Ottův slovník naučný/Vinohrady
| Ottův slovník naučný | ||
| Vinohrádky | Vinohrady | Vinopalství |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vinohrady |
| Autor: | František Fuksa |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 732-736. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Vinohrady |
|
Vinohrady: 1) V. Královské, třetí největší město v Čechách, rozprostírá se jihových. od Prahy na planině 60—80 m nad hladinou vltavskou a 235—255 m n. m. Celé území Král. V-ad měří 3,7 km2, z čehož je zastavěno 62 ha, obvod města má 14,277 km, délka všech ulic měří 32½ km. Král. V. hraničí s Prahou, Žižkovem, Vršovicemi a Nuslemi; sousedství s Prahou a Vršovicemi je tak úzké, že nelze ani pozorovali přechodu z jednoho města do druhého. Rozhraní mezi Prahou tvoří Sadová silnice, jež jde mezi městským sadem pražským a nádražím dráhy cís. Františka Josefa, které nalézá se zcela na území vinohradském. Další hranicí jsou ulice Skrétova a sady Čelakovského, odtud pak ulice Táborská až po třídu Vávrovu a ulice Puchmajerova. Ulice Táborská a Puchmajerova jsou společny; domy po straně levé jsou na území vinohradském, na straně pravé náležejí ku Praze. Souvislost se Žižkovem a Nuslemi není posud tak patrna, avšak neutuchající ruch stavební spojí zajisté v brzké době i tato města s Král. V. místopisně v jediný celek.
Původ svůj vzaly Král. V. ve XIV. stol. za Karla IV. Panovník tento vydal r. 1358 privilegium o vinicích, kterým velí zakládati u Prahy i jinde po Čechách vinice, jež osvobozuje na 12 let ode všech platů. Brzy byla Praha na všech stranách ověnčena vinicemi, chmelnicemi a ovocnými zahradami. Zvláště však návrší jihových. od Prahy bylo celé osázeno révou. Vinice počínaly tu u samé zdi městské pod Karlovem a rozprostíraly se po rovině i po vrších od Nuselského údolí k Vršovicům, Strašnicům a k polední stráni Vítkova. K ochraně vinohradů — Hor Viničných — i vinařů bylo vydáno viničné právo. Hory Viničné byly osvobozeny od placení daní, od ubytování vojska a opatřeny i vlastní pravomocí. Veškeré pozemky Hor Viničných byly vřaděny mezi pozemky dominikální, požívajíce týchž práv, zejména i práva honebního, pokud byly ohrazeny; na pozemcích neohrazených náležela honitba českým králům. Až do nedávna vázla na některých starých usedlostech vinohradských knihovní — nyní již ovšem bezpředmětná — břemena, připomínající historické reservátní královské právo honební. Vinice byly podřízeny perkmistrovi, jenž měl na péči zápisy vinic, zahrad, chmelnic a poli a mimo to bylo mu dáno právo soudní, jakož i vybírání a odvádění platů z viničných pozemků. Tomu platu říkali perkrecht. Perkmistr byl volen každého roku ze sboru obecních starších Starého města praž., od r. 1558 stal se však úředníkem královským. Nezhojitelnou ránu zasadila vinicím třicetiletá válka. Vinice pustly, části jich pro opevnění zabrána, jiné přeměněny v pole. Výsady braly za své, úřad perkmistrův zanikl r. 1783 a vinice podřízeny cís. úřadu vinohradskému, spravovanému královským prokurátorem. Z pozemského ráje povstala v mnohých místech poušť, zvláště za Koňskou a Žitnou branou. A tu na poč. XIX. stol. zřídil zde držitel velkostatku Nuslí a Vršovic, plukovník Jakub sv. p. Wimmer rozkošné sady, zvané sady Wimmerovými. Rozprostíraly se od Žitné brány ke Zvonařce a na východ až k nynější vodárně a usedlosti Cikánce. Na místě bývalého chatrného kravína zřízen v nich hostinec, odtud »Kravín« zvaný. Po smrti zakladatelově sady