Ottův slovník naučný/Varšava

Ottův slovník naučný
Varsovienne	Varšava	Varta (stráž)

Údaje o textu
Titulek:	Varšava
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 429–433. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Varšava

Varšava (pol. Warszawa, fr. Varsovie, angl. Warsaw, něm. Warschau, lat. Varsovia), hl. město kdysi království Polského, dnes sídlo generál. gubernátora povislanských gubernií ruských, rozkládá se na levém břehu (zde 400—500 m široké) Visly 33 m nad její, 110 m nad hladinou moře; na pravém břehu leží předměstí Praga. Půda, na niž V. vystavěna, jest lehce zvlněný náplav, jenž kdysi snad tvořil dno velikého jezera a skládá se z hlíny, písku, jílu a štěrku. Podnebí V-vy jest mírné, ale velmi nestálé. Nejlepší měsíce jsou srpen a září. Rozdíly tepla v létě a v zimě bývají velmi značné. Střední teplota roční jest + 5.9° R, v zimě — 2.3°, v létě + 14°, na jaře +5.6°, na podzim +6.4° R. Visla bývá zamrzlá i 80 dní, ale stává se též, že někdy vůbec nezamrzne. Větry jsou velmi časté; převládají západní, jež, podobně jako jižní, jsou teplé a bývají doprovázeny pěkným počasím, jihovýchodní jsou suché a drsné, severní velmi chladné. Úplně jasných a pěkných dní bývá do roka průměrem 62, méně pěkných 117, nepěkných 186, z čehož asi 154 deštivých a sněžných. Pršek spadne průměrem 571 mm. Obvod V-vy s Pragou měří kolem 30 km, plocha asi 30½ km². Visla teče v hranicích města v délce asi 7 km. Ve V-vě dobře možno rozeznati staré části města od nových a nejnovějších. K nejstarším náleží Staré a Nové město. Jako jinde, tak i ve V-vě splynuly s městem některé obce předměstské. Tak na západě Volja (Wola), na j. Mokotov, na východě Praga, dvěma mosty s V-vou spojená. Policejně dělí se teď V. i s předměstími na 12 okresů (zámecký, soborný, mostecký, bielańský, powązecký, tovarový, volský, jerusalemský, łazieńkovský, novosvětský, mokotovský a pražský). Na sev. města rozkládá se Alexandrovská citadella se 6 pevnůstkami; tím a celým systémem jiných pevnůstek učiněna z V-vy moderní pevnost, obsazená velmi četnou posádkou všechněch druhů zbraní. Administrativně jest V. hlavním městem varšavského generálního gubernátorstva, zaujímajiciho valnou čásť bývalého království Polského (10 gub.). V čele správy jest generální gubernátor, spojující v rukou svých moc občanskou i vojenskou. Jednotlivé obory občanské správy mají své samostatné představitele v občanském gubernátoru a sprácích okruhu učebného, soudního, celního, poštovního a telegrafního, továrního a j. Vedle velikého množství úřadů civilních jest ve V-vě hojně úřadů vojenských. Správu města vede praesident a magistrát, jmenovaní vládou a podřízení přímo ministerstvu vnitra, s exekutivou velmi malou. Do gosud. dumy V. vysílá 2 poslance. V. jest sídlem arcibiskupa pravoslavného a katolického (s příslušnými konsistořemi a semináři), konsistoře evang. reformovaného vyznání, konsistoře a superintendenta evang. augšpurského vyznáni, jakož i židovské správy náboženské. Cizí státy zastoupeny jsou 9 gen. konsuly (rakousko-uher., belgický, britský, německý, španělský, italský, perský, srbský a francouzský), 8 konsuly a 2 vicekonsuly. Co do počtu obyvatelstva jest V. třetím městem v Rusku. Jak rychle vzrůstala, nejlépe jest viděti z těchto čísel: r. 1816 měla 81.220 obyv., r. 1829 již 139.654, r. 1864 222.906, r. 1882 382.964, podle