Ottův slovník naučný/Villicus

Ottův slovník naučný
Ville-Vielle	Villicus	Villiers

Údaje o textu
Titulek:	Villicus
Autor:	František Vacek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 707. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Villicus, lat., správce statku, u Římanů obyčejně otrok nebo propuštěnec, dozírající na otročí čeleď, ve středověku úředník, jemuž poručena byla správa panského statku, totiž čelného režijního dvora, menších dvorů pobočních a vsí k tomu přivtělených. V Čechách v., nazývaný vladařem, byl knížetem ustanovený správce většího nebo menšího komplexu zeměpanských statkův, jenž buď sám, buď s pomocí menších hospodářských správců řídil věci oekonomické a měl soudní pravomoc nad služebnými lidmi statkového ůjezdu (t. zv. villikace). V době hradské ústavy území ke hradu náležité rozvrženo bylo podle villikací v kraj hlavní a několik podkrají, při čemž vladař kraje (v. provinciae) zastával úřad hradského beneficiára vedle komorníka a sudího, i střídal se s nimi v řízení soudu. Povinností knížecích vladařů bylo shromažďovati výtěžky z hospodářství, vybírati poplatky a pokuty a po částkách vydávati je tam, kam bylo poručeno. Z nařízení knížete vladař postupoval darované částky panství novým vlastníkům a při tom býval vůdcem těch, kdož objížděli hranice. Vac.