tyto pustly, avšak ještě staří obyvatelé nynějších V-ad zvali ulici Komenského »v růžových alejích«. Také zahrada Kanálská přispěla k okrášlení zpustošené krajiny. Byla založena v 2. pol. XVIII. stol. Jos. Em. Canalem hrab. Malabailem po levé straně černokostelecké silnice, nynější třídy Jungmannovy. V zahradě byly anglické sady, pokusný ústav hospodářský, botanická zahrada s posluchárnou, v níž přednášel ještě český učenec Karel Boř. Presl. Zavedeno zde zvláště racionální pěstění bramborů a cukrové řepy. Zahradu koupil od dědiců hrab. Canala pražský bankéř Moric Zdekauer, jehož dědici rozdělili ji r. 1892 na místa stavební. Jižní část Riegrových sadů pochází z pozemků rozdělené zahrady. R. 1843 bylo na Viničných Horách 68 samot se 169 obyv. R. 1848 ztratily Hory Viničné i poslední zbytky starých výsad, totiž vlastní úřad a osvobození od ubytování vojska, a pomýšlelo se na to, aby veškery jejich pozemky byly přiděleny k obcím sousedním. Avšak přičiněním mužů, kteří nechtěli Horám Viničným nadobro dáti zahynouti, zejména drů Kar. ryt. Helmingra, ryt. Šterneka, obec. rady Smetany, Bambergra a Ed. Pštrossa podařilo se, když se zavázali nésti veškeré náklady na udržování správy obecní, že guberniálním nařízením ze dne 13. čna 1849 č. 86 sloučeny byly usedlosti s pozemky za branami Slepou, Žitnou, Koňskou, Novou a Poříčskou (Špitálskou) pod historickým místním jménem V. v samostatnou katastrální obec, na niž ovšem vztahoval se platný zákon obecní ze 17. břez. 1849. Ostatní pozemky Hor Viničných připojeny byly ke Smíchovu, Košířům, Břevnovu a Dejvicům. Nejvyšším rozhod. ze dne 7. led. 1867 dostalo se obci Vinohradské názvu »Královská Vinohradská obec« a odtud počalo se říkati a psáti Král. V. Obec takto zřízená počala se za nového obecního zřízení ze 16. dub. 1864 rychle rozšiřovati. Stavební ruch rozvinul se však větší měrou v severní její části, v nynějším Žižkově. To trpce nesli někteří občané druhé části Král. V-ad za Koňskou a Žitnou branou a domohli se toho, že vynesením zem. výboru ze 16. čce 1875 č. 20.601 ve srozumění s c. k. místodržitelstvím rozdělena obec na dvě obce o sobě a to V. I. díl (nynější Žižkov) a V. II. díl (nynější V.). První volby do obecního zastupitelstva vinohradského II. díl byly vykonány ve dnech 15. a 16. listop. 1875. C. k. ministerstvo vnitra, smluvivší se s c. k. ministerstvem práv a financi, povolilo vynesením ze 7. srp. 1877 č. 7148, aby přeměnilo se jméno místní obce Král. V. I. díl v název »Žižkov« a obci Král. V. II. díl aby byl ponechán název obou těchto obcí před rozdělením »Král. V.«. Nejvyšším rozhodnutím ze 26. září 1879 byly Král. V. povýšeny na město. R. 1890 vymohlo si město povolení užívati zvláštního svého znaku. Ježto znakem měst ve středověku bývala zeď hradební s věžemi, užito tohoto motivu také pro Král. V. Poněvadž město nese název města královského, položeny zdi hradební v pole barvy zemské, červené, ku bližšímu pak označení charakteru města, jako města královského, připojena ke znaku koruna královská, jež však nebyvší povolena, byla zaměněna korunou hradební. Ježto pak jednotlivá města mimo zeď hradební mívala ještě zvláštní svůj znak mezi věžemi, užito při znaku vinohradském nejstaršího známého znaku z pečeti král. úřadu Hor Viničných (z listiny z 29. pros. 1426), totiž sv. Václava, držícího při levém boku meč za jílec rukou levou, na jejímž rameni připevněn jest znak král. Českého, pravou pak rukou větvičku révy s listem a hroznem.
