladecký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 931–932. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Volfířov

Volfová Adela, čes. her. (* 1846 v Jindř. Hradci). Společnost Čížkova měla r. 1864 v Jindř. Hradci takový úspěch, že se za ní do Třeboně vydali hned dva adepti herecké slávy: A. V. a dříve ještě V. Slukov. V. vystoupila r. 1865 v úloze Vojtěcha (z »Paní Marjánky«) a zůstala již věrna divadlu; vystřídala něco málo větších společností (Švandu, Kramuele) a 19. list. 1873 vystoupila po prvé v prozat. divadle jako Verunka v »Diblíku z hor« a 27. list. v úloze Filipíny (»Cesty veřej. mínění«). Byla engažována, líbila se, ale nedostávala úloh, i odešla r. 1875 zpět ke společnosti Švandově. Avšak po dvou letech vrátila se k proz. divadlu, přešla k divadlu Národnímu a vytrvala zde až do 10. ún. 1899, kdy s obecenstvem se rozloučila v jedné z nejpůsobivějších svých rollí, Řehákové ve Štolbově žertu »Mezi umělci« a ve Vojtěchu z »Paní Marjánky«. V. obstarávala pravidelně drobnější postavičky, ale podávala ty své služky, stařenky, vesničanky s dokonalým svérázem vlastního osobitého umění. Zvláště v posledních letech svého pobytu u divadla vytvořila řadu životných postav: Kociánovou (»Neznámá pevnina«), Sobocinu (»Martin Luba«), Kateřinu (»Ohnivá země«), Kotalíkovou (»Dva světy«); před tím Barču v »Závěti«, Černou ve »Směrech života« a jako drastickou ukázku paní Bonivardovou (»Překvapení z rozvodu«). V. přeložila také z ruštiny Gresserovu aktovku »Po stopě zločinu«. JLý.