posled. úředního sčítání (1897): 638.208, podle dat z r. 1901: 711.988 a dnes přibližně asi bez mála již 800.000. Podle náboženství jevil se r. 1901 poměr tento: pravoslavných 35.757, katolíků 400.397, židů 254.712, evangelíků 20.229, jiných vyznání bylo 902 (z toho na muhammedány připadá 486). Dat určitých o národnosti není, ale dobře asi odpovídá číslo pravoslavných počtu ruského, katolíků polského obyvatelstva. Mezi evangelíky jsou hlavně příslušníci cizí, jichž celkem jest ve V-vě 16.402. Rychlý vzrůst obyvatelstva, zvláště patrný v posledních letech, vysvětluje se ne tak přirozeným příbytkem jako přílivem venkovského obyvatelstva, přicházejícího do V-vy za výdělkem. R. 1901 narodilo se pravoslavných dětí 921 (z toho nemanželských 100), katol. 16.651 (nemanž. 2495), evangelíkův 774 (nemanž. 34), židův 7858 (nemanž. 168), všech dětí 25.204 (všech nemanž. 2797). Mrtvě narozených dětí bylo podle téhož pořadí 3, 730, 24, 446 a všech 1203. Sňatků rovněž podle toho pořadí 321, 3947, 231, 1710, jin. vyznání 1, celkem 6210. Úmrtnost následkem učiněných hygienických opatřeni od r. 1882 se zmenšila a není také v celém městě stejná; čtvrti židovské a hustě zalidněné vykazuji procento větší než moderní části města. R. 1901 zemřelo pravosl. 391, katol. 9847, evang. 420, židů 4744, jiných vyznání 4, celkem 15.416. Zajímavá jsou některá data o zaměstnání obyvatelstva: lékařů jest 981 (v tom 21 žen), zubních lékařů 72 (z toho žen 42), pouhých dentistů 116 (žen 24), felčarův a masseurů 137, porod. bab 300, inženýrů 251, stavitelů 98, advokátů 320, zvěrolékařů 58, geometrů 45, duchovních osob muž. i ženských (světských i klášterních) 592. Domů zděných jest 5382, dřevěných 1181. Hlavní třídy dlážděny jsou dřevěnými a žulovými kostkami, ostatní obyčejným kamenem. Chodníky jsou většinou bétonové. Sady městské zaujímají 790.426 m², stromů v alejích na náměstích a ulicích jest více než 10.000 kusů. Vedle starší kanalisace (asi 20.000 m kanálů) založena r. 1883 podle systému Lindleyova kanalisace nová; délka jejích stok měřila r. 1901 již 139.247 m. Trouby vodovodové měřily téhož roku 236.608 m a dodaly městu 24,435.000 m³ dobré filtrované vody z Visly. Osvětlení jest plynové, na hlavních ulicích jsou hořáky Auerovy (celkem 1430 lamp, obyčejných 5715). Kommunikační prostředky ve vnitř města jsou: více než 56 km dlouhá tramway (posud většinou koňská), omnibusy (linějky, asi 126) a ovšem velmi četné drožky (3285 jednokoňských, 353 párových, soukromých asi 300 [podle dat z r. 1901]). Spojení s venkovem kromě silnic obstarávají železnice, a to trati Varšavsko-Petrohradská, Varšavsko-Vídeňská, Varšavsko-Kališská a pak sítí železných drah, zahrnutých pode jménem Povislanské železnice (trať Varšavsko-Młavská, Varšavsko-Terespolská, Varšavsko-Lublinsko-Kovelská a Varšavsko-Dąbrovská). Jednotlivá nádraží (jest jich 5) spojuje Okružní dráha. Vedle toho jsou ve V-vě čtyři trati předměstské: Marecká, Villanovská, Grójecka a Jablonno-Vaverská. Značně vyvinuta plavba po Visle; ale paroplavba není tuze silná a jest v rukou soukromých podnikatelů. Přístaviště parníků jest u Alexandrovského mostu. Pošta má kromě centrály 5 filiál. úřadův a 5 oddělení v různých částech města. Telegrafní úřady vlastní jsou tři, kromě toho možno podávati telegrammy i na některých poštách. Jest tu též rozvětvená síť telefonní. Dotazy po adressách obyvatelstva varšavského obstarává adressní úřad (stůl) v radnici. Rozpočet V-vy na r. 1905 činil 12,704.244 rub., při čemž pravidelný příjem ceněn na 7,245.078, nepravidelný na 5,459.166 rub. Hlavní výdaje pravidelné jsou tyto: na úřednictvo 320.000, vodovod a kanal. 