Vývoj Král. V-ad byl tak rychlý, že možno s nim porovnati jenom vzrůst měst amerických. Kde jeden rok vzdělávalo se role, povstala rokem druhým široká ulice s velikými a úpravnými domy. R. 1843 bylo napočteno na celých tehdejších V-dech 68 domů a 169 obyv. R. 1857 měla obec 93 d. se 1688 obyv., r. 1869 bylo již 205 d. a 5318 obyv. Mohutnější vzrůst nastal teprve v letech 70tých XIX. stol. Celá obec před svým rozdělením r. 1875 na V. a Žižkov měla 589 domů; na V. připadlo 235 d. s 8930 obyv. Koncem r. 1880 bylo na Král. V-dech 343 d. a 14.831 obyv. a do r. 1890 vzrostl počet domů na 703 a obyv. na 34.531 duší. Při sčítání lidu r. 1900 napočteno v 1080 domech 52.504 obyv., kterýž počet vzrostl r. 1907 přes 70.000, kdežto počet domů rozmnožil se přes 1400 R. 1900 bylo podle řeči obcovací 47.056 Čechů a 4769 Němců, 47.526 katol., 1336 evang. a 3450 židů. S rozvojem obce stoupala i vydání. R. 1885 činily rozpočtené potřeby obecni 266.920 K, r. 1890 533.405 K, r. 1895 942.808 K, r. 1900 1,314.707 K, r. 1905 1,751.793 K, kdežto rozpočtený náklad na školství činil r. 1885 57.811 K, r. 1890 98.282 K, r. 1895 107.362 K, r. 1900 152.850 K, r. 1905 187.378 K. Podle rozpočtu na r. 1907 vyžadují potřeby obecní 1,989.356 K a náklad na školství 194.678 K. Přímé daně stoupaly takto: r. 1885 380.156 K, r. 1890 573.460 K, r. 1895 738.351 K, r. 1900 936.463 K, r. 1905 1,318.920 K, r. 1907 1,450.000 K; mimo to činí osobní daň z přijmu přes 500.000 K. Potřeby obecní hradí se poplatkem z uznaného nájemného, obecní dávkou z piva, vína, lihu a lihovin, dávkou za připojení domovních stok ku stokám uličním, daní ze psů, přirážkou k přímým daním a přirážkou k potravní dani z masa; náklad na školství opatřuje se pouze zvláštní školní přirážkou k daním přímým. Král. V. mají nyní bezmála 100 ulic a tři veliká náměstí: Purkyňovo, Tylovo a krále Jiřího; toto jest nejrozsáhlejší. Větší, důležitější ulice jmenuji se třídami, z nichž jsou nejvýznačnější třída Jungmantiova, Havlíčkova, Palackého a Korunní. První tři jsou nejstarší, majíce za základ aerární silnici černokosteleckou a táborskou a okresní silnici vršovickou. Pěkná je třída Hálkova se zahrádkami před domy, roztomilý pohled poskytují ulice Koperníkova a Letohradská, vroubeny jsouce po jedné straně domy a na straně druhé letohrádky a pěkně pěstovanými zahradami. Veškeré ulice vinohradské jsou široké a vzdušné. Hlavní třídy mají šířku 20—26 m a jen starší vedlejší ulice byly založeny v šířce 15—18 m. Dlažba ulic provedena je z tvrdého kamene řevnického aneb ze žuly; chodníky zřízeny vesměs z dvoubarevné mramorové mosaiky se žulovou obrubou. Účelnou kommunikací jsou Nuselské schody, vedoucí od ulice Šafaříkovy po návrší k aerární silnici táborské (třídě Havlíčkově) a tvoříce pro pěší nejkratší spojení mezi V. a Nuslemi. Nejkrásnější ozdobou Král. V-ad jsou veřejné městské sady, které zaujímají úhrnnou plochu 36 ha 50 a. Sady vinohradské vyrovnávají se mnohým sadům pověsti světové. Jest jich celkem 5. Městské sady na pozemcích bývalé usedlosti Kravína protínají v podobě veliké podkovy vých. čásť města, menší sad zdobí náměstí Purkyňovo, v jednoduchý, však ladný sad upraveno náměstí krále Jiřího. Největší sady jsou Riegrovy a Havlíčkovy. Sady Riegrovy zřízeny zakoupením villových usedlostí Vozové, Kuchynky a Švihanky na návrší nad nádražím císaře Františka Josefa. Část jich pochází z pozemků bývalé zahrady Kanálské a usedlosti Pštrosky. Měří 14 ha a tvoří překrásný protějšek k sadům na Petříně a Nebozízku, poskytujíce rozkošný pohled na královské Hradčany. Sady Havlíčkovy získala obec koupí usedlosti Landhansky. Jest