Varnhagen von Ense Karl August, spis. něm. (* 1785 v Düsseldorfě – † 1858 v Berlíně). S otcem lékařem dostal se záhy do Hamburku a studoval pak v Berlíně a v Halle lékařství, filosofii a starou literaturu. Pro další jeho vývoj byly směrodatny přednášky Schlegelovy a Fichtovy, Wolfovy, Schleiermacherovy a Steffensovy. Již r. 1803 vydal s A. v. Chamisso Musenalmanach. R. 1809 vstoupil do rakouské armády, účastnil se
bitvy u Asper a Vagramu, kde byl těžce raněn. Potom byl adjutantem gen. prince Bentheima, s nímž byl v Paříži na dvoře Napoleonově. R. 1812 vystoupil ze služeb rakouských a odebral se do Berlína, načež r. 1813 vstoupil jako hejtman do armády ruské a byl pobočníkem Tettenbomovým. Ještě za vojny vydal Geschichte der Hamburger Ereignisse (Lond., 1813) a Geschichte der Kriegszürge des Generals v. Tettenborn (Štutg., 1815). Z Paříže, kde byl s Tettenbornem povolán do Berlína do služeb diplomatických, účastnil se kongressu Vídeňského a posléze stal se ministrpresidentem v Karlsruhe. Odtud byl r. 1819 odvolán, snad proto, že se účastnil při zavedení stavovské ústavy v Badensku, a žil pak jako tajný legační rada v Berlíně zabývaje se po výtce spisovatelstvím. Rozmrzen pro to, že byl vyloučen z veřejné činnosti, zaznamenával přes to všecka svoje pozorováni a teprve r. 1829 poslán ještě v mimořádné missi do Kasselu. Literárně pokoušel se nejdříve v romantickém básnictví, od něhož přešel k biografii a literární kritice. Jakožto prosaik vyniká jemným slohem, zvláště živým a působivým tenkráte, kdy V. čerpá z osobních vzpomínek. V biografických pracích klade zhusta váhu na pouhý klep a pikantní anekdoty. Hlavní jeho práce jsou: Deutsche Erzählungen (Štutg., 1815); Vermischte Gedichte (Frankf., 1816); Goethe in den Zeugnissen der Mitlebenden (l. sbírku, anon., Berl., 1824); Biogr. Denkmale (t., 1824—30, 5 sv., 3. rozmn. vyd. Lip., 1872-74); Zur Geschitschreibung und Literatur (Hamb., 1833); Leben des Generals Seydlitz (Berl., 1834); Leben des Generals Winterfeld (t., 1836); Leben der Königin von Preussen, Sophie Charlotte (t., 1837); Leben des Feldmarschalls Grafen v. Schwerin (t., 1841); Leben des Feldmarschalls Keith (t., 1844); Hans von Held (Lip., 1845); Denkwürdigkeiten und vermischte Schriften (t., 1837—46, 7 sv.); Leben des Generals Bülow von Dennewitz (t., 1853). Brzo po jeho smrti vydala jeho neť Ludmila Assingová ještě 2 s v. jeho Denkwürdigkeiten, sv. 8. a 9. (Lip., 1859), pak Briefe von A. v. Humboldt an V. v. E. aus d. J. 1827 bis 1858 (t., 1860); Briefe an eine Freundin [Amely Bölte] (Hamb., 1860); Briefwechsel zwischen V. v. E. und Ölsner (Štutg., 1865, 3 sv.); Briefe von Stägemann, Metternich, Heine und Bettina v. Arnim (Lip., 1865); Briefe von Chamisso, Gneisenau u. s. w. (t., 1867, 2 sv.); pak Tagebücher (t., 1861—62, sv. 1—6; Cur., 1865, sv. 7—8; Hamb., 1868 až 1870, sv. 9—14) a Blätter aus der preust. Geschichte (Lip., 1868—69, 5 sv.), obsahující různá odhaleni z novějších dějin pruských; posléze Lettres du Marquis A. de Custine à V. ď'Ense et Rahel V. (t., 1871). V-ovy Ausgewählte Schriften vyšly souborně v 19 sv. (Lip., 1887). — Jeho choť Rahel Antonie Frederike, rozená Levinová, a sestra básníka Ludwiga Roberta (* 1771 v Berlíně — † 1833 t.), měla značný vliv na činnost V-ovu. Pocházela z rodičů židovských a od r. 1806 žila v Paříži, Frankfurtě n. M., Hamburku a
v Praze shromažďujíc kolem sebe kruh učenců a umělců. R. 1808 seznámila se s V-em, za něhož se provdala teprve r. 1814 přestoupivši na křesťanství. Za dob válečných horlivě se ujímala raněných, v době cholery r. 1831 nemocných. Z pozůstalosti její vydal její choť: Rahel, ein Buch des Andenkens für ihre Freunde (Berl., 1834, 3 sv.); Galerie von Bildnissen aus Rahels Umgang (Lip., 1836, 2 sv.). Později z pozůstalosti jejího chotě vyšlo ještě: Briefwechsel zwischen Rahel und David Veit (t., 1861. 2 sv.); Briefwechsel zw. V. v. E.und Rahel (t., 1874—75, 6 sv.) a Aus Rahels Herzensleben Briefe und Tagebuchblätter (vyd. Ludm. Assing. t, 1877). Srv. Schmidt-Weissenfels, Rahel und ihre Zeit (Lip., 1857); Berdrow, Rahel V. (2 vyd. Štutg., 1902); Graf, Rahel V. und die Romantik (Berl., 1903).
PD anon 70