Ottův slovník naučný/Vanini
| Ottův slovník naučný | ||
| Vanillin | Vanini | Vaniš |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vanini |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 397–398. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Giulio Cesare Vanini |
|
Vanini Lucilio, filosof ital. (*1585 – †1619), studoval v Římě, Neapoli, Padově filosofii, medicínu, práva a theologii a dav se vysvětiti, cestoval po Evropě, konaje přednášky a hlásaje svou nauku z počátku třeba že promíšenou živly peripatetickými, přece jen celkem shodnou s orthodoxií katolickou, kterou však na konec vypěstil v atheismus. Tak první jeho dílo o jsoucnosti boha a vyvrácení atheismu Amphitheatrum Providentiae (Lyon, 1615) jest ještě dosti konservativní, však druhý jeho spis De admirandis naturae arcanis (Paříž, 1616) řízen jest již útočně proti katolicismu, dáváť tu prozírati svému mínění, že Krista pokládá spíše za filosofa než syna božího, a hlásá zde názory materialistické. Sorbonna odsoudila dílo ke spálení, načež V. odebral se do Toulousu, kdež obžalován z atheismu, byl upálen. Popel jeho rozmetán do větru.