to zahrada ve výměře 12 ha 26 a založená s vybraným vkusem a uměleckým porozuměním po způsobě vlašském. V zahradě nalézá se nádherně zbudovaná a bohatě vypravená villa o 30 místnostech. Villa vystavěna jest v italské renaissanci s veškerou dokonalostí. Prostorné pokoje s uměleckými štukovými stropy, nádherné mramorové schodiště, bohatá kamna a podlahy. Plány zhotovil a artistické vedení stavby na starosti měl architekt Ant. Barvitius; vnitřní úprava dokončena za vedení prof. arch. Jos. Schulze. Po nějakou dobu byla villa sídlem arcivévodkyně Alžběty kněžny Windischgrätzové, vnučky císaře Františka Josefa I., a bude věnována účelům veřejným. V sev. části zahrady zřízena velikým nákladem umělá krápníková jeskyně. Jest to skupina skal s menšími jeskyňkami, sály, útulnými výklenky, vyhlídkovou terrasou a triumfální branou. Dole před jeskyní jest bassin s fontánou a sochou Neptuna od Boh. Schnircha. Při stavbě této jeskyně spolupůsobil též sochař Jos. Vorlíček, přítel Jos. Mánesa. Část zahrady na již. svahu osázena jest burgundskou révou, tvoříc pěknou vinici, která živě upomíná na původ V-ad. Město samo vinici spravuje a víno lisuje; víno její náleží k nejlepším vínům českým, vynikajíc lahodou a kořeností. Město osvětluje se plynem; radnice, Národní dům a divadlo jsou osvětleny elektricky.
Úřady, veřejné budovy a ústavy. Na Král. V-dech sídlí tyto úřady: městský úřad, obsahující oddělení právní, kancelářské, technické, městský důchod, hospodářskou správu, správu městských sadův; okr. výbor (r. 1901 rozdělen posavadní zastupitelský okres vinohradský na okresy dva: vinohradský a žižkovský), katol. farní úřad (od 17. listop. 1884), evang. farní úřad h. v., rabinát, okr. hejtmanství (od říj. 1884), okr. školní rada, okr. soud (od 1. srp. 1878), policejní kommissařství (od r. 1877), hlavni berní úřad, poštovní a telegr. úřad, c. k. lesnicko-technické oddělení pro hrazení bystřin, správa dozorčího okresu fin. stráže, oddělení fin. stráže, velitelství 20. četn. oddělení a okr. četn. velitelství, notářství. Z obecních ústavů, podnikův a zařízení buďtež uvedeny: městské divadlo na Purkyňově náměstí, elektrárna při přečerpací stanici v Korunní třídě a Nár. domě, hasičská strážnice s ochranným sborem v Kollárově ulici, hnanecká stanice, hřbitov s kaplí a umrlčí komorou, chudobinec a chorobinec, jatky a tržnice na maso v Korunní třídě, městská knihovna s veřejnou čítárnou v Nár. domě, katol. chrám sv. Ludmily na Purkyňově náměstí, Národní dům s koncertními síněmi, spolkovými místnostmi, restaurací a kavárnou, nemocnice pro nemoci infekční, obecní dvůr, pohřební ústav, pokladna pro léčení čeledi, pokladna pro místní chudé, veřejné sady, budovy školní, ústřední tržnice ve Slezské ulici a Jungmannově třídě, tržiště na Tylově náměstí a vodárna s čerpací stanicí v Podole a přečerpací stanicí v Korunní třídě. Radnice na nároží náměstí Purkyňova a třídy Karlovy dokončena byla r. 1878 podle návrhu stavebního rady Jos. Franzla a s uměleckou výzdobou architektův Ullmanna, Ant. Bauma a B. Münzbergera. Rozvoji města nedostačujíc, byla již po dvakráte rozšířena podle návrhu architekta Ant. Turka, měst. vrchního inženýra. Nár. dům jest střediskem společenského a kulturního života vinohradského. Má nádherný hlavní sál s malbami Ad. Liebschera a poprsími od Jos. Strachovského, sál divadelní, zimní zahradu, tělocvičnu Sokola, místnosti Měšťanské besedy a jiných spolkův a korporací, veř. městskou knihovnu, kavárnu a restauraci. Budova veskrz monumentální jest dílem archit. Ant. Turka; zevní průčelí proti kostelu zdobí i sochy Ant. Poppa a Jos. Strachovského.
