Ottův slovník naučný/Vogt (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Vogt | Vogt (osoby) | Vogtland |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vogt |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 887. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Vogt |
|
| Související články ve Wikipedii: Carl Vogt |
|
Vogt: 1) V. Karl, přírodovědec něm. (* 1817 v Giessech — † 1895 v Genevě), studoval lékařství v rodném městě, zde též chemii v Liebigově laboratoři, od r. 1835 pokračoval v studiích v Berně, kdež byl otec jeho professsorem lékařství, věnoval se tu vedením Valentinovým hlavně anatomii a fysiologii, r. 1839 stal se doktorem lékařství. Pobyl pak řadu let v Neuchâtelu, vědecky pracuje společně s Agassizem a Desorem, byl pak spolupracovníkem Agassizovým při spisech jeho o ledovcích, o rybách sladkovodních a rybách vyhynulých. Od r. 1844 až do r. 1846 zdržoval se v Paříži, pak byl v Italii, r. 1847 povolán byl za professora na universitě v Giessech. R. 1848 rozvinul horlivou činnost politickou, zvolen do národ. shromáždění frankfurtského a vynikl jako řečník. Pro politickou činnost svou zbaven úřadu učitelského, od r. 1850 až do r. 1852 konal v Nizze studia zoologická, koncem t. r. stal se prof. geologie v Genevě. Později byl tu též prof. zoologie a zaujímal vysoké úřady veřejné, byl členem veliké rady genevské, později členem švýc. rady stavovské a rady národní. Odborné samostatné práce jeho vědecké týkají se vývoje žab, studia ramenonožcův a hlavonožců, soustavy živočišné, již zlepšil vzhledem ke třídění červův, a studia člověka po stránce přírodovědecké. V. byl horlivý obhajce materialismu, energický šiřitel nauky Darwinovy v Německu a skvěle se uplatnil jako autor děl poučně vědeckých. Buďtež tu uvedeny tyto jeho spisy: Untersuchungen über die Entwicklungsgeschichte der Geburtshlferkröte (Soloth., 1842); Im Gebirg und auf den Gletschern (t., 1843); Lehrbuch der Geologie und Petrefaktenkunde (Brunšv., 1846; 4. vyd. t., 1879, 2 sv.); Physiologische Briefe (Štutg., 1845—46; 4. vyd. Giessen, 1874); Ocean und Mittelmeer (Frankf., 1848, 2 sv.); Zoologische Briefe (t., 1851, 2 sv.); Untersuchungen über Tierstaaten (t., 1851); Bilder aus dem Tierleben (t, 1852); Altes und Neues as dem Tier- und Menschenleben (spol. vydání předešlých dvou spisů, t., 1859, 2 sv.); Köhlerglaube und Wissenschaft (proti Rudolfu Wagnerovi, Giessen, 1885; 4. vyd. t., 1856); Die künstliche Fischzucht (Lip., 1859; 2. vyd. t., 1875); Grundriss der Geologie (Brunšv., 1860); Vorlesungen über nützliche und schädliche, verkannte und verleumdete Tiere (Lip., 1864); Vorlesungen über den Menschen, seine Stellung in der Schöpfung und in der Geschichte der Erde (Giessen, 1863, 2 sv.); Ueber Mikrokefalen oder Affenmenschen (Brunšv., 1867; též franc., Basilej, 1867); Die Herkunft der Eingeweidewürmer des Menschen (Bas., 1877); Die Säugetiere in Wort und Bild (Mnich., 1883, obrazy od F. Spechta); Lehrbuch der praktischen vergleichenden Anatomie (s E. Yungem, Brunšv., 1885—94, 2 sv.); Aus meinem Leben. Erinnerungen und Rückblicke (Štutg., 1895).
2) V. Nils Collett, spis. norský (* 1864 v Christianii). Studoval nejprve filosofii, pak práva, ale od r. 1887 věnoval se cele literatuře. Do r. 1890 žil v Kodani, pak v l. 1892 až 1897 v Italii, kde byl korrespondentem norských listů. Psal básně a samostatně vydal: Digte (1887); Fra Vaar til Höst (1894); Musik och Vaar (1896); Det dyre Bröd (1900); pak novelly: Familiens Sorg (1889) a Harriet Blich (1902).