691.000, policie 671.000, hasičstvo 189.000, úprava města 1,309 000, osvětleni 284.000, školství 412.000, dobroč. ústavy 199.000 rublů; z mimořádných výdajů největší položka jest 1,650.000 r.na stavbu třetího mostu přes Vislu, 450.000 r. na stavbu tržnice a 400.000 na stavbu městských Škol. Dluhů měla V. (1905) 40,609.000 rub. Celkový ráz města jest nestejný. Vedle nádherných čtvrtí a ulic (Krakovské předměstí, Nový svět, ulice Senátorská, náměstí Divadelní a j.), v nichž panuje život velkoměstský, jenž zjednal V-vě jméno »malá Paříž«, jest hojnost čtvrtí špinavostí předčících i nejšpinavější čtvrti Krakova. Na ulicích jest velmi pestro; vedle nádherných ekvipáži, moderních vozů tramwayových a rozmanitých vozidel jiných (zejména ruských s »duhou«) pohybuje se dav chodců, tu v elegantních nejmodernějších toilettách, tu v kroji národním, tu v uniformě státní nebo vojenské. Ostře rozlišuji se od ostatního obyvatelstva židé v dlouhých špinavých kaftanech. Četní prodavači nabízejí s křikem své zboží. Společensky V. dělí se na tři tábory. Nejpočetnější polský, pak židovský a nejslabší ruský. (Dosti značný jest i počet Němců — podle něm. pramenů 15.000.) Ruský nátěr města jest ovšem jen slabý. V. byla a zůstane městem polským (což patrno zejména po událostech poslední doby). Na ulicích, ve vozech tramwayových, v krámech atd. převládá hovor polský, divadla jsou polská, periodický (i jiný) tisk v ohromné většině je polský. Ve V-vě soustřeďuje se umělecký i vědecký život polský. Z památek stavitelských zasluhují pozornosti četné kostely (nečítaje kaple jest katolických 27, pravoslavných 7, evangelické 2, veliká synagoga 1, mečeta 1); anglikáni a baptisté mají ve V-vě kaple. Z kostelů katolických vyniká kathedrální sv.Jana ze stol. XIII, ale přestavovaný (v něm hroby posledních mazovských knížat, obraz od J. Palmy a Thorwaldsenův památník Stan. Małachowského), kostel Proměnění Páně, sv. Kříže, sv. Anny, sv. Alexandra, Naroz. Panny Marie, sv. Karla Borrom., sv. Martina (ze XIV. stol.), sv.Jacka, Všech svatých (největší z varš. kostelův) a m. j. Z pravoslavných kostelů buďtež uvedeny: chrám sv. Alexandra Něvského (v starém slohu byzantském se zvonicí o samotě stojící; se stavbou počato r. 1894), kathedrálni chrám sv. Trojice (přestavěn z bývalého kostela piaristského), kostel přesvaté Trojice (nejstarší pravoslavná svatyně, zal. r. 1796), kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostelík sv. mučen. Taťjany (na místě, kde dočasně pohřben byl cář Vasilij Šujskij), kostel sv. Maří Magdalény (v Praze) a j. Výstavností vyniká též evangelický kostel augšp. vyznáni (a kupole vyhlídka na V-vn) a synagoga s r. 1877 v nim. renaisa. (na ul. Tłomackie). Veliký jest ve V-vé počet paláců; v některých umístěny jsou teď rozmanité úřady. Na prvním místě jmenovati jest královský zámek mazovskými knížaty založený, Sigmundem III., Vladislavem IV. i Janem Sobjeským a Stanislavem Poniatowským přestavený a okrášlený, dnes sídlo gener. gubernátorství a některých úřadů vojenských. Ve dvoranách posud mnoho památek s dřevních