Katol. votivní chrám sv. Ludmily založen byl r. 1888 a dokončen r. 1893 podle plánův a za dozoru architekta Jos. Mockra. Tato stavba přísné gotiky je provedena v podobě rovnorameného kříže a má mimo hlavní 50 m dl. loď a dvě lodi poboční úplně vyvinutou loď křížovou. Dvě štíhlé věže pnou se do výšky 60 m a uprostřed nich proveden hlavní portál z hořického pískovce. Relief v tympanonu představuje sedícího a lidstvu žehnajícího Krista, po jehož stranách jsou klečící postavy sv. Václava a sv. Ludmily. Jest to dílo prof. Jos. V. Myslbeka, od něhož jest i ve štítu nad portálem relief Boha Otce se symbolem Ducha sv., holubici. V průčelí umístěné sochy sv. Ludmily, sv. Cyrilla a Methoda jsou dílem B. Seelinga. Sochy sv. Vojtěcha a Prokopa v nikách u vchodu jsou od Ant. Procházky a Frant. Hergesela. Vnitřní výzdoba chrámu záleží v bohaté polychromii a barevných oknech s obrazy od Frant. Sequensa, Frant. Ženíška, Frant. Urbana a Ad. Liebschera. Pozoruhodná práce jest dřevěná vyřezávaná kazatelna se sochami čtyř evangelistův a sochou Kristovou od Ant. Procházky. Největší ozdobou kostela jest hlavní baldachýnový oltář, provedený podle návrhu arch. Ant. Turka ciselérem Fr. Houdkem z tombaku a českých drahokamův a polodrahokamův. Jest to podivuhodné dílo domácí práce, vynikající návrhem i provedením. Výška jeho měří od úrovně dlažby až po špičku fialy 16 m. Figurální výzdoba oltáře skládá se z krucifixu, medaillonu Boha Otce a sochy sv. Ludmily od Čeňka Vosmíka; praedelly jsou ozdobeny emaily provedenými podle nákresů Fr. Secjuense. Pod Nuselskými schody jest neveliká kaple, zasvěcená nejsvět. osobám Ježíši, Marii, Josefu, Jáchymu a Anně. Vystavěl ji r. 1755 Karel Leop. Bepta, měšťan pražský a magistrátní radní, a založil fundaci. R. 1892, kdy fundace byla provedena, byly Hory Viničné přifařeny částečně k Olšanům, částečně k Michli; poněvadž vinice Beptovy, při nichž kaple byla zbudována, náležely k Michli, přivtělena byla i kaple k farnosti michelské. Modlitebna i fara evangelické církve reformované nalézá se v ulici Čermákově v budově postavené arch. Edv. Sochorem. Ježto budova církevním účelům nestačí, postaven nový církevní dům ve třídě Korunní. Synagoga zbudována v ulici Sázavské ve slohu maurském vídeňským architektem Vil.Stiastným. Hřbitov, zřízený r. 1885 při silnici černokostelecké za hřbitovy olšanskými, má pěknou kapli sv. Václava a celou řadu uměleckých pomníků. Vyniká ladností a pěkným uspořádáním. Všeobecná veřejná nemocnice cís. a krále Františka Josefa I. okresů král.