Ottův slovník naučný/Varle

Ottův slovník naučný
Varlamov	Varle	Varlichové

Údaje o textu
Titulek:	Varle
Autor:	Ondřej Schrutz, Vítězslav Janovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 425. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Varle

Varle (lat. testis, též testiculus, řec. orchis), semenná žláza, jest u muže as jako švestka veliké (4.5 cm dl., 3 cm šir. a 2.5 cm tlusté) a v příslušné polovině šourku uložené. Má tuhý bílý vazivový obal či bělimu (albuginea testis), kteráž mimo zadní kraj varletní je povlečena serosní blanou z vychlipky pobřišnicové pocházející. Při zadním kraji varletním bělimový obal se ztlušťuje v hřebínek varletní (mediastinum testis s. corpus Highmori) do v-te vzrůstající a četné vazivové přepážky skrz dužninu k ostatnímu bělimovému obalu vysílající. Dužnina varletní (parenchyma testis) je měkká vláknitá hmota barvy žlutavé a skládá se asi z 200 kuželovitých lalůčků mezi trámčinou uzavřených a k hřebínku směřujících. Lalůčky skládají se z trubinek semenotvorných (tubuli seminiferi), jejichž epitheliální buňky při dospělosti pohlavní zvláštním způsobem bujejí mnohotně se dělíce a původ t. zv. tělískům chamovým či spermatozoům poskytujíce. Semenotvomé trubinky jsou při zpodinové části lalůčků velmi zakrouceny, blíže k hřebínku stávají se přímějšími, splývajíce tu s ostatními trubinkami ve zvláštní síti varletní (rete testis s. rete vasculosum Halleri) ze kteréž sbírá se pak 12 až 15 vývodných trubinek (vasa efferentia testis), jež prostoupivše bělimou v horní polovině zadního kraje varletniho, tvoří pak základ hlavičky nadvarlete (epididymis) tím, že svinují se v 12—14 kuželovitých útvarů (coni vasculosi Halleri). Později spojují se ve vývod nadvarletní, kterýž u dolního konce v-te náhle se zahne vzhůru, přecházeje v chamovod (v. t.). Mimo v. a nadvarle nalézají se v každém vaku šourkovém ještě zakrsalé útvary, t. zv. hydatidy, zbytky z pův. základního tělesa pro vývoj ústrojí močového i pohlavního. Srz.

Varlata podléhají četným nemocem nejrůznějšího druhu, které mohou míti značný vliv na výkon tohoto orgánu (tvoření semene), ano často mají za následek i zničení této funkce, tedy impotenci (nestatečnost, nemožnost mužskou), a to impotenci plození (i. generandi), při čemž možnost souloženi (potentio generandi) můŽe býti zachována. Již ve vývoji v-te a jeho sestupování do šourku může ležeti příčina změn chorobných. V. vyvinuje se uvnitř dutiny břišní samostatně na vnitřní straně t. zv. Wolffova tělesa z pohlavní žlázy a zvláštním, dosti složitým pochodem vstupuje pak do šourku, kdež jest uloženo podvojně (na každé straně jedno). Někdy mohou v-lata úplně scházeti třebas při částech pohlavních a močových pravidelně vyvinutých anebo býti zničena v průběhu svého vývoje. Obě v-lata mohou také sloučiti se k jedinému orgánu nebo mohou opětně býti již od narození úbytná neb nepatrně malá, kdež pak celý habitus jest více ženský. Dále může v. zůstati po celý život v dutině břišní, nastupuje t. zv. ektopie neb kryptorchismus. Jest to porušené sestupování v-te do šourku, řidší jest opětné vystupování ze šourku cestou zpětnou, což pozorováno bývá pouze v útlém věku dětském. Dále může v. při sestupu uvíznouti v duřeji tříselném mezi šourkem a stehnem, ano i v hrázi. Taková zbloudilá v-lata obyčejně propadávají atrofii (úbytu). S těmito nepravidelnostmi bývají často spojeny kýly (průtrže). Dále v. podléhá snadno úrazům, které i ke zničení jeho vésti mohou. Záněty v-te bývají často sdruženy s podobnými pochody v nadvarleti, ačkoliv tento orgán jako u kapavky, tuberkulosy atd. může onemocněti samostatně. Zvláštní jsou také záněty, které nastoupiti mohou u zánětů v infekčních, tak u zánětů příušnice, a pak často úbytem v-te se konči. Obyčejně s veškerými těmito záněty bývá sloučen výlev do varletnice (hyrdrocele). Tuberkulosa objevuje se dosti často na v-ti, obyčejně přesahuje sem z nadvarlete, které původně bývá zasaženo. Nalézáme pak v. zduřelé, hrbolaté, výlev do varletnice a provalení na venek s utvořením píštělovitých vředů. Odtud šiří se tuberkulosa na měchuřinky chámové a žlázu předstojnou. Důkaz bacillů tuberkulosních vede zde na pravou stopu. Velmi často v. stává se sídlem novotvarův, adenomů, sarkomů (s metastasemi do jiných orgánů), pak rakoviny a nádorů chrustavkových (enchondromů). Velmi často bývá také syfilis (příjice) příčinou onemocnění v-te. Vyvinuje se buď rovnoměrné zduření nebo hrbolovité nádory, které mohou se provaliti a neléčeny konči se úplným zničením v-lat. U kapavky onemocní navdvarle nikoli varle. Další onemocnění jsou vývoj kyst (boubelí, na př. spermatokele s obsahem chámovým). Dosti těžkým onemocněním jsou také bolesti nervové v-te (neuralgie), dále nemoci zábyvové, které se vyznačují změnami ve vývoji chámu většinou pak nezpůsobilého k oplozování. Léčení nemoci v-te může se díti pouze lékařem a většinou cestou chirurgickou. Jý.