dob; císařský zámek Łazieńki v italském slohu od Stan. Poniatowského v l. 1767—88 vystavený, s malbami Bacciarelliho a j. Okolo pěkný sad s malými budovami a zajímavým divadélkem (jeviště jest na ostrůvku), císař. zámek Belveder, postavený velkoknížetem Konstantinem Pavlovičem r. 1822 (četné malby); z jiných budov uvádíme radnici (z r. 1725; bývalý to palác Jablonowských, r. 1870 po požáru přestavený) s velikým Alexandrovským sálem, okružní soud (bývalý palác Pacův, vystavený původně [1673] knížetem Radziwiłłem), soudní palác (kdysi Krasińských, z r. 1692), palác štábu vojenského okruhu (kdysi »saský«, zbudován Augustem II. r. 1724), palác dělostřelecké okružní správy (býv. Poniatowských, též »primasovský«, že býval sídlem arcibiskupa. primasa říše Polské), telegr. úřad (palác Brühlův), Říšskou banku (kdysi Polská banka), finanční palác (kdysi Leszczyńských}, universitu (pal. Kazimirovský), polytechniku, paláce Potockých, Zamoyských, bursu, paláce »Společnosti pro podporu umění« a Spol. filharmonické; tržnice a j. Z divadel vyniká Veliké divadlo. Několik památníků (Sigmunda III., Jana Sobieského, Mickiewicze, Koperníka, Alexandra I., Paskeviče, vojenské památníky padlých r. 1830 Poláků, grochowského boje, ve Vole, Slivického; dvě sochy Jana Nepomuckého). Několik hřbitovů (zajímavý zejména »ctmentarz [hřbitov] powazkovski«). Z veřejných sadů jmenovati jest Łazieńkovský, Ujazdovský, Botanický, Saský, Krasińských, Alexandrovský aj. Okolí varšavské jest zajímavé spíše historicky než krajinnou krásou. Jmenujeme: Marymont, kdysi sídlo Marie, manželky jana Sobieského, teď v soukromém majetku; Bielany, zámek a klášter, vesnice Volja (Wola) s »polem volebním* (Pole Elekeji Królów), kde volíváni byli v XVI. až XVIII. stol. králové polští; Willanów (Villanuova) s pěkným zámkem, bojiště Białolęka, Grochów, Wawr a j. Ústavy vzdělávací: 1. veřejné: universita (následkem bouří teď uzavřená) s četnými sbírkami a observatoří hvězdářskou a meteorol. (místo ruské university zřídili si Poláci jakousi soukromou universitu [vědecké kursy], jež má 1629 posluchačů, z nichž 1105 žen); polytechnický ústav, škola zvěrolékařská (v blízkém Grochowě), 7 gymnasií mužských, 4 ženská, 2 progymn. muž., 1 ženské, Suvorovská kadetní škola, učitelský seminář, obchodní škola, Alexan.-Mariinský dívčí institut, reálka, hudební ústav, ústav pro slepce a hluchoněmé, felčarská škola, škola sadařská a j.; 2. velmi mnoho jest škol soukromých (některé máji právo veřejnosti): tak gymnasium, 4 reálky, mech.-technická škola, několik škol průmvslových a obchodních (pro obojí pohlaví); četné pensionáty poskytují vzděláni gymnasijni; několik odborných škol, přes 400 náboženských škol židovských; obecných škol veřejných 46 pro křesťany, 8 pro židy; soukromých 75. Celkem jest všech škol 690, v nich učilo se 38.076 hochův a 15.165 děvčat. Data ústavů vzdělávacích se týkající ovšem dnes jsou spíše historická. Náklad na školy veřejné činí přes 2 mill. rublů. Vědeckých spolků jest 10 (lékařský z r. 1821), uměleckých 6, průmyslových a obchodních 7 (museum průmyslové), rozmanité spolky sportovní a kluby. Biblioték velikých jest sedm (universitní, Zamoyských, Krasińských a j.), kromě toho různé spolky a kluby mají své knihovny a čítárny. Rozmanitých časopisů vychází ve V-vě daleko přes 100; nejvíce je polských. Museí a obrazáren jest 12 (museum