-vinohradského a žižkovského nalézá se na návrší při pravé straně černokostelecké silnice za hřbitovy olšanskými. Zřízena byla r. 1902 podle návrhu stavitele Karla Horáka a má 160 lůžek. Podle požadavků vědy lékařské skládá se z celé řady pavillonů pro jednotlivá oddělení (chirurgické, infekční, pro vnitřní nemoci), a jsouc opatřena všemi potřebami a pomůckami moderní hygieny, jest hojně vyhledávána trpícími všech tříd obyvatelstva. Městské divadlo postaveno ve slohu moderní renaissance s průčelím do Purkyňova náměstí poblíž kostela a Národ, domu na pozemku bývalé zahrady Eichmannovy (Štikovny), darovaném k účelu tomu záložnou vinohradskou. Stavba jeho provedena byla podle návrhu arch. dra Al. Cenského a za jeho dozoru v l. 1905 -07. Pilonové skupiny na hlavním průčelí jsou od Milana Havlíčka, hermy na balustrádě balkonu od Boh. Kafky, hlavní opona od Vlád. Županského, velký nástropní obraz od Frant. Urbana. Pojme 1250 osob a určeno jest pro všechny obory divadelního umění. Správu a vedeni divadla zadala obec družstvu; ředitelem jest Fr. A. Šubert, býv. ředitel Nár. divadla. Nové německé divadlo stojí na pozemku býv. Novoměstského divadla a bylo zbudováno v 1. 1886 a 1887 nákladem Pražského divadelního spolku firmou Helmer & Fellner ve Vídni. Divadlo Pištěkovo v ulici Slezské naproti městským sadům jest budova dřevěná, avšak vytápěná a zařízená k celoročnímu užívání. Divadlo toto zřízeno bylo v náhradu za arénu v »Kravíně«, která musila ustoupili ruchu stavebnímu. Letní divadlo německé ve Pštrosce je budova taktéž dřevěná, v níž hraje se jen v létě. V divadle tomto hrávalo se již v letech 70tých i česky. Nové nádraží císaře Františka Josefa počalo se stavětí r. 1901. Staré nádraží pocházelo z r. 1870. Bylo provedeno v čisté italské renaissanci podle plánů Ullmanna a Barvitia. Dopravní poměry a vyústění některých drah žádaly však jeho zvětšení a již na zemské jub. výstavě r. 1891 byl vystaven model nádraží nového. Nová hlavní budova moderního slohu je téměř dvakrát tak veliká, zaujímajíc 5300 m2. Mimo budovu zřízeno trojdílné železné loubí o ploše 17.000 m2. Rozpětí dvou hlavních oblouků činí 33,3 m. Pod loubím nalézá se řada perronů, k nimž přichází se tunnely. Návrh na hlavní budovu vypracoval podle daných disposic arch. Jos. Fanta; figurální dekorace je od prof. Stan. Suchardy, Čeňka Vosmíka, Jos. Pekárka, Al. Folkmana, Ladislava Šalouna, Jindřicha Říhy a j. Vrchní vedení stavby svěřeno arch. Václ. Havelkovi, vrch. staveb, kommissaři. Veškeré místnosti jsou nejmoderněji upraveny, elektricky osvětleny a ústředně vytápěny. Po sestátnění soukromých posud drah vyhlédnuto jest toto nádraži za ústřední nádraží pražské.
