Ottův slovník naučný/Vicinatus

Ottův slovník naučný
Vicinální dráhy	Vicinatus	Vickov

Údaje o textu
Titulek:	Vicinatus
Autor:	František Vacek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 648–649. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Vicinatus (též vicinia), lat. označení buď sousedů jedné vsi nebo sousedů pozemkového statku, přebývajících v několika osadách vůkol. V dějinách naskytují se zmínky o právě sousedstva přivolovati k tomu, aby cizinec mohl se státi sedlákem ve vsi, a zase o povinnosti sousedstva očišťovati se ze zločinu, jenž spáchán byl ve vsi a jehož původce zůstal utajen, nebo za zločin takový platiti pokutu společnou rukou (srv. Opole). Sousedstvo bývalo též povinno honiti zločince, jak stal se pokřik po něm (srv. Honitva). Při objíždění statku, postoupeného novému vlastníku, mělo účastniti se sousedstvo a podati zprávu o hranicích. Staročeské právo stanovilo, aby byla odmítnuta žaloba soka, neměl-li svědectví sousedů, že se mu škoda stala. Poddaní duchovenští směli z nářku zločinu očišťovati se svědectvím sousedstva. Vac.