krásných umění s velikou galerií, galerie Společnosti pro podporu uměni a j.). Občasné výstavy v několika »Salonech«. Z archivů vyniká Archiv hlavní (Archiwum głowne). Divadel jest 10 (Veliké z r. 1833, přestavěné r. 1891, Nové, Letní, Lidové a j.); kromě toho několik menších divadélek a cirkus. Hudební produkce konají se hlavně v budově »Filharmonie«, ale jest ještě několik hudeb, dvoran. Ústavů dobročinných jest 57; z nemocnic vyniká »nemocnice u Jezulátka«, při níž jsou universitní kliniky a různé ústavy (babská škola, nalezinec); v čele institucí dobročinných jest »Varšavská rada městská veřejné dobročinnosti«, mající 1,384.618 rub. příjmů (r. 1901); většina ústavů dobročinných vydržuje se z prostředků soukromých (podle rozpočtu městského z r. 1905 přispívá město pouze 199.000 rubly). — Jakož jest V. duchovním střediskem polského života v Rusku, tak jest i polským centrem průmyslovým a obchodním, ale význam její v tomto směru sahá i mnohem dále za hranice bývalého král. Polského. Průmysl a obchod jest také hlavní příčinou velikého vzrůstu V-vy. Obojímu ovšem mnoho ublížily bouře posledních dvou let. Naše čísla níže uvedená používají dat z r. 1904. Ve V-vě jest okolo 500 továren a závodů, jež zaměstnávají více než 35.000 lidí, vyrábějících tovarů za 75 mill. rublů. První místo zaujímají strojírny a vůbec továrny na zpracování kovů (roč. výroba zboží za 30 mill. rub., r. 1901 za 23½ mill. rublů), na zpracování látek zvířecích (přes 8 mill. rub.), tabákové továrny, lihovary, pivovary (6 mill. rub.), textilní továrny (5 mill. rub.), továrny na výrobu potravin (přes 4 mill. rub.), chemické továrny (okolo 3 mill. rub.), na zpracování dřeva (přes 2 mill. rub.), Kromě toho celá řada jiných závodův a továren (s roční výrobou za více než 7 mill. rub.). Rozmanitých řemeslníků počítá se ve V-vě na 20.000, cena vyrobeného jimi zboží páčí se na 20 mill. rublů, z čehož na ševče připadá asi 6, na pekaře asi 2 mill. rub. Kvetoucí obchod varšavský vedle rozvitého průmyslu částečně ovšem podmínén jest výhodným geograf. položením města v blízkosti západní hranice říšské a na splavné řece, jakož i hojnosti drah a silnic do V-vy vedoucích. Proto také ani obchodní rayon varšavský neobmezuje se pouze na území král. Polského, ale zabírá i ruské gubernie (ba i daleký východ), jakož i cizí říše. Velmi důležitá jest V. i jako transitní stanice. Hlavními předměty vývozu za hranice jsou obilí a líh; vedle toho dříví, kůže, vlna, chmel. Největší obrat peněžní repraesentuje na trhu varšavském prodej kamenného uhlí, cukru, kožených výrobků, galant. a voňavkářského zboží. Ročně konají se dva trhy (v červnu na vlnu a v srpnu na chmel). Bursa varšavská jest velmi živá. Ve V-vě jsou též sklady největších přádelen a tkalcoven lodžských i některých ruských a četná kommissionářství obchodův zahraničných. I místní drobný obchod jest neobyčejně čilý (není téměř domu, v jehož přízemku nebylo by nějakého obchodníka), slouže nejenom Varšavanům, ale i širokému okolí, jež má s V-vou levné spojení po četných drahách. Podporou obchodu jest několik bank veřejných (filiálka Říšské banky, banka obchodní, diskontová, filiálky Lodžské a Azovsko-Donské banky) a mnoho bankovních domů soukromých. Rovněž značný počet jest rozmanitých jiných ústavů peněžních (kreditní společnost zemská, kréd. spol. města V-vy; četné pojišťovny atd.).

