Ottův slovník naučný/Veto
| Ottův slovník naučný | ||
| Vetluga | Veto | Větosloví |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Veto |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 624–625. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Veto |
|
Veto (lat., »zakazuji«), v soudobých konstitučních státech právo nejvyššího orgánu výkonné moci (císaře, krále, presidenta) odepříti sankci návrhu zákona, přijatému zákonodárným shromážděním. Právo to může býti absolutním, neobmezeným, zmaří-li se provedení usnesení zákonodárného sboru, t. j. nedojde-li k zákonu, nebo podmínečným, obmezeným, je-li jím provedení usnesení zákonodárného sboru jen odloženo. Absolutní v. náleží panovníkovi rakousko-uherskému, a to jak co do usnesení delegací, tak i co do usnesení rak. říš. rady i uh. říš. sněmu. – Jiný smysl mělo liberum v. (v. t.) ve státě Polském.