Školství. V době rozdělení obce r. 1876 měly Král. V. jedinou obecnou školu o 8 třídách, umístěnou v najaté budově. Nyní má město vedle gymnasia a reálky šest obecných škol chlapeckých a šest obec. škol dívčích dohromady o 88 třídách, na nichž vyučuje stejný počet učitelských sil, tři měšťanské školy dívčí a 2 chlapec. o 28 třídách, na nichž působí mimo ředitele 30 odborných učitelův a učitelek. Obecné a měšťanské školy jsou umístěny v 8 rozsáhlých budovách školních. Vedle toho jsou na Král. V-dech pokrač. škola průmyslová o 28 třídách, pokrač. škola obchodní o 5 tř., pokračovaci kurs pro dívky o 2 odděl., něm. gymnasium, něm. obecná šk. chlapecká a dívčí a soukromé české dívčí gymnasium. Školky mateřské jsou čtyři a první z nich má zvláštní účelnou budovu. Gymnasium a reálka jsou ústavy státní, umístěné v budovách obecních; státní něm. gymnas nalézá se v domě soukromém. Okresní vychovatelna arcivév. Alžběty pro chudou opuštěnou neb zanedbanou mládež byla zřízena r. 1884 nákladem okresu vinohradského a jest společným ústavem okresu vinohradského a žižkovského.
O chudinství na Král. V-dech pečuje zvláštní chudinský úřad městský, který skládá se z chudinské rady, okresních chudinských správ a otců chudých. Chudinská rada má 8 členův a předsedu, kterého volí městské zastupitelstvo ze svého středu. Celé město jest rozděleno na čtyři chudinské okresy, jimž stojí v čele správce chudinského okresu s příslušným počtem otcův chudých. Do okresní správy povolává se podle možnosti i duchovní, lékař a ředitel školy příslušného okresu. Otce chudých jmenuje na dobu šesti roků chudinská rada a jest jich celkem 60. Působnost chudinské rady zahrnuje v sobě veškeré chudinské úkony, jež jsou uloženy obci zemským zákonem z 3. pros. 1868 č. 59 z. z. Pro chudé a neduživé obecní příslušníky zřízen byl r. 1906 městský chudobinec a chorobinec o 36 bezplatných místech. Vedle fondu chudinského, určeného k opatřováni chudých příslušníků vinohradských, zřízen byl péčí obce zvláštní fond pod názvem »Pokladna pro místní chudé«, která jest určena k tomu, aby z ní udíleny byly podpory všem chudým na Král. V-dech bydlícím bez ohledu na příslušnost domovskou. Podle svých stanov může tato pokladna udíleti podpory i cizím chudým, kteří bydlí v jiné obci.
K vykonávání služby zdravotní rozděleno jest město na šest obvodů, z nichž každý jest sídlem městského lékaře. O zdraví dítek na školách obecných a měšťanských pečují dva lékaři školní. Praktických lékařů jest v obci 60, lékárny 4. Dozor nad potravinami a poživatinami svěřila obec c. k. všeobecnému ústavu pro zkoumání potravin, voda ze studní veřejných i soukromých zkouší se chemicky a bakteriologicky v bakteriologickém ústavu při české universitě. Poloha obce, její založení, sady, kanalisace, čistota a všeobecná péče o zdravotnictví vůbec způsobily, že podle dat statistických Král. V. náležejí k nejzdravějším městům v Rakousku.
Průmysl. Ačkoliv Král. V. svou polohou, založením a výstavností staly se hlavně městem vyhledávaným pro příjemné bydlení, založeno zde několik velikých českých závodů průmyslových, jako měšťanský pivovar, akciová společnost továren na výrobu orientálských cukrovinek a čokolády (největší v Rakousku), továrna na stroje obráběcí, továrna na stroje mlýnské a vztahy, největší česká továrna na zboží uzenářské, továrna na mýdlo a svíčky, parketárna, tov. elektrotechnická a pod. Naproti hřbitovům olšanským vznikla průmyslová čtvrt, kdež je celá řada závodů na zpracování dřeva, kamene a železa. Z řemesel vyniklo na Král. V-dech zvláště truhlářství a zamečnictví. Z peněžních ústavů zaujímají vynikající místo v českém snažení národohospodářském městská spořitelna a záložna vinohradská. Spořitelna jest třetí největší spořitelnou v Čechách se vklady 17,000.000 K a záložna vinohradská jest první záložnou v Rakousku, majíc 25,000.000 K vkladů a 1,812.000 K reservního fondu. Fuksa.
2) V., ves na Moravě, viz Vinohrádky 2).
3) pod V., osada na Mor., viz Hora Nová 48).