Dějiny V-vy rozděliti možno na tři doby: 1. od nejstarších dob až do r. 1526, kdy s Mazovskem dostala se do správy královské; 2. od r. 1626 do r. 1794, kdy V. byla hlavou říše Polské, a třetí od r. 1794, t. j. od pádu říše Polské, na naše dny. Doba 1. V. založena byla, jak se zdá, ke konci století XII. Jméno její odvozují někteří od českých Vršovců, jiní od starobylého jména varoš (= hrad, město) i jinak. R. 1225 byla ještě vesnicí a měla jeden kostel. Určité zprávy jsou z r. 1313, kdy kníže mazovský Boleslav odkázal synu svému Trojdenovi mezi jinými městy i V-vu. Podrobnějších zpráv dovídáme se r. 1339, kdy ve V-vě rozhodnut spor mezi králem polským Kazimírem a Řádem křižáků o některé země. Tehdy V. byla již městem hrazeným a brzy stala se sídelním městem knížat varšavských. Žilo v ní mnoho Němců. Velice zasloužil se o rozvoj města kníže Janus, jenž udělil V-vě r. 1413 něm. právo městské. Tehdy již utěšeně vzmáhal se průmysl a čtyřmi jarmarky podporovaný obchod městský. Doba 2. Když r. 1526 vymřel rod knížat mazovských, Mazovsko připojeno ke království Polskému, jehož hlavním sídlem byl Krakov. Tím ovšem V. pozbyla mnoho ze svého významu, ale poníženi její netrvalo dlouho, neboť již r. 1557 počaly se ve V-vě konati sněmy říšské a r. 1596 po vyhoření král. zámku v Krakově král Sigmund III. přenesl sídlo do V-vy a tak V. — stavši se residencí umění milovného krále — ještě více se vzmáhala, krášlila a bohatla; v polovici stol. XVII. byla již duševním a kulturním střediskem všeho Polska. Ale vojny švédské zle působily na rozvoj města, jehož obchodu kromě toho značnou měrou uškodilo také založeni nového města Pragy na pr. břehu Visly. Za prvé války švédské V. dvakráte ocítila se v rukou švédských a byla zpustošena (1655 a 1656); mnoho škod nadělal požár r. 1660. Sotva že V. (zejména za Jana Sobieského) poněkud se zotavila, vypukla druhá válka švédská a V. zase přecházela z ruky do ruky, k tomu vypukl ještě mor. Od polovice stol. XVIII. V. znovu se vzmáhá. Král August II. zbudoval si nový zámek; vznikly nové školy, zakládány knihovny, pořízeno dláždění, r. 1775 postaven most přes Vislu. Ulic pojmenovaných a částečně osvětlených bylo okolo 200 (1784); domů více než 3000, kostelů 30, nemocnic 8, tržnice 2, paláců 65, státních a veřejných budov 12, 3 konvikty, 5 škol, 4 věznice atd. Obyvatelstva r. 1790 bylo 120.000. Doba 3. R. 1795 za třetího dělení Polska V. připojena k Prusku a tam stala se provinciálním městem (r. 1799 bylo v ní jen 64.000 obyv.). R. 1806 vešli do V-vy Francouzové a r. 1807 V. učiněna stolicí utvořeného Napoleonem knížetství Varšavského (srv. Polsko, str. 150), jež r. 1813 obsadili Rusové. R. 1815 na kongresse Vídeňském zřízeno nové království Polské (kongressové), jehož hlavou byla V. Počíná se nový utěšený rozvoj duchovní i průmyslový a obchodní. Neblahé povstání r. 1830, vojna a dobytí V-vy r. 1831 a nové zmatky r. 1861 a 1864 vždy na několik let rozvoj zastavily. Posilováni živlu ruského, i úmyslné porušťování po r. 1864 (zrušení autonomie polské širší i užší) mělo účinek pouze povrchní, v jádru svém V. byla a jest stále polská a rovněž tak i rozvoj průmyslu a obchodu pouze na nějakou dobu zastaven. Nesmírné škody materiální způsobily V-vě nepokoje posledních dvou let, za to však ve příčině politické a národní přinesly Polákům a zejména také četným židům veliké výhody. Znakem V-vy jest Sirena v červeném poli. Podrobnější popis V-vy podávají četní »Průvodcové« (Przewodniki), jež sepsali Sobieszczański, Chodorowicz, Czajewski, Orlowski a j. Pěkně psaný jest ruský »Illjust. prakt. putěvodítěl po V-vě etc.« Grig. Moskviče (Oděssa, 1905). Pp.

Varšavská gubernie, jedna z desíti gubernií býv království Polského (úředně teď »povislanských gubernií«), hraničí na s. s gub. plockou, na sv. s lomžinskou, na v. se siedleckou, na j. s radomskou, piotrkowskou a kališskou, na z. s Německem. Měří po změnách r. 1893 učiněných 17.479 km² geograficky představuje rovinu (z níž vystupují na jihu pásma Sandoměřských hor zvaná Ravské a Damanievské hory) pokrytou starými náplavy neveliké úrodnosti; čistá černozem jest pouze v okolí Radziejowa, smíšená s hlínou a slínem tvoří v okolí Błoně, Grójce a Kutna výborná pole pšeničná a řepná. Nejdůležitéjší řeka jest splavná Visla tvořící i značnou část sev. hranice. Z přítoků jejich největší jsou Bug s Narvem a Ukrou s prava a hraničná Pilica, Villanovka, Bzura, Skrva a Zgloviačka s leva. Jezer není mnoho. Podnebí jest chladné, dešťů dosti, sněhu poměrně málo. Podzim je suchý a příjemný. Lesy zaujímají 16% vší půdy (převládají lesy jehličnaté). Na role připadá 61·6%, na louky a pastviny 17%, neplodné půdy jest 5·4%. Všeho obyvatelstva jest 1,933.689, z čehož mužů 983.895; dědičné šlechty je 65.117, selského původu 1,180.302, ostatek původu městského. Podle jazyka jest 1,420.436 Poláků, 317.169 židů, 89.193 Rusů s 15.930 Malorusův a 77.160 Němců. Podle náboženství jest katolíků 71·5%, židů 18·22%, protestantů 4·72%, pravoslavných 6%, muhammedánů 0·08%. Polní hospodářství pěstuje hlavně žito, oves, pšenici, brambory, pohanku, len. Dobytka podle zastaralých dat z r. 1892 bylo: skotu 339.790, koní 119.968, ovec 453.603, prasat 171.268. Větší význam než zemědělství má průmysl. Továren a závodů (nepočítaje V-vu) r. 1895 bylo 1935 a zaměstnávaly 31.000 dělníků s roční výrobou zboží za 33 mill. rublů. První místo zaujímají cukrovary, strojírny, tkalcovny a prádelny (v Žirardově a Markách), koželužny, vinopalny, papírny (Jeziorna, Soczewka), cihelny, mlýny, sklárny, pivovary, mydlámy a svičkárny, továrny na chemikálie, na hedvábí a zboží faïencové. S rozvitým průmyslem ovšem souběžné rozvil se i obchod, podporovaný rozmanitými ústavy peněžními a výbornými prostředky spojovacími, zejména železnicemi. Silnic I. třídy jest 1787 verst (nejvíce ze všech gubernií; petrohradská má jen 1661), II. třídy 3717 verst, vodních cest 405 verst; parníky jezdí na 258 verstách. Ze škol (kromě V-vy) jest jmenovati zejména duchovni seminář a obchodní školu ve Włocławku, učitel. seminář (v Siennici), reálku a ženské progymnasium v Łowiczi. Všech škol jest kol 1100 (z čehož skoro polovina židovských) s 43.000 žáků. Osad čítá se v gubernii varš. 7062, z čehož jest 22 měst, 46 posadův a městysů. Kromě V-vy nejdůležitější místa jsou Žirardov (Źyrardów), Alexandrov (celnice), Modlin-Georgijevsk (pevnost). Administrativně dělí se gubernie na 14 újezdův, a to varšavský (má na 1499 km² 826.780 obyv. [r. 1897, z čehož tehdy připadalo na města i s V-vou 690.994, tak že na venkov 135.786]), błońský, włocławský, grojecký, kutnovský, łowiczský, nieszawský, novomińský, radzymińský, skjerniewický, gostyńský, płońský, pułtuský a sochačevský. Do gosudarstvenné dumy volí 7 poslanců (z nich 2 město V.). Pp.